Jarní rovnodennost

20.3. v 10h38 vstupem Slunce do ohnivého znamení Berana nastává jaro. Naši předci tento okamžik nazývaly Ostara či Alban Eilir nebo Jarovít (tento svátek slavily jak Keltové tak staří Germáni a Slované) a vnímaly ho jako probuzení jara a Bohyně - mateřského a ženského principu , oslavou plodnosti, klíčících rostlin, nové síly a začátku jarního období. Keltové např.tento ženský "božský" princip znaly pod jménem Brigit. Protože ctily rovnováhu zároveň s Brigit oslavovaly jejího mladého, rohatého a divokého společníka - partnera a milence. Ostara, neboli Eostré je stará pohanská bohyně plodnosti a ženské síly. Je spojována s příchodem jara, naši slovanští předkové jí říkali Vesna. Její totemové zvíře je králík, symbol nejen jara, ale také plodnosti - vždyť na jaře se rodí mladí zajíčci, březňáčci. Slavnosti probíhaly (a stále probíhají) v době květu trnky, jilmu a kručinky . Jedná se o období jarních bylin, které jsou omlazující a očišťující. Keltové je připravovali v obřadních pokrmech. V této době již najdeme v krajině rozkvetlý devětsil a podběl-rostliny které zahánějí nachlazení. V rostlinách, které se používají při pašijových a velikonočních oslavách, se skrývají tajemství a tradice keltských zvyků, které znovu převzala a svým způsobem zneuctila církev. Keltové vázali věnec ze sedmi různých zelených větví (zimostráz, zerav, tis, chvojka klášterská, jedle bělokorá, smrk, vrba, jíva, přidává se listí buku). Věnec se upevňuje na bezový kříž (patří k náčelnickým stromům a byl velmi uctíván, staří Keltové říkávali:“před bezem klekni, a pokud chceš bezové dřevo, pokloň se bezové královně a popros“), který je umístěn na dlouhé lískové holi. Na bezový kříž se zavěšují vyfoukaná vajíčka malovaná veselými barvami jara. Již stará Evropa doby bronzové znala zelené větve upevněné na kříži (motiv kola s křížem je předkeltský, tyto symboly byly nalezeny na skalních rytinách z doby bronzové), kterými lidé zdravili příchod Bílé bohyně a jejího druha. Věnce se nosívaly ve směru sluneční dráhy kolem polí. S tímto svátkem je úzce spojen jak keř bezu, tak i líska. K dalším rostlinám tohoto období patří jetel, který stejně jako šťavel vyrůstá ve šlépějích bohyně. Dále pak žlutý petrklíč (prvosenka jarní) kterými bohyně otevírala nebe. Až mnohem později se petrklíč ocitl na svazku klíčů svatého Petra. K oslavě patřily také soutěže válečníků (zvedání a vrhání kamenů, lukostřelba, přetlačování), modlitby, oběti a hostiny. Slované předváděli rituální souboj mezi tlustým, starým bohem zimy a mladým bohem Jarovitem. Těmto svátkům předcházelo ještě vynášení Morany (smrtky), které se někde zachovalo dodnes.

Jarní rovnodennost-nebo také Světlo Země- Alban Eilir leží ve středu tria jarních svátků a označuje více patrný začátek jara, kdy květiny začínají kvést a kdy se vážně začíná se setím a sázením. Z hlediska psychologického vývoje našeho života označuje dobu pozdního dětství , věk kolem 14 let. Jsme na jaře života, semena, která sázíme v času našeho dětství v ideálním případě rozkvetou o Beltane (období dospívání, slaví se okolo 1.5.)

(zdroj: Magické rostliny Keltů, Wolf-Dieter Storl )
https://www.facebook.com/astrologverasourkova