Andělská pohlazení - Raziel

Tento týden pod křídly archanděla Raziela

Šaty dělají člověka. Nebo ne?
(příběh milovaného archanděla Raziela)

„Můžu si vyfotit vaše ruce?“

Starý muž se díval na ženu s fotoaparátem a váhavě se ujišťoval: „Ptáte se mě, jestli si můžete vyfotit moje ruce… moje staré, vrásčité ruce?“

„Hmm. Klidně vám i něco zaplatím."

„Paninko, co byste mně platila. Jen si je vyfoťte.“

A tak se dali do práce. Žena fotila starcovy ruce v různých pózách a přitom si povídali.

„Tak tohle se mi ještě nikdy nestalo. Většina lidí si o mně myslí…“

„Já vím, že byste si konečně měl koupit nový svetr… že byste se měl nechat ostříhat… že jste blázen, když už nemalujete obrazy, které se tak dobře prodávaly….že vezmete domů každé zatoulané zvíře… že jste se asi zbláznil, když zvedáte klobouk na pozdrav…. „

„Vy mě tak dobře znáte?“

„Nevím, jak se jmenujete, ale vím, že světlo, co v sobě nosíte má zázračnou moc.“

„To jste první, kdo mi říká něco tak hezkého.“

Fotografka odložila fotoaparát a usmála se: „Protože ti, kteří si o vás myslí to horší, se na vás dívají skrz váš potrhaný svetr. Já se na vás dívám skrze vaše činy.“

Takže výše uvedené přísloví sice funguje, ale jen na povrchu. Opravdového člověka z nás dělají činy.

Milovaný archanděli Razieli, děkuji ti, že mě učíš, jak se na ostatní dívat s láskou, laskavostí a tolerancí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora