Veronika Wildová, Kapitola 2. - Město rádců (z Ellori, Příběh duše)

Veronika Wildová, Kapitola 1. - Ellori, Příběh duše 

Ellori letěla koridorem páté dimenze. Vnímala paprsky hvězd, vzdálených i blízkých, a užívala si proudy informací, tak jak mezi sebou komunikovaly planety a různá společenství. Posledních 150 přítomných okamžiků trávila návštěvami příbuzných a přátel v různých koutech vesmíru, jeho patrech i dimenzích. Vnímala, že čas její další inkarnace se blíží. 

Ellori byla Jednolitá Duše. Byla částí rodiny Duší, které preferovaly jednoduchý způsob inkarnace. Věděla, že má možnost vstoupit do Mnohočetné verze sebe - pak by byla schopna inkarnovat se na mnoha místech najednou, a její jednotlivé inkarnace by fungovaly současně. 

Znala mnohé Duše, které to tak dělaly. Vzdělané, silné a energií nabité Duše, které si střídavě volily Mnočetnost, aby mohly nasbírat vědomí z mnoha míst, z mnohých těl. Byly to obvykle Duše, které plánovaly časem založit rodinu - tedy přebývat trvale v šesté dimenzi a dohlížet na své mladé Duše. Mnohočetností sbíraly vědomosti o různých volbách, o zákonitostech Božství a Tmy, a toto vědomí jim pomáhalo růst a expandovat. Hloubka a mnohočetnost jejich vědomí jim dávala velký přehled i velkou zodpovědnost - a v souladu s Božstvím si pak volily postup do šesté dimenze. 

Ellori v Mnohočetnosti zatím nenalézala svoji pravdivost. Párkrát to zkusila, ale její klíčový Dar měl jinou povahu. Ellori se cítila nejlépe, když vytvářela Spojení. Dovedla spojit a zesílit energii mnoha Duší naráz. Pokud mohla být v centru Spojení, cítila nejsilnější jednotu s Božstvím. Když vstoupila do Mnohočetnosti, nemohla používat Spojení tak, jak jí to bylo vlastní. Její energie se rozprostřela do více inkarnací, které sice zvládaly dělat kvalitní a poučné volby, ale jejich dar Spojení zůstával skrytý. Výsledek byl, že se jednotlivé inkarnace necítily mocné a ve svých životech vnímaly neúplnost.. 

Ellori tedy pro příští inkarnaci o Mnohočetnosti neuvažovala. Věřila, že v Městě Rádců najde dostatek odpovědí k tomu, aby se rozhodla, jak má její další život vypadat. 

Jak tak svištěla koridorem páté dimenze a blížila se k Městu Rádců, začala si pozvolna vzpomínat na své předchozí inkarnace. 

Město Rádců mělo tuto moc. Do všech stran vysílalo energii Vědomí. Ve Městě Rádců jste našli mnoho vstupů do Akášických záznamů, záznamů o všech volbách Duší. Vstupy se lišily pouze v tom, jaké jste chtěli znát odpovědi. Duše ze všech koutů proudily do Města Rádců, aby se zde radily o svých dalších inkarnacích, dívaly se na své volby s odstupem a lépe chápaly svoji pravdivost. Město Rádců zesilovalo prožitky pochopení natolik, že mnohé Duše zářily láskou, soucitem a vděčností až k neuvěření. Tyto frekvence pak proudily do všech koutů - a každá Duše, která směřovala k Městu Rádců, je vnímala už dlouho dopředu. 

Čím blíž byla Městu Rádců, tím víc si vzpomínala, proč tam vlastně míří. Jakoby ji lehký hřejivý vánek připomněl cosi dávného a známého. Zářivé kopule Města Rádců se blištily v dálce a vysílaly energii vědomí. 

Město Rádců nemělo patra, spíš vrstvy. Jednalo se o bezpočet průhledných koulí, pospojovaných dohromady a zářících do všech stran. Uvnitř koulí byly další koule, vrstvy vědomí. Skrze město vedly koridory páté a šesté dimenze, a v nich se rychlostí blesku pohybovaly Duše různých odstínů. Ellori si pamatovala, že pokud chtěla porozumět hlubším vrstvám sebe, necestovala skrze koridory, ale do vnitřních vrstev kopulí města. 

"Přála bych si TOHLE vidět jako bytost Peeple," napadlo ji. Náhle se jí začaly vynořovat vzpomínky na inkarnace na Gaie. Ozvěna energie těžkosti a chaosu ťukla na její vědomí. Jako scéna z příběhu, který se stal někomu jinému, ale stejně se jí dotkl. 

Ellori si vzpomněla, že když byla ve Městě Rádců naposledy, byla odhodlaná nechat Gaiu svému osudu. Sama na Gaie strávila mnoho životů, a věděla, že bytosti Peeple před sebou mají dlouhou cestu Hra o moc byla na Gaie ve svém živlu. Podléhaly jí tam nejen Peeple, ale i národy z jiných galaxií, které se na Gaiu přišli jen podívat. 

Zatímco na planetě Suiri pokojně žily původní obyvatelé Estró, a národy z jiných galaxií mohly svobodně cestovat na Suiri tam i zpět, na Gaie toto možné nebylo. V celém vesmíru napříč galaxiemi i dimenzemi panoval zákon- na Gaiu se nesmí v nejbližší časové linii cestovat, ani se jakkoli viditelně projevovat. Zákon byl utkaný z materiálu šesté dimenze, tudíž byl na úrovni zákonů veškerého stvoření. Všechny bytosti jej respektovaly, a neměly jinou možnost. Jediná možnost, jak se dostat na Gaiu, byla inkarnace skze Most zapomnění. 

Ellori dorazila k branám města. U bran nebyli žádní strážci, zato tam byli bytosti zvané Stylisté. Stylisté pomáhali Duším obléknout se do energie, která jim umožní se ve Městě svobodně pohybovat, orientovat se a vybírat si Rádce na základě vnitřní rezonance. Energie Stylistů sloužila jako zesilovač vědomí a jako kompas - Duše si náhle lépe uvědomovaly, proč dělají volby, jaké dělají, a zároveň se necítily nijak ovlivněné. Bez energetického kabátku od Stylistů by Duše mohla ve městě Rádců snadno zabloudit - zejména díky neustálému úžasu a uchvácení ze všech vzpomínek a vědomostí, které se tu promítaly. 

"Vítejte, Ellori," řekl vesele Stylista Umeii. Měl na sobě zářivě zlatý hábit a z hlavy mu vedla anténka. Ne že by Duše v roli Stylistů potřebovaly oblečení. Nicméně Stylisté si vybírali svoji roli i proto, že mohli měnit své energetické kabátky podle aktuálního impulzu - a navíc je hned dávat na odiv všem, kteří byli okolo. 

Umeii měl veliké zářivé oči, orámované drobnými zelenými a modrými kamínky. Pocházel z Plejád, a roli Stylisty si vybral až po tisících inkarnací na různých místech. Potřebuji si odpočinout a nechat se obdivovat jen pro svou krásu. Být uznáván pro své činy je přežitek, řekl Ellori při poslední návštěvě. 

"Umeii, ty jsi elegantní jako vždy!" Ellori s úsměvem pokynula k světelné anténce. 

"Je to nejnovější móda," řekl Umeii. "Mám hábit i anténku sladěné do zlatobílé. Cítím se v tom jako král," smál se od ucha k uchu. Ellori si okamžitě vybavila, kdo je to král. Sama byla "králem" ve třech inkarnacích, a když si vzpomněla, co se tehdy nosilo, musela uznat, že Umeii to skoro trefil. Skoro. 

"Jsem ve Městě Rádců, abych sestavila svoji další inkarnaci," řekla Ellori. 

Umeii se tvářil radostně a hrdě. Tuto větu slýchal sice milionkrát za jeden přítomný okamžik, a od Ellori jich slyšel už mnoho set, ale stále cítil hrdost a lásku. Duše, které dorazí do města Rádců pro sestavení inkarnace, jsou nesmírně odvážné. Musí projít všemi kopulemi vzpomínek a voleb, dívat se na svůj vývoj v naprosté čistotě a nezaujatosti. Vidí svoje minulé zkušenosti, včetně smrtí, vražd, zneužití... Sice je necítí, ale musí se na ně dívat zcela otevřeně a bez obalu. Pokud si nepřipustí vzpomínky v plné pravdivosti, Rádce jim pak může dát nepřesnou radu. Duše si sice stále vybere inkarnaci podle uvážení, ale s vědomím, že svůj potenciál rozvíjí jen částečně. 

Umeii cítil skutečnou radost a hrdost, vždy, když vítal Duše na cestě do Města Rádců. Ellori byla jeho dobrá známá. Sestavoval pro ni kabátky pro každou návštěvu. Tentokrát věděl, že půjde o něco zvláštního. 

"Mám pocit, že půjde o něco zvláštního," potvrdila jeho dojem Ellori. "Cítím, že v další inkarnaci nás půjde mnoho tisíc, možná milionů, proměnit celou planetu." 

"Změna paradigmatu vyžaduje velkou odvahu," kývl Umeii. "Vybírej dle své nejupřímnější rezonance. Myslím ale, že většina králů už vymřela, což je velká škoda." 

Ellori se zarazila. Většina králů kde? Jediné místo ve vesmíru, které znalo slovo "král", byla Gaia. Je tedy možné, že ji rezonance pošle na Gaiu? Ale to je nesmysl. Ellori těch několik set životů bohatě stačilo, děkuje mockrát. 

"Já nejdu na Gaiu." řekla Umeiimu. Umeii se stále usmíval, a podával Ellori navigační kabát. 

"Tenhle ti bude slušet. Nevypadá sice královsky, ale je pro tebe jako dělaný." 

Ellori se váhavě oblékla do kabátu, a okamžitě začala vnímat zesílené proudy informací. Kabát vypadal jednoduše, elegantně, a jeho součástí byl luk a šípy. 

"Budu Elfka?" pomyslela si Ellori. Nicméně dobře věděla, že doba Elfů na Gaie už dávno skončila. 

"Luk a šípy jsou jenom ozdoba," zasmál se Umeii. "Ale ano, podle proudů informací se schyluje k převratu paradigmatu na Gaie. Nabídku na inkarnaci dostávají jen velmi zkušené a vzdělané Duše." 

"Božství, já nechci na Gaiu!" protestovala Ellori. Z Města k ní doléhaly odrazy vzpomínek mnohých Duší, které si na Gaie zažily své. 

"Jinak bys tu přece nebyla," řekl Umeii a aktivoval kvantové pole kabátku. Ellori zalila rezonance vzpomínek na předchozí inkarnace. Zároveň vnímala, jak ji začíná vtahovat magnetismus první kopule města. Čekala ji intenzivní cesta po vnitřní krajině. 

Kolem Ellori začala svištět světla, zvuky, prožitky, triliony a triliony voleb. 

Kabátek ji dle vnitřní rezonance vtahoval k té kopuli, která pro ni bude na začátek nejvhodnější. Ellori vzhlédla ke kopuli, a viděla velký nápis "VZTAHY". 

"Božství, to snad ne," řekla, než ji kopule vcucla do sebe. 

V tu chvíli už věděla naprosto přesně, proč se vrací na Gaiu. 

Třetí kapitola Ellori zde: Vzpomínky na Gaiu

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora