To, co nemám, mi nejvíce pomáhá ke štěstí a naplnění

Často se na mě obrací lidé s jedním příběhem. A není to náhodou. Tak jako kolem vás všech, tak i kolem mě jsou lidé, kteří v něčem vykazují moje vlastní prvky. Ať už ty osvobozené nebo ty, které stále čekají na propuštění z vězení.

Zmínění lidé popisují, jak všichni kolem jsou stabilizovaní, už ví, jak a kde chtějí bydlet a bydlí. Už ví, jak chtějí žít, a oni mají vše rozcupované nebo při nejlepším hodně nestabilní a mají pocit, že neví, kde chtějí zakotvit, jaké prostředí by jim vyhovovalo, atd.

Já na tato prohlášení těchto lidí reaguji tím, co jsem sama pro sebe pochopila, a toto své poznání zkusím zformulovat v tomto článku.

To, že jiní lidé kolem vás mají svůj život uspořádaný, to je jejich příběh. Vy máte ten svůj. A vůbec, jak vy víte, že ten jejich život mají uspořádaný? Co když to tak vypadá pouze navenek, ale uvnitř sebe necítí bezpečí a harmonii? A i kdyby tomu tak bylo a nejen navenek, ale i uvnitř nich vládla harmonie, jak vy víte, že to nebude za nějaký čas jinak. Stejně tak jako vy nyní i oni budou vrženi do víru změn v jejich životech, jelikož i je postupně život donutí k velké přeměně jich samých, k velké očistě. S čímž ruku v ruce jdou i velké změny v jejich životech.

Každý z nás má v každém okamžiku vše, co potřebuje. Avšak ne vždy to, co bychom rádi ve své úrovni vědomí jako fyzické osoby s určitým jménem a příjmením. Máme vše, co potřebujeme ve smyslu naší mise zde na Zemi, ve smyslu léčení svých starých neodpuštěných zranění, které jsme se tu rozhodli proměnit v lásku a osvobodit.

A tak zatímco se vám může zdát, že na nestabilitě, nejistotě a chaosu ve vašem životě není nic pozitivního, ve skutečnosti je to pro vás ten největší dar v daném čase. Díky tomu máte možnost zaměřit se na jiné oblasti života než je zkrášlování vašeho domova, stavba či rekonstrukce vašeho domova, péče o vaše úžasné děti, zkrášlování vaší zahrady, pěstování plodin a jejich následné zpracování, atd.

Kdybyste nyní věděli, kde a jak chcete žít, měli děti, atd. vaše energie by šla k těmto tématům. Avšak, co když vy ve fázi své současné mise na Zemi potřebujete věnovat čas svému sebepoznání a naprosté fyzické, mentální a emoční očistě, a to v intenzivní síle. Třeba totiž v určitý čas máte dojít do bodu, kdy jako prázdné nádoby budete plně naplněni sebou skutečnými, svými specifickými dary, kterým se díky vašemu procesu ohromné očisty otevřete a projevem těchto darů pak následně budete sloužit lidem. A pak, až dojdete do tohoto vašeho stupně vývoje, pak možná budete nevěřícně koukat, jak rychle se vše dříve chaotické a neuspořádané skládá. Pak možná budete najednou vědět, kde se chcete usadit, jak chcete žít. Pak možná bude totiž ve vaší misi prostor na to věnovat se dětem, zkrášlovat domov, postavit ho, zrekonstruovat.

Víte, každému z nás nám bylo někde dáno a někde nedáno. Každému! Někdo vám může připadat naprosto spokojený, jelikož dle vás má vše. Avšak, zeptejte se ho. A pokud vám upřímně odpoví, budete překvapeni.

A právě ty oblasti života, kde se nám nedostává, to jsou oblasti našeho ohromného růstu. To jsou naše „slabá místa“, velmi bolavá, díky kterým jsme nuceni měnit naše vnímání, naše priority. Díky tomu, co se nám nedostává, my rosteme. A každý takovou oblast ve svém životě má. Jelikož každý z nás dostal tu na Zemi dar růstu (očisty). A o to intenzivněji v této době očisty celé planety, v těchto stále rostoucích energiích Země.

Po nějakou dobu každý z nás tlačil v těch oblastech života, kde se mu nedostává. Ostatní nutil, aby mu naplnili to, co on potřebuje, chce. Dříve či později jsme však různými situacemi dospěli k tomu (a někteří teprve dospějí), že tudy cesta nevede. Máme mít ohromnou pokoru k našemu životu, k takovému, jaký je, a být vděční za to, že se nám v těch daných oblastech života nedostává. Tím si v těch místech, kde se nám nedostává, postupně vezmeme sílu zpět. Což se projeví tak, že přestaneme truchlit a zaměříme svoji pozornost na to bohatství v těch jiných oblastech života a to rozvíjíme.

A pak to, co se nám nedostává, až přijde čas, tak v nějaké podobě dostaneme. A ten čas přijde až v době, kdy nám to, že to dostaneme, již nebude bránit v růstu.

Nikdo z nás nezná celý svůj příběh. Nikdo z nás si nepamatuje komplexně na vše, s čím tu byl vyslán ani na to, co si odžil v minulých vtěleních. Vysvětlím to blíže na příběhu jednoho muže.

Muž by se rád usadil, měl rodinu, děti. Jenže pořád je vysílán v rámci své práce někam do zahraničí. Ta práce ho baví, ale díky tomu jak cestuje, není nikde doma a on by se tak rád usadil.

Tento muž v mnoha životech strávil celý svůj život v jedné vesnici, městečku, aniž by vytáhl paty. A pokaždé to bylo z jiného důvodu. Jednou to bylo z důvodu péče o nemohoucí ženu, jindy z důvodu toho že jako žena měl mnoho dětí a manžel musel za prací odjíždět, jindy mu to neumožňoval jeho šlechtický status, jindy rozlehlé hospodářství, které byl povinen jako jediný syn převzít, atd.

V těch životech tak záviděl těm, co se mohou rozletět. No a tak si pro tento život jeho duše vybrala zažít expanzi, zažít svobodu, život bez hranic. A to i z důvodu zkušeností, které díky tomu má nabýt, a kterými pak v další části života má inspirovat další lidi. Jenže tento muž si již nepamatuje na toto jeho přání, přání jeho duše. A tak v tom životě si stěžuje, že má to, pro co se v jiné své rovině vědomí rozhodl. Čeká se na to, až ta jeho osobnost, tato „nižší“ úroveň vědomí (fyzická existence) tento svůj boj vzdá a přijme, že jeho život zatím tráví na cestách. A až to přijme, místo stěžování si na to začne si tento svůj život, tuto jeho fázi konečně užívat. Tím se plně otevře tomu, co mu to cestování má dát. A jakmile mu to cestování poskytne vše, proč se pro něj „Nahoře“ rozhodl, uvolní se cesta k tomu, co by jako muž rád, avšak co by mu dříve v dosažení tohoto jeho poznání bránilo. A tedy, uvolní se mu i cesta k tomu se usadit a založit rodinu, atd.

S láskou Peťa