Kdo je to vlastně posel světla?

Vůbec nezáleží na vaši víře, vzhledu, národnosti či povolání. Posel světla je duše, která si uvědomuje svůj božský původ a ví, že Láska jsme všichni (opravdu všichni – lidé, duchovní bytosti, zvířata, příroda, bytosti z jiných vesmírů…) součástí Lásky, tedy Boha. 

Proto je pro posla světla tak bolestivé vidět, co všechno se tu děje za krutosti, proto chce posel světla šířit lásku a dobro, proto jsou poslové světla laskaví a přeji si mír a lásku pro všechny na Zemi. Poslové světla se leckdy cítí odlišní. Například, pro posla světla je nemožné říci: „Vždyť je to jen zvíře… to je toho, tak se pokácelo kus lesa. Posel světla ví, že náš domov je důkazem zázraku a krásy, jeho ničení je tak bolestivé. Posel světla ví, že snižovat nějakou bytost slovy „vždyť je to jen…“ je chybné, založené na zotročené mysli 3D světa.

Ve výčtu toho, jak se pozná posel světla, by se dalo pokračovat. 

Poslové světla se ale občas mýlí v tom, že se musí řídit jakýmisi „zažitými pravidly“ o pravé spirituální cestě.

Nic takového ale takového neexistuje. 

Znám rockové skupiny, které skládají písně s mytickými texty. Znám posly, kteří hltají detektivky. Znám lidi, kteří jdou na akční film, a jsou to báječní poslové světla. Znám dívku, která má ráda gotický styl, a ač jde o studentku, dala příspěvek na psí útulek. Posel světla se nepozná podle vkusu hudby, účesu, sledování pořáadů či třeba oblíbené barvy. 

Je to chování vůči druhým a jak soucítíme s tímto světem, podle toho se pozná, zda jsme poslem světla. Ano, souhlasím, že například meditační hudba vám zvýší jemné vibrace, ale moderní rytmická píseň vás naopak nabije energií k aktivitě. Všechno má své místo a důvod, posel světla ví, že pestrost – ať už jde o víry, filozofie nebo třeba umění – je přece krásná a potřebná. 

Nedávno jsem na FB zaznamenala příspěvek jednoho spirituálního „učitele“, který brojil proti některým věcem (káva, AI, detektivní seriály, víno, letní móda této doby), o níž říkal, že pravý duchovní člověk se od nich odvrátí, protože snižují vibrace.

Přečetla jsem si jeho příspěvky a říkala si, že ty vibrace snižuje on svým útočným poučováním. 

Pravá mise našeho života je poznávat sebe, své preference, co milujeme a s čím naopak neharmonizujeme. Pravá mise našeho života je pomáhat šířit lásku, pomáhat druhým a chovat se laskavě. Člověk, který se podívá na akční seriál, využije AI pro svou práci, zatancuje si, ale také potěší babičku kytičkou, zanese do útulku konzervičky, vyslechne kolegyni, která má právě problémy... takový člověk může být mnohem duchovnější a pravý posel světla, než člověk, který vám nadává, že používáte AI, který vás každých pět minut bude pro vaše dobro poučovat, co děláte absolutně špatně, a který se na vás bude dívat z patra, protože vy neposloucháte „jeho druh hudby“. 

Tak trochu jsem to shrnula na konci jedno z příběhů V mé knize Můj květinový rok.

…..V očích se nám odrážely plamínky svíček, nad námi se tyčil anděl se zlatými křídly, usmály jsme se na sebe i na něho. A přály jsme si spoustu lásky a dárků. 

Pro všechny. 

A to je moje největší přání, milé čtenářky. 

Buďme moderní, milujme dárky, smějme se u sklenka vína,

buďme zamilované do kávy, luxusního náramku, sexy tílka,

buďme své, nenechávejme si kecat do toho, jaké máme být,

buďme šťastné, že máme přátele, rodinu, zdraví, peníze a možnost cestovat,

mějme rády moderní města, ale neničme a chraňme přírodu.

A hlavně, přejme si lásku a dárky pro všechny na Zemi – lidi, děti a zvířata.

Kniha Můj květinový rok - Jitka Saniová | knizniklub.cz

Můj květinový rok - Jitka Saniová | Knihy Dobrovský