Veronika Wildová, Kapitola 6. - Polarita (z Ellori, Příběh duše)

datum 7. 5. 2023
autor a zdroj obrázku: ©NikkiZalewski, Getty Images na webu Canva.com

Ellori si u profesora Bu poposedla, jakoby ji něco kousalo do nohy. 

Profesor Bu pomalu míchal čaj. 

"Nikdo z nás to nemohl vědět," řekla nakonec. "Jakmile jsi na Gaie, tak to prostě nevidíš." 

"To je v pořádku, Ellori. Nemohla jsi nic dělat. Bylo to kolektivní rozhodnutí." 

Ellori si nebyla tak docela jistá. 

Měla tehdy tělo polobohyně. Takže dozajista vnímala víc, než bylo běžné. Vnímala už dopředu, že naprogramování minerálů povede ke kolektivnímu zapomnění. 

Nikdo ale tehdy neodhadl dopad takového kroku. 

Minerály na Gaie tedy byly naprogramovány mechanismy Hry. Národy chtěly zkusit celkové zapomnění jen na sto, maximálně dvě stě let. Ale už po stovce pozemkých let si skoro nikdo na Gaie nepamatoval svůj božský původ. Výsledek byl, že se vědomí na celé Gaie proměnilo. Myšlenky jako touha a strach se začaly stávat silnější, hmatatelnější. Ne-Existence byla tak silným a opojným zážitkem, že Gaia začala přitahovat i jiný druh galaktických národů, který zdaleka neměl čisté úmysly. Zkušené Duše, které sledovaly celý vývoj z bezpečí páté dimenze, začaly prorokovat velký pád.

Ellori v těle arkturiánské ženy ještě několik desítek let sloužila jako kněžka, ale kontakt s čistým božstvím se postupně vytrácel. Bytosti Peeple už jí přestávaly rozumět. Mezi vysoké představitele hvězdných národů začaly pronikat bytosti s nízkými záměry. Ellori začínala tušit hrozbu a postupně přestala nabízet své služby spojení s Božstvím. 

Když pak jednoho dne do jejího chrámu vtrhlo vojsko a celý ho zničilo, Ellori už byla dávno na jiném kontinentě, a prožívala hluboký stesk po domově.

"No dobře," řekla Ellori a profesor Bu stále míchal čaj. "Takže jestli tomu dobře rozumím, tak v příští inkarnaci na Gaie musím pomoci napravit, co jsme způsobili". 

"To samozřejmě můžeš," kývl profesor Bu. "Dovol mi jen ti připomenout, že jsi se o totéž pokoušela v předchozích stovkách životů." 

"Ach, jasně." Ellori si vzpomněla. 

"No, takže moje první inkarnace na Gaie byly hvězdné, potom polo-hvězdné, a pak jsem se dobrovolně upíchla do těl bytostí Peeple." 

"Neměla jsi žádnou jinou možnost. Od velkého pádu už nešlo přicházet na Gaiu jinak, než inkarnací skrze bytosti Peeple. Spousta národů se na to vykašlala a prostě se tam už neukázali. Jen ti nejoddanější zůstali, aby se pokusili udržet nitku vědomí." 

"Ale nikdo si už doopravdy nevzpomenul." 

"Pár jich bylo. Někteří to odnesli smrtí, jiní výsměchem a zpochybněním, z některých jsou náboženské legendy." 

Ellori teď v rychlém sledu pozorovala další svoje životy na Gaie. 

Když došlo ke kolektivnímu zapomnění, vrchní Rada Světla začala řešit, co s planetou jako takovou. Bylo jasné, že se Hra o Moc vymkla kontrole. Na planetu mířily další temné bytosti, které chtěly být u toho, když vědomí upadne. Některé galaktické národy chtěly bytostem Peeple pomoci, a snažily se jim ukázat jejich božskou podstatu. Ale s Hrou o moc, která nyní fungovala nejen v tělech, ale i v minerální struktuře planety, neměly šanci. Bytosti Peeple už zkrátka nevěřily, že je božství jejich součástí. Byly ochotné přistoupit na myšlenku, že božství existuje, ale jen mimo ně. Věřily na duchovní vůdce, na náboženské skupiny, na tvrdé a náročné duchovní praktiky. Ale ne na božství jako svoji součást. 

Mnohé bytosti toho nakonec začaly zneužívat pro svůj osobní prospěch, a povzbuzovat bytosti Peeple v nevědomí a pocitu vlastní nedostatečnosti. 

Když začalo být zřejmé, že se vědomí na planetě zachránit nedá, Rada Světla navrhla celý experiment ukončit. Prohnat přes Gaiu velmi mocnou zvukovou vlnu, která způsobí rychlý rozpad časové linie, a všeho, co bylo dosud vytvořeno. 

Ale některé hvězdné národy, zejména Plejáďané, se přimlouvaly za to, aby planeta zůstala taková, jaká je, a její obyvatelé mohli činit svobodná rozhodnutí. Věřili, že pokud nikdo nebude zasahovat do vývoje událostí (ať už s úmyslem záchrany nebo destrukce), věci se samy časem dají do pořádku a planeta se navrátí k vědomí božství. 

Ellori se dívala na své životy na Gaie jako na staré album fotografií. 

Viděla, že se z počátku zapomnění dorila do těl kněžek, které se snažily udržet vědomí na planetě. S velkou láskou předávala informace o božství, o jednotě, o léčení. Jak ale energie těžkla a houstla, Ellori musela snižovat své vědomí a vybírat si stále méně vědomá těla. Když se pak na planetě zapomnělo na všechny technologie a Peeple začali věřit, že jsou jediní v celém vesmíru, rozhodla se začít vstupovat i do těl mužů - bojovníků, s úmyslem prozkoumat opačnou polaritu. Zkušenost v mužských tělech jí ukázala způsob vnímání světa, který jí byl do té doby neznámý. Velké soustředění na cíl. Porovnávání své hodnoty podle výkonu. Ellori se nemohla zbavit dojmu, že mužská těla té doby byla více náchylná k uchycení do Hry o moc. 

Což se nakonec projevilo i na kolektivním vytváření reality. Mužská polarita, posílená Hrou o moc, začala věřit, že je potřeba kontrolovat a potlačit tu ženskou, aby bylo na planetě vše v pořádku. Energie kontroly, touhy dobývat, mít moc a ovládat zdroje, nakonec začala vládnout na kolektivní úrovni. Po mnoho set let bytosti Peeple věřily, že ženskou energii je potřeba zpochybňovat, utlačovat, stavět mimo moc. Toto přesvědčení se projevilo v politických i náboženských směrech a nakonec vyvrcholilo rituálním zabíjením žen i mužů, kteří projevovali jakýkoli náznak vědomí. 

Ellori teď z pohodlí pracovny profesora Bu věděla, že šlo v podstatě o snahu Hry o moc zabít vědomí. Zabít cokoli, co by se vědomí podobalo. Nicméně i Hra o moc narazila na své limity. Když došlo k zabití mnoha bytostí, najednou už nebylo koho ovládat. Některé bytosti Peeple si začínaly uvědomovat, že tudy cesta nevede. Ačkoli ještě stále cítily hlubokou touhu po moci, kontrole a ovládání, vnímaly, že pokud budou podle této touhy jednat příliš dlouho, zabijí tím i prosperitu společnosti jako celku. 

Po několik tisíc let platil zákaz přicházet na planetu jinak než skrze inkarnaci do bytosti Peeple a Most zapomnění. Ellori tedy v rámci svého rozvoje zkoušela různá těla a různé příběhy. V některých se jí dařilo zůstávat ve spojení s božstvím, ale ve většině i ona zakusila úplné zapomnění a ztotožnění se s mechanismy Hry o moc.

Po dlouhých staletích plných válek a utrpení začaly na planetě vznikat nové filosofie. Bytosti Peeple si začaly klást otázky, které byly zpočátku silně potlačované. Někteří odvážlivci dokonce tvrdili, že Gaia není placatá a není centrem, kolem kterého se otáčí vesmír. Začalo se šířit vědomí. Některým ženám bylo dovoleno naučit se číst a psát. Ne tedy ve všech částech planety, ale přece. 

Ellori v těchto dobách zažila několik životů, kdy sloužila ve vesnici jako ranhojička a bylinkářka, a ve většině případů se nakonec dočkala odsouzení a osamělosti. Zkoušela šířit vědomí i v taoistických chrámech na východě Asie nebo v klanech v Jižní Americe. Během pár životů v sobě učinila rozhodnutí, že projevovat dary Vědomí není bezpečné. Když se potom na planetě začaly objevovat první parní stroje a kolejnice, Ellori si záměrně vybrala inkarnace v mužských tělech. Být v ženském těle pro ni bylo posledních několik set let natolik bolestivé, že inkarnace v mužském těle znamenala klid a odpočinek. Když mohla být v těle obchodníka nebo strojvedoucího, sice se cítila neúplná a oddělená od své pravé podstaty, ale moc o tom nepřemýšlela. Mužská energie v této podobě pro ni znamenala větší blízkost Vědomí. Tato mužská energie obnovovala a přinášela na planetu záblesk pochopení, že důležitý je kolektiv a prosperita celku. 

Samozřejmě jen do té doby, než se Hra o moc přihlásila o slovo a došlo ke světovým válkám. 

Ellori tehdy po životě plném naděje padla na frontě. A učinila definitivní rozhodnutí, že v příštím životě se navrátí zpátky k božství a jednotě, i kdyby to mělo znamenat Hru o moc konfrontovat přímo ve svém vlastním těle. 

Sedmá kapitola Ellori zde: Ženská esence

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě