Kirké Vědma

Chci dnes věnovat pár řádků tématu, které je velmi aktuální. Víte, vždy, i když dobře znám lidi a ve svých výkladech i životě si vyslechnu mnoho zajímavých, fascinujících i banálních, mnohdy neuvěřitelných a přesto pravdivých lidských příběhů, se stále neunavně pozastavuji a nevěřícně pokaždé s povzdychem pak zakroutím svou krásnou hlavou nad leností, malostí, ubohostí, nerozhodností a takovým tím hloupoučkým odevzdáním se. Všemu. Diktátu, konzumu, režimu, nemoci, okovům nesvobody….osudu?…..a většinou zcela zbytečně! Prostě je vždy pro lidi jednodušší a pohodlné neřešit, nechat svuj ubohý život, vlastně jakési přežívání od kolébky až po rakev, uplynout v šedi dnů, kdy největší adrenalin a náznak vzrušení je procházka s košíkem v Tescu a nákup hloupostí v akci co stejně vůbec dotyčný nepotřebuje. Zbytečnost, co se potom prostě musí sníst (je to škoda vyhodit), i když celej život třeba touží po štíhlé pružné postavě! Nebo pivko (co se jen tak jmenuje ale rozhodně nechutná) večer u TV, jelikož je to tak levnější (v hospodě zdražili) a dvoutisícejdvanáctej díl Ulice nebo podobný chujoviny, ve které si už zasouložili všichni se všemi.Začně to od kolébky. Rodiče tak žili ve zdánlivém bezpečí, "kdy zodpovědnost a vše zlé, co se v životě přihodí, můžou svést na někoho jiného. A každej podle svého směru založení, někdo na okolnosti "já kdybych si tenkrát nezlomil tu nohu (byla ve skutečnosti podvrtlá) tak jsem dnes byl jako Jarda Jágr!". Nebo "kdyby mě naši nechali chodit do lidušky, byl by ze mě klavírní virtuoooz světového významu" apod. Někteří svůj balast hodí rovnou na Vesmír, osud a karmu…to je ještě jednoduší, ani jedna z těchto "institucí" neumí mluvit, aby nám to vyvrátil, a tak se pod její obrovskou sukni dá schovat prakticky vše. Je totiž velmi nepříjemné, a hlavně neskutečně bolestivé, přiznat si, že jsem takový a onaký, a že neumím pořádně to a to. Že jsem jen pruměrně hezká/ký, pruměrná/ný matka/otec, zaměstnanec, občan….člověk! Nebo vlastně vůbec nic. Nést zoodpovědnost za svuj život, za činy a kroky které udělá, přiznat si svoje slabiny ale i sílu. Naučit se zatnout zuby, být pokorný a vděčný za každý drobný krůček ke svému vysněnému životu, ať už toužíme po čemkoli! Uvědomit si pravou podstatu svojí nespokojenosti, která může narůstat do obřích rozměrů. Od kostlivců ve skříni, návštěvy psychiatrů, pocitu beznaděje a prázdnoty, které nejde zaplnit ničím hmotným. Po opravdové rány osudu, vážné nemoci! Tuto prázdnotu nám nezaplní nikdo druhý, dokonce ani děti ne. Nejde zaplnit ani jídlem, alkoholem, drogami všeho druhu, ani lítostí nad sebou samým, ani věčným nadáváním na všechno a vždy. Přestat žít život co mě nenaplňuje a nebaví. Chodit do školy, co mě nebaví, pak nastoupit do práce, co mě nebaví, vzít si muže/ženu, co se mi nelíbí a nebaví mě, jen proto abych nebyl sám, protože si už v dopředu v hlavě nastaví, že na lepší (chápej pro dotyčného lepší) lásku, práci, výplatu nemám. Protože vykročit z bludného kruhu všednosti a šedi je nekomfortní, ze začátku velmi nepohodlné a bolestivé. Později, když se vám povede už rozpohybovat kolo osudu správným (chápej chtěným) směrem, je to ale mazec, na kterej se nezapomíná. To jediné, a totiž to přijetí sebe sama přesně takového, jaký jsem, může zaplnit onu prázdnotu. Uvědomit si a utřídit, "co vlastně" v daném useku života chci! Po čem toužím, věřit že "to opravdu můžu", a vykročit ze své komfortně nekomfortní šedivé zóny a jít….jít malými nebo velkými kroky dál, vpřed! Každý člověk má totiž při narození - ač mi ted budete mnozí oponovat - stejnou šanci na naplněný, šťastný a plnohodnotný život podle svých představ. Všichni. Bez výjimky. JEN TA CESTA MŮŽE BÝT VÍCE ČI MÉNĚ, DLE KARMICKÝCH ZÁSLUH, jednodušší či složitější. Nic víc, nic méně. Vykročte, nestěžujte si nazdařbuh, když spadnete, znovu se zvedněte, buďte trpělíví a nespoléhejte na osud, horoskop, karty nebo moji předpověd! Každá jedna duše je totiž vhozena do této reality s určitým posláním a vyšším záměrem, její jedinečnost je nenahraditelná. Proto nechejte probutit svou jedinečnost, v tom je vaše síla. Osobitost každého je dar,který může předávat ostatním lidem a to je důležité. Nebuďte "šediví", buďte sví a nestyďte se za to. Naopak, podporujte v sobě svoji jinakost a specifičnost! Pak bude mít život plný vůní, vjemů a barev!

S úctou Kirké

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora