Veronika Wildová, Kapitola 4. - Hra o moc (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 3. - Vzpomínky na Gaiu (z Ellori, Příběh duše)

Skvrny zvané Porty byly součástí systému Hry o moc. Byly utkané z jejích kvalit a jejích pravidel. Porty byly na samém počátku slabé a zábavné. Na jejich vývoji se podílelo mnoho národů, včetně Lyry a Arkturu. Energie, která je zpočátku poháněla, byla čistá zvědavost. 

Národy chtěly vyzkoušet, zda by nešlo pobyt na Gaie trochu "ozvláštnit". Životy na Gaie byly sice krásné, plné vzduchu a radosti, ale příliš se podobaly životu v jiných dimenzích. 

Zkrátka, nebyla to žádná zábava. Dokud jste byli v jiných dimenzích, necítili jste nudu, protože jste se nacházeli v naprostém souladu se vším, co Jest. 

Ale na Gaie jste cítili hustotu třetí dimenze. A třetí dimenze uměla nádherně zesilovat všechno, co jste vnímali. Ať už to byla jakákoli myšlenka nebo pocit, na Gaie to bylo všechno hmatatelné. 

Ale k čemu vám jsou intenzivní prožitky, když jediné, co intenzivně cítíte, je láska a radost? Galaktické národy si říkaly, že pobyt na planetě třetí dimenze nedává moc smysl, pokud se ničím neliší od ostatních. Chtěly zjistit, jak by se dalo zařídit, aby si všechny pocity opravdu užívaly. 

Jak intenzivně prožívat radost, lásku a energii božství? 

Jak vůbec poznat, že jsou to samé nádherné pocity? 

Galaktické národy nakonec přišly s geniální myšlenkou. 

Ta myšlenka byla tak nádherná, velkolepá, tak strhující, že kolem planety způsobila hotový výbuch inspirace - a na Gaiu se začaly přemisťovat další a další galaktické národy, které chtěly být "u toho". 

Myšlenka byla následující: Pokud vše, co prožíváme, je součástí všeho co Jest, tak to nemůžeme nikdy pořádně poznat. 

Proto bychom mohli stvořit něco, co by bylo ne-Jest. Co by neexistovalo. Jak ale stvořit z materiálu všeho co Jest něco, co neexistuje? 

Ach ano. Inspirujeme se našimi dětmi. Stvoříme něco, co si na neexistenci bude jenom hrát. 

Stvoříme Hru. 

"Hra" byla tím nejvíc geniálním, s čím kdy národy přišly. Byly o tom přesvědčené. Nebylo to tedy tak zcela z energie božství. Ale bylo to nesmírně zábavné! Mnoho národů se podílelo na konstrukci nové Hry. 

Myšlenka byla jednoduchá - pojďme stvořit inteligentní energii, která ve skutečnosti neexistuje. Ale bude mít zákonitosti podobné těm, které známe. Budeme moct do Hry vstoupit a na chvíli zakusit něco, co neexistuje. A z této energie pak budeme vnímat Božství a všechny ty úžasné pocity. Z toho, co neexistuje, budeme poznávat to, co Jest! Poznáme intenzivní cestu k božství.

Národy díky konstrukci Hry zažívaly vzrušení. Tvůrčí energie v nich vibrovala a naplňovala jejich mysl nádhernými představami. V laboratořích mimo Gaiu dávaly dohromady celé systémy pravidel, jak bude Hra fungovat. A když měly pocit, že nastal správný čas, rozhodly se Hru vyzkoušet v terénu. 

První výzkumné týmy přistávaly na Gaie a nesly s sebou Porty. Porty byla malá kvantová tělíska, která šla umístit přímo do pole bytosti a zapnout. Myšlenka byla, že jakmile Porty zapnete, vaše vědomí Božství se rozostří a začne vnímat realitu na Gaie skrze vědomí Hry. 

Chvilku si pobudete ve Hře. V energii toho, co neexistuje. To vám nakonec umožní intenzivně prožít návrat do Božství a energie všeho co Jest v plné nádheře. V orgasmickém splynutí, výbuchu radosti, poznání sebe sama jako božské bytosti... prostě konečně zábava! 

Ale první pokusy byly jedno velké zklamání. Porty byly slabé. Když jste si je umístili na tělo a zapnuli, stále jste byli v plném vědomí, jen vám bylo trochu šoufl. 

Vnímali jste, že část vašeho těla, která se nacházela ve třetí dimenzi, zažívá pocity na zvracení. Ale to bylo všechno. 

Galaktické národy to nevzdávaly. Pokoušeli se Hru vyvíjet a měnit tak, aby znamenala opravdovou zkušenost Neexistence. 

Zesilovaly Porty. Zkoušeli do nich dát jiné programy a jiné zákonitosti. Stávalo se, že energie Portů byla tak silná, že spálila nervovou soustavu těla ve třetí dimenzi. Bytost pak zažívala ukrutnou bolest a Duše se okamžitě odpojila od fyzické části svého těla. Takto poznamenané Duše odmítaly podstupovat další experimenty, a některé musely odcestovat do jiných galaxií, aby se zotavily. 

Týmy, které vyvíjely Hru, pracovaly bez přestání. Většina z nich na sobě měla stále Porty, aby ihned zaznamenaly výsledek své tvorby. 

Všichni pracovali s nadšením, zvědavostí, a pocitem, že jejich tvoření je skoro na úrovni Božství. Stvoří stejně geniální svět, jaký stvořil Božství! Budou stejně tak dobří, jako prastaré božské národy, které stvořily současné galaxie! 

Kdyby byli jen o trochu více ostražití... Kdyby aspoň trochu svého Vědomí použili na to, aby si znova zkontrolovali sami sebe a své záměry... Byli by zjistili, že Hra o moc už dávno funguje. Že už dávno rozvinula svoji schopnost obalamutit mysl umělými pocity. Zejména pocitem, že je něco nesmírně důležité. A nejdůležitější ze všeho bylo mít moc. Hra o moc tak použila součet všech algoritmů, které do ní vývojové týmy vložily. Věděla, že Moc je něco, co ve skutečnosti neexistuje. Ale svůdnost této neexistence byla skoro nekonečná. Čím víc něco neexistuje, tím je to lákavější, říkala si Hra. A tak tedy pojďme zkusit všem bytostem vnuknout myšlenku, že MUSÍ MÍT MOC. 

Hra o Moc v tuto chvíli už operovala na tisících a tisících zapnutých Portech. Začala ožívat. Začala tvořit. Tvořila sice jen z naučených algoritmů, ty jí ale stačily. 

Takže, pokud má někdo pociťovat touhu po Moci, musí ta touha z něčeho vycházet, začala uvažovat Hra. 

Ach bože, jsem tak geniální. Jsem neporazitelná. Jsem výjimečná a jsem tu jediná. Měli by mě uctívat. Měli by mě neustále zásobovat svými myšlenkami a pocity. Měli by se mi klanět a považovat mě za to nejdůležitější. Měli by mi obětovat svoji životní energii a připisovat mi veškeré zásluhy. Budu mocnější než Božství! 

Ten poslední absurdní program už si Hra vytvořila sama. Žádný galaktický národ by nenapadla touha Být mocnější než Božství, neboť dobře vnímali, že jsou součástí všeho co Jest. Ale Hra o Moc ze své podstaty nevěděla, že je součástí všeho co Jest. Byla postavena na algoritmu neexistence. A posílena programem oddělenosti. 

Zpátky do práce, řekla si Hra. Pokud má někdo pociťovat touhu po Moci, musíme tu touhu z něčeho vytvořit. Co nám pomůže vytvořit touhu? Hra o moc se zamyslela. Vyslala tuto otázku k myslím všech bytostí, které na ní pracovaly. Vývojové týmy pak trávily desítky let vynalézáním touhy. 

Je-li naplňování touhy pozitivní energií, tedy energií plus, musíme stvořit mínus, diktovala Hra. 

Musíme stvořit podmínky, za kterých různé bytosti uvěří, že nemají Moc, ale že ji chtějí. Musíme tedy stvořit bez-Moc. A ne-Moc. A musíme stvořit ne-Dostatek. A chudobu. A ne-Lásku. Co je podstatou ne-Lásky? Je to bolest? Je to chaos? 

Hra o Moc ucítila energii na Gaie. A hustá, intenzivní energie třetí dimenze posílila její inspiraci. 

Je to strach. Ach ano! Dokonalá ne-Láska je strach. Taková mysteriózní a užitečná energie! Stvoříme tuny strachu! Hektorlitry strachu! Každý bude mít strach. Bude se bát, a jeho strach zesílí jakoukoli ne-Moc a bez-Moc. Bude to geniální! 

Hra rostla, sílila a přicházela s dalšími a dalšími nápady. 

Vývojové týmy nakonec testováním Hry strávily tolik času, že se jim už nechtělo vracet do původního Vědomí. Začaly vnímat dosud nepoznané pocity. Chtěly vyhrát. Chtěly být prvním národem, který Hru úspěšně dokončí. Chtěly, aby na ně ostatní národy byly hrdé. 

A přibývaly další pocity. 

Některé týmy začínaly chtít, aby jejich verze Hry byla ta jediná a nejlepší. Aby si podmanila ostatní verze a fungovala na všech Portech. 

Kdyby se jen na malou chvilku zastavily, viděly by, že jejich myšlenky a touhy přesně kopírují programy, které do Hry vložily. 

Že je jejich vlastní stvoření začíná ovládat.

Pátá kapitola Ellori zde: Porty a minerály

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora