Vesmír

Někdy nastane v životě situace, chvíle, kdy je všechno snažení marné. Ať děláme co děláme, nic není podle nás, podle našeho plánu. Je to proto, že nás Vesmír chce ochránit od něčeho zlého, od situací a prožitků, na které nejsme ještě v této chvíli připraveni. Nevstřebali bychom je, nepochopili a zbytečně se tak trápili. Vesmír, Bůh... je totiž mocný a vševědoucí a ví vždycky, co a proč v danou chvíli dělá. Nedovolí třeba prsaté Maruně spočinout v náruči krasavce Bořivoje, i když ona moc chce a vše je zdá se na dobré cestě, jelikož Bořivoj vždycky, když má v sobě 5 piv, neodtrhne oči od Marunina výstřihu, přesto z toho ale nic nebude. Protože kdyby bylo, tak právě s Bořivojem by jeli na dovolenou do Jiljí a ve druhé zatáčce v levo by se srazili s kamionem a Maruna by toto nepřežila. Ale Vesmír jí naplánoval život až do devadesátidevíti s kopou dětí a vnoučat, které porodí a odkojí tichému Františkovi . Je dobré si tohle připomínat ve chvílích, kdy hadujeme na osud, kdy pěstičkou hrozíme že to tedy takhle nepůjde, že nám Vesmír nepřeje, a že nic není podle našich představ. Někdy je potřeba, když cítíme, že nás všechno kolem zrazuje od našich plánů, zastavit se, uvěřit v to, že vyšší moc to s námi myslí dobře a že všechny klacky pod našima nohama tam jsou proto, aby nás posunuly zas o kousek dál, i když právě třeba s malou zastávkou. Někdo pochopí hned, někdo později, ale nikdo tomuto neuteče. Když zjistíte a ucítíte, "že tak je to pro vás dobře", i když se zprvu muže zdát, že není, ušetříte si mnoho sil a bolístek. Děkujte s pokorou za potíže, poruchy, překážky a "aha" momenty, kdy vám dá osud pořádnou facku či kopanec do ctěného zadku, kdy vám TO docvakne. Protože tohle jsou chvíle, které stojí za to a jsou k nezaplacení. Bez toho všeho bychom nebyli nikdy tam, kde se právě ted na čáře naší cesty nacházíme. Nikdy bychom nebyli tím, kým jsme i se svou jedinečností a neopakovatelným energetickým otiskem v chaosu vesmíru. Tato "zastavení" jsou nepředstavitelně důležítá a my bychom je měli příjímat jako možnost k sebereflexi a zamyšlení se nad cestou života. Poddat se a počkat si. Protože když se bráníme nevyhnutelnému, řítíme se do propasti a Osud mnohdy "zakročí a zastaví " nás pomocí nemoci. A to nechceme. Život je překrásný dar. Všichni kdo jsme ho dostali, si ho musíme vážit. At už nám ukáže své krásy nebo kopance a pády do hlubin. Některé věci prostě musíme přijmout, nebránit se, nechat naším životem projít s co nemenšími následky a po spočinutí znovu vykročit plnou silou. Máme mnohé ve svých rukou,řekla bych že zhruba 90% svého osudu si řídíme sami, ale ne vše.

Krásnou nejen sobotu

Kirké

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora
Autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová, vytvořeno pomocí AI