Veronika Wildová, Kapitola 10. - Muaru (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 9. - Příšerný život (z Ellori, Příběh duše)

Ellori opět sledovala svůj život v těle arkturiánské dívky. 

Poté, co zažila první napojení na Porty, se život na Gaie vrátil k normálu. Hvězdné národy dál pokračovaly s experimenty. Přibývalo hvězdných Duší, které si nechávaly do DNA namíchat informace ze třetí dimenze. Přibývalo i těch, které vzápetí podlehly kouzlu Portů a nosily je každý den. Přibývalo zvěstí o blížícím se kolektivním zapomnění. 

Ve vzduchu byl cítit neklid. Minerální struktura na Gaie byla pozvolna programována na algoritmy Hry o moc. Ellori postupně dospívala, a přišel čas, aby se začala zapojovat do arkturiánských misí. Otec ji párkrát vzal na diplomatickou misi, ale Ellori dlouhá politická jednání bytostně nudila. Matka, která se věnovala organizaci vnitřních procesů v arkturiánské radě, nabídla Ellori možnost pomáhat s administrativou. Ani rutinní procesy Ellori neuchvátily. 

A tak se rozhodla vydat na vlastní dráhu, která spojovala talenty rodičů a navíc byla mnohem víc zábavná. Rozhodla se připojit k jednomu z Portálů na Gaie, odkud bylo možné cestovat do jiných dimenzí a míst ve Vesmíru, a komunikovat s dalšími planetami a národy. Tento portál se nacházel na budoucí Sicílii. Národ Arkturiánů vynikal v komunikaci a propojování napříč dimenzemi, a to s pomocí svého vlastního světelného těla. 

Ellori se během několika desítek let naučila, jak použít své vědomí, aby se zcela propojila s potenciálem svého těla. To jí umožnilo vstoupit do širšího kontaktu se všemi dimenzemi. Tento druh napojení se nazýval Splynutí. Duše a tělo během něj zažily pocit naprosté jednoty se vším, co Jest - a vytvořily tak portál nejen k Božství, ale i do všech ostatních světů. Ellori si všimla, že když se plně ponoří do práce, nepotřebuje několik týdnů nic jíst. Některé bytosti, které na Portálu pracovaly, si nakonec vybraly trvalé Splynutí, ve kterém setrvávaly až do svého odchodu z planety. 

Ellori prožila mnoho pokojných let, kdy vytvářela Spojení a sledovala ostatní bytosti, jak proudí na Gaiu a z planety pryč, jak komunikují se svými rodinami v jiných civilizacích a jak si v blízkosti Portálu více uvědomují přítomnost Božství. 

Jediným mráčkem na obloze bylo stoupající množství těch, kteří přišli do Portálu, ale kvůli silným Portům nebyli schopni energii Splynutí vnímat. Museli pak podstoupit očištění od energie Portů, aby se opět napojili na vědomí své pravé podstaty. 

Jednoho dne se Ellori rozhodla s vytvářením Splynutí skončit o trochu dříve, a projít se po okruhu kolem Portálu. Bylo to magické místo. Byl odsud slyšet Světelný zpěv všech bytostí, které zrovna vytvářely Splynutí. Ellori vnímala čerstvý jarní vítr a hřejivé paprsky slunce. 

Vítr si pohrával s jejími vlasy. A Ellori po několika desítkách let napadlo, že by si mohla zkusit nasadit Porty. 

Aspoň na minutku. Zažít, jaké to je, všechnu tuhle nádheru vnímat s ostrými smysly. A promluvit na své pozemské DNA a říci mu, že je zcela milované. Být neustále ve Splynutí ji naplňovalo radostí, ale musela uznat, že trocha intenzity by se jí zamlouvala. 

Usmála se. Znala místa, kam se skladovaly nepoužívané Porty. 

Se zatajeným dechem otevřela sklad s Porty. Některé z nich byly vyskládané na ozdobných poličkách a detailně popsané. Jiné byly naházené v krabicích na zemi. Ellori napadlo, že ty ozdobné asi budou od zástupců elity, kteří se jich museli vzdát, aby mohli odcestovat za rodinou do jiných dimenzí. 

Všimla si, že na policích jsou vystavené Porty pro různé příležitosti a s různou intenzitou. Některé byly určení jen na vyzkoušení, jiné na úplné Zapomnění, některé dokonce obsahovaly algortimy se speciální proměnou osobnosti - to když jste chtěli zapomenout a stát se na chvíli někým jiným. Ellori to přišlo absurdní. Pocit Splynutí byl tak naplňující, že nechápala, proč by kdokoli chtěl dobrovolně zapomenout. 

Ačkoli... musela si přiznat, že několik dekád v pocitu Splynutí na Gaie v ní postupně vyvolalo pocit, že se vám vlastně nic neděje. Vůbec nic. Všechno bylo nádherné, plné míru, a... ploché. Ellori se zdálo, že neroste. Že už našla vše, co hledala a zažila vše, co zažít šlo. Možná by bylo zábavné zkusit i nějaké Porty, které nezná. 

Našla několik Portů v krabici s nápisem Romance. Ach ano, o tom už slyšela, a připadalo jí to nesmyslné. Proč by si bytost, která má k dispozici Splynutí se vším, co jest, dobrovolně vybrala Porty Romance? Ellori si přečetla úzké vysvětlivky na boku krabice. 

Porty Romance zesílí vaše pocity touhy a s nimi související pocity nedostatku a okouzlení. Zesílí se vaše povědomí o vlastní přitažlivosti, ale i o přitažlivosti ostatních na úrovni fyzického těla. Výhodou Portů Romance je intenzivní prožitek z naplnění touhy, pokud je vaše touha ve shodě s touhou druhého. Pozor - Nežádoucí účinky zatím nejsou známy. 

Ellori pokrčila rameny. Chtěla zažít intenzivnější vůni jarního vzduchu, to bylo celé. Porty Romance jí nemohly nijak uškodit. V instrukcích stálo, že si je má připnout na úroveň podbřišku a srdce. 

Vyšla ven, na sluneční světlo, až k bráně Příletů do Portálu. Bylo to velmi krásné místo. Světelné věže Portálu tu dosahovaly závratné výšky - to aby se přilétající bytosti mohly naladit na místní dimenzi. Ellori se zastavila u brány, a zapnula Porty. 

Tyto Porty byly jiné, než ty, které zkoušela poprvé. Ellori vnímala, jak se zesilují pocity v jejím podbřišku a srdci. Mírně se jí zamotala hlava. Její fyzické tělo začínalo těžknout a dávat o sobě vědět. Ellori se snažila soustředit na vůni čerstvého vzduchu. Její plíce nasávaly vůni vzduchu, jako by to byl jediný zdroj potěšení, kterého se jí kdy dostalo. Ellori začínala cítit hlad a nepohodlí. Jako by potřebovala něco, co nebylo poblíž. Když se na tuhle potřebu naladila, vnímala, že se jí dech zrychluje a v nohách cítí chvění. Bylo to, jako by její fyzické tělo potřebovalo nějaký druh neznámého uspokojení. 

Ellori věděla, že tento druh uspokojení vyvěrá pouze z pocitu Splynutí s Božstvím. Ale zdálo se, že na to její tělo pod vlivem Portů zapomíná. Ellori se musela na chvíli opřít o sloup. Pocit touhy začínal plnit její smysly. 

A v tu chvíli ho uviděla. 

Vysoký arkturiánský muž. Na ochoz Portálu právě přistála skupina bytostí z diplomatické mise. Ellori nikdy takového muže neviděla. A musela si přiznat, že se nikdy na žádného muže nedívala tímto způsobem. Připadalo jí, že tento muž má něco, co ona postrádá. Vyzařoval odvahu. Bojovnost. Sebedůvěru. Ellori měla pocit, že se na něj musí neustále dívat, aby neztratila kontakt s jeho energií. 

Co se to sakra děje? 

Skupina diplomatů právě procházela kolem ní. Arkturiánský muž si jí povšiml, a kývl. 

"Dobrý den. Jsme na Gaie na důležité misi. Uvedla byste nás prosím do stabilizační síně?" 

"Um... samozřejmě." Ellori zamrkala. Přece VÍ kde je stabilizační síň. 

Ale její organismus dokázal vnímat jen data z jejího centra pocitů a touhy. 

Ellori si připadala slabá. Křehká. Zranitelná. 

"Jmenuji se Muaru. Vedu tuto skupinu. Potřebujeme pár týdnů stabilizace na místní prostředí, a pak tu budeme několik měsíců." 

Ellori kývla a tiše se připojila k diplomatům, aby je doprovodila do síně. 

Jiný z diplomatů, který měl na sobě odznak Plejád, se na Ellori usmál. 

"Prý tu máte sklad Portů. Nepůjčila byste mi nějaké? Na Plejádách bohužel nefungují. Ale slyšel jsem, že tady s nimi můžete zažít skutečně exotické věci." 

"Skutečně exotické," potvrdila Ellori. Okamžitě dokázala rozpoznat rozdíl mezi energií Muaru a jeho kolegů. Muaru byl jako magnet. Magnet vyvolávající spoustu pocitů najednou. Jeho kolegové byli milí... a to bylo vše. 

Ellori dovedla skupinu do stabilizační síně, kde pracovaly desítky dalších bytostí a staraly se o hosty. 

"Tady dojde k vaší kalibraci na místní podmínky. Prosím, nepodceňujte dobu, po kterou stabilizace trvá. Místní atmosféra umí být intenzivní." 

"Ach, nemohu se dočkat, co všechno tu zažijeme," řekl Plejáďan. Ellori se usmála. Pamatovala si ještě předchozí životy, kdy byla z představy života na Gaie podobně nadšená. 

"Hlavně to s těmi Porty dnes nepřepískni, ať můžeme zítra začít," řekl Muaru. Ellori v jeho energii zavnímala důraz na vlastní důležitost. 

"A vy, Muaru? Vy na sobě nemáte Porty?" 

Skupina se zasmála. 

"Muaru je takhle nafrněný od přírody," řekl Plejáďan. "Zvykli jsme si" 

Muaru si Ellori přeměřil. Sledoval její tvář se zvláštním výrazem. 

"Já vnímám intenzitu i bez nich," řekl.

Ellori kývla. Rozloučila se a odešla. Důstojně kráčela až ke vchodu do stabilizační síně, a na chodbě přidala do kroku. 

Namyšlený blb. Myslí si, že je něco víc.

Ellori zrychlovala a cítila, jak se jí krev hrne do tváří. 

Já vnímám intenzitu i bez nich. Kdo to může tvrdit? Buď má na sobě Porty, a zapomněl, nebo už se narodil jako namyšlený blb. 

Ellori doběhla do skladu a urychleně ze sebe strhala všechny Porty Romance. 

Zhluboka dýchala a snažila se uklidnit, zatímco vracela Porty do jejich původního obalu. Z hrůzou si uvědomila, že jeden chybí. 

V tu chvíli uslyšela ťukání na dveře. 

"V síni z vás vypadlo tohle," řekl Muaru a v dlani držel drobný růžový Port. 

Ellori vnímala, že její organismus pozvolna střízliví. Všechny silně rozjitřené emoce odešly. Dívala se na muže, který jí ještě před chvílí připadal jako neodolatelný magnet. Teď už cítila stabilitu, rovnováhu a soběstačnost. 

"Vy vítáte příchozí skupiny s nasazenými Porty?" Muaru se ptal, jakoby to bylo něco nevídaného. A bylo to nevídané. Pracovníci Portálu museli udržovat čisté vědomí, aby bylo spojení s jinými dimenzemi kvalitní. 

"Já vytvářím Splynutí. Stála jsem na Příletech jen náhodou." 

Muaru kývl. 

"Stála jste na Příletech s Portem Romance?" 

"Je to... když nemáte dlouho žádnou intenzitu, tak může být Splynutí takové... monotónní. Ale dnes jsem zkusila Porty poprvé po mnoha dekádách. A asi je zase na chvíli odložím." 

"Škoda," řekl Muaru. "Měla jste s nimi takový podmanivý lesk v očích." Usmál se, a odešel. 

Ellori tam stála, a cítila se divně prázdná. Tak takový zážitek skutečně nemá potřebu opakovat. 

Profesor Bu si stále zapisoval. 

"Už jsem ho potkala tolikrát..." Ellori si poposedla. "V tolika verzích, tolika životech. Proč teď? Proč znova?" 

"Nejdeš tam kvůli němu. Jdeš tam vyzvednout a vyléčit svoji ženskou esenci. On ti jen připomíná chvíle, kdy jsi ji opustila."

Ellori sledovala všechny další linky příběhu, tak jak se před ní odvíjel z kvantového klubka.

Jedenáctá kapitola zde: Splynutí

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora