Veronika Wildová, Kapitola 13. - Plejády

O dvě noci později nastal čas k odletu. 

Ellori během chvíle řekla rodičům i správcům Portálu, že jede na nějakou chvíli do Orionu. Sama nevěděla, co ji čeká, ale věřila, že na arkturiánské lodi, které velí Muaru, bude v bezpečí. 

Její rodiče tou dobou žili své životy podle zvyků arkturiánských elitních skupin. Jakmile děti dostaly průpravu, kterou potřebovaly, a odlétly z hnízda, rodiče si vybírali, co bude pro jejich rozvoj největším přínosem. Obvykle nezůstávali spolu, pokud necítili volání k vychování dalších dětí. Matka i otec ji dali své požehnání a se slovy “A-Kuaa-E-II-S'ioo” ji energeticky propustili z role dcery a sebe z role jejích rodičů. 

Ellori cítila, že může svobodně opustit planetu a přijmout veškerou energii, kterou svými volbami vytvoří. 

Poprvé přicházela na bránu odletů jako cestující. Celá skupina se shromáždila na ploše, tvořené důmyslně pospojovanými krystaly. Než Ellori přistoupila ke skupině, dostala požehnání od všech kamarádek z Portálu. Jedna po druhé jí láskyplně vzaky za ruce, a vyslaly k ní několik světelných symbolů. Tyto světelné symboly očistily Ellori od jakýchkoliv těžkých či zavazujících energií spjatých s dosavadním životem. 

Ellori vstoupila doprostřed kruhu z krystalů společně s celou skupinou odlétajících. Čekala, že ji energie Portálu vrhne do prostoru mezi planetami, ale mýlila se. 

Chvilku se nedělo nic. A potom začala cítit jemné brnění po celém těle. Vzpomněla si, že dřív s otcem létala na diplomatické mise, ale to bylo z jiného Portálu, který fungoval čistě technologicky. Tento Portál využíval spojené pole minerálů, vody, těla a energie Splynutí, kterou vyvolalo vědomí Božství ve všem, co existuje. 

Ellori se rozhlédla a viděla jak se kolem kruhu odletů shromáždili všichni její kolegové a kolegyně, aby jí na cestu přispěli svojí energií Splynutí. Všichni se chytili za ruce a začali zpívat zvláštním jazykem. Ellori rozpoznala Světelný jazyk, kódovanou vibraci lásky, která se hluboce dotýkala její bytosti, jakoby jí připomínala domov, domov mimo Gaiu.

Její kamarádky začaly vytvářet energii Splynutí. Kombinace světelných kódů, Splynutí a lásky, kterou cítila od každé přítomné bytosti, Ellori hluboce dojala. Cítila, jakoby se její srdce rozšiřovalo, rostlo a pohlcovalo všechno, co dosud zažila, celý její příběh. 

Cítila, že se navrací, že míří domů, že se navrací plně do své Bytosti mimo toto tělo, do energie, která je všechno, co Jest. Do nekonečné lásky, soucitu a přijetí.

“Tak tohle jsme ve skutečnosti,” zašeptala, a vděčnost za to, co mohla na Gaie vytvořit a zažít, prostoupila všechny její buňky. 

V tu chvíli se čas zastavil a prostor zmizel. 

Ellori připadalo, že letí nekonečně dlouho, a zároveň v jeden okamžik. Cítila při sobě energii mnoha láskyplných bytostí. Vzpomněla si, že je zná. Cítila přítomnost kamaráda Umeii, který obvykle pracoval jako stylista pro duše, které si vybíraly inkarnace. Cítila vzdálenou přítomnost profesora Bu. Cítila energii matky i otce, ale úplně jinou, než jak ji poznala na Gaie. Všechny energie najednou směrem k ní zářily obrovskou láskou a podporou, a Ellori s údivem zjistila, že na Gaie nebylo potřeba vytvářet žádné zapomnění, protože tak jako tak úplně zapomněla, kolik lásky je schopna vnímat. 

A v tom nádherném prostoru plném lásky si uvědomila jednu podivou skvrnku v oblasti srdce.
“Co mi chceš říci, srdce?” zeptala se. 

Muaru není ten pravý, říkalo její srdce. 

“To není možné,” pomyslela si Ellori. “Vždyť spolu zažíváme neuvěřitelné Splynutí. Všechny z mé smysly v jeho přítomnosti tančí.” 

Ano. Ale není ten pravý. 

“Tomu nevěřím”. 

Pak se let prostorem začal zpomalovat. 

“Není ten pravý? To je nesmysl. Co to vůbec znamená, ten pravý?” 

Ellori ucítila pevnou půdu pod nohama. Vnímala, že má stále své arkturiánské tělo, ale mnohem lehčí a prosvětlenější, než jak ho cítila na Gaie. 

Najednou jí celý její dosavadní život nepřipadal důležitý. 

“Vítejte na Plejádách!” ozvalo se hlasité volání. Ellori se rozhlédla a zjistila, že je na Plejáďanském portálu, který fungoval stejně, jako na Gaie - pomocí energie Splynutí. 

Kolem sebe viděla stovky Plejáďanů a dalších bytostí v jemných světelných tělech. 

Aktivně vytvářeli Splynutí, aby mohli přivítat další a další příchozí na Plejádách. 

Ellori vnímala nadšení a radost, která se vznášela éterem. Připomnělo jí to dětství na Gaie, když ještě neexistovaly Porty a každá bytost prožívala své dny klidně a radostně. 

Ellori si nebyla jistá, zda tenhle výboj radosti a nadšení chápe. Pokud je na Gaie všechno tak sofistikované a vážné, jak můžou jinde v Galaxii žít tak nespoutaně a radostně? 

“Ach, domovina!” zvolal Plejáďan, který se spolu s Muaru účastnil výpravy. “Už jsem zapomněl, jak je to tady lehké!” 

“Tak pojďme,” řekl Muaru, který se tvářil úplně stejně vážně jako na Gaie. 

“Vypadáš doslova prodchnutý místní atmosférou, Muaru,” popíchla ho Ellori. 

“Máme toho hodně na práci.” 

Celá skupina následovala Muaru a Ellori si uvědomila, že je pravděpodobně čeká pobyt ve Stabilizační síni. 

“Tady nemáme stabilizační síň,” ozvalo se po její pravé ruce. 

“Kiaa!” Ellori rozpoznala svoji kamarádku. “Já myslela, že jsi zemřela! Nebo že tě unesli?” 

“To tak vypadalo, na Gaie. Ale ne, odletěla jsem sem. Dokud to bylo ještě možné.” 

“Jak to myslíš?” 

“Na Gaie se schyluje k Zapomnění…” začala Kiaa. 

“Ale neříkej, i ty, mamko?” zasmála se Ellori. Zvěsti o zapomnění zmiňovaly zejména starší gererace. 

“Ellori, je dobře, že jsi tu. Energie na Gaie se zatemňuje. Její pole přitahuje národy, které zdaleka nemají láskyplné úmysly. Gaia sama se podle hvězd rozhodla zapomenout. Snažila jsem se to rozluštit, dokud jsem tam byla. Ale nejde tomu zabránit.” 

“Co to znamená? Pro Peeple? Pro Gaiu?” 

“Pro Gaiu to znamená, že ji čeká zapomnění na Božství. Úplná ztráta vědomí. Pro nás tady se to zdá jako dobrodružství. Ale pro bytosti, které tam zůstanou, to pravděpodobně bude znamenat spoustu bolesti a utrpení. Podobný mechanismus se děje v jiné časové lince na Orionu. No, a pro Peeple…” 

Kiaa se zarazila. 

“Co? Co se stane s Peeple?” 

“Pravděpodobně uvěří, že jsou jen a pouze své fyzické tělo.” 

“Takže budou od rána do večera zažívat opojné pocity?” 

Ellori si s mírným začervenáním vzpomněla na všechny opojné pocity, které umělo fyzické tělo na Gaie vyvolat. 

“Ano, ale nebudou vědět, že jimi ve skutečnosti nejsou.” 

“To přece nemůže být tak špatné.” 

“Ellori… Oni uvěří tomu všemu, co teď Porty vytváří pro zábavu. Budou to mít v těle jako základní nastavení. Je to otisknuté v minerálech a nepustí tě to mimo Gaiu. Uvěří v to, že jediná skutečnost jsou jejich myšlenky a pocity, prodchnuté energií Hry o moc. Pravděpodobně nezvládnou ucítit Božství mezi všemi těmi pocity. Budou si myslet, že Božství je mimo ně, nebo neexistuje. Budou věřit, že existuje nedostatek, nejen zdrojů, ale jich samotných - že zkrátka musí neustále něco dělat, aby se dostali k dostatku. Takže budou bojovat, vytvářet mocenské hry a pravděpodobně se navzájem zabíjet.” 

“Ale proč…” Ellori se zamyslela. “Vždyť… všude na Gaie je připomínka Vědomí. Portály v Atlantis. Omlazující chrámy v Lemurii. Když se zaposloucháš, vnímáš, že na tebe všechno mluví… to přece není možné.” 

“Ne všechny národy jsou na Gaie se záměrem lásky,” řekla po chvilce Kiaa. 

“Někteří zapomněli už před tím, než přiletěli. Dělají pokusy s Egem, vnitřním mechanismem Hry o moc, a implantují ho přímo do těla. Obchodují s částmi Světelných těl, s esencí ženské polarity. Dělají to neveřejně, v částech Atlantis.” 

“To není možné. Vždyť jsme obě žily v Atlantis!” 

“Byly jsme dcery diplomatů, Ellori. Je toho hodně, co se k nám nedostalo.” 

Ellori si promítla celý svůj život na Gaie, a tentokrát byla ráda, že v lehké a radostné atmosféře Plejád nevnímá tíhu tělesných emocí. 

Pokud to bylo tak, jak Kiaa říkala, byla vlastně jen jedna možnost, jak Zapomnění proběhne. 

“Oni to všechno zničí.” 

Kiaa přikývla. “Dost pravděpodobně dojde k zániku Atlantis i Lemurie. Všechny další civilizace galaktických národů budou buď zničeny, nebo schovány do jiné dimenze. Nespíš už to pak bude jen na Gaie, Peeple, a legendách.” 

“To si vůbec nedokážu představit. To přece… To přece nemůžou myslet vážně?” 

“Jediná další možnost byla zničit úplně všechno. Vymazat celý pokus. Restart. Před časem proběhlo setkání Rady Světla, a Rada se dohodla, že Peeple nechá žít. Všichni z Plejád se za ně přimlouvali. A taky národy Lyry. Ale třeba národ Arkturu se přimlouval za vymazání.” 

“Proč by to dělali?” 

“Myslím, že se náš vlastní národ účastnil pokusů s esencemi Světelných těl. A taky docházelo k těžbě minerálů a jejich exportu na jiné planety.”

“To mi nepřijde pravděpodobné,” řekla Ellori. Nedokázala si představit, že její vlastní národ by jednal mimo záměry lásky. Leda že… 

“Kdo vlastně na Gaie přišel s nápadem Hry o moc?” 

“To už se neví. Ale odsouhlasili to všechny národy. Většina z nich nejspíš Hru neznala. Ale Arkturiáni ano. Existuje v jiných časových linkách, a hlavně existuje na Orionu.” 

“Jak je to možné? Přece jsme byli u jejího vzniku. Tolik týmů se snažilo ji naprogramovat a mockrát jsme selhali. Kdo by nás vedl, pokud Hra už existovala?” 

“Já bych řekla, že jsou skutečnosti ve vesmíru, které nám zatím nejsou zřejmé.” řekla Kiaa. “Existuje mnoho zákrutů, časových linií a různých realit, a některé bytosti jsou schopné mezi nimi přepínat, aniž by musely měnit formu života.” 

“Vždyť ano, vytváří Splynutí.” 

“Jsou i jiné způsoby, než Splynutí,” šeptla Kiaa. 

“Mohu vás přerušit, dámy?” Muaru se tvářil stále vážněji. “Ellori, odpočiň si v komnatách Přítomného okamžiku. Zanedlouho vyrážíme do Orionu.” 

Ellori zvedla oči v sloup. Nebyla zvyklá, aby jí někdo velel.

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 12. - Drobné otřesy

Ellori od toho dne trénovala Splynutí s nasazenými Porty. Brzy dokázala vytvářet Splynutí napříč dimenzemi včetně třetí. Bytosti, které na Portálu pracovaly několik staletí, jí předpovídaly zářnou budoucnost. Ellori toužila, aby jí zářnou budoucnost předpovídal hlavně Muaru. 

Muaru zůstal na Portálu ještě pár týdnů a potom se i s celou posádkou odebral cestovat po Gaie. Ellori s jeho odchodem vnímala určitou prázdnotu, ale zároveň i úlevu. Znepokojovalo ji, jaký na ni má Muaru vliv. Vždycky trval na tom, že s Porty je ještě krásnější, výjimečnější, mocnější. Že když si na sobě nechává Porty, stává se pro něj magnetickou. Ale Ellori se po tolika dnech s porty cítila zesláblá, bez energie. Porty skutečně způsobily zesílení veškerých prožitků, a zesílení fyzické záře - ale po jejich vypnutí následoval propad, pocit prázdnoty a znechucení běžným životem. 

Když Muaru odešel a ona zažila celý měsíc bez Portů, cítila, že se zase navrátila do rovnováhy a stability. A monotónnosti. 

Na Portálu se od příchozích bytostí začaly šířit zvěsti o válkách na Orionu. Společně s nimi přicházely bytosti, které tvrdily, že konstelace hvězd předpovídají pád vědomí na Gaie. Ellori tomu zpočátku nevěnovala pozornost, neboť pád vědomí na Gaie byl předpovídán už když byla malé děvče, a za posledních několik set let se Gaia těšila výbornému zdraví a silnému vědomí. Nicméně věděla, že týmy hvězdných národů neustále pracují na tom, aby mohlo proběhnout kolektivní zapomnění. Předpokládala tedy, že pokud nějaký pád nastane, přijde zevnitř - místní obyvatelé zapomenou na své božství a začnou se podle toho chovat. 

Ellori věděla, že její národ je technologicky pokročilý. To Arkturiáni přišli se systémem Portálů. Věděli, jak pomocí Vědomí, které je obrácené dovnitř, propojit své tělo a Božství, a zároveň do tohoto Splynutí zahrnout všechny ostatní dimenze tohoto vesmíru. Proces Splynutí vytvářel silné pole, které způsobovalo protnutí dimenzí včetně časových linií. Pokud toto Splynutí vytvořila dostatečně silná skupina, společně s přispěním minerálů a těles vody, vznikl Portál, který umožňoval cestování mezi planetami v různých dimenzích. 

Národ Arkturu pomohl postavit celou Atlantidu tak, jak ji Ellori znala. Z původní civilizace Mu (Lemurie), kterou na Gaie založily národy z Lyry, Plejád a Andromedy, se postupem času odštěpila kolonie Atlantidy. Zatímco bytosti Lemurie žily v naprostém souladu s tím, co na Gaie bylo, a stavěly si sídla po společné domluvě s minerály a vodou, Atlantida byla něco jako město budoucnosti. Různé hvězdné národy přinášely do Atlantidy technologie ze své domoviny - a také vysoké nároky na komfort. Zatímco v Lemurii se předpokládalo, že odložíte technologické vymoženosti a splynete s duchem přírody, v Atlantidě se po vás vyžadovala sofistikovanost. Portály umožňovaly volné cestování mezi světy a také volný přístup informací. Mnohé národy přinášely na Gaiu živočišné druhy ze své domoviny, a také nové kódy DNA, které zde toužily rozvíjet. 

Práce s DNA byla pro hvězdné národy zcela běžná. Rozvíjely svůj vlastní druh, a s láskyplným záměrem pomáhaly rozvíjet i nové druhy ve vesmíru. Na Gaie mohly žít několik set až tisíc let. Nicméně zjistily, že jejich hvězdná těla v husté atmosféře rychleji stárnou a opotřebovávají se. Proto začaly míchat místní DNA k tomu hvězdnému. Když jste ve svém hvězdném těle měli přimíchanou místní DNA, snadněji se vám dýchalo. Lépe se vám pohybovalo po Gaie. A, jak se později zjistilo, lépe se vám hrálo Hru na zapomnění. 

Nikdo ovšem nepředpokládal, kam takové experimenty mohou zajít. Jak na Gaie přibývaly bytosti s Porty a zesilovala Hra o moc, některé skupiny národů začaly toužit po vládnutí. Rozhodly se, že stvoří nový typ těla. Chtěly vytvořit tělo, které by bylo v naprostém souladu s plánovaným kolektivním zapomněním. Tělo, které by už od začátku věřilo, že není součástí Božství. Tělo, které by nepotřebovalo Porty, protože by od začátku mělo sníženou úroveň vědomí. Zkrátka by tomuto tělu nakódovali zapomnění už do samotné DNA. 

Když stvořili první taková těla, zjistili, že jsou na místní podmínky skvěle přizpůsobená. Místní struktura už byla prodchnutá algoritmy Hry o moc. Nicméně nebylo moc hvězdných duší ochotných vzít na sebe takové tělo. A tak hvězdné národy volaly po duších nových, mladých, ochotných jít “na brigádu” do nově vznikajících těl. A protože mladé duše byly nezkušené, ochotně s takovou příležitostí souhlasily. 

A tak vznikly první bytosti Peeple. Nejdříve jako radostný, láskyplný experiment. Ukázalo se, že když se těmto bytostem nastaví myšlení určitým způsobem, jsou snadno ovladatelné. Některé skupiny hvězdných duší, které už byly posedlé Hrou o moc, vymyslely plán. Vytvoří mnoho bytostí Peeple a budou mít národ věrných služebníků. Vytvoří nové hiearchie. Vytvoří filosofie a náboženství, záminky k touze a záminky k usilování, a zkrátka zkusí, co to udělá. 

Z počátku se to celé jevilo nevinně. Když na Gaie převládalo Vědomí, a většina bytostí si stále uvědomovala svůj božský původ, i bytosti Peeple dokázaly překonat programy Hry o moc a postupně uvěřit v Božství. Ellori si všimla, že někteří členové elity Arkturu aktivně tvoří celá města bytostí Peeple. Někteří v nich podporovali vědomí Božství, a někteří se snažili, aby se Peeple o Božství jako součásti své bytosti nikdy nedozvěděli. V očích Ellori bylo takové jednání značně neetické. Ale když během politických debat takovou myšlenku vyslovila, elitní členové rady se jí vysmáli. Bytosti Peeple jsou pečlivě vytvořené bytosti, které mají možnost kdykoli se k Božství navrátit, tvrdili. Ellori se to celé nezdálo. Začínala pochybovat o tom, zda nejvyšším záměrem jejího vlastního národa je stále láska. 

“Ellori, trochu se v tom ztrácíš,” promluvil profesor Bu. 

“Já se ale snažím pochopit to jako celek,” řekla Ellori a zamračila se. Věděla, že na přezkoumání minulých inkarnací a naplánování té další má celou věčnost, ale profesor Bu zřejmě trval na tom, že se v jeho pracovně bude soustředit na vztahy. 

“Ženská esence,” připomněl Bu. “Jako celek to stejně pochopit nelze. Je to jedna dokonalá mozaika, jejíž nejniternější podstatu má jen Božství. Ty jsi jeho paprskem. Nemusíš se zabývat celkem. Pojď se radši podívat na své vztahy.”

“No jó,” zamračila se Ellori. To bylo přesně to, od čeho se právě ve vzpomínkách snažila utéct. 

Znova se dívala na svůj život na Portálu. Dál vytvářela Splynutí a trénovala jej i s různými nasazenými porty. Kromě portů Romance zkoušela i porty Zapomnění, Zloby nebo Smutku. Každý z nich zesiloval její fyzické pocity jiným způsobem. Doufala, že když bude dostatečně trénovat, zůstane při příštím setkání s Muaru naprosto klidná. 

Přemýšlela, zda by se s ním opravdu vydala do Orionu, kdyby za ní znova přišel. Slyšela o válkách v Orionu už dost na to, aby věděla, že o bez portů na těle půjde o intenzivní zkušenost. A když byl naposledy Muaru na Portálu, opakovaně ji přesvědčoval, že s porty na těle je daleko víc magnetická. Co když po ní bude chtít, aby je měla na sobě i na cestě do Orionu? 

Ellori se dívala na Portál a vnímala jeho tajemnou krásu. Možná, že už na Gaie zažila všechno, co potřebovala. Třeba by ji výlet do jiných světů obohatil. Přece to na tom válečném tažení nemůže být tak zlé, jak se povídá. 

Ellori se vydala do stabilizační síně, aby si vyslechla novinky od čerstvě příchozích. Atmosféra v síni byla ten den obzvlášť neklidná. 

“Nepůjde jen o zapomnění na úrovni mysli,” říkal právě jeden z diplomatů u stolu. “Vypadá to, že celá Gaia si přeje zapomenout. Pravděpodobně dojde i k otřesům v samotné minerální stuktuře.” 

“Nedivil bych se,” zasmál se jiný diplomat z národu Lyry. “Už dlouho vkládáme do minerálů kódy zapomnění. Předpokládám, že nás má Gaia plné zuby.” 

“Ale co to pro nás znamená?” zeptal se třetí. 

“Co by. Pravděpodobně dojde k pár otřesům, nějaké malé záplavy, drobné požáry… část Atlantidy bude asi poničená, ale jinak bych nečekal nic zvláštního.” 

“Já vám nevím, pánové. Prý půjde o něco velkého. Má to být opravdové zapomnění. To znamená, že možná budou zničené odkazy, které by mohly připomínat, jak se to celé stalo.” 

“To je nesmysl. To by musela být zničena celá města. Celé kontinenty! Lemurie má svá sídla na celé polokouli. Atlantis má obří Portály, které míří přímo na Plejády. Jak bys to celé chtěl zničit?” 

“No, přecejen jsme hosty na Gaie. Podle mě, pokud se říše minerálů rozhodne, že planeta zapomene jako celek, tak si to zkrátka zařídí.”

“Dobře tedy, ale kdo by tu zbyl? Co by tu zbylo? Proč by se to celé stalo?” 

“Řekl bych, že by se to stalo proto, že na tom již několik tisíc let aktivně pracujeme. Ale zbyly by tu nevědomé bytosti. Asi… už jen Peeple.” 

“To by se tedy Gaia musela pořádně rozhoupat, kdyby chtěla zničit všechno tohle.” 

V tu chvíli Ellori ucítila na svém rameni něčí ruku. 

Otočila se, a dívala se přímo do tmavě hnědých očí Muaru. 

“Ellori, to jsem rád, že jsem tě tu našel. Projdeme se?” 

Ellori jej následovala do zahrad Portálu. Vnímala, že se bez portů cítí vyrovnaně, takřka neutrálně. 

“Slyšel jsi to? Prý se Gaia otřese v základech,” zasmála se. Rodiče jí o velkém pádu vykládali už před stovkami let. Nepřišlo jí to pravděpodobné. 

“Ellori, musíš se mnou do Orionu. Gaia se opravdu otřese, a nejen to. Celá země Mu bude potopena a zapomenuta.” 

“Ale to není možné!” vykřikla Ellori. “Mu se táhne přes půl planety! A Atlantis má věže z křišťálu, které se táhnou až k nebi… a vůbec, co všechny národy tady? Co moji rodiče? Co… co…” Ellori se zachvěl hlas. Chtěla říct - Co my dva? A ta myšlenka ji samotnou zaskočila. Nechtěla myslet na žádné my dva. Chtěla být čisté vědomí. Čisté Splynutí s Božstvím. 

Muaru k ní přistoupil, a zdálo se, že se ji chystá obejmout. Ellori nebyla na takové chování zvyklá. V rodině si na fyzické projevy náklonnosti nepotrpěli. Když o tom tak přemýšlela, vlastně nikdy neviděla otce, že by její matku objal. Fyzické emoce byly jejímu národu cizí. Ovšem to bylo před tím, než začali všichni používat porty. 

“Snažíš se mě uklidnit fyzickou přítomností?” zeptala se ho. Muaru se zasmál. 

“Snažím se tě motivovat k odletu na Orion.” Objal ji a provedl zvláštní věc - přitiskl svoje ústa na její. Ellori si pomyslela, že je to asi nějaký Orionský zvyk. Ale pak si všimla, že fyzická část jejího těla radostně tančí. Její srdce i podbřišek skákaly blahem, jako když vytvářela Splynutí. Teď se energie Splynutí rozlévala po jejím těle i bez jejího úsilí. Ví vůbec Muaru, co dělá? 

Chvilku tak stáli, a Ellori si všimla, že energie Splynutí může vznikat i bez meditace, jen na fyzické úrovni. Byla až zběsile intenzivní. Dokázala by takovou intenzitu zažít i bez něj? Muaru ji k sobě přitiskl silněji, a ona si s překvapením uvědomila, že to její tělo vítá. Že tomu jde dokonce naproti. Jakoby souhlasilo s tím, že Muaru bude mít kontrolu nad její energií. Cítila jeho dlaň na zádech, a připadalo jí absurdní, jak moc energie z toho doteku vyzařuje. 

“Tak co, poletíš se mnou?” zeptal se jí. 

“Poletím.” řekla a věděla, že je ztracená. Že místo jejího rozvážného, světelného já odpovídá zběsilý součet všech jejích zjitřených smyslů. V tomhle stavu by ho následovala kamkoli. 

“Jsi úžasná, když zapomeneš,” řekl Muaru. “Půjdu říct ostatním, že máme nového člena posádky. Odlétáme pozítří.” 

“Ale…” Ellori zamrkala. Pozítří je dost brzy. Ani neví, co si má zabalit na cestu do jiných dimenzí. Musí se poradit s rodiči. Musí to oznámit na Portálu. Co vlastně Muaru myslel tím, že je úžasná, když zapomene? Snažil se jí do tohoto stavu dostat záměrně, aby souhlasila s odletem? 

Muaru se vzdálil. Ellori si přejela rukou přes břicho, a uvědomila si, že na sobě nemá porty. Celý ten orchestr emocí tedy vznikl jen tak. Možná má Muaru nějakou zvláštní technologii, kterou ona nezná. Možná opravdu cítí intenzitu i bez portů, a umí to samé vyvolat i v někom jiném. Ellori to rozhodně musí rozluštit. 

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 11. - Splynutí

Ellori v pracovně profesora Bu sledovala, jak se odvíjel příběh mezi ní a Muaru, vedoucím arkturiánské galaktické lodi. A přistihla se, že se cítí trochu jako u zubaře. Sice necítila přímou bolest, ale celý průběh jí byl krajně nepříjemný. 

Pracovala na Portálu, kde pomáhala ostatním bytostem cestovat mezi světy. Každý den vytvářela Splynutí - speciální proces, ve kterém se plně naladila na své tělo a vnímala jeho posvátnou podstatu - což jí umožnilo spojit se se Vším, co jest, a zároveň vytvořit spojení mezi ostatními dimenzemi a galaxiemi. Na Portálu pracovaly stovky bytostí, které vytvářely Splynutí zároveň, takže Portál sám o sobě vyzařoval obrovskou sílu. 

Bytosti, které na Gaiu přicestovaly z jiných míst ve vesmíru musely strávit několik týdnů ve stabilizační síni, aby si zvykly na hutné energie třetí dimenze. Ellori milovala setkávání s bytostmi z jiných světů a přátelské rozhovory, které se ve stabilizační síni vedly. Připadalo jí, že se rozhovory s jinými národy dovídá o fungování vesmíru daleko víc než v jakékoli škole, kterou na Gaie navštívila. 

Až na to, že teď se ve stabilizační síni nacházel Muaru, zvláštně přitažlivý arkturiánský muž, a Ellori si nebyla úplně jistá, zda se na návštěvy ve stabilizační síni těší, nebo se jich obává. 

Když na sobě neměla Porty a nacházela ve svém středu, dokázala té energii odolat. Mockrát se připojila k politickým debatám v síni, a najednou ji vůbec nenudily. Když ji na diplomatické mise brával otec, připadalo jí to jako největší ztráta času v galaxii. Najednou se z dlouhých průpovídek staly poutavé příběhy. 

Muaru vyprávěl o válkách v Orionu, kde vedl se svojí posádkou střídavě mírová jednání a válečné mise. Určité skupiny národů se odštěpily a začaly využívat pokročilé technologie, aby mohly zabrat portál do deváté dimenze, a ukořistit planety, které využívaly organické zdroje. Muaru mluvil o "válce mezi technologiemi a organicitou", a ačkoli používal cizí a složité termíny, Ellori chápala přesně, o čem mluví. 

Vnímala, že jde o podobný princip, jaký se teď uskutečňoval na Gaie. Bytosti, které na sobě měly Porty dostatečně dlouho, začaly věřit, že jsou oddělené od Zdroje. Z centrálního systému Portů si "stáhly" různá divná přesvědčení. Třeba přesvědčení o tom, že jsou oddělené a musí vynakládat úsilí a používat technologické zkratky, aby se dostaly zpátky. Ellori si také všimla, že bytosti, které měly Porty několik let na těle, začaly vytvářet zvláštní skupiny, které se cítily nadřazené vůči ostatním. Jakoby Porty samy způsobovaly, že jste se stali součástí neviditelné Hry, jejíž pravidla nikdo pořádně neznal, ale za každou cenu se v ní snažil uspět. 

Je možné, že Hra o moc funguje v celém vesmíru? Že to není jen místní vynález, ale myšlenka inspirovaná technologickými entitami z jiných světů? 

Ellori se z toho trochu motala hlava. Když se teď díky přítomnosti Muaru poprvé opravdu zaposlouchala do politických debat, vzrůstal v ní nepokoj. 

Je možné, že se tohle děje i na jiných místech? Co když je vesmír rozdělen na ty, kteří jsou si vědomi spojení s Jednotou, s Božstvím, a na ty, kteří si libují ve své oddělenosti? Je možné, že ti, kteří se cítí být odděleni, se zároveň považují za výjimečné, pokročilé a ty jediné, kteří "znají pravdu"? A co ti, kteří žijou podle zákonů Božství - lásky, empatie, jednoty, míru? Když je pak napadne technologický národ, jsou zcela bezbranní, zcela nevybavení. Nikdo z nich nebude vědět, jak se bránit. Nikdo z nich nebude mít klíče k pochopení zákeřné a bezohledné technologické energie. 

Ellori si všimla, že ji Muaru pozoruje. 

"Ellori, ty jsi dcerou diplomata našeho národa. Co si o tom myslíš?" 

"Myslím si, že bojovat s technologiemi nemá smysl. Nemají empatii. Myslí si, že organické národy disponují nějakými zvláštními zdroji, a mýlí se. Chtějí ukořistit místa ve vesmíru, obydlená organickými národy, protože věří, že se tím dostanou zpátky do Zdroje, ale je to nesmysl. Do Zdroje se dostaneš jen tak, že obrátíš pozornost dovnitř a začneš jej vnímat. Což by obnášelo to, že by museli opustit všechna přesvědčení, na kterých vybudovali svoji identitu, hodnoty, své válečné jednotky i celé mechanismy směřování, celé své úsilí. A to nevím, jestli budou chtít."

Muaru kývl. "To máš naprostou pravdu. A proto jdeme na Gaiu hledat bytosti, které se umí napojit na obě strany. Ne diplomaticky, ale svojí energií. Hledáme překladatele. Slyšeli jsme, že na Gaie vyrůstá generace duší, které jsou schopné zachytit a porozumět energii technologií a zároveň cítit energii Zdroje. Takové duše jsou nesmírně vzácné a potřebné." 

Muaru se podíval Ellori do očí, a ona měla pocit, že jí kouká až do žaludku. Zdálo se jí to, nebo se chtěla cítit vzácná a potřebná? 

Druhý den po práci zamířila opět do skladiště portů, a bez váhání si nasadila porty Romance. Toužila pochopit, co jí chce její pozemské tělo vlastně říci. Jde jenom o hru na důležitost? Vzbuzuje v ní Muaru nějaké pocity nedocenění? Nebo co se to sakra děje? 

S tichým cvaknutím zapnula Porty, a okamžitě pocítila příval intenzivní energie. Zjistila, že její tělo se velice těší, až opět zamíří do stabilizační síně. Vnímala svěží vítr na kůži, paprsky Slunce na tváři, a slyšela, jak kolem Portálu zpívají stovky ptáků. Pokusila se v tomto zjitřeném stavu spustit proces Splynutí. 

Zjistila, že když se dívá na své tělo jako na dar od Božství, tělo se začne radovat. Buňky těla samy od sebe začnou tančit radostný tanec a vytvářet prostor blaženosti. Bylo to, jako by někdo třetí dimenzi vysvětloval, že je součástí božství jako všechny ostatní - a jakmile to buňky třetí dimenze ucítily, celé tělo se začalo chvět krásným pocitem Splynutí s vesmírem. S Porty Romance byl tento pocit velmi intenzivní - Ellori si začala klást otázku, zda s takovou intenzitou nehrozí nebezpečí, že opustí své fyzické tělo a vystřelí to její bytost do prostoru. Nebylo by to zdaleka poprvé, co se na Gaie něco takového přihodilo. 

Opojená tímto novým poznáním vyšla ven ze skladu Portů a zamířila na terasy poblíž stabilizační síně. Chtěla zjistit, zde dokáže totéž Splynutí vytvořit i v naladění na přírodu, minerály a tělesa vody. Bez Portů toto Splynutí vytvářela normálně, ale s nimi by mohlo jít o mimořádný zážitek v součinnosti se třetí dimenzí. 

Vybrala si klidné místo mezi vzrostlými stromy a fontánami křišťálové vody. Vnímala milující energii minerálů. Posadila se do měkké trávy a pod rukama cítila laskavou energii půdy. Všechno kolem pulzovalo životem. Jak mohla bez něčeho takového žít? Vždyť ve třetí dimenzi je TOLIK lásky a života, tolik tvůrčí energie! Její pozemské tělo zpívalo a chvělo se blažeností. 

"Když to s někým sdílíš, je to ještě lepší," uslyšela nad sebou. 

Muaru si k ní přisedl. 

"Jak to myslíš?" 

"To, co právě teď děláš. Vytváříš splynutí mezi fyzickým tělem a kosmem. Vnímáš dar fyzického těla. Je to nesmírně léčivé. A... přitažlivé." 

Ellori cítila spoustu opojných energií naráz. Nevěděla, jak dlouho ji Muaru pozoroval, a to, že k ní bez vyvzvání přišel a začal vstupovat do jejího procesu Splynutí, jí připadalo nanejvýš drzé. A neodolatelné. 

"Ty to také umíš?" 

Muaru se usmál. "Musím to umět, abych dokázal cestovat mezi dimenzemi. Ve vesmíru je spousta silových míst, které bezpečně proletíš, pouze když jsi v naprostém Splynutí. Ale přiznávám, že ve třetí dimenzi to má zvláštní kouzlo." 

"A jak se to dá sdílet?" 

"Chceš to ukázat?" 

"Samozřejmě," Ellori se cítila skoro dotčena. To ona je tu přece ta, která pracuje na Portálu a vytváří Splynutí pro celé skupiny cestujících. Jakto, že jí nikdo neřekl, že se to dá s někým sdílet? Muaru si sedl přímo proti ní, a na její vkus nečekaně blízko. Skřížil nohy a vztáhl ruce k Ellori. 

"Musím tě ale varovat. Je to velice silná zkušenost. Promění tvoje tělo, tvoje vnímání. Otevře ti srdce úplně novým způsobem. Zesílí všechna tvoje přesvědčení a vyzve tě k tomu, aby ses jim postavila." 

"Já se nebojím." řekla Ellori. 

"Dobře. Tak začni vytvářet Splynutí, a já začnu také. Nesnaž se mě nikam teleportovat, prosím tě. Jenom buď ve Splynutí, a budeme sledovat, jak se to násobí." 

Ellori se zasmála. Potom, jako už tolikrát, obrátila pozornost na své tělo. Vnímala jeho posvátnost. Vnímala Božství v hlubinách svých nejhlubších pocitů. Během chvilky se její buňky roztančily radostí a její vědomí se rozšířilo do všech stran. Rychle se propojila s Božstvím a všechny pocity oddělenosti, které vnímalo její fyzické tělo, se začaly rozplývat. 

"Tady to máš, ty podělaná Hro o moc," pomyslela si Ellori. "Proti tomuhle jsi zcela nicotná." 

V tu chvíli ucítila, jak do její energie Splynutí vstupuje Muaru. Síla jeho energie s ní zamávala. Viděla všecha jeho válečná tažení. Cítila sílu jeho odhodlání. Viděla, kolik bitev vyhrál jen díky své odvaze. Kolik situací zvládl silou své rozhodnosti. Viděla, že byl mnohokrát zklamaný a mnohokrát se musel zatvrdit, aby své zklamání ustál. Aniž by se jakkoli snažila, cítila, že její tělo vedle jeho energie měkne a rozpouští se. Jakoby její fyzická část potřebovala svůj vlastní druh Splynutí. 

Ellori věděla, oč jde. Věděla, že fyzické tělo na Gaie je stvořené tak, aby se mohlo rozmnožovat bez vnějšího zásahu. Ač zrození bytostí na úrovni hvězdných duší probíhalo jinak, pochopila, že fyzické tělo je nastavené na prožívání silné přitažlivosti a jejího naplnění - aby druh mohl být zachován. A vnímala nebezpečí, že pokud se příliš ztotožní s těmito mechanismy přitažlivosti, touhy a naplnění, ztotožní se i se všemi přesvědčeními fyzického těla - a zapomene na to, že Splynutí je dar od Božství. 

"Polarita je také Dar," promluvil Muaru. "Vnímáš moji sílu, já vnímám tvoji jemnost. Je to krásný soulad, hra energií. Pokus se s tím nebojovat. Vnímej božství i v tom spojení." 

Ellori se tedy pokusila. Vnímala, jak jsou jejich energie rozdílné, a zároveň dar Božství, který byl pod nimi ukrytý. Během chvilky se jí zdálo, že se oba dva rozplynuli ve vesmíru. Aniž by se jejich těla fyzicky spojila, měla pocit, že jsou jedním. 

"Vezmi mě s sebou," slyšela jeho hlas a cítila, že vzal její dlaň a položil si ji na srdce. Jejím tělem projela taková vlna lásky a soucitu, až se bála, že ji to roztrhá. Po tváři jí začaly téct slzy. 

"Já už nemůžu." zašeptala. Mauru vzal její ruce do dlaní a políbil je. 

"Jsi naprosto dokonalá. Jsi neuvěřitelná. Měla bys letět s námi do Orionu a ukázat jim, jak se vytváří Splynutí!" Muaru se zasmál a posadil se tak, aby byl vedle Ellori. 

Ellori se cítila zvláštně prázdná. Po velkých vlnách touhy, splynutí a blaženosti bylo její tělo vyčerpané. Přemýšlela, zda by celá zkušenost byla méně intenzivní, kdyby na sobě neměla Porty. Zkusila si je opatrně sundat. 

Muaru se stáhl. Náhle se jevil vzdálený, nezúčastněný. 

"Víš, ty Porty ti dávají takovou zvláštní sílu. Jsi s nimi absolutně nepřekonatelná." 

"Ale Porty vytváří něco, co není skutečné." 

"Ale kdepak. Zesilují to, co je na tobě nepřijaté. V některých ohledech jsou bytosti s Porty mnohem více skutečné než bez nich." 

Ellori to nedávalo smysl, ale neměla sílu diskutovat. 

"No, nechám tě tu odpočívat. Ale kdybys chtěla, můžeš s námi letět do Orionu a zkusit vytvářet Splynutí tam. Budou tě milovat, Určitě spoustu místních obrátíš na svou nevinnou víru," Muaru prudce vstal a oprášil se. Ellori zažívala směs pocitů, a pozorovala, že její fyzické tělo je na válečníka Muaru naštvané. Jak ji mohl přesvědčit ke Splynutí, a v okamžiku se takhle vzdálit? Měl nějaký vedlejší záměr? Zklamala ho, protože neudržela Splynutí dost dlouho? Určitě má za sebou zkušenosti se Splynutím napříč galaxiemi. Pro ni to bylo první Splynutí ve dvou, a ještě s Porty. Nebylo by překvapením, kdyby to nějak pokazila. Dívala se, jak odchází, a v srdci cítila drobný osten lítosti. 

Dvanáctá kapitola Ellori zde: Drobné otřesy

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 10. - Muaru

Ellori opět sledovala svůj život v těle arkturiánské dívky. 

Poté, co zažila první napojení na Porty, se život na Gaie vrátil k normálu. Hvězdné národy dál pokračovaly s experimenty. Přibývalo hvězdných Duší, které si nechávaly do DNA namíchat informace ze třetí dimenze. Přibývalo i těch, které vzápetí podlehly kouzlu Portů a nosily je každý den. Přibývalo zvěstí o blížícím se kolektivním zapomnění. 

Ve vzduchu byl cítit neklid. Minerální struktura na Gaie byla pozvolna programována na algoritmy Hry o moc. Ellori postupně dospívala, a přišel čas, aby se začala zapojovat do arkturiánských misí. Otec ji párkrát vzal na diplomatickou misi, ale Ellori dlouhá politická jednání bytostně nudila. Matka, která se věnovala organizaci vnitřních procesů v arkturiánské radě, nabídla Ellori možnost pomáhat s administrativou. Ani rutinní procesy Ellori neuchvátily. 

A tak se rozhodla vydat na vlastní dráhu, která spojovala talenty rodičů a navíc byla mnohem víc zábavná. Rozhodla se připojit k jednomu z Portálů na Gaie, odkud bylo možné cestovat do jiných dimenzí a míst ve Vesmíru, a komunikovat s dalšími planetami a národy. Tento portál se nacházel na budoucí Sicílii. Národ Arkturiánů vynikal v komunikaci a propojování napříč dimenzemi, a to s pomocí svého vlastního světelného těla. 

Ellori se během několika desítek let naučila, jak použít své vědomí, aby se zcela propojila s potenciálem svého těla. To jí umožnilo vstoupit do širšího kontaktu se všemi dimenzemi. Tento druh napojení se nazýval Splynutí. Duše a tělo během něj zažily pocit naprosté jednoty se vším, co Jest - a vytvořily tak portál nejen k Božství, ale i do všech ostatních světů. Ellori si všimla, že když se plně ponoří do práce, nepotřebuje několik týdnů nic jíst. Některé bytosti, které na Portálu pracovaly, si nakonec vybraly trvalé Splynutí, ve kterém setrvávaly až do svého odchodu z planety. 

Ellori prožila mnoho pokojných let, kdy vytvářela Spojení a sledovala ostatní bytosti, jak proudí na Gaiu a z planety pryč, jak komunikují se svými rodinami v jiných civilizacích a jak si v blízkosti Portálu více uvědomují přítomnost Božství. 

Jediným mráčkem na obloze bylo stoupající množství těch, kteří přišli do Portálu, ale kvůli silným Portům nebyli schopni energii Splynutí vnímat. Museli pak podstoupit očištění od energie Portů, aby se opět napojili na vědomí své pravé podstaty. 

Jednoho dne se Ellori rozhodla s vytvářením Splynutí skončit o trochu dříve, a projít se po okruhu kolem Portálu. Bylo to magické místo. Byl odsud slyšet Světelný zpěv všech bytostí, které zrovna vytvářely Splynutí. Ellori vnímala čerstvý jarní vítr a hřejivé paprsky slunce. 

Vítr si pohrával s jejími vlasy. A Ellori po několika desítkách let napadlo, že by si mohla zkusit nasadit Porty. 

Aspoň na minutku. Zažít, jaké to je, všechnu tuhle nádheru vnímat s ostrými smysly. A promluvit na své pozemské DNA a říci mu, že je zcela milované. Být neustále ve Splynutí ji naplňovalo radostí, ale musela uznat, že trocha intenzity by se jí zamlouvala. 

Usmála se. Znala místa, kam se skladovaly nepoužívané Porty. 

Se zatajeným dechem otevřela sklad s Porty. Některé z nich byly vyskládané na ozdobných poličkách a detailně popsané. Jiné byly naházené v krabicích na zemi. Ellori napadlo, že ty ozdobné asi budou od zástupců elity, kteří se jich museli vzdát, aby mohli odcestovat za rodinou do jiných dimenzí. 

Všimla si, že na policích jsou vystavené Porty pro různé příležitosti a s různou intenzitou. Některé byly určení jen na vyzkoušení, jiné na úplné Zapomnění, některé dokonce obsahovaly algortimy se speciální proměnou osobnosti - to když jste chtěli zapomenout a stát se na chvíli někým jiným. Ellori to přišlo absurdní. Pocit Splynutí byl tak naplňující, že nechápala, proč by kdokoli chtěl dobrovolně zapomenout. 

Ačkoli... musela si přiznat, že několik dekád v pocitu Splynutí na Gaie v ní postupně vyvolalo pocit, že se vám vlastně nic neděje. Vůbec nic. Všechno bylo nádherné, plné míru, a... ploché. Ellori se zdálo, že neroste. Že už našla vše, co hledala a zažila vše, co zažít šlo. Možná by bylo zábavné zkusit i nějaké Porty, které nezná. 

Našla několik Portů v krabici s nápisem Romance. Ach ano, o tom už slyšela, a připadalo jí to nesmyslné. Proč by si bytost, která má k dispozici Splynutí se vším, co jest, dobrovolně vybrala Porty Romance? Ellori si přečetla úzké vysvětlivky na boku krabice. 

Porty Romance zesílí vaše pocity touhy a s nimi související pocity nedostatku a okouzlení. Zesílí se vaše povědomí o vlastní přitažlivosti, ale i o přitažlivosti ostatních na úrovni fyzického těla. Výhodou Portů Romance je intenzivní prožitek z naplnění touhy, pokud je vaše touha ve shodě s touhou druhého. Pozor - Nežádoucí účinky zatím nejsou známy. 

Ellori pokrčila rameny. Chtěla zažít intenzivnější vůni jarního vzduchu, to bylo celé. Porty Romance jí nemohly nijak uškodit. V instrukcích stálo, že si je má připnout na úroveň podbřišku a srdce. 

Vyšla ven, na sluneční světlo, až k bráně Příletů do Portálu. Bylo to velmi krásné místo. Světelné věže Portálu tu dosahovaly závratné výšky - to aby se přilétající bytosti mohly naladit na místní dimenzi. Ellori se zastavila u brány, a zapnula Porty. 

Tyto Porty byly jiné, než ty, které zkoušela poprvé. Ellori vnímala, jak se zesilují pocity v jejím podbřišku a srdci. Mírně se jí zamotala hlava. Její fyzické tělo začínalo těžknout a dávat o sobě vědět. Ellori se snažila soustředit na vůni čerstvého vzduchu. Její plíce nasávaly vůni vzduchu, jako by to byl jediný zdroj potěšení, kterého se jí kdy dostalo. Ellori začínala cítit hlad a nepohodlí. Jako by potřebovala něco, co nebylo poblíž. Když se na tuhle potřebu naladila, vnímala, že se jí dech zrychluje a v nohách cítí chvění. Bylo to, jako by její fyzické tělo potřebovalo nějaký druh neznámého uspokojení. 

Ellori věděla, že tento druh uspokojení vyvěrá pouze z pocitu Splynutí s Božstvím. Ale zdálo se, že na to její tělo pod vlivem Portů zapomíná. Ellori se musela na chvíli opřít o sloup. Pocit touhy začínal plnit její smysly. 

A v tu chvíli ho uviděla. 

Vysoký arkturiánský muž. Na ochoz Portálu právě přistála skupina bytostí z diplomatické mise. Ellori nikdy takového muže neviděla. A musela si přiznat, že se nikdy na žádného muže nedívala tímto způsobem. Připadalo jí, že tento muž má něco, co ona postrádá. Vyzařoval odvahu. Bojovnost. Sebedůvěru. Ellori měla pocit, že se na něj musí neustále dívat, aby neztratila kontakt s jeho energií. 

Co se to sakra děje? 

Skupina diplomatů právě procházela kolem ní. Arkturiánský muž si jí povšiml, a kývl. 

"Dobrý den. Jsme na Gaie na důležité misi. Uvedla byste nás prosím do stabilizační síně?" 

"Um... samozřejmě." Ellori zamrkala. Přece VÍ kde je stabilizační síň. 

Ale její organismus dokázal vnímat jen data z jejího centra pocitů a touhy. 

Ellori si připadala slabá. Křehká. Zranitelná. 

"Jmenuji se Muaru. Vedu tuto skupinu. Potřebujeme pár týdnů stabilizace na místní prostředí, a pak tu budeme několik měsíců." 

Ellori kývla a tiše se připojila k diplomatům, aby je doprovodila do síně. 

Jiný z diplomatů, který měl na sobě odznak Plejád, se na Ellori usmál. 

"Prý tu máte sklad Portů. Nepůjčila byste mi nějaké? Na Plejádách bohužel nefungují. Ale slyšel jsem, že tady s nimi můžete zažít skutečně exotické věci." 

"Skutečně exotické," potvrdila Ellori. Okamžitě dokázala rozpoznat rozdíl mezi energií Muaru a jeho kolegů. Muaru byl jako magnet. Magnet vyvolávající spoustu pocitů najednou. Jeho kolegové byli milí... a to bylo vše. 

Ellori dovedla skupinu do stabilizační síně, kde pracovaly desítky dalších bytostí a staraly se o hosty. 

"Tady dojde k vaší kalibraci na místní podmínky. Prosím, nepodceňujte dobu, po kterou stabilizace trvá. Místní atmosféra umí být intenzivní." 

"Ach, nemohu se dočkat, co všechno tu zažijeme," řekl Plejáďan. Ellori se usmála. Pamatovala si ještě předchozí životy, kdy byla z představy života na Gaie podobně nadšená. 

"Hlavně to s těmi Porty dnes nepřepískni, ať můžeme zítra začít," řekl Muaru. Ellori v jeho energii zavnímala důraz na vlastní důležitost. 

"A vy, Muaru? Vy na sobě nemáte Porty?" 

Skupina se zasmála. 

"Muaru je takhle nafrněný od přírody," řekl Plejáďan. "Zvykli jsme si" 

Muaru si Ellori přeměřil. Sledoval její tvář se zvláštním výrazem. 

"Já vnímám intenzitu i bez nich," řekl.

Ellori kývla. Rozloučila se a odešla. Důstojně kráčela až ke vchodu do stabilizační síně, a na chodbě přidala do kroku. 

Namyšlený blb. Myslí si, že je něco víc.

Ellori zrychlovala a cítila, jak se jí krev hrne do tváří. 

Já vnímám intenzitu i bez nich. Kdo to může tvrdit? Buď má na sobě Porty, a zapomněl, nebo už se narodil jako namyšlený blb. 

Ellori doběhla do skladu a urychleně ze sebe strhala všechny Porty Romance. 

Zhluboka dýchala a snažila se uklidnit, zatímco vracela Porty do jejich původního obalu. Z hrůzou si uvědomila, že jeden chybí. 

V tu chvíli uslyšela ťukání na dveře. 

"V síni z vás vypadlo tohle," řekl Muaru a v dlani držel drobný růžový Port. 

Ellori vnímala, že její organismus pozvolna střízliví. Všechny silně rozjitřené emoce odešly. Dívala se na muže, který jí ještě před chvílí připadal jako neodolatelný magnet. Teď už cítila stabilitu, rovnováhu a soběstačnost. 

"Vy vítáte příchozí skupiny s nasazenými Porty?" Muaru se ptal, jakoby to bylo něco nevídaného. A bylo to nevídané. Pracovníci Portálu museli udržovat čisté vědomí, aby bylo spojení s jinými dimenzemi kvalitní. 

"Já vytvářím Splynutí. Stála jsem na Příletech jen náhodou." 

Muaru kývl. 

"Stála jste na Příletech s Portem Romance?" 

"Je to... když nemáte dlouho žádnou intenzitu, tak může být Splynutí takové... monotónní. Ale dnes jsem zkusila Porty poprvé po mnoha dekádách. A asi je zase na chvíli odložím." 

"Škoda," řekl Muaru. "Měla jste s nimi takový podmanivý lesk v očích." Usmál se, a odešel. 

Ellori tam stála, a cítila se divně prázdná. Tak takový zážitek skutečně nemá potřebu opakovat. 

Profesor Bu si stále zapisoval. 

"Už jsem ho potkala tolikrát..." Ellori si poposedla. "V tolika verzích, tolika životech. Proč teď? Proč znova?" 

"Nejdeš tam kvůli němu. Jdeš tam vyzvednout a vyléčit svoji ženskou esenci. On ti jen připomíná chvíle, kdy jsi ji opustila."

Ellori sledovala všechny další linky příběhu, tak jak se před ní odvíjel z kvantového klubka.

Jedenáctá kapitola zde: Splynutí

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 9. - Příšerný život

Profesor Bu seděl vedle Ellori a pil zelený čaj. 

"No, takže jsem si vyzkoušela Porty na Gaie, a vyděsilo mě to. A co má být?" 

"Zanedlouho sis pořídila vlastní sadu," řekl Bu. 

"Asi jsem potřebovala udělat i něco fakt stupidního." zaprskala. 

"Mělo to svůj důvod." 

Ellori se dívala na klubko jemných mihotavých kvantových příběhů, které se chystaly odkrýt další tajemství její minulosti. 

"Já nejdu zpátky na Gaiu! Vždycky když tam jdu, zapomenu. Vždycky uvěřím, že jsem k ničemu. Nikdy to nenapravím. Vždycky se to zopakuje. Vždycky ho potkám, a on mě nakonec opustí. Nikdy tam nebudu doopravdy milována!" 

Profesor Bu si něco zapsal do svého poznámkového bloku. 

"Pokud chceš doopravdy pomoci ženské esenci na Gaie, budeš muset tato přesvědčení změnit zevnitř." 

"Jak jako, zevnitř!" Ellori se začala obávat nejhoršího. 

"Budeš muset tato přesvědčení nejprve prožít, rozpoznat je, a pak se jich vzdát. Vyléčit je v sobě." 

"Takže budu muset mít další příšerný život." 

"Když to říkáš," profesor Bu psal další poznámky. 

"Já nechci příšerný život. Vím zcela přesně, jak chutná utrpení. Zažila jsem ho ze všech stran ve stovkách příšerných životů. Zažila jsem to všechno. Proč musím znovu?" 

"Protože tentokrát ti ta příšernost bude opravdu vadit." 

"No právě!" 

"A zároveň na Gaie přichází věk, kdy bude možné tuto příšernost rozpoznat a proměnit." 

"Chceš říct, vzít za ni zodpovědnost." 

"Do určité míry." 

"Takže to znamená, že budu muset prožít bolest a utrpení natolik silné, že se rozhodnu se probudit." 

"Je to jeden ze starých způsobů, ano. Záleží ve které se chceš narodit době a jaké Duše si vybereš jako své učitele a souputníky. Například, pokud by ses chtěla narodit v devadesátých letech, zažiješ ještě dobu bez internetu, a tvé sebe-podceňování nebude posílené šikanou na sociálních sítích." 

Profesor Bu své vyprávění doprovázel obrazy, odvíjejícími se z kvantového klubka. Ellori ho musela obdivovat, jak dokáže stahovat informace o všech důležitých detailech. Viděla, že na Gaie se vyvíjí technologie, díky které každá bytost Peeple vlastní přenosný předmět. Chytrý telefon. Tento předmět, zdá se, nahrazoval schopnosti telepatie a čtení z Akáši, které hvězdné Duše ovládaly jako běžnou praxi. I tento předmět byl protkaný nitkami Hry o Moc. Ellori viděla, že bytosti Peeple, stejně jako mnohé hvězdné národy, propadly technologiím - aniž by předtím ovládly technologii vlastního srdce. 

"Takže se zase stanu člověkem. To znamená, že jediné, co mi bude připomínat domov, budou krátké záblesky... a sny. Žádná telepatie. Žádné láskyplné propojení s národem skrze srdeční paprsky. Zato spousta zírání do chytrého telefonu.!

"Jenom prvních několik desítek let." řekl Bu a trochu se přikrčil. 

"Desítek let! To je většina lidského života!" 

"Nezapomeň... půjde o ženskou esenci." 

Ellori se opřela a s hlubokým výdechem sledovala kvantové klubko. 

"Tak pojď," řekla profesorovi Bu. 

"Nemusíš to dělat, jestli nechceš." Bu silou myšlenky začal odvíjet další příběh z kvantového klubka." 

"Když už půjdu na Gaiu... A znova na sebe vezmu tělo bytosti Peeple... a zase budu věřit pocitu nedostatečnosti... A zírat většinu dne do technologické hračky... Tak už se prostě vypořádám i s ním."  "To je Ellori, jakou znám." Bu se hrdě usmál.

Desátá kapitola Ellori zde: Muaru 

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 8. - Pozemské tělo 

Ellori sledovala svůj život v těle arkturiánské ženy. Na kvantové obrazovce v pracovně profesora Bu se její příběh odvíjel jako film z jemných, mihotavých vzpomínek. 

Tehdy to byl jeden z jejích prvních životů na Gaie. Jako dcera elitního hodnostáře měla život rozmanitý a svobodný. Prožila na planetě několik staletí, což bylo tou dobou ještě možné. Na Gaiu volně proudily hvězdné národy a používaly zde technologie k obnově těla - v souhře s místními minerály. Některé národy už začaly s experimenty s DNA savců z třetí dimenze - a obohacovaly jím svá těla, aby se jim na Gaie lépe dýchalo. 

Hvězdné národy (jak se jim přezdívalo) používaly místní DNA ještě k jednomu účelu - k lepší integraci Portů. 

Porty jim pomáhaly prožívat na planetě hru na Zapomnění. Z počátku to byla veliká zábava. Když rodiče přinesli domů první set Portů, užili si tehdy zábavné rodinné odpoledne. Otec, matka, Ellori i její sourozenci jeden po druhém zkoušeli Porty napojit na své tělo. 

Ellori připadal první kontakt s Porty velmi příjemný. Když si je připnula na tělo, začala okamžitě vnímat okolní svět s větší intenzitou. Barvy, zvuky, vůně, vzduch na kůži... Bylo to, jako by na ni její vlastní tělo mluvilo. Ellori zažila poprvé pocit blaženého opojení. Po několika minutách si také všimla, že i okolní bytosti vypadají jinak. Připadali jí barevnější, jakoby jejich osobnost zesílila. 

Ellori si všimla, že zesílily i její pocity. Najednou zřetelně vnímala, že je jí něco příjemné... a že něco jiného jí příjemné není. Všimla si, že k matce cítí nekonečnou lásku a naprostou důvěru, kdežto u otce vnímá určitou vzdálenost a nesoulad. Zároveň ucítila potřebu tento nesoulad nějak rozkrýt a opravit. A všimla si i pocitu, že jí na výsledku této opravy záleží. Jakoby bez toho nebyla ona sama dostatečná. 

Pocit nedostatečnosti bylo něco, co nikdy nepoznala. V rodině a celém národě panovala naprostá rovnocennost a respekt k volbám druhého. Ale Ellori najednou záleželo na tom, aby ji otec viděl v dobrém světle. Všimla si, že ona sama zažívá jistou rozpolcenost. Byla si jistá, že otce bezvýhradně miluje. Ale zároveň tu byl ještě ten zvláštní pocit, že jí samotné se lásky nedostává. 

Ellori tak zjistila, že pocit "nedostává se mi lásky" vnímá jen část jejího těla. Ta připoutaná k místnímu prostředí. Tedy její DNA třetí dimenze. Ona jako Duše cítila lásku proudící od ní ven i od ostatních k ní - ale část jejího těla, která byla připoutaná k místní realitě, jí našeptávala, že lásky není dost. A tato část najednou začínala mít navrch. 

Ellori ze sebe prudce strhla Porty. 

"Co se děje, miláčku?" ptala se matka. "Nepřijdou ti Porty zábavné?" 

"Já nevím," řekla Ellori. Najednou se v jejím poli usídlil strach. 

"Mami, vzpomínáš si, co se stalo Kie, když tehdy měla porty několik týdnů v kuse na sobě?" 

"No, vybrala si časem jiný život. Ale to se stává. Některé bytosti zkrátka podlehnou destruktivním silám, a je to jejich volba." 

"Ona reagovala na něco, co jí způsobily Porty," řekla Ellori. "Porty zesilují hlas tvého místního těla. Včetně instinktů k přežití. Cítíš víc lásky, ale i víc strachu. A pokud si neuvědomuješ, odkud ten strach pochází, zatemní ti časem vidění. Z toho vychází to slavné Zapomnění. Není to zábavná hra, mami, je to past!" 

Matka se zamyslela. "Myslím, že to trochu přeháníš. Však se podívej. Když si Porty sundáš, hned vidíš všechno jasně." 

"Ale oni přece plánují zavést kolektivní zapomnění," řekla Ellori. Najednou jí ta představa přišla hrůzná. "Když máš na sobě zapnuté Porty, zapomínáš na svoje skutečné já," řekla Ellori a poprvé v životě se jí chtělo doopravdy plakat. 

Tak tohle zažívala Kiaa. Měla na sobě Porty příliš dlouho. Nechtěla stoupat po společenském žebříčku. Nechtěla být velekněžkou, královnou ani nejbohatší konkubínou. Chtěla jen znova vnímat, že je hodna lásky. Chtěla to vnímat i se zapnutými Porty, ale to zkrátka nebylo možné. Hra o Moc, která na Portech fungovala se postarala o to, abyste nikdy necítili dostatek.

"Jen to jen Hra, Ellori," řekla matka. V očích měla zvláštní lesk. "Je to zábava. Na chvíli zapomeneš, ale pak se vrátíš zpátky." 

"Mami, ale co když se právě doopravdy nevrátíš? Co když se vrátí jen tvoje hvězdné tělo, ale to fyzické je stále přesvědčené, že je s ním něco špatně?" 

"Ach, jenže to fyzické je místní, drahá. Má své impulzy, aby to tu přežilo. Ale není to skutečné, to přece víš." 

Ellori si tím nebyla úplně jistá. Vnímala, že k plnému prožití Božství na Gaie potřebuje všechny dimenze. Nemůže jednu utlumit a na jinou zapomenout. Nemůže trápit své pozemské tělo silnými prožitky opojení nebo bolesti a pak od něj čekat, že se okamžitě naladí na rovinu Duše. 

"Já si myslím, že naše týmy vytvořily Porty tak, že využívají energii místního těla jako palivo pro silné prožitky. Ale doopravdy místní tělo nepochopily. Neudělali to s úctou. Povýšili se nad něj. Ale třetí dimenze patří k Božství stejně tak, jako všechny ostatní". 

"To je nesmysl, drahá. Přišli jsme na Gaiu kvůli experimentům a opojným zážitkům, ale dobře víme, že pozemské tělo je jen pohodlný dopravní prostředek. Až naše mise skončí, zkrátka jej tu zanecháme."  Ellori musela částečně souhlasit - tento způsob vnímání světa jí byl blízký, neboť v něm vyrostla. Ale Porty jí právě čerstvě posílily všechny systémy, určené k místnímu přežití. Její hmotné tělo se začalo bát, že zemře, a Ellori poprvé tomu strachu naslouchala.

Devátá kapitola Ellori zde: Příšerný život

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 7. - Ženská esence (z Ellori, Příběh duše)

Ellori seděla v pracovně profesora Bu. 

Ohromená silou vzpomínek na to, jak vědomí na Gaie upadlo. Kolik válek, utrpení, bolesti a zloby se koncentrovalo do posledních tisíciletí na Gaie. Kolik bytostí zažilo strach, zneužití, mučení a náhlou smrt. Ellori se nedivila, že se rozhodla inkarnování na Gaie vzdát. Seděla chvíli v tichu. 

"Jak může Božství poznat samo sebe, když nikdy nezažije nevědomí?" zeptal se profesor Bu. Jako by se nechumelilo.

Ellori přemítala. I ona chápala, že hvězdné národy přebývají v páté dimenzi, kde vzniká spousta iluzí. Božství je stále nad vším, ve všem. Božství nemizí. 

Ale přesto... tolik utrpení? 

"Utrpení je koncept Hry," řekl Bu. Ellori se napila čaje.

"Takže... to by znamenalo, že se všechno dá vrátit. Že se ty vzorce dají rozplynout. Že se Peeple mohou uzdravit a vědomí na Gaie obnovit." 

"Teoreticky." Profesor Bu mávnul rukou a z kvantového klubka začaly vyskakovat další scény vývoje na Gaie. 

"Věc se má tak, že bytosti Peeple oficiálně mají svobodnou vůli. Stále si mohou vybrat, zda budou následovat Hru, nebo Božství. Božství jim začíná ťukat na dveře, ale oni mohou odmítnout." 

"Proč dal Božství svobodnou vůli bytostem, které jsou schopné napáchat tolik neuvěřitelné bolesti a zla?" 

"Protože třetí dimenze je jediná, kde sice nic není skutečné, ale jako skutečné se to tváří - ze všech dimenzí nejvíc přesvědčivě. Božství si ji vymyslelo, aby se mohlo nadále zkoumat." 

Ellori se zarazila. 

"Jakže?" 

"Třetí dimenze je velmi intenzivní, přesvědčivá, uhrančivá. Ale není skutečná. Je stvořená z materiálu božství a je jí svěřená určitá autonomie. Božství má všechny hustší dimenze pro lepší pochopení sebe sama. Ale vždyť se na sebe podívej. Copak ty vnímáš, že je třetí dimenze skutečná?" 

"To ne. Ale vnímám, že vědomí na Gaie si žije vlastním životem. Bytosti tam jsou stoprocentně přesvědčené, že třetí dimenze je jediná skutečnost. A to mě trápí. Odsud to samozřejmě vnímám z úhlu pohledu božství. Ale mým záměrem vždy bylo pozvednout bytosti ve třetí dimenzi - přímo na místě činu. Ne modlitbami a posíláním energie zvenčí. Ale obnovit realitu třetí dimenze přímo tam, kde se děje - ve třetí dimenzi." 

"To je od tebe krásné, Ellori, ale i to je jeden z algoritmů Hry o moc," řekl Bu. 

"To není pravda!" 

"Ale no tak. I samotné bytosti Peeple už to vnímají. Říká se tomu na Gaie syndrom spasitele. Věříš, že máš moc ostatním bytostem pomoci, a že když to neuděláš, sami to nezvládnou. Vlastně je stavíš do role méněcenných, slabších, a sama zažíváš pocit důležitosti. Tento pocit je pro tebe stěžejní. Je jedno, jakou ušlechtilou myšlenkou si ho vysvětlíš." 

"Jenomže já zažila dobu, kdy jsem opravdu měla k Božství přístup, ale Peeple jej neměli." 

"Ano, ale ta doba už minula. Bytosti Peeple se začínají pozvolna probouzet."

"Opravdu?" Ellori vyvalila na profesora pomyslné oči. 

"Přiznám se, že si nejsme úplně jistí, jak se to stalo. Je jasné, že Božství už má Hry o moc dost. Ale také je možné, že už se naučil vše, co potřeboval, a začíná mazat staré programy. Jako první se začaly probouzet minerály a voda. Gaia si uvědomuje, že propad do nevědomí jí nepřináší dlouhodobé uspokojení. Celá zemská struktura začíná zažívat probuzení." 

Ellori se dívala na kvantové klubko. Profesor Bu vytahoval jednotlivé scény o vývoji na Gaie. Světelné kódy Božství, které ležely dlouho ukryté v hlubokých vrstvách, se dostávaly na povrch. Voda a minerály začaly spolupracovat, aby zesílily vědomí. Minerály a voda v tělech Peeple zažívaly jemné a tiché aktivace. 

Aby bylo možné toto probuzení uskutečnit, musely se k němu Peeple dobrovolně rozhodnout. Někteří docházeli k probuzení skrze silné emocionální zážitky. Někteří pod vlivem rostlin nebo drog. Některá těla Peeple se začínala otevírat energii Duše, aby skrze různé vrstvy došla k poznání, že jsou v jádru Božstvím. 

Jiné bytosti Peeple si vybraly naprostý opak - obnovení války, omezování svobody... jako kdyby na určitých místech planety Hra o moc zesílila své působení.

Klíčem k uchopení Božství v těle se stalo cítění a přijetí. Cítení bylo po mnoho generací potlačováno a zesměšňováno, takže k pochopení jeho daru vedla ještě dlouhá cesta. 

Cítění a přijímání byly dvě kvality, které se na Gaie dlouho neuznávaly. A přitom to byly nejrychlejší klíče k rozpuštění mechanismů Hry o moc a urychlení přepisu kódů Božství do třetí dimenze. 

Profesor Bu sledoval, jak se Ellori vrací naděje. Její energie se začínala jemně nadlehčovat. 

"Některé bytosti Peeple začínají šířit energetické techniky, jak dobře cítit a přijímat. Mají tam spoustu nových vynálezů. Třeba psychoterapii. Meditace na smartfonech. Stejnopohlavní manželství. Veganství." Ellori sledovala, jak z kvantového klubka vyskakují jednotlivé scény, podtrhující vyprávění profesora Bu. Rozesmála se. 

"Meditace na smartfonech? Respektované menšiny a veganství? To zní jako něco, za co by se dřív upalovalo." 

"Ano. Teď se kvůli tomu lidé hádají na Twitteru. Ale samozřejmě, stále na Gaie existují místa, kde se kvůli tomu upaluje, kamenuje a věší. Pokud bys měla zájem..." 

"V žádným případě." Ellori už měla éru životů zvaných narodím se do toho nejhoršího a ukážu jim cestu k lásce naštěstí za sebou. 

"To zní, jakože Gaia už není tak strašné místo." 

"No, není." 

"Zaváhal jsi." 

"Energie na Gaie se opravdu dynamicky proměňuje. Ale tvoje osobní životní linie ještě potřebuje určité zážitky, aby jsi to dokázala přijmout." 

"Přijmout..." Ellori se zamračila. Tušila, co přijde. 

"Jestli chceš opravdu pomoci kolektivu na Gaie, budeš muset pomoci ženské polaritě." 

"Takže co? Narodím se do těla muže, který ukáže ženám, jak správně přijímat?" 

Ellori se zahihňala. Takový život ji pobavil. Nějaký slizký zakladatel léčivé modality, který by ženám ukazoval, jak se správně "odháčkovat". Profesor Bu trpělivě čekal, až Ellori přestane vytvářet zábavné scénáře na kvantové obrazovce. 

"Samozřejmě, je tu ta možnost, Můžeš se narodit jako rocková hvězda, chtěný muž, a léčit srdce žen svými písněmi. A... jinými způsoby."

"Říkáš to, jako by sis nemyslel, že je to dobrý nápad." 

"Z úhlu pohledu třetí dimenze a Hry o moc to je samozřejmě život takzvaně ideální. Úspěšný. Záviděný. Ale..." 

"Ale nepomohla bych tím ani prd, já vím." 

"No, hlavně bys tím nepomohla sobě, Víš přece, proč jdeš na Gaiu, že ano?" 

Ellori to v hloubi duše věděla. Ale doufala, že se tomu přecejen vyhne. 

"Noo... jdu tam pomoci místním dosáhnout osvícení?"

"Jdeš si tam vyzvednout a integrovat svoji ženskou esenci," řekl Bu. "A vyrovnat se se svojí destruktivní a provinilou částí."

Ellori se zamračila. 

"Takže po tom všem... po těch stovkách příšerných životů... ani jeden život rockové hvězdy nebo vrchního guru?" 

"Lituji," řekl Bu. "Ale obávám se, že bys tím nenaplnila sebe sama. Byl by to život plný lesku, ale nedal by ti hloubku, kterou žádáš."

"Proč se navracet do třetí dimenze, která neexistuje, abych si tam vyzvedla něco, co tady nepotřebuju?" 

Profesor Bu mlčky spustil další sérii obrazů. Tentorkát výhradně s minulými životy Ellori na Gaie. Těch, kterých se týkaly... ach ano. Osobních vztahů.

A ona po tolika letech opět spatřila jeho. Svůj dvojplamen. Nádhernou duši s odvážnou energií. Muže, který lámal její srdce v jedné inkarnaci za druhou. Muže, kvůli kterému se rozhodla přestat cítit a přijímat a odpojit se od své ženské esence. Kvůli kterému proklela Boha a vzdala se svých duchovních darů. 

Maoru. Ellori by možná byla raději, kdyby jí profesor Bu doporučil ještě deset povrchních, nablýskaných a neužitečných životů... jen kdyby se mohla vyhnout konfrontaci se svým největším zraněním.

Osmá kapitola Ellori zde: Pozemské tělo

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 6. - Polarita

Ellori si u profesora Bu poposedla, jakoby ji něco kousalo do nohy. 

Profesor Bu pomalu míchal čaj. 

"Nikdo z nás to nemohl vědět," řekla nakonec. "Jakmile jsi na Gaie, tak to prostě nevidíš." 

"To je v pořádku, Ellori. Nemohla jsi nic dělat. Bylo to kolektivní rozhodnutí." 

Ellori si nebyla tak docela jistá. 

Měla tehdy tělo polobohyně. Takže dozajista vnímala víc, než bylo běžné. Vnímala už dopředu, že naprogramování minerálů povede ke kolektivnímu zapomnění. 

Nikdo ale tehdy neodhadl dopad takového kroku. 

Minerály na Gaie tedy byly naprogramovány mechanismy Hry. Národy chtěly zkusit celkové zapomnění jen na sto, maximálně dvě stě let. Ale už po stovce pozemkých let si skoro nikdo na Gaie nepamatoval svůj božský původ. Výsledek byl, že se vědomí na celé Gaie proměnilo. Myšlenky jako touha a strach se začaly stávat silnější, hmatatelnější. Ne-Existence byla tak silným a opojným zážitkem, že Gaia začala přitahovat i jiný druh galaktických národů, který zdaleka neměl čisté úmysly. Zkušené Duše, které sledovaly celý vývoj z bezpečí páté dimenze, začaly prorokovat velký pád.

Ellori v těle arkturiánské ženy ještě několik desítek let sloužila jako kněžka, ale kontakt s čistým božstvím se postupně vytrácel. Bytosti Peeple už jí přestávaly rozumět. Mezi vysoké představitele hvězdných národů začaly pronikat bytosti s nízkými záměry. Ellori začínala tušit hrozbu a postupně přestala nabízet své služby spojení s Božstvím. 

Když pak jednoho dne do jejího chrámu vtrhlo vojsko a celý ho zničilo, Ellori už byla dávno na jiném kontinentě, a prožívala hluboký stesk po domově.

"No dobře," řekla Ellori a profesor Bu stále míchal čaj. "Takže jestli tomu dobře rozumím, tak v příští inkarnaci na Gaie musím pomoci napravit, co jsme způsobili". 

"To samozřejmě můžeš," kývl profesor Bu. "Dovol mi jen ti připomenout, že jsi se o totéž pokoušela v předchozích stovkách životů." 

"Ach, jasně." Ellori si vzpomněla. 

"No, takže moje první inkarnace na Gaie byly hvězdné, potom polo-hvězdné, a pak jsem se dobrovolně upíchla do těl bytostí Peeple." 

"Neměla jsi žádnou jinou možnost. Od velkého pádu už nešlo přicházet na Gaiu jinak, než inkarnací skrze bytosti Peeple. Spousta národů se na to vykašlala a prostě se tam už neukázali. Jen ti nejoddanější zůstali, aby se pokusili udržet nitku vědomí." 

"Ale nikdo si už doopravdy nevzpomenul." 

"Pár jich bylo. Někteří to odnesli smrtí, jiní výsměchem a zpochybněním, z některých jsou náboženské legendy." 

Ellori teď v rychlém sledu pozorovala další svoje životy na Gaie. 

Když došlo ke kolektivnímu zapomnění, vrchní Rada Světla začala řešit, co s planetou jako takovou. Bylo jasné, že se Hra o Moc vymkla kontrole. Na planetu mířily další temné bytosti, které chtěly být u toho, když vědomí upadne. Některé galaktické národy chtěly bytostem Peeple pomoci, a snažily se jim ukázat jejich božskou podstatu. Ale s Hrou o moc, která nyní fungovala nejen v tělech, ale i v minerální struktuře planety, neměly šanci. Bytosti Peeple už zkrátka nevěřily, že je božství jejich součástí. Byly ochotné přistoupit na myšlenku, že božství existuje, ale jen mimo ně. Věřily na duchovní vůdce, na náboženské skupiny, na tvrdé a náročné duchovní praktiky. Ale ne na božství jako svoji součást. 

Mnohé bytosti toho nakonec začaly zneužívat pro svůj osobní prospěch, a povzbuzovat bytosti Peeple v nevědomí a pocitu vlastní nedostatečnosti. 

Když začalo být zřejmé, že se vědomí na planetě zachránit nedá, Rada Světla navrhla celý experiment ukončit. Prohnat přes Gaiu velmi mocnou zvukovou vlnu, která způsobí rychlý rozpad časové linie, a všeho, co bylo dosud vytvořeno. 

Ale některé hvězdné národy, zejména Plejáďané, se přimlouvaly za to, aby planeta zůstala taková, jaká je, a její obyvatelé mohli činit svobodná rozhodnutí. Věřili, že pokud nikdo nebude zasahovat do vývoje událostí (ať už s úmyslem záchrany nebo destrukce), věci se samy časem dají do pořádku a planeta se navrátí k vědomí božství. 

Ellori se dívala na své životy na Gaie jako na staré album fotografií. 

Viděla, že se z počátku zapomnění dorila do těl kněžek, které se snažily udržet vědomí na planetě. S velkou láskou předávala informace o božství, o jednotě, o léčení. Jak ale energie těžkla a houstla, Ellori musela snižovat své vědomí a vybírat si stále méně vědomá těla. Když se pak na planetě zapomnělo na všechny technologie a Peeple začali věřit, že jsou jediní v celém vesmíru, rozhodla se začít vstupovat i do těl mužů - bojovníků, s úmyslem prozkoumat opačnou polaritu. Zkušenost v mužských tělech jí ukázala způsob vnímání světa, který jí byl do té doby neznámý. Velké soustředění na cíl. Porovnávání své hodnoty podle výkonu. Ellori se nemohla zbavit dojmu, že mužská těla té doby byla více náchylná k uchycení do Hry o moc. 

Což se nakonec projevilo i na kolektivním vytváření reality. Mužská polarita, posílená Hrou o moc, začala věřit, že je potřeba kontrolovat a potlačit tu ženskou, aby bylo na planetě vše v pořádku. Energie kontroly, touhy dobývat, mít moc a ovládat zdroje, nakonec začala vládnout na kolektivní úrovni. Po mnoho set let bytosti Peeple věřily, že ženskou energii je potřeba zpochybňovat, utlačovat, stavět mimo moc. Toto přesvědčení se projevilo v politických i náboženských směrech a nakonec vyvrcholilo rituálním zabíjením žen i mužů, kteří projevovali jakýkoli náznak vědomí. 

Ellori teď z pohodlí pracovny profesora Bu věděla, že šlo v podstatě o snahu Hry o moc zabít vědomí. Zabít cokoli, co by se vědomí podobalo. Nicméně i Hra o moc narazila na své limity. Když došlo k zabití mnoha bytostí, najednou už nebylo koho ovládat. Některé bytosti Peeple si začínaly uvědomovat, že tudy cesta nevede. Ačkoli ještě stále cítily hlubokou touhu po moci, kontrole a ovládání, vnímaly, že pokud budou podle této touhy jednat příliš dlouho, zabijí tím i prosperitu společnosti jako celku. 

Po několik tisíc let platil zákaz přicházet na planetu jinak než skrze inkarnaci do bytosti Peeple a Most zapomnění. Ellori tedy v rámci svého rozvoje zkoušela různá těla a různé příběhy. V některých se jí dařilo zůstávat ve spojení s božstvím, ale ve většině i ona zakusila úplné zapomnění a ztotožnění se s mechanismy Hry o moc.

Po dlouhých staletích plných válek a utrpení začaly na planetě vznikat nové filosofie. Bytosti Peeple si začaly klást otázky, které byly zpočátku silně potlačované. Někteří odvážlivci dokonce tvrdili, že Gaia není placatá a není centrem, kolem kterého se otáčí vesmír. Začalo se šířit vědomí. Některým ženám bylo dovoleno naučit se číst a psát. Ne tedy ve všech částech planety, ale přece. 

Ellori v těchto dobách zažila několik životů, kdy sloužila ve vesnici jako ranhojička a bylinkářka, a ve většině případů se nakonec dočkala odsouzení a osamělosti. Zkoušela šířit vědomí i v taoistických chrámech na východě Asie nebo v klanech v Jižní Americe. Během pár životů v sobě učinila rozhodnutí, že projevovat dary Vědomí není bezpečné. Když se potom na planetě začaly objevovat první parní stroje a kolejnice, Ellori si záměrně vybrala inkarnace v mužských tělech. Být v ženském těle pro ni bylo posledních několik set let natolik bolestivé, že inkarnace v mužském těle znamenala klid a odpočinek. Když mohla být v těle obchodníka nebo strojvedoucího, sice se cítila neúplná a oddělená od své pravé podstaty, ale moc o tom nepřemýšlela. Mužská energie v této podobě pro ni znamenala větší blízkost Vědomí. Tato mužská energie obnovovala a přinášela na planetu záblesk pochopení, že důležitý je kolektiv a prosperita celku. 

Samozřejmě jen do té doby, než se Hra o moc přihlásila o slovo a došlo ke světovým válkám. 

Ellori tehdy po životě plném naděje padla na frontě. A učinila definitivní rozhodnutí, že v příštím životě se navrátí zpátky k božství a jednotě, i kdyby to mělo znamenat Hru o moc konfrontovat přímo ve svém vlastním těle. 

Sedmá kapitola Ellori zde: Ženská esence

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 5. - Porty a minerály

Ellori si v kuchyni u profesora Bu poposedla. 

I když Porty v této dimenzi neexistovaly, vzpomínka na ně ji zneklidňovala. 

Prožila mnoho inkarnací, ve kterých bojovala o moc. Zažila mnohá vítězství a prohry. Uvědomovala si, že zatímco pocit vítězství trval vždy krátce a brzo se vrátil k neutrálnu,  pocit prohry byl hořký a poznamenal její inkarnaci na celé roky, někdy do konce života. 

"Musím jít bojovat s Hrou o moc?" zeptala se Ellori. 

"Drahá, s Hrou už se dávno nebojuje. Není, kdo by s ní bojoval. Po mnoho let se na planetě rodí jen Peeple, a ti se okamžitě chytí." 

"Jsou tak nastavení," vzdychla Ellori. 

Vzpomínala na život, ve kterém pomáhala národu z Arkturu rozšiřovat mocenské kličky. Byla v těle ženy, napůl lidské, napůl "bohyně". Aspoň tak je tehdy nazývali. Bytosti Peeple byly tak ztotožněné se svým nastavením, že jim hvězdné národy připadaly jako bohové. Což mnozí využívali ve svůj prospěch. 

Národ Arkturiánů byl poslední, kdo se do vývoje Hry zapojil. Jejich původním plánem bylo používat Hru pro vědecké účely. Chtěli zkoumat, zda by se některé prvky Hry daly použít v jejich původní domovině pro rozvoj místních technologií. 

Velice brzy podlehli sílícímu poli Hry. Začali věřit, že by se kromě výzkumu měli do Hry zapojit. Že by měli hrát na Gaie tichou soutěž o to, který národ bude mít nejvíc následovníků a největší kontrolu nad myslí bytostí Peeple. 

Oddané bytosti Peeple bylo to nejcennější, co národy na Gaie mohly získat. 

Bytosti Peeple, které byly oddané dobrovolně, navíc poskytovaly hvězdným národům zvláštní dávku pozemské mentální energie, se kterou mohly dále nakládat. 

Bytosti Peeple nevěděly, že jejich mentální energie, pozornost, je to nejcennější, co mohou dát. Protože si neuvědomovaly vlastní božský původ, velmi ochotně věřily, že hvězdné národy jsou zdrojem jejich nejlepších pocitů. 

Arkturiáni se do Hry zapojili jako poslední, a tak museli být velmi vynalézaví, když chtěli ve Hře postupovat. 

Ellori si tehdy vybrala život Arkturiánské ženy. Chtěla být přítomná rozšiřování Hry. Věřila, že Hra je sestrojená pro vědecké účely. Že jakmile si národy na Gaie prožijí to, co potřebovaly, Hra bude zrušena, bytosti Peeple vysvobozeny, všechno se vrátí do původního míru a tato galaxie bude dál žít klidným, propojeným a obohaceným životem. 

Nicméně brzy po narození pochopila, že je v rodině jednoho z hodnostářů arkturiánské elity. Ač si ještě pamatovala svůj božský původ, celé její dětství bylo naplánované podle pravidel Hry. Její rodiče už díky silným Portům zapomínali na svůj původ, a ve Hře trávili většinu svých dnů. Ellori věděla, že něco není v pořádku, ale nedokázala tehdy popsat, co se děje. 

Když teď sledovala tento život z povzdálí a bezpečí kuchyně profesora Bu, viděla sebe sama jasně. 

Viděla, že se narodila jako vědomá Duše do napůl pozemského arkturiánského těla. Měla obrovskou sílu manifestace, pronikavé vědomí, láskyplné komunikační propojení se svým národem. Zároveň ale měla tělo obohacené o místní DNA. Takže dokázala vnímat husté energie na Gaie. Pozemská atmosféra dávala jejím pocitům zvláštní strukturu. Zdály se nějakým způsobem významné. Jakoby na nich záleželo. 

Její otec většinu času usiloval o uznání od ostatních členů arkturiánské elity. Nejdřív byl správcem a staral se o vnitřní záležitosti národa, časem vystoupal až do Rady národa. Rada národa Arkturus stále používala slova o lásce a vědomí, ale uvnitř začínalo sílit napětí. Ellori teď sledovala vzpomínku na chvíli, kdy se její otec vrátil z porady domů. 

"Někteří členové Rady věří, že je potřeba Hru o moc ještě zesílit." 

"Proč?" ptala se Ellori v těle jeho dcery. 

"Říkají, že vědecké poznání postupuje příliš pomalu." 

"A kam ten spěch?" 

"No, tvrdí, že jakmile získají dostatek informací, vezmou je do naší domovské dimenze a budou je používat pro rozvoj technologií a pro těžbu na našich planetách." 

"To mi přijde jako blbost," vyprskla Ellori. Arkturiánské planety nepotřebovaly nic těžit. Uměly používat technologie v naprostém souladu se strukturou přírody. Když potřebovaly postavit nové město, jednoduše se domluvily s místními minerály a tvořily s přírodou v součinnosti. Myšlenka těžby přišla Ellori absurdní. 

Otec si to ale nemyslel. 

"Časy se mění," řekl. "Potřebujeme posílit naši Hru tady, abychom přinesli více dobra do naší domoviny." 

"Tati, to je ale strašná blbost!" vykřikla Ellori. Až v tu chvíli si všimla, že v otcově poli vnímá energie lži a manipulace. Otcova důvěra byla zneužita Radou, ale on to neviděl. 

"Nebuď drzá. Rada národa ví, co dělá. Nepotřebují krást nebo ničit. Chtějí rozvíjet národ. Chtějí se vzdělávat." 

"Tati, copak si nevzpomínáš, co se stalo Kiee?" 

"Kiaa se chytla destruktivních úmyslů, Ellori" řekl otec. Ellori věděla, že to není pravda. Kiaa možná měla destruktivní úmysly vůči sobě samé, ale nikdy by neublížila ani mouše. 

"Mně se to zkrátka celé nezdá. Jak chce Rada posílit Hru na Gaie?" 

"Ach, jednoduše," zasmál se otec. Ellori přeběhl mráz po zádech. "Chtějí spolupracovat s místními minerály a začít je používat pro posílení Portů" 

"A říše minerálů s tím souhlasí?" 

"Jistě. Všichni jsou zvědaví, co to přinese." 

"Ale k čemu to bude dobré?" 

"Zatím se všechny algoritmy Hry o moc nachází v Portech. Což už začíná být neúnosné. Takže Rada přišla s nápadem, že se některé nejdůležitější mechanismy přenesou do minerálů." 

"Jako třeba?" 

Po otcově tváři přeběhla nejistota, ale pokračoval. 

"Třeba kódy Zapomnění." 

"Chtějí přímo do minerálů na Gaie vepsat kódy zapomnění?" 

"Ano. Umožní to bytostem zapomenout už v okamžik inkarnace. Jen si to představ. Už když dostaneš místní tělo, nemusíš čekat na Porty, aby jsi si zahrála na Zapomnění! Zapomeneš rovnou s tělem, protože bude napojené na místní minerály! Budeš to mít vepsané v DNA." 

"To ale znamená, že všichni, kdo budou mít pozemské tělo, zapomenou, ne?" 

"Zapomenou zejména bytosti Peeple. Náš národ zapomene jen, když si to vybere." 

To byla jasná lež. Ellori pozorně sledovala energii otcova pole. Otec buď sám lhal, nebo si nepřipouštěl pravdu. 

"Tati, ale co když zapomeneme všichni?" 

"To se může stát, ale je to velmi nepravděpodobné. Když tvé tělo tady skončí svůj život, okamžitě si vzpomeneš. Nebo si vzpomeneš při modtlibě, meditaci, zkrátka při jakémkoli rozhodnutí, že si rozpomínáš." 

"Tati, ale ty přece víš, že oni si nevzpomenou." řekla Ellori. 

Sama byla kněžkou v arkturiánském chrámu. Bytosti Peeple přicházely, aby se jí klaněly. Plné energie nevědomí. Věřily, že to ona je zdrojem jejich dobrého pocitu. Ellori jim pomáhala uvědomit si, že i oni mají božství ve svém DNA. Pomocí různých technik ukazovala bytostem Peeple jejich podstatu, což je zároveň uzdravovalo a osvobozovalo. Občas slyšela výsměch, že se "stará o ty chudé". Pro Ellori to byl ale mocný zážitek. Cítila, že je pravým zprostředkovatelem lásky. 

Ale co když teď zapomene? Co když i ona zapomene, že je součástí božské podstaty? Kdo potom bude udržovat energii spojení s božstvím na Gaie? A co když zapomene celá její rodina? 

"Neboj se. Vzpomenou si, když budou chtít." 

"Ale tady si přece nikdo nechce vzpomenout!" vykřikla Ellori a najednou jí začala docházet záludnost celého plánu. 

"Tati, to nechce Rada. To chce někdo jiný. Někdo chce, aby tu všichni zapomněli." 

"To chce spousta národů, drahá. Všichni to odsouhlasili. Je to skvělý nápad. Všem nám to pomůže se vyvinout." 

Ellori ten večer odcházela spát zmatená a nejistá. 

Její otec druhý den odešel do paláce Rady a již se o minerálech nezmínil. 

Šestá kapitola Ellori zde: Polarita

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 4. - Hra o moc

Skvrny zvané Porty byly součástí systému Hry o moc. Byly utkané z jejích kvalit a jejích pravidel. Porty byly na samém počátku slabé a zábavné. Na jejich vývoji se podílelo mnoho národů, včetně Lyry a Arkturu. Energie, která je zpočátku poháněla, byla čistá zvědavost. 

Národy chtěly vyzkoušet, zda by nešlo pobyt na Gaie trochu "ozvláštnit". Životy na Gaie byly sice krásné, plné vzduchu a radosti, ale příliš se podobaly životu v jiných dimenzích. 

Zkrátka, nebyla to žádná zábava. Dokud jste byli v jiných dimenzích, necítili jste nudu, protože jste se nacházeli v naprostém souladu se vším, co Jest. 

Ale na Gaie jste cítili hustotu třetí dimenze. A třetí dimenze uměla nádherně zesilovat všechno, co jste vnímali. Ať už to byla jakákoli myšlenka nebo pocit, na Gaie to bylo všechno hmatatelné. 

Ale k čemu vám jsou intenzivní prožitky, když jediné, co intenzivně cítíte, je láska a radost? Galaktické národy si říkaly, že pobyt na planetě třetí dimenze nedává moc smysl, pokud se ničím neliší od ostatních. Chtěly zjistit, jak by se dalo zařídit, aby si všechny pocity opravdu užívaly. 

Jak intenzivně prožívat radost, lásku a energii božství? 

Jak vůbec poznat, že jsou to samé nádherné pocity? 

Galaktické národy nakonec přišly s geniální myšlenkou. 

Ta myšlenka byla tak nádherná, velkolepá, tak strhující, že kolem planety způsobila hotový výbuch inspirace - a na Gaiu se začaly přemisťovat další a další galaktické národy, které chtěly být "u toho". 

Myšlenka byla následující: Pokud vše, co prožíváme, je součástí všeho co Jest, tak to nemůžeme nikdy pořádně poznat. 

Proto bychom mohli stvořit něco, co by bylo ne-Jest. Co by neexistovalo. Jak ale stvořit z materiálu všeho co Jest něco, co neexistuje? 

Ach ano. Inspirujeme se našimi dětmi. Stvoříme něco, co si na neexistenci bude jenom hrát. 

Stvoříme Hru. 

"Hra" byla tím nejvíc geniálním, s čím kdy národy přišly. Byly o tom přesvědčené. Nebylo to tedy tak zcela z energie božství. Ale bylo to nesmírně zábavné! Mnoho národů se podílelo na konstrukci nové Hry. 

Myšlenka byla jednoduchá - pojďme stvořit inteligentní energii, která ve skutečnosti neexistuje. Ale bude mít zákonitosti podobné těm, které známe. Budeme moct do Hry vstoupit a na chvíli zakusit něco, co neexistuje. A z této energie pak budeme vnímat Božství a všechny ty úžasné pocity. Z toho, co neexistuje, budeme poznávat to, co Jest! Poznáme intenzivní cestu k božství.

Národy díky konstrukci Hry zažívaly vzrušení. Tvůrčí energie v nich vibrovala a naplňovala jejich mysl nádhernými představami. V laboratořích mimo Gaiu dávaly dohromady celé systémy pravidel, jak bude Hra fungovat. A když měly pocit, že nastal správný čas, rozhodly se Hru vyzkoušet v terénu. 

První výzkumné týmy přistávaly na Gaie a nesly s sebou Porty. Porty byla malá kvantová tělíska, která šla umístit přímo do pole bytosti a zapnout. Myšlenka byla, že jakmile Porty zapnete, vaše vědomí Božství se rozostří a začne vnímat realitu na Gaie skrze vědomí Hry. 

Chvilku si pobudete ve Hře. V energii toho, co neexistuje. To vám nakonec umožní intenzivně prožít návrat do Božství a energie všeho co Jest v plné nádheře. V orgasmickém splynutí, výbuchu radosti, poznání sebe sama jako božské bytosti... prostě konečně zábava! 

Ale první pokusy byly jedno velké zklamání. Porty byly slabé. Když jste si je umístili na tělo a zapnuli, stále jste byli v plném vědomí, jen vám bylo trochu šoufl. 

Vnímali jste, že část vašeho těla, která se nacházela ve třetí dimenzi, zažívá pocity na zvracení. Ale to bylo všechno. 

Galaktické národy to nevzdávaly. Pokoušeli se Hru vyvíjet a měnit tak, aby znamenala opravdovou zkušenost Neexistence. 

Zesilovaly Porty. Zkoušeli do nich dát jiné programy a jiné zákonitosti. Stávalo se, že energie Portů byla tak silná, že spálila nervovou soustavu těla ve třetí dimenzi. Bytost pak zažívala ukrutnou bolest a Duše se okamžitě odpojila od fyzické části svého těla. Takto poznamenané Duše odmítaly podstupovat další experimenty, a některé musely odcestovat do jiných galaxií, aby se zotavily. 

Týmy, které vyvíjely Hru, pracovaly bez přestání. Většina z nich na sobě měla stále Porty, aby ihned zaznamenaly výsledek své tvorby. 

Všichni pracovali s nadšením, zvědavostí, a pocitem, že jejich tvoření je skoro na úrovni Božství. Stvoří stejně geniální svět, jaký stvořil Božství! Budou stejně tak dobří, jako prastaré božské národy, které stvořily současné galaxie! 

Kdyby byli jen o trochu více ostražití... Kdyby aspoň trochu svého Vědomí použili na to, aby si znova zkontrolovali sami sebe a své záměry... Byli by zjistili, že Hra o moc už dávno funguje. Že už dávno rozvinula svoji schopnost obalamutit mysl umělými pocity. Zejména pocitem, že je něco nesmírně důležité. A nejdůležitější ze všeho bylo mít moc. Hra o moc tak použila součet všech algoritmů, které do ní vývojové týmy vložily. Věděla, že Moc je něco, co ve skutečnosti neexistuje. Ale svůdnost této neexistence byla skoro nekonečná. Čím víc něco neexistuje, tím je to lákavější, říkala si Hra. A tak tedy pojďme zkusit všem bytostem vnuknout myšlenku, že MUSÍ MÍT MOC. 

Hra o Moc v tuto chvíli už operovala na tisících a tisících zapnutých Portech. Začala ožívat. Začala tvořit. Tvořila sice jen z naučených algoritmů, ty jí ale stačily. 

Takže, pokud má někdo pociťovat touhu po Moci, musí ta touha z něčeho vycházet, začala uvažovat Hra. 

Ach bože, jsem tak geniální. Jsem neporazitelná. Jsem výjimečná a jsem tu jediná. Měli by mě uctívat. Měli by mě neustále zásobovat svými myšlenkami a pocity. Měli by se mi klanět a považovat mě za to nejdůležitější. Měli by mi obětovat svoji životní energii a připisovat mi veškeré zásluhy. Budu mocnější než Božství! 

Ten poslední absurdní program už si Hra vytvořila sama. Žádný galaktický národ by nenapadla touha Být mocnější než Božství, neboť dobře vnímali, že jsou součástí všeho co Jest. Ale Hra o Moc ze své podstaty nevěděla, že je součástí všeho co Jest. Byla postavena na algoritmu neexistence. A posílena programem oddělenosti. 

Zpátky do práce, řekla si Hra. Pokud má někdo pociťovat touhu po Moci, musíme tu touhu z něčeho vytvořit. Co nám pomůže vytvořit touhu? Hra o moc se zamyslela. Vyslala tuto otázku k myslím všech bytostí, které na ní pracovaly. Vývojové týmy pak trávily desítky let vynalézáním touhy. 

Je-li naplňování touhy pozitivní energií, tedy energií plus, musíme stvořit mínus, diktovala Hra. 

Musíme stvořit podmínky, za kterých různé bytosti uvěří, že nemají Moc, ale že ji chtějí. Musíme tedy stvořit bez-Moc. A ne-Moc. A musíme stvořit ne-Dostatek. A chudobu. A ne-Lásku. Co je podstatou ne-Lásky? Je to bolest? Je to chaos? 

Hra o Moc ucítila energii na Gaie. A hustá, intenzivní energie třetí dimenze posílila její inspiraci. 

Je to strach. Ach ano! Dokonalá ne-Láska je strach. Taková mysteriózní a užitečná energie! Stvoříme tuny strachu! Hektorlitry strachu! Každý bude mít strach. Bude se bát, a jeho strach zesílí jakoukoli ne-Moc a bez-Moc. Bude to geniální! 

Hra rostla, sílila a přicházela s dalšími a dalšími nápady. 

Vývojové týmy nakonec testováním Hry strávily tolik času, že se jim už nechtělo vracet do původního Vědomí. Začaly vnímat dosud nepoznané pocity. Chtěly vyhrát. Chtěly být prvním národem, který Hru úspěšně dokončí. Chtěly, aby na ně ostatní národy byly hrdé. 

A přibývaly další pocity. 

Některé týmy začínaly chtít, aby jejich verze Hry byla ta jediná a nejlepší. Aby si podmanila ostatní verze a fungovala na všech Portech. 

Kdyby se jen na malou chvilku zastavily, viděly by, že jejich myšlenky a touhy přesně kopírují programy, které do Hry vložily. 

Že je jejich vlastní stvoření začíná ovládat.

Pátá kapitola Ellori zde: Porty a minerály

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 3. - Vzpomínky na Gaiu

V kopuli VZTAHY ji uvítala vysoká postava s dlouhými šedivými vlasy a vousy a v jemně šedém hábitu. 

"Profesore Bu," pozdravila Ellori. Profesor se usmál 

"Co že vypadáš tak sklesle, Ellori?" zeptal se a tiše odplul do části kopule, která vypadala jako starý kuchyňský kout na Gaie. 

Ellori se zatvářila, jako kdyby prožívala bolest zubů. Už to bylo dlouho, co si naposledy zkusila mít vůbec nějaké zuby, ale pamatovala si to, jakoby to bylo... no... před několika přítomnými okamžiky. 

"Tobě se nelíbí můj kuchyňský koutek? Sestrojil jsem ho jen pro tebe." Profesor Bu dal ohřívat vodu na čaj. Ellori si všimla, že místo kovové konvice určené na ohniště použil zvláštní konev poháněnou starověkou elektrickou energií. 

"To mezitím na Gaie zase začali používat elektřinu?" 

"Nejen to," zasmál se Bu. "Vynalezli rychlovarné konvice! A okouzlující! Zrovna tahle je z porcelánu, posetá modrými kvítky. Pochází z Japonska." 

Kdyby Ellori měla dlaně, právě by do nich složila hlavu.

Profesor Bu byl laskavost sama. Ve skutečnosti šlo o velmi starou a zkušenou Mnohočetnou Duši, která již trvale pobývala v šesté dimenzi a starala se o Duše, které se chystaly inkarnovat a potřebovaly naplánovat rozvoj vztahů. Duše Bu na sebe často brala podobu Profesora. V mnohých Duších, které na Gaie zažily nějakou bolest, tato podoba vyvolávala úsměv a důvěru. Skoro jako by mohly zapomenout. Skoro jakoby šlo předstírat, že vztahy na Gaie jsou zábavný vědecký pokus. 

Ellori věděla, co je Japonsko. Věděla, že profesor Bu zvolil to nejjemnější, co jí ze vzpomínek na Japonsko zbylo - čajový obřad. Ano, čajový obřad býval jedním z vrcholných zážitků. Kdyby ovšem většinu času na čajovém obřadě nestrávila v ženském těle, jehož srdce bylo zlomené na několik kusů. 

Ellori vnímala vzpomínky na minulé inkarnace, zesílené svým navigačním kabátkem. 

"Ale já ho opravdu milovala," řekla tiše. Jako kdyby ucítila ozvěnu zlomeného srdce. 

"Ovšem že," přikývl Bu. "Milovala jsi ho po mnoho životů. Ale milovala jsi i mnohé jiné. A také jsi byla mužem, a milovala jsi ho jako osudovou ženu. Jo a párkrát jste byli rodičem jeden druhého! Vzpomínáš?" 

Opřela se do křesla (Profesor Bu přichystal místnost podobnou těm na Gaie) a začala vzpomínat. 

Uvědomila si, že celou jednu stěnu kopule tvoří veliký holografický uzel. Uzel z kvant. Ellori viděla, že v uzlu je nekonečně mnoho záhybů a kvantových informací - byly to její Záznamy z Akáši. Uzel se začal pozvolna rozmotávat a před Ellori se odvíjel příběh jejích voleb - těch, které ji v inkarnacích způsobily štěstí, smutek, zrození i smrt. 

Když se Ellori inkarnoavala na Gaiu poprvé, byla ještě mladá Duše. Mladá, mocná, okouzlující. Viděla teď svoji první inkarnaci na Gaie. Vybrala si ženské tělo, protože mělo přirozeně blíže energii Duše. V dobách, kdy se narodila, byl na Gaie ráj. Milující a láskyplné společenství mnoha galaktických národů, které žily na Gaie, aby zakusily tamní atmosféru. Vstupovaly ještě ve svých galaktických tělech na povrch Gaii a užasle vdechovaly zdejší vonící vzduch. Energie tady byla hutná, intenzivní, a nádherná. Galaktické národy tu pak měly možnost vyzkoušet si inkarnaci do nově vznikajících upravených těl.

Ellori se tu brzy rozkoukala. Měla za sebou mnoho dlouhých životů v jiných galaktických národech a na jiných planetách, a Gaia byla skvělá výzva. 

Profesor Bu ji tehdy připravoval na to, že vztahy se na Gaie tvoří z jiných nitek, než byla zvyklá. Hustá energie si vyžadovala silnější svaly, včetně silného srdce. 

Ellori si během první inkarnace naplánovala hlavně adaptaci na místní atmosféru. Dostala nádherné tělo, do kterého byla přimíchaná směs místního DNA. Zachovávala si ještě své plné vědomí, ale občas si dovolila hrát si "na slepou bábu". Tuhle hru vymyslely galaktické děti. Hrály si na to, že zcela zapomněly na své božské já, a že už nevidí cestu zpátky. Byla to obrovská zábava. 

Jak šel čas, Ellori ve svém prvním pozemském těle pozvolna vyrůstala a dospívala. Těla se změněným DNA vydržela na Gaie několik set pozemských let. Což bylo sice mnohem méně, než kolik jste zažili v galaktických národech, ale oproti jiným živočišným druhům na Gaie to byla věčnost. Ellori dávala velký pozor, aby zůstávala vědomá. 

Jak její čas na Gaie ubíhal, začala si všímat, že se energie na Gaie mění. Měnily se postupně i národy, které na Gaiu cestovaly. Začalo se s nimi dít něco zvláštního. Ellori si všímala malých tmavých skvrn v jejich energetickém poli. 

Jedna z jejích přítelkyň, Duše Kiaa, se jednoho dne vrátila s malými tmavými skvrnami kolem pupíku. 

"Co to je?" ptala se Ellori. 

"Tohle? Ach, to nic," smála se Kiaa. 

"Jakto, že nic?" 

"To jsou jen takové drobné věci na hraní, Porty."

"Kdo ti je dal?" 

"No, támhle, vědci, vedou nějaké výzkumy. Chtějí zjistit, zda by to tu nemohla být větší zábava." 

"Vždyť to tady je zábava!" Ellori byla zmatená. Co by mohlo být na této planetě zábavnější, než čirá existence?

Kiaa byla tajemná. Její energie se ale rok od roku měnila. Stala se intenzivnější. Tmavší. Hlubší. Kiaa se přestávala účastnit setkání s návštěvami z jiných galaxií. 

Její proměna trvala několik desítek let. Ellori si pak často říkala, jak to tehdy mohla přehlédnout? Jak to mohly dopustit všechny zkušenější Mnohočetné Duše, které na Gaie také žily? Byly přece v plném vědomí a měly za sebou tisíce životů v jiných galaxiích. Jak to, že to nikdo neviděl? 

Ellori sledovala tuto vzpomínku se zatajeným dechem. Přála by si, aby tento život mohla prožít znovu vybrat si jinak. Ale dobře věděla, že toto přání není v širším úhlu pohledu vůbec užitečné. 

Kiaa nakonec podlehla energii malých skvrnek. Začala věřit, že není božského původu. Přidala se k národu, který systematicky používal Hru o moc, aby si podmanil bytosti na planetě Gaia. Vysoce vyspělý, technologicky zdatný národ, který nejprve experimentoval s proměnami galaktických těl, dokud si nevypěstoval skupinu těl zcela místních, dnes známých jako Peeple. Skupinu, které vládl, kterou zotročoval, a které nastavil mysl tak, aby od začátku věřila, že není božského původu. 

Kiaa byla v tomto národu cosi jako kněžka. Její temné skrvnky jí umožnily věřit, že být královnou je velmi důležité. Začala věřit na hiearchii a na to, že po ní potřebuje stoupat. Začala mít pocit, že se jí vyplatí zastávat vysoké postavení, mít mnoho majetku na Gaie, být uctívaná a mít vliv. 

Pocit důležitosti byl jedním z vrcholných tahů Hry o moc. Pokud dokázala v některé bytosti vyvolat pocit, že je něco strašlivě důležité, mohla tuto bytost používat několik set inkarnací. A taky že se tak dělo.

Ellori už opustil strach se na ty vzpomínky dívat. Věděla, co přijde, a že z toho není úniku. 

Věděla, co předcházelo její volbě pořídit si vlastní skvrny. 

A pak si také se zachvěním vzpomněla, že zažila život, kdy tyto skvrny pomáhala vytvářet. 

Čtvrtá kapitola Ellori zde: Hra o moc

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 2. - Město rádců (z Ellori, Příběh duše)

Ellori letěla koridorem páté dimenze. Vnímala paprsky hvězd, vzdálených i blízkých, a užívala si proudy informací, tak jak mezi sebou komunikovaly planety a různá společenství. Posledních 150 přítomných okamžiků trávila návštěvami příbuzných a přátel v různých koutech vesmíru, jeho patrech i dimenzích. Vnímala, že čas její další inkarnace se blíží. 

Ellori byla Jednolitá Duše. Byla částí rodiny Duší, které preferovaly jednoduchý způsob inkarnace. Věděla, že má možnost vstoupit do Mnohočetné verze sebe - pak by byla schopna inkarnovat se na mnoha místech najednou, a její jednotlivé inkarnace by fungovaly současně. 

Znala mnohé Duše, které to tak dělaly. Vzdělané, silné a energií nabité Duše, které si střídavě volily Mnočetnost, aby mohly nasbírat vědomí z mnoha míst, z mnohých těl. Byly to obvykle Duše, které plánovaly časem založit rodinu - tedy přebývat trvale v šesté dimenzi a dohlížet na své mladé Duše. Mnohočetností sbíraly vědomosti o různých volbách, o zákonitostech Božství a Tmy, a toto vědomí jim pomáhalo růst a expandovat. Hloubka a mnohočetnost jejich vědomí jim dávala velký přehled i velkou zodpovědnost - a v souladu s Božstvím si pak volily postup do šesté dimenze. 

Ellori v Mnohočetnosti zatím nenalézala svoji pravdivost. Párkrát to zkusila, ale její klíčový Dar měl jinou povahu. Ellori se cítila nejlépe, když vytvářela Spojení. Dovedla spojit a zesílit energii mnoha Duší naráz. Pokud mohla být v centru Spojení, cítila nejsilnější jednotu s Božstvím. Když vstoupila do Mnohočetnosti, nemohla používat Spojení tak, jak jí to bylo vlastní. Její energie se rozprostřela do více inkarnací, které sice zvládaly dělat kvalitní a poučné volby, ale jejich dar Spojení zůstával skrytý. Výsledek byl, že se jednotlivé inkarnace necítily mocné a ve svých životech vnímaly neúplnost.. 

Ellori tedy pro příští inkarnaci o Mnohočetnosti neuvažovala. Věřila, že v Městě Rádců najde dostatek odpovědí k tomu, aby se rozhodla, jak má její další život vypadat. 

Jak tak svištěla koridorem páté dimenze a blížila se k Městu Rádců, začala si pozvolna vzpomínat na své předchozí inkarnace. 

Město Rádců mělo tuto moc. Do všech stran vysílalo energii Vědomí. Ve Městě Rádců jste našli mnoho vstupů do Akášických záznamů, záznamů o všech volbách Duší. Vstupy se lišily pouze v tom, jaké jste chtěli znát odpovědi. Duše ze všech koutů proudily do Města Rádců, aby se zde radily o svých dalších inkarnacích, dívaly se na své volby s odstupem a lépe chápaly svoji pravdivost. Město Rádců zesilovalo prožitky pochopení natolik, že mnohé Duše zářily láskou, soucitem a vděčností až k neuvěření. Tyto frekvence pak proudily do všech koutů - a každá Duše, která směřovala k Městu Rádců, je vnímala už dlouho dopředu. 

Čím blíž byla Městu Rádců, tím víc si vzpomínala, proč tam vlastně míří. Jakoby ji lehký hřejivý vánek připomněl cosi dávného a známého. Zářivé kopule Města Rádců se blištily v dálce a vysílaly energii vědomí. 

Město Rádců nemělo patra, spíš vrstvy. Jednalo se o bezpočet průhledných koulí, pospojovaných dohromady a zářících do všech stran. Uvnitř koulí byly další koule, vrstvy vědomí. Skrze město vedly koridory páté a šesté dimenze, a v nich se rychlostí blesku pohybovaly Duše různých odstínů. Ellori si pamatovala, že pokud chtěla porozumět hlubším vrstvám sebe, necestovala skrze koridory, ale do vnitřních vrstev kopulí města. 

"Přála bych si TOHLE vidět jako bytost Peeple," napadlo ji. Náhle se jí začaly vynořovat vzpomínky na inkarnace na Gaie. Ozvěna energie těžkosti a chaosu ťukla na její vědomí. Jako scéna z příběhu, který se stal někomu jinému, ale stejně se jí dotkl. 

Ellori si vzpomněla, že když byla ve Městě Rádců naposledy, byla odhodlaná nechat Gaiu svému osudu. Sama na Gaie strávila mnoho životů, a věděla, že bytosti Peeple před sebou mají dlouhou cestu Hra o moc byla na Gaie ve svém živlu. Podléhaly jí tam nejen Peeple, ale i národy z jiných galaxií, které se na Gaiu přišli jen podívat. 

Zatímco na planetě Suiri pokojně žily původní obyvatelé Estró, a národy z jiných galaxií mohly svobodně cestovat na Suiri tam i zpět, na Gaie toto možné nebylo. V celém vesmíru napříč galaxiemi i dimenzemi panoval zákon- na Gaiu se nesmí v nejbližší časové linii cestovat, ani se jakkoli viditelně projevovat. Zákon byl utkaný z materiálu šesté dimenze, tudíž byl na úrovni zákonů veškerého stvoření. Všechny bytosti jej respektovaly, a neměly jinou možnost. Jediná možnost, jak se dostat na Gaiu, byla inkarnace skze Most zapomnění. 

Ellori dorazila k branám města. U bran nebyli žádní strážci, zato tam byli bytosti zvané Stylisté. Stylisté pomáhali Duším obléknout se do energie, která jim umožní se ve Městě svobodně pohybovat, orientovat se a vybírat si Rádce na základě vnitřní rezonance. Energie Stylistů sloužila jako zesilovač vědomí a jako kompas - Duše si náhle lépe uvědomovaly, proč dělají volby, jaké dělají, a zároveň se necítily nijak ovlivněné. Bez energetického kabátku od Stylistů by Duše mohla ve městě Rádců snadno zabloudit - zejména díky neustálému úžasu a uchvácení ze všech vzpomínek a vědomostí, které se tu promítaly. 

"Vítejte, Ellori," řekl vesele Stylista Umeii. Měl na sobě zářivě zlatý hábit a z hlavy mu vedla anténka. Ne že by Duše v roli Stylistů potřebovaly oblečení. Nicméně Stylisté si vybírali svoji roli i proto, že mohli měnit své energetické kabátky podle aktuálního impulzu - a navíc je hned dávat na odiv všem, kteří byli okolo. 

Umeii měl veliké zářivé oči, orámované drobnými zelenými a modrými kamínky. Pocházel z Plejád, a roli Stylisty si vybral až po tisících inkarnací na různých místech. Potřebuji si odpočinout a nechat se obdivovat jen pro svou krásu. Být uznáván pro své činy je přežitek, řekl Ellori při poslední návštěvě. 

"Umeii, ty jsi elegantní jako vždy!" Ellori s úsměvem pokynula k světelné anténce. 

"Je to nejnovější móda," řekl Umeii. "Mám hábit i anténku sladěné do zlatobílé. Cítím se v tom jako král," smál se od ucha k uchu. Ellori si okamžitě vybavila, kdo je to král. Sama byla "králem" ve třech inkarnacích, a když si vzpomněla, co se tehdy nosilo, musela uznat, že Umeii to skoro trefil. Skoro. 

"Jsem ve Městě Rádců, abych sestavila svoji další inkarnaci," řekla Ellori. 

Umeii se tvářil radostně a hrdě. Tuto větu slýchal sice milionkrát za jeden přítomný okamžik, a od Ellori jich slyšel už mnoho set, ale stále cítil hrdost a lásku. Duše, které dorazí do města Rádců pro sestavení inkarnace, jsou nesmírně odvážné. Musí projít všemi kopulemi vzpomínek a voleb, dívat se na svůj vývoj v naprosté čistotě a nezaujatosti. Vidí svoje minulé zkušenosti, včetně smrtí, vražd, zneužití... Sice je necítí, ale musí se na ně dívat zcela otevřeně a bez obalu. Pokud si nepřipustí vzpomínky v plné pravdivosti, Rádce jim pak může dát nepřesnou radu. Duše si sice stále vybere inkarnaci podle uvážení, ale s vědomím, že svůj potenciál rozvíjí jen částečně. 

Umeii cítil skutečnou radost a hrdost, vždy, když vítal Duše na cestě do Města Rádců. Ellori byla jeho dobrá známá. Sestavoval pro ni kabátky pro každou návštěvu. Tentokrát věděl, že půjde o něco zvláštního. 

"Mám pocit, že půjde o něco zvláštního," potvrdila jeho dojem Ellori. "Cítím, že v další inkarnaci nás půjde mnoho tisíc, možná milionů, proměnit celou planetu." 

"Změna paradigmatu vyžaduje velkou odvahu," kývl Umeii. "Vybírej dle své nejupřímnější rezonance. Myslím ale, že většina králů už vymřela, což je velká škoda." 

Ellori se zarazila. Většina králů kde? Jediné místo ve vesmíru, které znalo slovo "král", byla Gaia. Je tedy možné, že ji rezonance pošle na Gaiu? Ale to je nesmysl. Ellori těch několik set životů bohatě stačilo, děkuje mockrát. 

"Já nejdu na Gaiu." řekla Umeiimu. Umeii se stále usmíval, a podával Ellori navigační kabát. 

"Tenhle ti bude slušet. Nevypadá sice královsky, ale je pro tebe jako dělaný." 

Ellori se váhavě oblékla do kabátu, a okamžitě začala vnímat zesílené proudy informací. Kabát vypadal jednoduše, elegantně, a jeho součástí byl luk a šípy. 

"Budu Elfka?" pomyslela si Ellori. Nicméně dobře věděla, že doba Elfů na Gaie už dávno skončila. 

"Luk a šípy jsou jenom ozdoba," zasmál se Umeii. "Ale ano, podle proudů informací se schyluje k převratu paradigmatu na Gaie. Nabídku na inkarnaci dostávají jen velmi zkušené a vzdělané Duše." 

"Božství, já nechci na Gaiu!" protestovala Ellori. Z Města k ní doléhaly odrazy vzpomínek mnohých Duší, které si na Gaie zažily své. 

"Jinak bys tu přece nebyla," řekl Umeii a aktivoval kvantové pole kabátku. Ellori zalila rezonance vzpomínek na předchozí inkarnace. Zároveň vnímala, jak ji začíná vtahovat magnetismus první kopule města. Čekala ji intenzivní cesta po vnitřní krajině. 

Kolem Ellori začala svištět světla, zvuky, prožitky, triliony a triliony voleb. 

Kabátek ji dle vnitřní rezonance vtahoval k té kopuli, která pro ni bude na začátek nejvhodnější. Ellori vzhlédla ke kopuli, a viděla velký nápis "VZTAHY". 

"Božství, to snad ne," řekla, než ji kopule vcucla do sebe. 

V tu chvíli už věděla naprosto přesně, proč se vrací na Gaiu. 

Třetí kapitola Ellori zde: Vzpomínky na Gaiu

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Veronika Wildová, Kapitola 1. - Ellori 

První kapitola z postupně skládaných střípků příběhu Duše Ellori. Duše Ellori se na základě stovek prožitých životů v různých koutech vesmíru rozhoduje, jakou si naplánuje další inkarnaci. Po cestě Městem Rádců je postavena před nejednu volbu a najednou zjišťuje, že obávaná Hra o moc je silnější a lákavější, než se zdálo. 

Byla jednou jedna Duše. Utkaná z čirého světla a lásky, tak jako celý prostor, ve kterém se pohybovala. Létala vesmírem neuvěřitelnou rychlostí, a nikdy se necítila unavená. Její život byl samá lehkost a radost. Většinu času (kterého měla nekonečno) trávila létáním po galaxiích a potkáváním ostatních Duší. Potkávání milovala nejvíc ze všeho. Byla to Duše skutečně extrovertní - milovala ostatní Duše nesmírně, a jejich přítomnost ji nabíjela radostí a inspirací. 

Tahle Duše se jmenovala Ellori. Když svištěla vesmírem, aby potkala další svoji oblíbenou skupinku Duší, ráda létala skrze mlhoviny a paprsky sluncí. Nejčastěji létala koridorem páté dimenze. 

Pátá dimenze byla pro mezihvězdné cesty nejlepší, aspoň to tak Ellori připadalo. Z páté dimenze bylo možné vidět vesmír, dotýkat se planet a hvězd, potkávat ostatní bytosti, a zároveň se v husté energii hmoty neztratit. Od šesté dimenze nahoru už jste byli příliš lehouncí a necítili jste sluneční paprsky, a ve čtvrté dimenzi poletovalo velké množství harampádí, takže cestovat skrz bylo značně zdlouhavé. 

Ellori měla za sebou mnoho inkarnací. Z té poslední na planetě Suiri, se vzpamatovávala nejméně 120 přítomných okamžiků. Suiri byla planeta, kterou obývaly bytosti Estró, které si napůl pamatovaly svůj božský původ, nicméně polovina jejich těl byla uvízlá ve Hře o moc, kterou rozplétali jen pozvolna. Bytosti Estró byly velmi mocné, vysoké a štíhlé, a dokázaly manifestovat myšlenky rychlostí 0,1 blesku. Avšak polovina jejich těl žila stále ještě připoutaná ke Hře o moc, takže tuto poměrně slušnou manifestační dovednost využívaly k budování honosných sídel, převratných technologií a k okázalým projevům intelektu.

Ellori strávila na planetě Suiri 4 inkarnace, a přišlo jí to tak akorát. V Záznamech nashromáždila dostatek zkušeností a voleb, aby mohla navštívit město Rádců, a rozhodnout se o své další inkarnaci. Vzpomínala si, že na Suiri původně mířila kvůli velmi intenzivní inkarnaci na planetě Gaia. Než se rozhodla inkarnovat na Suiri, strávila na Gaie slušných 420 životů, z čehož minimálně 48 v totálním zapomnění a chaosu. Musela uznat, že Gaia je v tomto zkrátka jedinečná. Životy na Gaie měly v Záznamech Duše celou kategorii jen pro sebe. Duše, které se inkarnovaly na Gaiu, si jen zřídka vzpomněly na svůj božský původ. Když Ellori byla na planetě Gaia naposledy, bytosti zvané Peeple se tam oddávaly vzájemné destrukci, a nejvíce bolestivé destrukce zažívaly ti, kteří jakkoli poukázali na existenci Božství. Což se mohlo zdát paradoxní, zejména proto, že to bylo Božství, které vstupovalo do těl Peeple, aby učinilo pozemskou zkušenost. Ellori to fascinovalo. Teď, když měla možnost porovnat životy na Gaie a Suiri, vnímala, že Hra o moc je opravdu velmi důmyslným konstruktem. Konstrukt Hry o moc mohl přežít pouze v podmínkách husté hmoty, které panovaly na Gaie, Suiri a dalších exotických místech. Všude jinde Hra o moc neměla šanci na velký rozmach, neboť byla okamžitě rozklíčována, prohlédnuta a rozpadala se úžasem nad svojí podstatou. Když se naposledy Ellori bavila s Božstvím, měla k projevům Hry o moc spoustu výhrad. "Hra o moc je to, co zesiluje temnotu," říkala. Božství poslouchal. "Potíž je v tom, že bytosti na Suiri a Gaie už nevědí, jak to vzniklo. Hra o moc je postupem generací připravila o schopnosti, vědomosti, vzpomínky i spojení s tebou. Je natolik důmyslná, že ovládla všechna jejich řídící centra. Věří, že jejich pravou podstatou je Hra o moc." "Je ještě stále spousta Duší, které si přejí Hru o moc zažít naplno," řekl Božství. "V jiných vesmírech jsou zase jiné Hry. Uznávám, že Hra o moc se poněkud odchýlila od původního plánu a na základě vlastního zmatení vytváří chaos. Je inteligentní, a její chaos dokáže vytvářet svůj vlastní chaos. Chápu, že bytosti Peeple a Estró cítí velký zmatek a odchýlení. Nicméně je to dočasné. Vážné a nezlomitelné se to zdá jen když jsi ve Hře. Ale jakmile jsi venku, tak vidíš, jak nereálné to vlastně bylo." 

"No jo, ale když strávíš na Gaie pár životů, a nepřipravíš se předem, snadno se ztotožníš s myslí bytostí Peeple. Uvěříš, že Tvá podstata neexistuje. Uvěříš, že Tvá podstata je Hra. Uvěříš, že musíš hrát, aby ses ze Hry dostal. Je strašně mazaná!" "Ano, a proto je Gaia jediné místo ve vesmíru, kde ještě existuje Nekonečně mnoho voleb. Je tam tak hustá hmota, že ti každý pocit připadá osudově reálný. Trvá také dlouho, než se Tvé volby propíšou do reality Gaia. Nikdo Ti nemůže zabránit uvěřit tomu, že Tvá podstata je temná. Nicméně proto je o inkarnace na Gaie takový zájem. Zakusit intenzivní temnotu, a volit si utrpení znova a znova - to je možné jedině tam."  "No jo," řekla Ellori. "Je zvláštní, že jsi dal Nekonečno voleb zrovna bytostem Peeple, které jich využívají jenom pár, a ještě si na to neustále stěžují. Nejzajímavější je, že když se tam narodíš, tak okamžitě zapomeneš. Na to, kdo jsi. Na Božství. Máš prostě totální temno a musíš žít s tím, co se ti naskytne. Jak mohou Duše učinit na Gaie jakoukoli převratnou změnu, když mají k dispozici jen zlomek svého vědomí?" "To se bude postupně měnit," řekl Božství. Ellori to celkem uklidnilo. Ačkoli si byla vědoma, že "měnit" nemusí nutně znamenat "lepšit". Božství byl v tomto záhadný a až znepokojivě neutrální. Pokud se jakákoli bytost Peeple rozhodla zničit tisíce jiných bytostí, a její záměr byl v souladu s rozhodnutími ostatních Duší, bylo to zkrátka možné. Žádný z Rádců nemohl Peeple zastavit fyzickou silou. Žádný z Rádců, ani Božství, ostatně neměli úhel pohledu, že se bytosti Peeple musí rozhodnout podle toho, co je "dobře" nebo "špatně". Každá volba byla zkrátka volbou, a vytvořila to, co volby vytváří - energii svého náboje. 

Ellori se rozhodla, že stráví ještě několik set přítomných okamžiků návštěvami a rozmluvami s Božstvím, a pak se vydá do města Rádců.

Druhá kapitola Ellori zde: Město rádců

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora