Společenství safírového srdce: Past, 29. část

datum 30. 12. 2019

Společenství safírového srdce: Past, 28. část

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past, 29. část

Z myšlenek Kamila

Od začátku bylo jasné, že ten hajzlík Torenag má dokonalý plán. Nesměli jsme dopustit zničení Pramene. Tím mu ale pomůžeme, aby se zhmotnil. Načež se nás stejně pokusí zabít a je jen otázkou času, kdy se opět zaměří na Pramen. Chvílemi se zdálo, že je všechno nanic. Ta past byla frustrující. V té nejhorší chvíli ale všechno dostalo smysl. Chování Julie, intriky Kláry, naše spojení se strážci, Liin obdiv k ebenovému meči. Pouze Arturovo selhání při zkoušce se bohužel stalo někomu osudovým.

 

Torenag vytáhl zkrvavený meč z Juliina těla. Civěl na smrtelně zraněnou dívku, která se zadívala na své kamarády a pousmála se. Poté stočila hlavu k Arturovi a potichoučku zašeptala: „Miluji tě. Vždycky budu.“

Její tělo dopadlo na dlažbu. Zkrvavená ruka se dotkla Pramene.

Vše se ponořilo do temně safírové modři.

Nastalo ticho.

Všichni stáli na místě uvěznění v čase. Bez jediného pohybu, bez nádechu a vydechnutí. I srdce všem přestala bít.

Čas a prostor se protkly v osudovém okamžiku, ke kterému vzhlédli dva největší aktéři Vesmíru. Život a Smrt navzájem splynuli. Společně se dotkli Karzanova meče, aby v něm probudili to, k čemu byl stvořený.

Srdce v jílci začalo pulsovat.

Tak jako srdce všech ostatních. Křídla zazářila andělským světlem, jakmile se jeho záře dotkla posvátných mečů, obě poloviny se opět spojily. Salazan, Karzan, Terelan a Okeren povstali. Pouze Kirsián zůstal ležet, jeho meč se jako jediný nezcelil. Modravý jas Pramene zazářil viditelněji než předtím. Strážci postoupili vpřed.

Torenag to pozoroval se směsicí znechucení a obdivu. Poté zvedl meč a přiložil si krví zbarvený hrot ke rtům. Odhodil meč a nadechl se.

 

Čekal.

Všichni s hrůzou očekávali, až se jeho duch zhmotní.

Čas ubíhal. Sám Torenag cítil, že je něco špatně. Zdvihl před sebe ruku a zadíval se na ni. Žádná změna. Panicky se otáčel a pozoroval všechny kolem. Až zavadil pohledem o Kláru. Vyčerpaný pohled a ochablé tělo naznačovalo, že je na pokraji boje o život. Přesto se dokázala zasmát a ukázat na Julii. „Vzdala se svého posvátného spojení. Zahodila safírové srdce.“

Torenag se mlčky podíval na mrtvou Julii, Klára s námahou pokračovala. „Znám magické zákony, ty parchante.“ Polkla a dodala: „Pramen může zachránit oběť jakéhokoliv člověka, ty ale potřebuješ krev toho, kdo je ve spojení s Vyššími silami.“

Naštvaný Torenag uchopil meč a přistoupil ke Kláře. Rozpřáhl se. Salazan mu však nastavil svůj meč s dračím okem. To mrklo.

Klára vykřikla bolestí. Zásah bílé magie ji přivozoval bolest. Alespoň ji ale ochránil. Salazan odrazil Torenaga, který letěl a dopadl o kus dál. „Co koukáte, zabijte je! Všechny!“

Miloš a všichni Prázdní se dali do pohybu. Miloš sebral Torenagův meč a rozběhl se ke Kamilovi. Ten před ním couvnul. Meč-Trýznitel mu prosvištěl okolo hlavy, kde ho odrazil Karzanův. Miloš zavrávoral, ale opět zaútočil. Jeden z Prázdných se rozeběhl proti Kamilovi. Ten se uhnul a mladíka bouchnul do zad, až spadl na zem. Kamil se postavil před Karzana a společně uchopili meč. Máchli jim a vyrazili Milošovi meč z ruky. Meč-Trýznitel dopadl o kus dál. Karzan k němu přistoupil a jednou ranou ho přeťal. Zadíval se na meč, který se proměnil v hrstku prachu.

Martin a Terelan odvrátili útok mladíka, který kolem sebe máchal panicky mečem a klel. Martin ho kopnul do holeně a poté do břicha, Terelan přeťal spadlý meč a ten se proměnil v prach. Silvie a Lia pomáhali Arturovi. Lia nejprve hodila ebenový meč Arturovi, poté odvrátila útok mladé ženy, která nenávistně sykla: „Zabiju tě.“ Její meč-Trýznitel se dotkl Liina břicha. Ta uskočila. Oběhla ženu, praštila ji do zad. Meč-Trýznitel spadl na zem. Salazan ho přeťal. Hromádku prachu odvál vítr.

Silvii chytili dva Prázdní za ruce, další mířil mečem na její tělo. Okeren zablokoval meč. Prudce se otočila a vykroutila se ze sevření. Udeřila do zad muže, který ohrožoval osamoceného Artura, poté vší silou drcla do Prázdného, který se na ní chystal zaútočit. Pustil meč a spadl na zem. Silvie přikopla jeho meč ke strážci. Okeren se rozmáchl…

Po meči zbyl jen prach.

Ozvalo se cinknutí meče o zem. Artura dva Prázdní natlačili na zídku. Jeden ho držel, další zdvihl meč. Lia popadla meč s dračím okem a zaútočila. Jednoho Prázdného přitom bodla do stehna, toho druhého do ruky. Odhodil meč a dal se na útěk. Salazan přistoupil k meči a zničil posledního Trýznitele.

V tom se ozval výkřik.

Lia stála asi metr od Salazana a s hrůzou v očích se dívala na ebenový meč, který visel ve vzdechu a mířil jí do srdce.

 

 

Z myšlenek Lii

V některých chvílích si věřím a jsem sebevědomá. Občas sklouznu do nálady typu „jsem-to-nejnemožnější-stvoření-na-světě“. Když jsem stála proti Torenagovi, myslela jsem si, že to nezvládnu. Potom se ale ve mně zvedla zloba. Proč my normální lidi, kteří sice někdy uděláme průšvih, ale nechceme ubližovat, se máme krčit před hnusáky, jako jsou Prázdní? Vždyť my jim to ulehčujeme. Torenag mě chtěl přinutit, abych se bála a vzdala to, protože (jak nám vyprávěli Kamil a Martin) oni vlastně žádnou sílu nemají. To my jim věříme, že nad námi mají moc. Prdlajs, jsou to ubožáci a slaboši.

 

„Zabiju tě,“ hřměl Torenag. Zlostí a nenávistí se třáslo jeho tělo i hlas. „Potom dám zabít vás všechny.“

„Čím?“ zeptal se Martin, ihned si však uvědomil, jakou hloupost udělal. Torenag se rozhlédl. Meče-Trýznitelé byly zničeny, Prázdní buď hekali bolestí anebo stáli v hloučku. Ve tvářích se jim zračilo znechucení a strach. Pohled na ně Torenaga ještě více rozčílil. Ukázal na meč u Liina těla. Vyšlehl z něj blesk, který dal Lie pěknou ránu. Spadla na záda. Rychle se postavila, meč opět u ní. Martin a Kamil se rozběhli k meči. Ani na něj nesáhli. Neviditelná síla jimi švihla o dlažbu asi o metr dál.

„Udělala jsi chybu, že sis ho nechala,“ Torenag slastně mlaskl. „Ten meč tě zabije, a pak zlikviduje je.“ Ukázal na skupinku. Lia se udiveně zamračila. Jako by jí četl myšlenky, dodal: „Kdyby byla vzhůru tahle krasotinka,“ kývnul ke Kláře v bezvědomí, „ta by tě poučila, že v magickém světě má všechno svá pravidla.“ Torenag ukázal na strážce. „Ti nesmějí zasahovat, pokud neochraňují Pramen. A o ten nejde. Oběť byla vykonána, meče-Trýznitelé jsou zničeny. Zachránili jste Pramen. Teď už to je jen a jen boj mezi námi. Oni mohou jen stát a dívat se, jak vás zabiju.“

Nasměroval ruku k meči. „Skončeme to.“ Postoupil k ebenovému meči a svou nehmotnou rukou pohladil jeho rukojeť. Oddálil ho od Lii a gestem pravé ruky ho vyslal vpřed. Meč se rozletěl k Lie. Zařvala a chtěla se sehnout, ale nemohla. Meč k doletěl a lehce ji škrábnul po kůži. Poté dopadl na zem.

Vyjevený Torenag zkoprněl. Překvapená Lia zaváhala. Miloš k ní přiskočil a sebral jí meč. Kamil se postavil před něho, Martin za něho. Miloš se snažil máchnout mečem. Kamil ho kopl ho mezi nohy a Martin mu dal herdu do zad.. Miloš pustil meč a s rukama v rozkroku dopadl na zem. Kamil sebral meč, Lia k němu přiskočila a vyrvala mu ho. „Ten je můj, Kamile.“ Postoupila k Torenagovi a vpálila mu do očí. „On je jako já, čestný bojovník.“

Torenag couvl. Miloš, již zcela vzpřímený a pěkně rozzuřený, dal příkaz několika Prázdným, aby na Liu zaútočili. Martin, Kamil, Artur a Silvie se však pohnuli dopředu. Kamilovi v očích zazářila vlčí síla, Martinovi jaguáří. Prázdní se zastavili. Miloš se pěstí rozmáchl po Martinovi, který mu byl nejblíže. Ten se hbitě otočil a Milošovi vrazil loket do žeber. Kamil se přesunul k jeho druhé straně a dal mu pěstí do tváře. Miloš se svezl na dlažbu. Prázdní couvli o pár kroků dozadu.

„Víš, že mě nemůžeš zabít! Už jsi to přece jednou zkusila!“

Lia držela meč a všichni pochopili, proč si ho nechala. Pohled na ně prozrazoval, jak spolu harmonizují. Splývaly spolu a ctily se na navzájem. Pod Torenagovou kontrolou byl meč nelítostnou zbraní, v ruce Lii se stal strážcem spravedlnosti. „Torenagu, dám ti šanci, aby ses zachránil. Vzdej se. Slib, že nás necháš na pokoji a že se už nikdy nepokusíš zničit Pramen. Ušetřím tě.“

„Nikdy! Jsi patetická a hloupá,“ chechtal se Torenag. „Možná i hluchá!“ Zavrtěl hlavou a důrazně zopakoval. „Mě nemůžeš zabít.“

„Ebenový meč tu moc má.“

„Možná jsi, ty malá havraní můro, uměla zrušit mé kouzlo, aby tě meč zabil. Nikdy se ti ale nepodaří vrátit mu takovou sílu, aby se obrátil proti mně. Mučil jsem ho těmi nejhoršími rituály tak dlouho, dokud jsem nezlomil jeho vůli.“

Lia hrdě zvedla meč. „Já a jeho stvořitel jsme mu ji ale vrátili!“ A probodla nehmotné tělo Torenagova ducha.

Ozval se nelidský řev. Ostří ebenového meče pokryla barva rzi. Do všech stran se rozlétly kousíčky starodávného ducha, které se na okamžik zhmotnily a připomínaly části spáleného papíru. Jakmile dopadly na dlažbu Karlova mostu, zmenšovaly se, až se zcela ztratily.

Prázdní to pozorovali s výrazem děsu.

Karlův most se otřásl. Celý prostor se pootočil tak, jako otáčivé jeviště v Českém Krumlově. Zmizelo tělo Julie, Klára v bezvědomí a všichni Prázdní.

Na Karlově mostě zazářilo modré světlo.

Pokračování – Společenství safírového srdce: Past, 30. část
Autor: Jitka Saniová

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico