Míváte občas pocit, že nikam nepatříte? Věřte, že v tom nejste sami…

Přináležení: Pocit odcizení zažíváme všichni, na otázku “Kam patřím?” hledáme odpověď někdy i celý život.

Svět nebyl nikdy propojenější, a přece se lidé cítí osamocenější než kdy předtím. Chybí nám pocit vlastní hodnoty, cítíme se odcizení nebo plní obav, že nemáme ve světě své místo. Nepřítomnost pocitu přináležení je velkým tichým utrpením naší doby.

K pocitu "osiření" vede mnoho cest. Doslova, ze strany rodiče neschopného se o nás postarat, nebo ze strany druhých, kteří nejevili zájem o to nás pochopit. Ze strany systémů, které vyžadují loajalitu, ale zaprodávají tak naši jedinečnost. Nebo ze strany historie, která nás v důsledku nesnášenlivosti či války proměnila v uprchlíka.

"Sirotky" z nás ale také dělá kultura, která vyzdvihováním určitých hodnot popírá jiné a nutí nás přitom odštěpit ony nežádoucí části nás samých. To je dokonce snad ten nejhorší způsob osiření ze všech, jelikož představuje opuštění, na kterém neseme spoluvinu…

Bez ohledu na specifika prvotního odcizení v takovou chvíli cítíme, jak vzniká trhlina mezi tím, kým skutečně jsme, a tím, kým musíme být, abychom přežili. A tak začíná práce na formování vlastností do přijatelnější verze sebe sama. Postupem času se snaha zapadnout mezi “normální” stane tak úspěšnou, že dokonce začneme zapomínat na svou pravou podstatu.

Cesta za přináležením začíná právě v tomto bodě - ze semínka odcizení. Přináležení má mnoho různých forem. První, která přijde na mysl, je pocit příslušnosti k nějakému společenství nebo místu. Pro mnoho z nás však touha přináležet začíná už ve vlastní rodině. Pak je zde touha sdílet důvěrnou blízkost s jiným člověkem, v útočišti vztahu, a touha po přináležitosti v životním směřování či povolání. Je zde také duchovní touha patřit k určitému souboru zvyklostí či tradic, touha znát vědění předků a účastnit se jej.

A bolestná touha přináležet vlastnímu tělu, ačkoliv si ani nemusíme všimnout, jak moc nás toto odtržení od těla ovlivňuje. Nakonec pak přichází nejvytrvalejší ze všech, touha přináležet něčemu vyššímu, co dává našemu životu smysl a přesah.

Přes to všechno do tohoto světa náležíme. Do tohoto okamžiku, na toto místo, kde právě teď stojíme, něco vyššího nás sem přivedlo. S hybnou silou dlouhé linie přeživších jsme, chtě-nechtě, trvale propojení. Jak s tímto vědomím transformovat sebe sama a nechat se dovést až k vlastní jedinečné autenticitě - jak se rozpomenout na domov - o tom všem je kniha Přináležení z nakladatelství Alferia.

Se svou typickou hloubkou a vytříbeným stylem nám kanadská spisovatelka Toko-pa nabízí skrze řadu životních příběhů cestu k přináležení vedoucí z nitra ven. Na základě mýtů, příběhů a snů nás přivádí ke zdroji našeho odcizení, kdy se vyhnanství stává nutným prvním k autentickému bytí. Následně rozebírá dovednosti přináležení – postupy pocházející od předků na léčení našich ran a obnovení opravdového přináležení k životu i ke svět.

Ukázku z knihy najdete na https://issuu.com/alferiaknihy/docs/prinalezeni_ukazka, titul zakoupíte na grada.cz

Toko-pa Turner: https://www.instagram.com/tokopa