Jak zvládat tlak (na dokonalost) v dnešní společnosti?

Každý běžný den je pro nás změtí emocí od rána, kdy zvoní budík a my se v nějakém stavu (dle vyspání a toho , co zrovna prožíváme) budíme až do večera, či noci kdy odcházíme do astrálního světa, vypneme ego a necháme prostor duši cestovat a zpracovávat...

To, co se děje přes den můžeme přirovnat k počítači. Na pozadí nám běží několik globálních programů: třetí světová válka, krize, ceny potravin, energií, budoucnost. A pak máme svá osobní otevřená okna: já, moje rodina,můj okruh lidí, moje práce, moje budoucnost. A každý máme nějaké chytré a ještě chytřejší appky jak ta svá osobní okna manažovat. Ale pořád je to málo,nebo už je to staré, protože dnes už vyšla lepší, upgradovanější verze a zase jsme v něčem pozadu a zítra budeme ještě víc pokud si rychle nestáhneme nejnovější verzi...závod o nic a o ničem, který se nedá vyhrát.

Jak se tedy od toho odprostit a kdo nebo co nám pomůže? Že by Bůh? Jenomže v Česku je Bůh dost nepopulární. "Jen 21% věří v Boha, a ještě polovina s občasnými pochybnostmi, z čehož nejčastěji věří ženy, vysokoškolsky vzdělaní lidé přes 60 let a Moravané". (moje psychologie leden 2024)

Spousta lidí v Česku a po světě se identifikuje jako SBNR ("spiritual but not religious"), tedy "duchovně, ale ne nábožensky založení". V České republice věří lidé léčitelům, věří v karmu, moc drahých kamenů, někteří i ve svět andělů a démonů. Z toho všeho se skládá jakási osobní víra. Což je fajn pokud dává člověku oporu ustát tlak a temnotu, která na nás každé ráno zamává díky již zmíněným spuštěným globálním programům.

Co by měla splnit taková osobní víra? Podle čeho si ji volíme? Jak si vytváříme funkční systém? A zvládáme ta jakási předsevzetí dodržovat, nebo podobně jako se cvičením doma sekneme a jdeme k trenérovi do posilovny, či nějakého kolektivního kurzu? Pokud si navolíme osobní víru, na čem stojí a jak ji pak posilujeme a udržujeme?

Víra je jako posilovna, jen posilujeme spirituální svaly. Buď cvičíš a tvaruješ se, nebo upadáš a hniješ. Je asi jedno, zda do posilovny zajde člověk sám, anebo ve dvojici, či snad skupině přátel. Důležitá je motivace, pravidelnost a smysl tohoto konání, který přesahuje to, že budu dobře vypadat v plavkách (z čehož se mimochodem smutně stal jakýsi hlavní smysl života u mnoha lidí na planetě).

Takže odpovědí je Víra. Pro mě již mnoho let. Ale nevím, no...myslím, že když dojdete fakt na dřeň a do hloubky, tak se tomu Bohu prostě nevyhnete.. stejně jako tomu, že to fakt nemůže být jenom o vás a už vůbec ne jen o tom jestli vypadáte dobře v plavkách. 

Autor: Martina V., Jasné vědění
Zdroj: www.jasnevedeni.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora