Vesmírné oči

Vesmírné oči se na mne dívají,
můžu jen žasnout, anebo se bát.
Mé nohy chvatně se pískem brouzdají –
utíkám od všeho,
nebo toužím své stopy znát?

Vždy mohu na vše pohlédnout tak,
jako bych seděla na Ama Dablám.
Mohu jen žasnout, anebo se bát –
je ale otázkou,
zda mám odvahu
a chci opravdu své stopy znát.

Vesmírné oči mne pozorně sledují,
a já je ze Země pozoruji též.
To propojení je moje prozření
a proto nechci
z písku své stopy smést.

S láskou
Renáta Syřinková

Autor: Renáta Syřinková
Zdroj: Básně Osobního Rozvoje

Sdíleno s laskavým svolením autora