Veronika Wildová, Kapitola 17 - Planeta Lio (z Ellori, příběh Duše)

Kapitola 16 - Jasmína (z Ellori, příběh Duše)

Ellori následovala Jasmínu do odlehlého křídla Lyranského sídla. 

Krásné, lesklé sloupy budov postupně ustupovaly, a ukázal se přístav. 

V přístavu bylo několik jednoduchých galaktických loděk, které z dálky vypadaly jako rybářské loďky, určené k plavbě po vodě. 

“Nejprve vstoupíte do Síně Přítomného okamžiku, a ta vás nastaví na časovou linku 5” 

“V čem se tato linka liší od sedmičky?” podivila se Ellori. 

“Je to speciální časová linka, ale její podstatu pochopíte až po naladění” 

“Dobře.” Ellori předstírala, že jí na neznámé časové lince, na kterou ji naladí skupina drobných bytostí z planety Lio, nepřijde vůbec nic divného. 

Vstoupila do síně Přítomného okamžiku. Tuto energii velmi dobře znala. Podobné síně byly na všech portálech včetně planety Gaia, a umožňovaly hlubokou relaxaci a obnovu nervových center těla. Energii v síni byla laskavá, léčivá, a intenzivně uklidňující. 

Ellori vyšla ze síně, a Jasmína ji vedla přímo k plavidlu. Hladina vody, na které plavidlo plulo, na obzoru splývala s vesmírem. 

“Tady začnete plout na vodě, ale brzy poletíte, a potom se ocitnete na Lio, jakoby nic!” 

Jasmína pomohla Ellori se usadit na loďce. Společně s ní cestovalo několik běžných obyvatel Lyry a Lio, všichni oblečení do zvláštních šatů, ozdobených mušlemi. 

Jasmína prohodila několik nesrozumitelných slov s kapitánem loďky, Ellori se pousmála, když viděla jeho krátké oblečení. Jakoby celé dny pracoval na přímém slunci. Jeho tvář byla opálená a plná vrásek od smíchu. Jasmína se pak usadila vedle Ellori.

“Takže vážené paní a páni!” zahalasil kapitán. “Vítejte na nejveselejší jízdě vašeho života, plavbě na planetu Lio. Jestli tam vůbec kdy dojedeme, neví se!” 

Ellori na něj vytřeštila oči. Jasmína se zasmála. 

“Jen žertuje, paní Ellori. O nic nejde.” 

“Pojedeme skrze údolí nežahavých medůz a velrybích žraloků, ale nebojte se ničeho, všichni jsou spokojeně nakrmení a kosmické loďky jim nic neříkají!” 

Ellori si představila, že by podobný kapitán řídil plavidla v Atlantis na Gaie. Nejspíš by tam nevydržel ani den. 

Loďka se odrazila od břehu a kapitán kolem ní vytvořil průhlednou kopuli. V tom okamžiku se loďka potopila pod vodu. Ellori zalapala po dechu. 

“Klid paní Ellori. O nic nejde.” 

A to byla zřejmě frekvence celé časové linky 5. O nic nejde. Loďka si plula v hlubině oceánu, jakoby se nechumelilo. Kolem jejích tenkých stěn pluly stovky medúz, a následně celá hejna velrybích žraloků. Jasmína si skládala řetízek z malých mušlí. 

Najednou se loďka vyhoupla nad hladinu, a Ellori poprvé spatřila planetu Lio. 

Viděla už v životě mnoho nádherných a velkolepých míst. Viděla velká světelná města na Plejádách. Viděla Portály na Gaie. I pevnosti velikosti hor v Orionu. Ale tohle bylo něco docela jiného. 

Nad křišťálově čistou vodou se tyčily vysoké skály, porostlé vzrostlými stromy. Voda byla mělká a hřejivá, a plná drobných duhových rybek. Spolu se vzrostlými stromy byly na pobřeží stovky palem. 

Ellori se na tu nádheru dívala bez dechu. Celé pobřeží se jevilo klidné, jakoby se tu zastavil čas. 

Najednou loďka prudce zabrzdila, ač byla ještě několik set metrů od pobřeží. 

“Ach, vážení, je mi líto, musíte vystoupit. Vody jsou tu mělké. Dojdete to pěšky. Nezapomeňte na pevnou obuv, ať vás tu nepopíchají vodní ježci!! 

Kapitán se zazubil a pobaveně sledoval, jak se skupinka rozčarovaných cestujících vydává na zbytek cesty pěšky. 

“Tihle taxikáři. Měl nám aspoň nabídnout slevu,” prskla Jasmína. Ellori nevěděla, o čem mluví. 

Voda byla vysoká po kotníky. Ellori musela uznat, že v takto mělké vodě by plavidlo skutečně daleko nedoplulo, ale nemohla se zbavit dojmu, že celá cesta nebyla příliš promyšlená. Ellori na Gaie vídala oceán, ale nikdy v něm neplavala ani nestála. Na pracovnici Portálu se to neslušelo. Teď poprvé cítila, jaké to je, stát po kotníky v teplé slané vodě. Plíce jí naplnil jemný vzduch, lehce okořeněný vůní spáleného palmového listí. Cítila se okouzlená. 

“Paní Ellori, jste unavená?” Jasmína vzala Ellori zavazadlo, a bez ohledu na její protesty jí ho nesla na zádech. Během chvilky dorazily ke břehu.

Z chatiček na pobřeží začali vybíhat místní obyvatelé. Ellori si povšimla, že většina z nich je drobná, má opálenou kůži a podobá se bytostem Peeple, které znala z Gaiy.  

“To je paní Ellori, kněžna z planety Gaia.” řekla Jasmína.

Místní obyvatelé jí začali vesele mávat. 

“Vítejte, Ellori! Čekali jsme vás!” 

Ellori cítila, jak se jí srdce zatřepotalo. Toto místo mělo zvláštní vábivou atmosféru, plnou energie blízkosti. 

“Zatím se ubytujte, paní Ellori. Tady máte chatičku pro sebe. Večer můžeme začít.” 

Ellori následovala Jasmínu do malé skromné chatky mezi vzrostlými stromy na kraji pláže. Vidět staré, nádherné stromy a písčitou pláž pohromadě se jí poštěstilo poprvé. 

Když si odpočinula, vydala se na prohlídku okolí. Okolí pláže tvořily skály porostlé zelení. Ellori dýchala svěží vzduch, a cítila, jak se postupně uvolňuje do přátelské, laskavé atmosféry. Cítila se zde přijatá se všemi svými částmi, včetně té ze třetí dimenze. Všimla si, že na opojné procítění místní atmosféry nepotřebuje žádné porty. 

Usedla na dřevěné konstrukce na kraji pláže a zadívala se do světle modré vody. 

Měla pocit, že na ni voda mluví, a tak jí začala odpovídat ve Světelném jazyce. Zpívala vodě o všem, co dosud zažila - o Orionu, Plejádách i Gaie… a zdálo se, že voda souhlasí, že si její vzpomínky uchovává, a obohacuje o své zkušenosti. 

Během chvilky se zpívané Světelné kódy rozšířily pod vodou, a začaly přivolávat delfíny a další bytosti. Kolem Ellori se shromažďovali obyvatelé planety Lio - ti pod mořskou hladinou, ale i ti ze souše. Začali zpívat své vlastní Světelné písně, a za chvilku jejich milující frekvenci zesílily i místní minerály. 

Ellori cítila, že zpívá píseň o Splynutí. O Božství, které je všude přítomné, ve všem a za vším. Skrze všechny dimenze, planety, galaktické národy. Každá z bytostí, která se přidala, zpívala jiným dialektem, ale podstata jejich zpěvu byla stejná - esence lásky a světla se šířila do všech stran. 

Když skončila, s radostí se podívala po všech bytostech, které zpívaly s ní. Pod vodou se shromáždila skupinka delfínů, velrybích žraloků, želv i koníků, a kolem ní drobní obyvatelé planety Lio ze souše. 

“Takhle budeme pravidelně zpívat o Splynutí, dokud nevytvoříme celý portál do jiné časové linky,” řekla Ellori. Delfíni zapískali a odpluli dál do hluboké vody. Obyvatelé souše se začali tiše rozcházet.

Ellori vzhlédla, a ke svému zděšení zjistila, že blízko pláže právě přistává další vachrlaté plavidlo z Lyry, a na jeho přídi stojí značně zachmuřený velitel Muaru. 

Pokračování - Kapitola 18: V trávě

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora