Proč se cítíme nemilovaní, i když láska mezi námi je?

17. 11. 2025

Zdroj Fotografie: Lucie Skybová

Nikdo vás na to nepřipraví.
Na ten zvláštní pocit, kdy vedle vás leží člověk, kterého milujete, ale uvnitř vás něco potichu křičí.
On se snaží. Pomáhá, opravuje, vozí děti, přinese kytku.
A vy přesto večer ležíte v posteli a cítíte prázdno, které neumíte vysvětlit.
Nebo je to opačně. Vy se rozdáváte do poslední kapky energie, ale partner říká, že necítí lásku.
A vy nechápete. Vždyť ji přece dáváte.
Jenže to, co dáváme, není vždy to, co druhý potřebuje.
Tady nezačíná konec. Tady začíná jazyk lásky.

Když láska existuje, ale překlad chybí

Je zvláštní, jak dva lidé mohou stát vedle sebe, jedno srdce vedle druhého, a přesto mít pocit, že mezi nimi je stěna.
Není to proto, že se nemilují.
Ale proto, že láska přichází v jiné formě, než očekávají.

Láska není jen cit.
Láska je jazyk.
A když dva lidé mluví jiným jazykem, míjejí se, i kdyby se milovali do posledního dechu.

Pět jazyků lásky. Pět různých realit.

Gary Chapman popsal pět způsobů, jak lidé prožívají lásku. V teorii to zní hezky.
V realitě to rozhoduje o tom, jestli se budete cítit milovaní, nebo sami.

Slova ujištění

Někdo potřebuje slyšet:
miluji tě
jsem na tebe pyšný
jsem tu pro tebe

Skutky služby

Někdo vnímá lásku jako pomoc.
Uvařil jsem. Zařídil jsem. Postaral jsem se.
Takhle miluju.

Fyzický dotek

Pro někoho je láska teplo na rameni.
Objetí. Ruka v ruce.
Bez doteku mizí přítomnost.

Dárky

Jde o pozornost.
Vidím tě.
Vzpomněl jsem si.
To je pro mě láska.

Kvalitní čas

Nejde o spolu bytí.
Jde o spolu žití.
Pozornost. Očima. Duší. Bez telefonu.

A teď si představte dva lidi, kteří to mají naprosto jinak.

Není divu, že vzniká bolest.
Ne proto, že láska chybí.
Ale protože přichází ve špatné formě.

Největší omyl ve vztazích

Většina lidí dává lásku tak, jak ji sama potřebuje.
A automaticky čeká, že to tak chce i partner.

Kdo potřebuje slova, dává slova.
Kdo potřebuje činy, dává činy.
Kdo potřebuje dotek, dává dotek.

A kdo to nedostává zpět ve svém jazyce, cítí bolest.

Tady vzniká pocit
nejsi tu pro mě
nevšímáš si mě
dávám víc než ty
necítím se milovaná

A přitom se oba snaží.
Ale každý v jiném jazyce.

A teď přichází ten největší AHA moment

Jazyk lásky není jen preference.
Není to jen styl.
Není to jen to, co se vám líbí.

Je to otisk minulosti.

Velmi často:

Slova potřebuje ten, komu chyběla pochvala.
Činy potřebuje ten, komu někdo něco sliboval a nedodržel.
Dotek potřebuje ten, kdo našel bezpečí v blízkosti.
Dárky potřebuje ten, kdo poznal pozornost jen skrze gesta.
Čas potřebuje ten, kdo byl obklopený lidmi a přesto sám.

To, co žádáme, není náročnost.
Je to léčba.
Je to to, co duše kdysi nedostala a teď si o to říká partnerem.

A proto se některé hádky opakují.
A proto některé rány bolí až příliš.
Protože se netýkají přítomnosti.
Dotýkají se minulosti.