Když „to“ zkusíš …

Možná ti v dnešní uspěchané a chaotické době připadá rada, 

abys přestal na chvíli tlačit do světa a byl v klidu, „nerozumná“, bláznivá a esotericky zavánějící.

 Možná máš po krk duchovních rad, meditací a různých doporučení 
stát se světlem, duchovnějším, esoteričtějším, vibračně „up“ a tak dokonalejším.

 I kdybys tohle vše popřel a hodil přes „palubu“, 

když se na chvíli během dne zklidníš (rozuměj zastavíš) ve svém snažení něčeho dosáhnout, 

něco změnit nebo si vynutit, překvapivě zjistíš, 
že se vše samo rovná, napravuje a zapadá dokonale do scénáře, 
který se před tebou odvíjí.

Občasný ústup do role pozorovatele toho všeho tě povede ke hlubokému klidu.
Začneš si užívat sladké chvíle nic-nedělání, kdy vnější svět chaosu a napětí necháš „tam venku“ 

a užíváš si své vlastní nehybnosti.

 Nezpochybňuješ to, co ti život zrovna nabízí 

a přijímáš (neznamená se vším souhlasit) to, co přichází ve vztazích, situacích a lidech 

jako to, co mělo být a má se stát. 
Konečně se alespoň na chvíli uvolníš a uvědomíš si, že k životu nepotřebuješ více informací, 

více fotek na sociálních sítí, více zážitků a více mluvení.

 Naopak, toužíš po těch chvilkách klidu, kdy jsi spokojený tak, jak jsi, s tím, co máš.

Není v tom nic tajemného ani čarodějného, 

je to jen vyvážení popředí, vnějšího života plného nejistot a snažení.

Když to zkusíš, možná ti to i zachutná a budeš postupně rozšiřovat tyto chvíle klidu, pozorování 

a přijímání toho, co je zrovna TEĎ nabízeno. 

Autor: Karel Spilko
Zdroj: matrix-neo.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora