Žije tvé tělo v přítomnosti?

Tělo si uchovává vzpomínky. V případě že se ocitneme v situaci, která nám připomíná situaci minulou, tělo spustí automatický mechanismus emocionálního, pocitového, myšlenkového rozpomínání. V momentě kdy tohle nastane, v případě že šlo o nepříjemnou situaci, mozek si připomene událou situaci a začne posílat signály nebezpečí a minulého pocitu do těla. Tím pádem může nastat to, že tělo najednou zeslábne, začne se cítit nepříjemně, začne cítit bolesti které mohou být pouze iluzorní. Tělo tímhle říká, to znám, už jsem to zažil a vsugeruje si pocit toho jaké to bylo minule. Tak se mysl začne zacyklovat, protože si řekne že je to zase stejné jako minule a nikdy se nic nezmění. Je to pouze iluze mysli, která je na něco zvyklá. Východisko je se zastavit, prodýchat se a znovu si zrekapitulovat co a proč se stalo a zvědomit si že nastalá situace není stejná jako ta v minulosti a že teď jsem v bezpečí. Je to jako když se díváme na film a hodně se s ním sžijeme. V takovém případě nám může začít být smutno, úzko, může nás rozveselit, případně nám vsugerovat různé další pocity a myšlenky.

Naše buňky se neustále obnovují, tak proč zatěžovat nové buňky tím že jim budeme znovu a znovu nakládat traumata které si tělo zažilo před nekolika lety. Pojďme ukázat buňkám nové tělo, takové, ve kterém se budeme cítit příjemně a v bezpečí. To co nás brzdí od restrukturalizace těla je to, že tělo které máme už několik let, dobře známe. Víme kde nás co bolí, víme že ta bolest někdy přijde a že je náš společník, dokonce na podvědomé úrovni můžeme mít uložené to že když nám něco je, tak jsme díky tomu významní a potřebujeme pozornost okolí, kvůli tomu že tolik trpíme. Můžeme mít strach z toho co by nové tělo mohlo přinést, jakou úlevu by to přineslo. Co kdyby se mi opravdu ulevilo? Co potom? Čím zaplním ten čas kdy mi nebývá dobře? Na co se potom budu moct vymlouvat? Budu si muset vsugerovat a naprogramovat další bolesti a znovu si na ně zvykat? Tohle všechno může naše mysl prožívat podvědomě. Lidé mají strach z nového, neznámého. Jenže když nevykročíme, budeme pořád běhat v kolečku jako křeček, stěžovat si na to jak je život těžký a nepravedliví, jak tělo stárne a nic se s tím nedá dělat… Co tak naučit buňky se pořádně regenerovat a mládnout. Dlouhou dobu tohle bylo představováno lidem jako sci-fi nebo jako procedury které si mohou dovolit jen lidé kteří mají hodně peněz, případně jako nelidské drastické rituály které využívají oběti. Tohle všechno jsou záležitosti které v sobě můžeme přeprogramovat, stačí se rozhodnout a vydat se na cestu.

Autor: Srdcový Alchymista
Zdroj: https://srdcovy-alchymista.webnode.cz/l/zije-tve-telo-v-pritomnosti/

Sdíleno s laskavým svolením autora.
autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová, vytvořeno pomocí AI