Věřím

Věřím, že je nad námi něco (pro mě je to Universum, ale je zcela jedno, jak to nazveme), co nás miluje a chce se o nás starat. Také stará a to tak, jak je to pro nás neposlušné nezbedníky nejlepší v každou určitou dobu, či lépe řečeno etapu života. Jenže mnozí z nás svou snad už vrozenou negací, lpěním na tom, jak by to podle nás, nebo ještě v horším případě, jak by to podle okolí mělo vypadat, absolutně blokují tok té správné životní pozitivní energie. A tím víc, čím urputněji se snaží být takoví, jakými si předsevzali být (ale uvnitř nejsou, i kdyby měli úsměv pozitivní od ucha k uchu), tím horší je jejich život. Tím víc, čím škarohldští jsou a přesvědčení, že vše je na nic, a blbý bude vše už navždy, a to slunce svítí moc a déšt je moc mokrej…Tím víc a urputněji jim jejich myšlenky a přání Vesmír plní…. Oni se ocitnou v pasti začarovaného kruhu, zacykleni v nízkých vibracích a hluboké negaci, nevíře v sebe sama, ve svoje schopnosti, ve svůj um. Přestávají se mít rádi a svůj hněv a nenávist stále víc zhmotňují zase v nářcích na život. A mnohdy mají proč naříkat, protože okolí jim oplácí stejnou měrou. Když někdo vysloví slova "já jsem chudák, nemocný, nemohu pracovat, nikdo mě nemiluje", to vše uvnitř sebe cítí a tím programuje svou realitu. Tím opravdu ještě více onemocní, nebude moct pracovat, bude chudák a nikdo ho nebude mít rád... Když si to přál bytostně celou svou duší a podvědomě se k tomuto předurčil. Universum, nebo chcete-li osud, nám přihrává pod nohy jen takové události, které potřebujeme ke svému růstu. Když pochopíme lekci, posuneme se dál a náš život je prima a už se nám ten princip úkol-překážka-přijmutí-pochopení nevrátí, páč jsme obstáli. Když nepochopíme, dostáváme další a další políčky, rány, pěstí... Třeba přímo do svého středu, a to jsou ty nejvážnější záležitosti tak, abychom už konečně pochopili a nebo měli další důvod ke stížnostem, když na nich, stížnostech a hořekování na život, osud a nevím co ještě, stále tak lpíme, myslíme a mluvíme o nich.

Když už ale člověk nechce takto žít, uvědomí si dosah svých slov a myšlenek, když si řekne OK, tak už dost, přijímám tenhle úkol, tuhle moji realitu, přestává se tak bránit karmické zkoužce. Přijme ji a zapracuje na ní, Vesmír hozenou rukavici přijme, začne pracovat pro vás, kolo osudu se roztočí, věci se dají do pohybu. Takový člověk, vědomý člověk, prostě přestane blokovat svým stěžováním si a věčnou nespokojeností vesmírný kanál harmonie a krásy. Neztěžujme tu ochranu shora, přijměme ji s otevřenou náručí, odevzdejme se osudu a uvěřme, že "On nad námi" ví nejlíp, jaký záměr pro nás v této inkarnaci vybral a jakými cestičkami nás k tomu "svatému grálu" jménem štastný a naplněný život dovede.

S úctou Kirké

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora