Bolest je jen další odstín krásy

Když se rozhodnu zlepšit svoje zdraví a začnu pravidelně běhat.
Bude to bolet.
Když se rozhodnu studovat čínštinu.
Bude to také bolet.
Když se rozhodnu čelit svým starým zraněním.
Bude to rozhodně bolet.
A když se rozhodnu pro skutečnou změnu života.
Bude to bolet mnohokrát.

Myslím, že je běžné, že to zaměňujeme.
Bolest za bolest.

Když mi bylo čtrnáct, řezala jsem si ruce a nohy žiletkou.
Ta úzkost a zoufalství se nedaly vydržet.
Bolelo to.
Ale pro mně to byl v tu dobu výhodný obchod (aspoň jsem si to myslela).
Větší bolest za menší bolest.
Jednoduchá matematika.

Trvalo jen dalších 30 let a mnoho podobných výměnných obchodů, než jsem pochopila, že bolest je součást cesty.
Že vyměnit ji za menší bolest neznamená projít.

Protože když se skutečně bolesti odevzdám a dovolím si ji cítit, porodím miminko.
Pokud vstoupím do prožitku traumatu, v jednu chvíli ucítím svobodu.
Když prožiju nesnesitelný smutek ze ztráty tatínka, na konci zbyde láska.
Pravdivý rozhovor s mým mužem nás sblíží, i když je to těžké a hodně to bolí.

Bolest je jen druhá strana téže mince.
Mince zvané život.
Je její součástí.
A snaha o obcházení bolesti vytváří bolest větší, než se na první pohled může zdát.
Nejde ji obejít.
Ani vyhandlovat.
Naopak.

Ochota ji prožít dává hloubku.
Naději.
Pravdu.
A téměř vždy vede i k porozumění a skutečnému citu.

Bolest je jako láska.
Spojuje nespojitelné.
A přináší pokoru v momentech, kdy ji nejmíň čekáš.

Přeju Ti, aby sis dovolila bolest cítit.
I v těch chvílích, kdy Ti bere dech a svádí tě k útěku sama před sebou.
Tento běh se vyhrát nedá.
Ale to už určitě dobře víš.

Někdy je potřeba se své bolesti postavit čelem,
podívat se jí do očí a pochopit co nám přišla říct.

Konstelace 6.8.

S láskou,
Silvia

Autor: Silvia Skalová

Sdíleno s laskavým svolením autora
Autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová, vytvořeno pomocí AI