Veronika Wildová, Kapitola 22 - Setkání (z Ellori, příběh Duše)

Kapitola 21 - Špagety (z Ellori, příběh Duše)

Ellori vyšla z kopule Vztahy a zapnula si navigační kabátek. 

Po rozpomínání na své předchozí inkarnace v pracovně profesora Bu se jí trochu motala hlava. 

Už věděla, jaká přesvědčení půjde na Gaiu prožít a rozpustit, jaké hlavní zkušenosti ji čekají a měla v kapse navigačního kabátku papír s poznámkami. 

Čekal ji posvátný rituál Setkání. 

Šlo o velikou událost pro všechny duše, které se chystaly na další inkarnaci. Rozpětí jejich inkarnací zahrnovalo zhruba 300 pozemských let. Ellori si vzpomněla, že se během Setkání domlouvala s dušemi, které měly být v příští inkarnaci jejím dědečkem či pra-pra babičkou, to aby se ujistila, že se narodí do ideální rodové linie. 

Setkání probíhalo v jednom Přítomném okamžiku, ale Ellori to vždycky připadalo jako několik měsíců. Dlouhé procesy potkávání, poznávání, vzájemného načítání zkušeností pro příští inkarnaci, a naciťování, zda půjde o dobrou shodu. 

Na rituál Setkání mohly duše teprve po návštěvě profesora Bu. Bu, jako každá mnohočetná duše, uměl být na mnoha místech najednou. Obvykle okázal diskutovat s celou generací duší naráz, a Ellori by se vsadila, že některým z nich pomohl k rozhodnutím o jejich další inkarnaci tak, aby si pak během Setkání našly ideální shody. 

U brány prostoru, kde probíhalo Setkání, ji přivítal opět Umeii. 

“Ellori! Vypadáš báječně! Jak se ti líbilo v navigačním kabátku?” 

Ellori se podívala na Umeiiho výtvor, který ji obepínal a házel jemné odlesky. 

“Bylo to výborné, ale cítila jsem v něm spoustu bolesti.” 

“Ach, asi ti byl těsný. Možná začínáš dorůstat do mnohačetné Duše.” 

“To snad ani ne. Spíš jsem se u profesora přepila mátového čaje.” 

“To on umí!” zasmál se Umeii. “Teď na Setkání dostaneš jiný oblek, takový, který vyjádří to, co chceš během inkarnace zažít. Je velmi slavnostní!” 

Ellori zamrkala. Umeii ji odvedl stranou z davu duší, které proudily do prostoru Setkání. 

“Mám ho tu připravený za paravanem.” Následovala ho do velkého bílého stanu. Když se rozhlédla, všimla si, že celý prostor Setkání připomíná krásně vyzdobený areál letního festivalu. Byl plný bílých stanů, míst kde se tančilo a zpívalo, skupinek duší, které spolu živě diskutovaly… Ellori si říkala, zda by její budoucí inkarnace nemohla být celá takhle veselá. 

“Dovolil jsem si vytvořit ti kostým pro nejvyšší potenciál tvé příští inkarnace.” 

“To jsi to stihl za tu chvilku, než jsem přišla od profesora Bu?” 

“Ale kdeže! Vytvořil jsem ti i 3 další, na chvíle rozpomenutí a rozvoje, na romantické chvíle, a na tragická setkání!” 

“Tragická setkání…!” Ellori se na Umeiiho zamračila. 

“Co se dá dělat, Ellori, máš trochu sklony k tragédiím. Tak ať jsi při jejich domlouvání aspoň krásně oblečená” 

“No jo, pořád.” Ellori přemýšlela, jak moc je výhoda, že v této dimenzi neexistuje oddělenost a každý vidí skrze všechny vrstvy až k jiskře Božství. Nikdo ji nesoudil, ale také ji nikdo nešetřil.

“Moje obleky mají na rituálu Setkání zvláštní efekt. Uvidíš, jaké jsou, až když rozpoznáš povahu setkání.” 

“Tomu nerozumím.” 

“Budeš chodit a potkávat se s ostatními dušemi. S některými se dohodneš, že se při příští inkarnaci potkáte, a předáte si navzájem dary. Teprve až když rozpoznáš, jaké povahy ty dary budou, uvidíš svůj oblek v plné kráse.” 

Ellori si trpce pomyslela, že se Umeii musí tady na nebesích už trochu nudit, když vymýšlí takové kličky. Na druhou stranu, umění rozpoznat vlastní energii a skryté záměry si Ellori musí opět osvojit, pokud chce na Gaie uspět. 

Vzala na sebe první oblek, který se zdál utkaný z mlhy a nejasných nitek, a vyrazila do prvního stanu. 

Ve stanu se to hemžilo veselými dušemi a duchovními průvodci. Ellori namátkou napočítala stovky tisíc bytostí, a to jen tam, kam dohlédla. 

“Elloriiii!” uslyšela veselý hlas. Po jejím boku se zjevila Kiaa. Vřele se objaly. 

“Ellori, představ si! Můžeme si na Gaie vzpomenout, odkud jsme přišly! Teď to říkali! Když si zvolíme dobré století, můžeme si vzpomenout na Arkturus, na Plejády, na všechno…! A můžeme to tam prožít jen jako vzpomínku, uvolnit, vrátit se k Božství! Jsem tak šťastná! Domluv si se mnou společnou inkarnaci! Prosím prosím prosím!” 

Ellori se musela smát. Kiaa byla nádherná, srdečná bytost. Bez příběhu, který žila v pozemském těle, ji nic netrápilo. Ellori vytáha papírek s poznámkami. 

“Mám tady napsáno… ehm, překonat pocit nedostatečnosti. Pomoci k odvaze.” 

“To je super! Já mám v papírku napsáno Pomoci k překonání pocitu nedostatečnosti. Naučit se odvaze. To sedí! Tak jak by ses chtěla narodit?” 

“Myslím, že se narodím jako žena. Táhne mě to do středu Evropy.” 

“Hmmm, tady má někdo rád klasiku a historii,” zakřenila se Kiaa. 

“Vnímám, že tam bude nejvíc reálné duchovní svobody. A zároveň hmotný dostatek, oproti spoustě jiných oblastí.” 

“No, mně se do středu Evropy moc nechce. Ale mohly bychom se potkat někde později, třeba na vysoké škole?” 

“Já půjdu na vysokou?” Ellori ucítila proud radosti. “No to by mohlo být jako na Siriu! Vzpomínáš, jak jsme tam kdysi studovaly?” 

“Vzpomínám na to často,” řekla Kiaa. “V podstatě před každou inkarnací s tebou. A tak víš co? Já půjdu taky do středu Evropy. Ale budu často snít o jiných zemích. A cestovat.” 

“Tak jo. Mohly bysme cestovat spolu.” 

“Tyjo, to mohly! Tak já se taky narodim jako holka. Bude prča!” 

“Chtěla ses narodit jako muž?” 

“Já ti ani nevěděla. Než jsem tě tu potkala, nebylo mi to úplně jasné. Ale vedle tebe vnímám větší jasnost v tom, kam směřuji. Máš takovou krásnou propojující energii! Jako tehdy na Portálu… Byla jsi úplně nejvíc nejbožejší ve vytváření Spojení!” 

Ellori se zarazila. 

“Už teď mi pomáháš překonat pocit nedostatečnosti?” Zasmála se. 

“Vždycky!” 

Po chvilce se rozloučily, a Ellori se rozhlédla kolem. Viděla skupinku duší, poněkud vážnější, kolem kterých se vznášela energie vážnosti a analytického smýšlení. Ellori si byla skoro jistá, že půjde o budoucí vědce, filosofy a učence. 

“Ach, Ellori, vítej. Zrovna jsme si kladli otázku, zda v příštím životě opět povedeš náš vědecký výzkum.” 

“Výzkum? Co?” Ellori si vzpomněla, že během několika životů na Gaie i mimo ni vedla různé vědecké skupiny. Proč jí klubko neukázalo zrovna tyto životy?

“Přiznám se, že jsem se v příští inkarnaci chtěla narodit jako žena. Léčit emocionální tělo a tak.” 

“Ach,” řekl jeden z vědců a zatvářil se zklamaně. “Emoce já v příští inkarnaci řešit nechci.” Dočkal se souhlasného mručení od všech ostatních ve skupině. 

“Ale přesto bych se s tebou rád potkal. Mám spoustu darů na předání!” Vytáhl lístek s poznámkami. “Mám tady… počkej… ono se to od posledního setkání změnilo… ano. Mám tady Vyvolat pocit nedostatečnosti a Předat lásku k umění a klid v náročných situacích. A taky naučit se hlouběji vnímat své emoce… to jsem tedy nechtěl. Sakra. Ale co se dá dělat.” Ellori ucítila energetické pouto. Pod jeho velikostí i tíhou se trochu sehnula. Znovu se podívala na svůj papírek. I jeho obsah se v energii nového Setkání změnil. 

“Mám tu Překonat pocit nedostatečnosti. Naučit se rozumět své touze po lásce. Naučit se odpouštět. Předat otevření srdce a bezvýhradnou lásku.” 

Ellori si nemohla pomoci, když její nitro prostoupila vlna smutku. Už tušila, co přijde. 

“To jsou silné a důležité úkoly, Ellori,” řekl vědec. I on posmutněl. “Jsi si jistá, že to chceš? Aby ses naučila takové věci, budeš muset zažít silné emoce. Přisvojit si těžká přesvědčení.” 

Ellori cítila, jak jí smutek začíná zevnitř nahlodávat. Její emocionální kapacita rostla, ale nesla s sebou spoustu práce. 

“Cítím, že to bude nejdůležitější část mé budoucí inkarnace. Pochopit, že nedostatek lásky je iluze. Osvobodit svoje pozemské srdce od utrpení.” 

Chvíli stáli a dívali se na sebe. 

“Ellori, máš srdce velké jako oceán. To, co chceš prožít, obnáší spoustu bolesti. Bude to trvat dlouho a bude to těžké, než pochopíš podstatu takových zkušeností.” 

“Jestli mi to vrátí celistvost, úplnost a lásku k sobě, tak sem s tím.” 

“Já nevím, Ellori, je to opravdu hodně bolesti. Budu muset své srdce a emoce úplně odstřihnout, abych tě dokázal opustit.” 

Ellori pod tíhou poznání sklopila hlavu. Zjistila, že má na sobě kabátek pro domlouvání tragédií. 

“Jestli je pocit opuštěnosti cestou k mému uzdravení, tak se hlásím.” 

Pouto oboustranného souhlasu bylo vytvořeno a uceleno. 

Ellori se vydala k dalšímu stanu a musela hluboce dýchat, aby emoci smutku přivítala a umožnila jí hladce projít. 

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora