Poznání vlastních hodnot

Chtěla bych vás pozvat k jednoduché hře. Posledně jsem psala o čase a jeho úžasné vlastnosti - věčno-přítomnosti:)

A dnes bych vás chtěla pozvat, abychom se spolu podívali na jeho neméně úžasnou vlastnost. Nazvala bych jí, nikdy nevypnutost.
Čili, tiká, běží, hýbe se.
Samozřejmě to ve mě vzbuzuje otázku, jestli vůbec existuje, ale to si zase nechám na jindy:)

Hra spočívá v jednoduché představě, ve které od TEĎ začíná běžet hra, která se jmenuje
24 hodin. Ani o minutu více.

Samotná hra spočívá v tomto uzavřeném kruhu. Máte v ní jeden den. Jeden celý den. Avšak po tomto dni všechno skončí. A náplní nebo-li cílem hry, je udělat cokoliv, během tohoto času, abyste na konci byli ochotni hru skončit.

Obsahuje doplňkové (pomocné) otázky:
Komu byste zavolali, kdyby jste věděli, že máte jen den života? Co byste vyslovili, řekli, udělali? Kam byste šli? Koho byste objali? S kým byste se udobřili nebo koho byste pochválili? Úplně jednoduše, co byste v ten den dělali?

Pokud přijmete výzvu a tuto hru si zahrajete na jejím konci je blažené vítězství, neb hru vyhrává každý účastník!

Jeden z těch dní, které máte před sebou, se stane dnem posledním. Nikdo neví, který to bude. Jisté je ale jedno, pokud během následujících dní, budete hrát tuto hru, odcházet budete s úsměvem na rtech.
Říká se tomu "smíření".

Tato hra dokáže snadno poukázat na naše hodnoty. Není tak těžké vidět, které věci jsou pro nás v životě opravdu důležité. Vše, co jste ochotni udělat (až zítra), může počkat a není důvod se za tím hnát. Můžeme jednoduše zvolnit - priority jsou vnímány, a když jim dáte místo - případně určíte jejich pořadí - může se vám dost ulevit.

Děkuji, Silvia Skalová. www.skalacenter.com

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora