Andělská pohlazení - Azrael

Tento týden pod křídly archanděla Azraela

Slzy
(příběh milovaného archanděla Azraela)

„Proč tak naříkáš?“ ptala se jedna slzička druhé.

„A neměla bych? Podívej se na náš osud! Vidíme jen smutné věci. Když lidi pláčí, druzí se je snaží utěšit. A co se stane? Hned si utírají slzy a snaží se nás rychle zbavit. Být slzou je nejsmutnější věc na světě!“

„Tak pojď se mnou, něco ti ukážu.“

Objevily se na místě, které obě dobře znaly.

„Tady jsem jako doma, zrovna včera jsem tu sloužila.“

„Jsi mladá, a ještě jsi toho spoustu neviděla. Tak jdeme na to! Jsi připravená opět sloužit?“

„No, jo, samozřejmě, že jsem,“ mumlala nešťastně slzička, „jenom nevím, proč musím sloužit zase tady. Včera to bylo moc smutné!“

„Dneska to bude jiné.“

Žena stála u postýlky. Nejprve až nevěřícně koukala na manžela, pak na lékaře a nakonec stočila oči k postýlce. Lékař pohladil hlavu střapatého klučiny a sdělil rodičům tu nejradostnější zprávu. „Váš synek se uzdravuje.“

Žena se na spícího synka usmála: „Bože, to jsem se ale bála,“ řekla, ale hlas se jí vzápětí zlomil. Tak jako se jí podlomila kolena. Sedla si na židli, sklonila hlavu a … slzička radosti dopadla na medailónek s andělem svírající v rukou.

Slzy patří k našemu životu. Važme si jich, ať už nám ulehčují nelehký úděl či naopak patří k projevu našich nejintenzivnějších radostí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora