Andělská pohlazení, Rafael

17. 11. 2019

Tento týden po křídly archanděla Rafaela

Pes anděl
(příběh milovaného archanděla Rafaela)

Byl to andělský pes. Nejenom proto, že jeho srst měla bílou barvu, ale zejména proto, že se snažil vyjít s každým, kdo mu překřížil cestu. Dokonce nehodil ani kočky, ptáčky a zajíce. Jeho andělská povaha v něm potlačila prastaré lovecké instinkty.

Jednou uviděl na louce, kde byl právě na procházce se svou paničkou, anděla. Anděl si zamyšleně vykračoval po cestě a nevnímal svět kolem.

„Můžu vám nějak pomoci,“ zeptal se ho pes.

Anděl nejprve překvapeně přemýšlel, jak je možné, že ho ten pes vidí, ale vzápětí si všiml jeho andělské aury. „Ach, tak ty jsi jeden z nás.“

„Jsem už tu hezkých pár let ve službě.“

„To bys mi mohl třeba poradit.“

Pes se způsobně usadil“ „Tuze rád!“

„Mám tu pomoci chlapci, který ztratil rodiče a nyní žije u babičky a dědečka. Teď se moc bojí, že přijde o dědečka, který je v nemocnici. Tak ho hledám, abych ho utěšil, protože už je vše zařízeno. Děda se zítra probudí a začne se s naší pomocí uzdravovat.“

„Tak to musíte jít na náměstí. Ta rodina žije v prvním patře nad kavárničkou. Jistě toho klučinu zastihnete doma, na oběd chodí vždycky domů,“ usmála se žena na anděla a pohladila svého psa.

Inu, jaký pes, takový pán…. Anebo jaký pán, takový pes?

Milovaný archanděli Rafaeli, přijmi mou náruč díků a lásky. Děkuji ti za tvou léčivou energii, která mě pomáhá v čase nemoci. Díky, že mě vedeš, jak lépe pečovat o své zdraví.

Autor: Jitka Saniová