Borec, jak to děláš? 

Borec, jak to děláš? 

Jedno malé zastavení na podzimním slunci a několik myšlenek o zdraví, životě a cestě k sobě. 

Ivoš 

Srdečně vás zdravím z dnešního výletu k místním jezerům, kam jsem se vypravil zaplavat si. 

Cestou jsem se zastavil na cyklostezce, abych si na chvíli odpočinul a dopřál si malou svačinu. Je krásný podzimní den. Slunce ještě příjemně hřeje, kolem pobíhají koroptve a po stezce projíždějí cyklisté, zachumlaní do bund a čepic. 

Sedím si tam, v klidu svačím, nastavuji tvář slunečním paprskům a užívám si tu obyčejnou krásu okamžiku. 

Najednou ke mně začnou doléhat útržky rozhovorů projíždějících cyklistů: 

„Borec! Borec, jak to děláš?“ 

„Jak to, že ti není zima?“ 

A další podobné poznámky. 

Zpočátku ani pořádně nechápu, o čem mluví. Vždyť se přece neděje nic zvláštního. Jen si tak sedím na sluníčku a svačím. 

Teprve po chvíli mi dochází, co je tolik udivuje. 

Zatímco oni projíždějí kolem v zimních bundách, čepicích a teplých kalhotách, já tu sedím jen v kraťasech, spokojeně se vyhřívám na podzimním slunci a vůbec mě nenapadá, že by mi měla být zima. 

A právě v tu chvíli se mi vybaví, jak dlouhá a vlastně docela přirozená cesta k tomuto stavu vedla. 

Uvědomuji si, že už několik desetiletí prakticky nebývám nemocný. Nemoc se z mého života vytratila natolik, že mě dnes téměř ani nenapadne, že bych mohl onemocnět. 

Neznamená to samozřejmě, že bych byl nezranitelný nebo že by se mě nemohly dotknout vážné úrazy, mimořádně těžké životní okolnosti či jiné zdravotní problémy. Ale běžné nemoci, které tolik lidí považuje za nevyhnutelnou součást života, už dlouhá léta téměř neznám. 

A přitom tomu tak nebylo vždycky. 

Kdysi jsem býval nemocný i já. Dokonce jsem se potýkal se zdravotními obtížemi, o nichž mi tehdejší lékaři říkali, že jsou prostředky soudobé medicíny neléčitelné. 

Když se dnes ohlížím zpátky, uvědomuji si, jaké jsem měl štěstí. 

Ještě v dobách komunistického Československa jsem se setkal s pozoruhodnými lidmi. S učiteli jógy, čchi-kungu, meditace, s duchovními učiteli i léčiteli, kteří v sobě nesli zkušenosti a poznání, jež tehdy nebyly běžně dostupné. 

Mnozí z nich nezištně předávali své vědomosti a pomáhali druhým překonávat nejrůznější životní těžkosti. Často velmi nenápadně, bez velkých slov a bez potřeby na sebe upozorňovat. 

Tato setkání postupně proměnila můj pohled na zdraví, na člověka i na samotný život. 

Začal jsem objevovat, jak nesmírně bohaté možnosti se v člověku skrývají. Jak mnoho toho můžeme ovlivnit způsobem, jakým žijeme, myslíme, dýcháme, pohybujeme se, zacházíme se svými emocemi a především jaký vztah máme sami k sobě a ke světu kolem nás. 

Postupně jsem poznával nejrůznější tradice a metody, které se po staletí, někdy i tisíciletí, rozvíjely v různých částech světa. 

Jógu, čchi-kung, tchaj-ťi, meditaci, vipassanu, kundaliní jógu, tummo a řadu dalších cest, které dnes někdy souhrnně označujeme jako techniky osobního rozvoje, mindfulness nebo práci s tělem a myslí. 

Dříve se pro mnohé z nich používalo prosté označení duchovní cesta. 

Čím déle se těmito tradicemi zabývám, tím více mě fascinuje, kolik společného v nich můžeme objevit. 

Vznikaly v odlišných kulturách, používaly různá slova, obrazy i způsoby výuky. A přesto se v nich znovu a znovu objevuje podobná myšlenka: 

Člověk v sobě nese mnohem větší možnosti, než si obvykle uvědomuje. A mnohé z nich může postupně rozvíjet. 

Nejde přitom jen o tělesnou zdatnost, odolnost vůči chladu nebo schopnost lépe zvládat náročné životní situace. 

Jde také o vnitřní klid, radost ze života, jasnost mysli, schopnost porozumět sobě i druhým. O postupné osvobozování se od návyků, obav a vnitřních omezení, které nám často zbytečně komplikují život. 

A samozřejmě také o zdraví. 

O schopnost lépe vnímat vlastní tělo, rozpoznávat jeho potřeby a včas si všimnout, když se v našem životě něco dostává z rovnováhy. 

Někdy totiž stačí změnit zdánlivě maličké věci. Způsob dýchání, každodenní návyky, vztah k pohybu, odpočinku nebo vlastní mysli. 

Jindy je potřeba vydat se na delší cestu a postupně proměnit celý způsob života. 

Takové změny samozřejmě nejsou zárukou, že nikdy neonemocníme. Mohou však významně přispět k tomu, jak se cítíme, jak zvládáme každodenní zátěž a jak pečujeme o své zdraví. 

A právě to mi připadá nesmírně krásné. 

Že člověk nemusí zůstat navždy takový, jaký je dnes. Že se může učit, proměňovat, objevovat nové možnosti a postupně nacházet větší svobodu, zdraví i životní spokojenost. 

A že tato cesta nemusí být vůbec tak složitá nebo nedostupná, jak se někdy zdá. 

Často začíná docela obyčejně. Třeba tím, že se na chvíli zastavíme, ztišíme a začneme si více všímat sami sebe. 

Podobně jako já dnes na té cyklostezce. 

Sedím si na podzimním sluníčku, kolem projíždějí zachumlaní cyklisté a já si uvědomuji, jak pozoruhodné důsledky mohou mít drobná rozhodnutí, která člověk před mnoha lety učinil. 

A jak velký rozdíl může v průběhu života přinést to, čemu každý den věnujeme svou pozornost. 

O těchto tématech bych si s vámi rád více povídal. 

Nejen o józe, čchi-kungu, meditaci a dalších tradičních metodách práce s tělem a myslí, ale především o tom, jak můžeme jejich poznatky a zkušenosti uplatňovat v obyčejném každodenním životě. 

Jak žít zdravěji, spokojeněji, svobodněji. Jak lépe porozumět sobě samým, svým vztahům i nejrůznějším životním situacím, do kterých se dostáváme. 

Možná právě teď řešíte něco, s čím si nevíte rady. Možná máte pocit, že jste se v některé oblasti života zastavili a nedaří se vám posunout dál. Nebo vás prostě jen zajímá, co všechno je možné v sobě rozvíjet a objevovat. 

Budu rád, když mi napíšete. 

Své otázky, zkušenosti, postřehy nebo témata, o kterých byste si chtěli společně povídat. 

Možná z nich postupně vznikne celý seriál rozhovorů a zamyšlení. Nejen o zdraví a osobním rozvoji, ale i o hlubších otázkách lidského života. 

Rád vás také pozvu na naše pravidelná online setkání, která se konají každou středu a neděli. 

Praktická část začíná v 18 hodin a od přibližně 20.30 do 22 hodin pokračujeme společnou besedou. 

Setkáváme se také osobně na víkendových a týdenních soustředěních, kde máme více prostoru nejen pro společnou praxi, ale i pro sdílení zkušeností a přátelská setkání. 

Budu rád, když se k nám připojíte. 

Ať už jste na podobné cestě mnoho let, nebo vás tato témata teprve začínají zajímat. 

Vždyť právě vzájemné sdílení zkušeností, otázek a životních příběhů nás může všechny nesmírně obohacovat. 

A tak vám z dnešního sluncem prozářeného podzimního dne přeji, abyste si i vy dokázali nacházet co nejvíce takových obyčejných, a přitom vzácných okamžiků. 

Chvil, kdy člověk nikam nespěchá, nic mu nechybí a může se prostě jen radovat z toho, že je na světě. 

Protože možná právě v takových chvílích začínáme objevovat něco z toho, co jsme po celý život hledali. 

Mějte se krásně a těším se zase někdy na slyšenou, nebo ještě lépe na viděnou. 

Srdečně vás zdraví 

Ivoš 

Celé Ivošovo vyprávění si můžete poslechnout zde: 

Borec, jak to děláš? – celé video 

Setkání s Cestou – kde se můžeme potkat 

Pravidelná online setkání – každou středu a neděli od 18 hodin. Objevte cestu – pravidelná setkání 

Podzimní Vesak v Lažánkách – 26. 10. až 1. 11. 2026. Týden společné praxe, meditace, jógy, čchi-kungu, otužování a radostného posilování zdraví. Cesta k uzdravení – podzimní Vesak 

Další setkání a pobyty – Kalendář akcí Setkání s Cestou 

Sdíleno s laskavým svolením autora
Zdroj náhledového obrázku: AI (ChatGPT)