NOVÁ ÉRA TVŮRCŮ I ŽIVOTA

Je to cítit ve vzduchu, alespoň já tenhle nový, svěží, a taky intenzivní vzduch vnímám na vlastní kůži, i hluboko pod ní, možná až v buňkách 🙂 I u mě, ve mně i kolem mě se řada ,,věcí" za poslední rok radikálně změnila, a především se ještě více prohloubila moje potřeba přirozenosti. A přesně to je to, co teď naše doba potřebuje, po čem vnitřně voláme. Celými bytostmi křičíme po PRAVDĚ, protože pravda je to, co je nám přirozené, přirozené naší podstatě, chcete-li. Někdo už to ví, noří se do toho vědomě, jiní ještě váhají, našlapují opatrně, mnozí se drží ,,starého" nastavení, vždyť to přeci tak dobře a tolik let fungovalo. Dlouho fungující strategie se opouštějí nelehce, i když někde hluboko cítíme, že jim odzvonilo. Duše ví...

A komu zvoní hrana?

Strategiím ze strachu, z ega, manipulaci, snaze, jež obchází čistý záměr. A čistému záměru se neříká ,,čistý" jen tak, je to něco co se nedá obelstít a podle mě ani nastavit afirmací nebo mentální snahou. Je to ,,to něco", co příští z pórů naší bytosti, z hlubin našich buněk, je to frekvence naší aury, a to se nedá bohužel, a taky bohudík obejít. Tak i proto mi je jedno, když někdo nahlas vykřikuje své záměry, vkládá hlasitě do své práce nebo příspěvků...Nesoudím to, jen vím, že je to jedno, že to není potřeba, že to buď je anebo není. Bytí v pravdě nakonec nepotřebuje žádný důkaze.

Asi jako pravá láska se nemusí ujišťovat slovy, ona se prostě cítí a žije.

I proto je nám teď mnohdy sympatičtější, když...

někdo upřímně kleje, mluví jako dlaždič, než když si hraje na svatouška, i proto je nám milejší přímočarý padouch, než vlk v kůži beránčí. Od takového člověka totiž víme, co čekat, jeho chování odpovídá frekvenci, kterou vysílá. Na nic si nehraje, nic nehraje. Sice projevuje své temné já, ale současně...jak dole tak nahoře, a to je bezpečí, i když je nebezpečné. Naproti tomu máme za sebou dlouhou šňůru zklamání. To, že nás obelže někdo ze světa tvrdé matérie, businessu, je sice bolavé, ale ne tolik jako když vás zklame učitel, guru, kněžka, léčitel, šamanka, a tak dále v bílém hábitu, jež mluví o čistotě a lásce bez podmínek, a pak zjistíte, že si vyhazují z kopýtka jak kdejaký mafiánský boss. Pro ovečky, rozuměj následovatele, to pak může být velmi náročné si přiznat, že nelze nikomu na 100 pro věřit, ani těm, kteří o své ,,nevinnosti" tak líbivě přesvědčili celé masy lidí. Učíme se teď totiž věřit hlavně sami sobě, protože minulé (historické) podmínky tomu zrovna nepřály.

A pak je dobré se taky zastavit, neházet flintu ani všechny ,,gurui" do žita. To, že praská jedna bublina iluze za druhou není problém, není to příznak toho, že by snad lidé byli více zkažení než kdykoliv předtím, temnota v tomhle světe vždycky byla, bejbe, jen se rafinovaně schovávala. Teď k nám jednoduše proniká tolik světla, Slunce nás doslova bombarduje explozí neutrin, že už se nejde zabránit tomu, abychom se masově neprobouzeli do nové úrovně vědomí. A neber to ezo. Kdo se trošku vyzná v evoluční biologii a nezaseknul se u Newtona, lehce připustí, že se nemění jen fyzická forma, ale i vědomí a nejen lidem 😉

Duchovnímu shiftu

...pomohly dokonce i sociální sítě, jež umožnily neuvěřitelně rychlé masové šíření infa ze světa spirituality, až se nám to začala zajídat, a to je taky dobře, protože to je příznak toho, že už se to stalo standardní součástí našich každodenních životů. Nikdo si z vás už nesedne na zadek jen proto, že praktikujete jógu, dáte si nohu za hlavu, meditujete, channelujete, foukáte si rapé 3krát denně, nebo při chůzi cinkáte jak zvonkohra z toho, jak na sebe narážejí všechny vaše krystaly kolem krku, zápěstí a kotníků. Tohle už na nikoho dojem neudělá. A to je taky dobře, neboť mám došlo, že vnější image a propriety nemusí mít nakonec docela nic společného s tím, jestli to, co nosíme navenek, nosíme taky uvnitř, v srdci. Slova a image už nestačí, a to je taaaak dobře.

Všechno mělo svůj význam, všechno se stalo tak jak mělo

....byl to vývoj, cesta. Teď se holt začíná hrát nová hra. Dohrály jsem si jako děti, a tak začíná další level a zkouška, zda to o čem jsme roky mluvili a vystavovali často na odiv, je i to co skutečně dokážeme žít v obyčejnosti všedních dní, při těch zdánlivě nejobyčejnějších aktivitách. Zda o Kristově vědomí jen poutavě mluvíme, abychom přesvědčili druhé a hlavně sami sebe, že jsme už na ,,nějaké úrovni", anebo jsme tu opravdu pro bližního svého stejně jako sami pro sebe, zda jsem skutečně ,,ukřižovali" naše rozjívené ego, abychom nahlédli za oponu iluze a mohli tak být skutečně láskyplným člověkem, který chápe bolest, utrpení, často nelehkou cestu lidského bytí, anebo jsme zůstali na vlastním piedestalu své spirituální povýšenosti a výjimečnosti. Přiznám se, že i proto nemám důvěru v lidi, kteří se tváří jako, že už mají všechno zvládnuto a že oni už VÍ. Je podle mě znakem obyčejné lidské pokory si přiznat, že ve finále víme velké kulové a jen se snažíme pobrat, co dokážeme. Ale to je jen moje vlastní zkušenost jako někoho, kdo nakoukl pod dost pokliček duchovních image, a nakonec musel i pod tu vlastní.

Krize identity

Je totiž těžké si připustit, že část nebo dokonce celá naše identita, osobní příběh, život byl vybudován na iluzi. Nebo na neudržitelném principu dokonalosti, perfektnosti...perfektního těla, tváře, životního stylu, partnera, vztahu, kariéry, sociální role apod.... Nutno říct, že celé generace před námi byly účinně masírovány narativy o tom, jak by měl vypadat ,, správný" život. I proto se zformovaly celé zástupy hodných holek a kluků, a tak není náhoda, že se je snažíme tuhle pod kůži zašitou nálepku zejména posledních 10 let strhnout za každou cenu. Zjistili jsme, že ...

... kdo se chce zavděčit každému, nakonec zjistí, že se nemůže nikdy zavděčit tomu nejdůležitějšímu člověku - sám sobě.

A když píšu zavděčit sám sobě, znamená to prostě, být sám sebou. Nic víc ani míň.

Ale zpátky k titulu... Není těžké být tvůrce, dnešní technologické možnosti to dovolují takřka každému. Kdokoliv se skrze sociální sítě může hlásit o slovo. I tohle umožnilo explozi nejrůznějšího obsahu, samozřejmě s nejrůznější kvalitou a poselstvím. Na nějaký čas hlavní slovo měl perfekcionismus, dokonalost...nebojme se říct, že ego, i to spirituální. Právě ono rádo hraje hru na srovnávání, porovnávání, zlepšování...

Ale teď se všechno mění...

Bleskurychlým cvalem ohnivého koně se vzdalujeme světu, kde se vyplácelo mít dvě tváře, světu, kde to vůbec šlo. A je docela jedno, o jakou sféru šlo, zda business nebo duchovno. Nový svět nám nastavuje nové zrcadlo, mnohem transparentnější než kdykoliv předtím. Přestává fungovat se nějak prezentovat v profesním/online rybníčku, a přitom docela jinou hru hrát v soukromí. Jsme unavení z dokonalosti...ze všech těch ukázek perfektního života podle šablony i z výkřiků o duchovnosti, vysokých stavech vědomí i vibracích. Bez vtělení do každodenního života se to stalo jen šumivým bla bla bla...

Když už nás chce někdo inspirovat, nedej bože vést, tak nás teď zajímá hlavně jediné, zda je tento člověk skutečně tím, za koho se vydává. Chceme tvůrce, kteří jsou přirozeným a pravdivým zosobněním toho, co sdílí a předávají.

Proč? Protože...shift začal...energetický pokud si dovolíte dát šanci astrologii a její schopnosti sledovat vzorce a mapovat změny kolektivního vědomí. Ale taky docela stačí jen otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe, na co lidé reagují a jak, a jakým směrem naše pozornost naopak opadá.

Jinými slovy už nechceme vidět více obrázků nablýskaných životů, drahých aut, domů, dovolených, vnějších důkazů duchovnosti....zvláště potom, co byla narušena naše důvěra, když se ukázalo, že není všechno zlato, co se třpytí. Kolikrát jsem tohle sdílela a kolikrát slízla kysanou smetanu za to, že to zase zmiňuju, a pak bum začaly padat hlavy ještě větším jménům než předtím.

Užili jsme si svou naivitu, někdy se napálili...

samozřejmě také posunuli a teď chceme hlavně upřímnost, přirozenost, vnímat pravdu v přítomnosti, žít sami sebe a být v pohodě a užívat si svou odlišnost. Mnoho lidí vyhořelo skrze kurzy, které slibovaly zázraky, zaručené a dokonalé výsledky, ale taky se ukázalo, že online i duchovní svět často nepřináší to, co prezentuje jednoduše proto, že není ztělesněno to, co je učeno, sdíleno.

Spousta věcí se rychle změnila: přestává fungovat dvojí tvář - jedna pro věřejnost, druhá pro soukromí. Existují přirozeně nuance, ale pokud nejste tím, kým jste i za obrazovkou, nebudou vám věci fungovat. Lidé totiž opravdu touží po autenticitě a zajímá je, kým jsou tvůrci, kteří je inspirují v reaálném životě, zda žijí svou vizi.

Nedostatky jsou nám bližší jak dokonalost.

Spící fénix totiž už pomalu roztahuje svoje křídla. Tenhle ptáček má s námi docela jiné plány než silně strategický, jangový, na výkon a detailní práci zafokusovaný inkarnační kříž Plánování. Už ani to ezo pro nás nebude tak důležité, jako bylo posledních cca 70 let (počínaje 60. léty). Jasně nebude to ze dne na den, ale bude to víc a víc patrné. Čeká nás docela jiný let, kdy už nebude tak jednoduché předstírat, vydřít si věci silou vůle nebo manipulací, jako tomu bylo dřív. Skutečně končí jedna éra.

Začíná fungovat jediná ,,STRATEGIE” a tou je PRAVDA.

Vesmír nás doslova tlačí být pravdivý sami k sobě i druhým. Ždíme z nás poslední kapky odporu a předstírání. A to je dobře. I když ne vždy to je příjemné.

Fakt nás čeká nový svět, i když těžko říct, jaký přesně bude, když půjde o docela jinou zkušenost.

S rostoucí touhou, potřebou po INDIVIDUALITĚ nedává dokonalost smysl, kdo totiž bude určovat co je a není perfektní ba dokonce jen správné? Tady kolabuje i samotná logika 🙂

A jak tedy vypadá, když něco skutečně ztělesňujeme?

• to, co prezentujete veřejnosti/online se shoduje s tím, co byste řekli v soukromém rozhovoru,
• mluvíte o svých problémech, když v nich jste, ne až poté, co jste všechno vyřešili,
• jste ochotni ztratit sledující/příznivce tím, že budete říkat to, čemu skutečně věříte,
• vaše ,,spokojené” já a vaše já mimo světla reflektorů jsou jedno a totéž.

tyto věci se stávají neoddělitelné a jsou součástí vaší osobní strategie, značky, vaší pravé identity

Prakticky vzato neexistuje žádná funkční strategie, dokud nedokážete ukázat, kdo opravdu jste.

Autor: Sandra Mira
Zdroj: www.sandramira.com

Sdíleno s laskavým svolením autora.
Autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová, vytvořeno pomocí AI