Zuzana Beranová, Léčení pohybem

datum 12. 8. 2022

Co se s námi děje?

Co se nám děje???

Nic, vše je v pořádku.

Naučila jsem se díky svým schopnostem a své profesi porozumět mnoha lidem. Ne všem, ale je jich opravdu hodně. Denně se učím porozumět někomu jinému, najít s ním společnou řeč. Potřebuji to, protože by jinak moje práce nefungovala správně. A nejen to. Dokonce by mohla fungovat zcela opačně a já místo abych léčila pohybem, ničila bych pohybem to, co je už tak samo o sobě velmi slabé.

Před dvaceti lety jsem tvrdě narazila pod tíhou osudu a přivedlo mne to na cestu k sobě. Do té doby jsem fungovala jinak. Viděla jsem a opravovala problémy jiných lidí. Můj pohled byl zaměřen ven. Vnímala jsem to jako „službu lidem“. Můj osobní moment „nárazu“ ve mně probudil divný pocit. Bylo to jako: „Něco je špatně, hodně špatně!!!“. Jenže co???

Po více než dvaceti letech už vím. Jsem si naprosto jistá. Vím. 

Jenže jsem na to potřebovala nejméně 20 let. Byla jsem velmi nezkušená a nepřipravená na změnu svého dosavadního života. Znala jsem jednu cestu, to čemu mne učili rodiče, škola, společnost. Vnímala jsem vše tak, jak jsem uměla. 

Pořád jsem to byla Já. Člověk, který miluje lidi, cítí cizí bolest a soucit je pro něj naprostou přirozeností. Nelhala jsem nikomu, protože jsem nevěděla, proč si život komplikovat. Vždy jsem cítila pravdu jako očistění, čistotu, cestu, po níž se kráčí dobře.

Jenže po onom nárazu a možná probuzení jsem začala objevovat ještě jednu stránku možného pohledu na život. Neznámou, novou perspektivu, o níž jsem neměla ani tušení. Dnes se tomu moderně říká „duchovní cesta“, pohled očima Duše. Prošla jsem si lecčím, naslouchala lidem, kteří pro mne - laika - představovali jakési znalé problému = učitele

Nadšení bylo vzácné díky mé povaze. Nepřejímám cizí pravdu, neumím to. No a tak jsem vše nové zkoušela na sobě = prověřováním. Všechny techniky, prostředky, metody a učila se novým pohledům. 

Chyběly mi zjevně některé schopnosti, o nichž noví „učitelé“ vesměs hovořili s lehkostí, jako kdyby to byla běžná norma. Vyprávěli, jak už od dětství vnímali svět jinak, rozuměli mu jinak. No a já opět narazila. Jak si to mám ověřit, když necítím, neslyším ani nevidím to, o čem všichni hovoří

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že se budu muset hodně změnit, abych dosáhla oněch „lepších“ schopností vnímání. Abych i Já uviděla ono Světlo, porozuměla Bohu, řádu Univerza. Vydala jsem se za poznáním. Pořád jsem hledala odpovědi na své otázky. Občas jsem se v tom naprosto ztrácela. 

Přišly problémy zdravotní, protože jsem se dobrovolně stala obětí testování cizích zkušeností. Potom deprese, protože jsem se začala pod vlivem různých terapií a technik ztrácet sama v sobě. Ale to nestačilo. 

Najednou jsem začala srovnávat sebe a své učitele. Dívala jsem se na ně tak, jak jsem spolehlivě uměla dřív, vlastně vždycky. Odpovídala jsem si na otázky, které byly palčivé a probouzely ve mně zmatek a zoufalství, nízké sebevědomí a strach z nedokonalosti.

Srovnávala jsem své zdraví se zdravím toho svého domnělého vzoru = učitele. Potom jsem uviděla, jak žije, jak fungují jeho vztahy s partnerem, v rodině, v práci. Jak mé „vzory“ žijí a jaká pravidla řídí jejich život. Tohle mi začalo fungovat nejlépe. Tomu rozumím, to znám a není to v rozporu s novým učením se lásce, soucitu, pokoře, Bohu. 

Najednou se mí učitelé začali přesně vymezovat. Zmizeli paradoxně ti nejhlasitější, nejvíce přesvědčení o své pravdě, ti kteří na mne doslova tlačili. Pochopila jsem, kde pramenil můj smutek, kde se ztrácela má radost a touha jít dál.

Už jich nemám mnoho, těch, jimž s nadšením naslouchám. Už jsem zkušenější a nejvíc naslouchám sama sobě. Pochopila jsem jak na to. Už se kvůli tomu neudusím ani nezblázním. Vím to.

Tuto zkušenost vám předávám záměrně, protože je důležité si něco uvědomit. Nemusíte bloudit tak dlouho jako já. Nemusíte být tak zmatení. Jen je dobré, tomu novému s čím se setkáváte opravdu dokonale porozumět. Nespokojujte se s vírou, že on o vás něco ví. Neví!!! Zkuste uvěřit své zkušenosti. Ta je pravá. Ano, je to proces, který velmi často bolí. Jenže odměnou je ono vzácné „Já už vím“.

Naučili jsme se věřit druhým, podřizovat se jejich zkušenostem a pravdám a ztratili jsme sami sebe. Kdysi dávno moudří lidé věděli, že informace mohou velmi ublížit, pokud přijdou v nesprávný čas do nesprávných „rukou = hlavičky“. Tak to je. No a nám se podařil husarský kousek. 

Ne že jej někdo vytvořil, náš viník, aby nás zničil nebo na nás zbohatl. Vytvořili jsme si to my sami. Začali jsme v touze vědět všechno, bez omezení přijímat zprávy z celého světa. Nasloucháme vzdělancům, jejich úrovně jsme ještě nestačili dosáhnout. No a oni stejně jako my podlehli nabídce. Publikují, informují, předávají svá poznání a nepřemýšlí nad tím, komu a co s tím uděláme. Jaká hloupost se může takto zrodit. 

Nasloucháme jednoduchým lidem, kteří mluví tak přesvědčivě, s takovou odvahou a mírou sebevědomí, že nám ani nedojde, co do své hlavičky přijímáme

Bereme a bereme doslova plnýma rukama = hlavou. Jsme plní všeho a ani netušíme co to s námi = tou naší hlavičkou dělá. Ano to je ten chaos. Není venku, je v nás.

Je to nejspíš přirozenou součástí vývoje člověka. Je to ta neustálá proměna. Jednou jsme nahoře a potom zas dole

Někteří z nás si to už uvědomují a společně hledáme cestu jak si v sobě udělat pořádek dřív než se z toho zblázníme. Jsme průkopníky, těmi, kteří už ví, že „Nabídku vždy tvoří poptávka“. To znamená, že už nikoho neviníme za to, že něco nabízí a nám to potom škodí. Neřešíme to, jak profitují oni „obchodníci = politici = kdokoli“ z naší hlouposti.  Máme schopnost, to, co nepotřebujeme nebo nechceme, to, co nám neslouží, nepřijmout. Už jednodušší víme, to je ona moudrost = láska = porozumění = soucit = Bůh. Víme to skrze vlastní zkušenost, pocity a přemýšlení o nich v širších souvislostech. Je to moje poznání. Bůh proto nemůže být nikde jinde než ve mně. 

Ze svých zkušeností a denního setkávání se s lidmi vím, že je dnes mezi námi víc lidí jako já. I to je normální. Již mnoho generací se formuje naše myšlení a mnohým stejně jako mně vládne mysl. Mysl potlačila naše schopnosti intuice a mimosmyslového vnímání, protože jsme je nepoužívali a tak z části zapomněli. Každý máme jinou roli a k jejímu splnění jsme vybaveni schopnostmi. Tak to vždy bylo, je a nejspíš i bude.

Co je ale důležité, je to, že mezi námi = obyčejnými lidmi jsou nádherné bytosti s naprosto čistým srdcem plným lásky. Cítí, ale nepotřebují o tom mluvit. Slovo stejně tvoří hlava a pocit ani mluvit neumí. Jsou plní soucitu, a přesto nepotřebují vyhlašovat sbírky. Pomáhají přirozeně tam, kde je potřeba a nejdou do toho, co „smrdí“ zneužíváním. Dávají proto, že vědí proč a nedávají tam, kde pochybují o čistém záměru. To není špatně, to je svoboda.

Zůstaňme sami sebou. Je to naprosto v pořádku.

Nemusíme jít s davem, kterému nerozumíme. I to je v pořádku.

Není potřeba mluvit, stačí naslouchat sám sobě.

Některé hlasité snahy o záchranu člověka, planety, vesmíru stojí právě jen na tom mluvení či psaní ale jsou reálné? Nevím.

Nemusíme přeci všemu věřit, nepotřebujeme mluvit o andělech, které neumíme vnímat, nemusíme umět čenelovat, nemusíme odkrývat dávná tajemství minulých inkarnací, pokud s nimi nemáme zkušenost. Nebyla by to naše pravda, jen důvěra v cizí zkušenost. Důležité je, že jsme sami sebou. Že známe jak žít život. Že v sobě cítíme dobrého člověka.

Schopnosti některých lidí jsou opravdu vyjímečné. Každý jsme vyjímečný, jen každý trošku jinak. V nedávné minulosti  jsme se upírali v výdobytkům vědy, dnes schopnostem našich smyslů. Je to ta cesta k srdci. Obě se jednou spojí. Jen to nebude jeden okamžik pro všechny lidi. Na každého čeká ten jeho, jedinečný okamžik spojení v sobě. Probíhá pořád, každou chvíli se spálíme o jinou ploténku a výsledek je „už vím = probuzené vědomí vykoupené tvrdou zkušeností“.

Jen jsme už dávno zapomněli na starou moudrost. Některá naše tajemství jsou 13. komnata, o níž se nehovoří veřejně. Je to proto, abychom neublížili. Abychom ty, kteří jsou na své cestě poznání za námi, neuvedli do zmatku a zoufalství. 

Tohle je to nebezpečí, před kterým je potřeba se chránit. Zodpovědnost nám často chybí. 

Pýcha předchází pád. 

A Bůh, je pro mne ta láska v každém z nás.

S láskou Zuzana Beranová
www.rehabilitace-zdravičko.cz

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico