Veronika Wildová, Kapitola 12. - Drobné otřesy (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 11. - Splynutí (z Ellori, Příběh duše)

Ellori od toho dne trénovala Splynutí s nasazenými Porty. Brzy dokázala vytvářet Splynutí napříč dimenzemi včetně třetí. Bytosti, které na Portálu pracovaly několik staletí, jí předpovídaly zářnou budoucnost. Ellori toužila, aby jí zářnou budoucnost předpovídal hlavně Muaru. 

Muaru zůstal na Portálu ještě pár týdnů a potom se i s celou posádkou odebral cestovat po Gaie. Ellori s jeho odchodem vnímala určitou prázdnotu, ale zároveň i úlevu. Znepokojovalo ji, jaký na ni má Muaru vliv. Vždycky trval na tom, že s Porty je ještě krásnější, výjimečnější, mocnější. Že když si na sobě nechává Porty, stává se pro něj magnetickou. Ale Ellori se po tolika dnech s porty cítila zesláblá, bez energie. Porty skutečně způsobily zesílení veškerých prožitků, a zesílení fyzické záře - ale po jejich vypnutí následoval propad, pocit prázdnoty a znechucení běžným životem. 

Když Muaru odešel a ona zažila celý měsíc bez Portů, cítila, že se zase navrátila do rovnováhy a stability. A monotónnosti. 

Na Portálu se od příchozích bytostí začaly šířit zvěsti o válkách na Orionu. Společně s nimi přicházely bytosti, které tvrdily, že konstelace hvězd předpovídají pád vědomí na Gaie. Ellori tomu zpočátku nevěnovala pozornost, neboť pád vědomí na Gaie byl předpovídán už když byla malé děvče, a za posledních několik set let se Gaia těšila výbornému zdraví a silnému vědomí. Nicméně věděla, že týmy hvězdných národů neustále pracují na tom, aby mohlo proběhnout kolektivní zapomnění. Předpokládala tedy, že pokud nějaký pád nastane, přijde zevnitř - místní obyvatelé zapomenou na své božství a začnou se podle toho chovat. 

Ellori věděla, že její národ je technologicky pokročilý. To Arkturiáni přišli se systémem Portálů. Věděli, jak pomocí Vědomí, které je obrácené dovnitř, propojit své tělo a Božství, a zároveň do tohoto Splynutí zahrnout všechny ostatní dimenze tohoto vesmíru. Proces Splynutí vytvářel silné pole, které způsobovalo protnutí dimenzí včetně časových linií. Pokud toto Splynutí vytvořila dostatečně silná skupina, společně s přispěním minerálů a těles vody, vznikl Portál, který umožňoval cestování mezi planetami v různých dimenzích. 

Národ Arkturu pomohl postavit celou Atlantidu tak, jak ji Ellori znala. Z původní civilizace Mu (Lemurie), kterou na Gaie založily národy z Lyry, Plejád a Andromedy, se postupem času odštěpila kolonie Atlantidy. Zatímco bytosti Lemurie žily v naprostém souladu s tím, co na Gaie bylo, a stavěly si sídla po společné domluvě s minerály a vodou, Atlantida byla něco jako město budoucnosti. Různé hvězdné národy přinášely do Atlantidy technologie ze své domoviny - a také vysoké nároky na komfort. Zatímco v Lemurii se předpokládalo, že odložíte technologické vymoženosti a splynete s duchem přírody, v Atlantidě se po vás vyžadovala sofistikovanost. Portály umožňovaly volné cestování mezi světy a také volný přístup informací. Mnohé národy přinášely na Gaiu živočišné druhy ze své domoviny, a také nové kódy DNA, které zde toužily rozvíjet. 

Práce s DNA byla pro hvězdné národy zcela běžná. Rozvíjely svůj vlastní druh, a s láskyplným záměrem pomáhaly rozvíjet i nové druhy ve vesmíru. Na Gaie mohly žít několik set až tisíc let. Nicméně zjistily, že jejich hvězdná těla v husté atmosféře rychleji stárnou a opotřebovávají se. Proto začaly míchat místní DNA k tomu hvězdnému. Když jste ve svém hvězdném těle měli přimíchanou místní DNA, snadněji se vám dýchalo. Lépe se vám pohybovalo po Gaie. A, jak se později zjistilo, lépe se vám hrálo Hru na zapomnění. 

Nikdo ovšem nepředpokládal, kam takové experimenty mohou zajít. Jak na Gaie přibývaly bytosti s Porty a zesilovala Hra o moc, některé skupiny národů začaly toužit po vládnutí. Rozhodly se, že stvoří nový typ těla. Chtěly vytvořit tělo, které by bylo v naprostém souladu s plánovaným kolektivním zapomněním. Tělo, které by už od začátku věřilo, že není součástí Božství. Tělo, které by nepotřebovalo Porty, protože by od začátku mělo sníženou úroveň vědomí. Zkrátka by tomuto tělu nakódovali zapomnění už do samotné DNA. 

Když stvořili první taková těla, zjistili, že jsou na místní podmínky skvěle přizpůsobená. Místní struktura už byla prodchnutá algoritmy Hry o moc. Nicméně nebylo moc hvězdných duší ochotných vzít na sebe takové tělo. A tak hvězdné národy volaly po duších nových, mladých, ochotných jít “na brigádu” do nově vznikajících těl. A protože mladé duše byly nezkušené, ochotně s takovou příležitostí souhlasily. 

A tak vznikly první bytosti Peeple. Nejdříve jako radostný, láskyplný experiment. Ukázalo se, že když se těmto bytostem nastaví myšlení určitým způsobem, jsou snadno ovladatelné. Některé skupiny hvězdných duší, které už byly posedlé Hrou o moc, vymyslely plán. Vytvoří mnoho bytostí Peeple a budou mít národ věrných služebníků. Vytvoří nové hiearchie. Vytvoří filosofie a náboženství, záminky k touze a záminky k usilování, a zkrátka zkusí, co to udělá. 

Z počátku se to celé jevilo nevinně. Když na Gaie převládalo Vědomí, a většina bytostí si stále uvědomovala svůj božský původ, i bytosti Peeple dokázaly překonat programy Hry o moc a postupně uvěřit v Božství. Ellori si všimla, že někteří členové elity Arkturu aktivně tvoří celá města bytostí Peeple. Někteří v nich podporovali vědomí Božství, a někteří se snažili, aby se Peeple o Božství jako součásti své bytosti nikdy nedozvěděli. V očích Ellori bylo takové jednání značně neetické. Ale když během politických debat takovou myšlenku vyslovila, elitní členové rady se jí vysmáli. Bytosti Peeple jsou pečlivě vytvořené bytosti, které mají možnost kdykoli se k Božství navrátit, tvrdili. Ellori se to celé nezdálo. Začínala pochybovat o tom, zda nejvyšším záměrem jejího vlastního národa je stále láska. 

“Ellori, trochu se v tom ztrácíš,” promluvil profesor Bu. 

“Já se ale snažím pochopit to jako celek,” řekla Ellori a zamračila se. Věděla, že na přezkoumání minulých inkarnací a naplánování té další má celou věčnost, ale profesor Bu zřejmě trval na tom, že se v jeho pracovně bude soustředit na vztahy. 

“Ženská esence,” připomněl Bu. “Jako celek to stejně pochopit nelze. Je to jedna dokonalá mozaika, jejíž nejniternější podstatu má jen Božství. Ty jsi jeho paprskem. Nemusíš se zabývat celkem. Pojď se radši podívat na své vztahy.”

“No jó,” zamračila se Ellori. To bylo přesně to, od čeho se právě ve vzpomínkách snažila utéct. 

Znova se dívala na svůj život na Portálu. Dál vytvářela Splynutí a trénovala jej i s různými nasazenými porty. Kromě portů Romance zkoušela i porty Zapomnění, Zloby nebo Smutku. Každý z nich zesiloval její fyzické pocity jiným způsobem. Doufala, že když bude dostatečně trénovat, zůstane při příštím setkání s Muaru naprosto klidná. 

Přemýšlela, zda by se s ním opravdu vydala do Orionu, kdyby za ní znova přišel. Slyšela o válkách v Orionu už dost na to, aby věděla, že o bez portů na těle půjde o intenzivní zkušenost. A když byl naposledy Muaru na Portálu, opakovaně ji přesvědčoval, že s porty na těle je daleko víc magnetická. Co když po ní bude chtít, aby je měla na sobě i na cestě do Orionu? 

Ellori se dívala na Portál a vnímala jeho tajemnou krásu. Možná, že už na Gaie zažila všechno, co potřebovala. Třeba by ji výlet do jiných světů obohatil. Přece to na tom válečném tažení nemůže být tak zlé, jak se povídá. 

Ellori se vydala do stabilizační síně, aby si vyslechla novinky od čerstvě příchozích. Atmosféra v síni byla ten den obzvlášť neklidná. 

“Nepůjde jen o zapomnění na úrovni mysli,” říkal právě jeden z diplomatů u stolu. “Vypadá to, že celá Gaia si přeje zapomenout. Pravděpodobně dojde i k otřesům v samotné minerální stuktuře.” 

“Nedivil bych se,” zasmál se jiný diplomat z národu Lyry. “Už dlouho vkládáme do minerálů kódy zapomnění. Předpokládám, že nás má Gaia plné zuby.” 

“Ale co to pro nás znamená?” zeptal se třetí. 

“Co by. Pravděpodobně dojde k pár otřesům, nějaké malé záplavy, drobné požáry… část Atlantidy bude asi poničená, ale jinak bych nečekal nic zvláštního.” 

“Já vám nevím, pánové. Prý půjde o něco velkého. Má to být opravdové zapomnění. To znamená, že možná budou zničené odkazy, které by mohly připomínat, jak se to celé stalo.” 

“To je nesmysl. To by musela být zničena celá města. Celé kontinenty! Lemurie má svá sídla na celé polokouli. Atlantis má obří Portály, které míří přímo na Plejády. Jak bys to celé chtěl zničit?” 

“No, přecejen jsme hosty na Gaie. Podle mě, pokud se říše minerálů rozhodne, že planeta zapomene jako celek, tak si to zkrátka zařídí.”

“Dobře tedy, ale kdo by tu zbyl? Co by tu zbylo? Proč by se to celé stalo?” 

“Řekl bych, že by se to stalo proto, že na tom již několik tisíc let aktivně pracujeme. Ale zbyly by tu nevědomé bytosti. Asi… už jen Peeple.” 

“To by se tedy Gaia musela pořádně rozhoupat, kdyby chtěla zničit všechno tohle.” 

V tu chvíli Ellori ucítila na svém rameni něčí ruku. 

Otočila se, a dívala se přímo do tmavě hnědých očí Muaru. 

“Ellori, to jsem rád, že jsem tě tu našel. Projdeme se?” 

Ellori jej následovala do zahrad Portálu. Vnímala, že se bez portů cítí vyrovnaně, takřka neutrálně. 

“Slyšel jsi to? Prý se Gaia otřese v základech,” zasmála se. Rodiče jí o velkém pádu vykládali už před stovkami let. Nepřišlo jí to pravděpodobné. 

“Ellori, musíš se mnou do Orionu. Gaia se opravdu otřese, a nejen to. Celá země Mu bude potopena a zapomenuta.” 

“Ale to není možné!” vykřikla Ellori. “Mu se táhne přes půl planety! A Atlantis má věže z křišťálu, které se táhnou až k nebi… a vůbec, co všechny národy tady? Co moji rodiče? Co… co…” Ellori se zachvěl hlas. Chtěla říct - Co my dva? A ta myšlenka ji samotnou zaskočila. Nechtěla myslet na žádné my dva. Chtěla být čisté vědomí. Čisté Splynutí s Božstvím. 

Muaru k ní přistoupil, a zdálo se, že se ji chystá obejmout. Ellori nebyla na takové chování zvyklá. V rodině si na fyzické projevy náklonnosti nepotrpěli. Když o tom tak přemýšlela, vlastně nikdy neviděla otce, že by její matku objal. Fyzické emoce byly jejímu národu cizí. Ovšem to bylo před tím, než začali všichni používat porty. 

“Snažíš se mě uklidnit fyzickou přítomností?” zeptala se ho. Muaru se zasmál. 

“Snažím se tě motivovat k odletu na Orion.” Objal ji a provedl zvláštní věc - přitiskl svoje ústa na její. Ellori si pomyslela, že je to asi nějaký Orionský zvyk. Ale pak si všimla, že fyzická část jejího těla radostně tančí. Její srdce i podbřišek skákaly blahem, jako když vytvářela Splynutí. Teď se energie Splynutí rozlévala po jejím těle i bez jejího úsilí. Ví vůbec Muaru, co dělá? 

Chvilku tak stáli, a Ellori si všimla, že energie Splynutí může vznikat i bez meditace, jen na fyzické úrovni. Byla až zběsile intenzivní. Dokázala by takovou intenzitu zažít i bez něj? Muaru ji k sobě přitiskl silněji, a ona si s překvapením uvědomila, že to její tělo vítá. Že tomu jde dokonce naproti. Jakoby souhlasilo s tím, že Muaru bude mít kontrolu nad její energií. Cítila jeho dlaň na zádech, a připadalo jí absurdní, jak moc energie z toho doteku vyzařuje. 

“Tak co, poletíš se mnou?” zeptal se jí. 

“Poletím.” řekla a věděla, že je ztracená. Že místo jejího rozvážného, světelného já odpovídá zběsilý součet všech jejích zjitřených smyslů. V tomhle stavu by ho následovala kamkoli. 

“Jsi úžasná, když zapomeneš,” řekl Muaru. “Půjdu říct ostatním, že máme nového člena posádky. Odlétáme pozítří.” 

“Ale…” Ellori zamrkala. Pozítří je dost brzy. Ani neví, co si má zabalit na cestu do jiných dimenzí. Musí se poradit s rodiči. Musí to oznámit na Portálu. Co vlastně Muaru myslel tím, že je úžasná, když zapomene? Snažil se jí do tohoto stavu dostat záměrně, aby souhlasila s odletem? 

Muaru se vzdálil. Ellori si přejela rukou přes břicho, a uvědomila si, že na sobě nemá porty. Celý ten orchestr emocí tedy vznikl jen tak. Možná má Muaru nějakou zvláštní technologii, kterou ona nezná. Možná opravdu cítí intenzitu i bez portů, a umí to samé vyvolat i v někom jiném. Ellori to rozhodně musí rozluštit. 

Třináctá kapitola Ellori zde:  Plejády

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora