I světlo jedné svíčky dokáže rozzářit temnotu

Šla jsem si lehnout a nechala hořet jednu svíčku. Po nějaké době jsem usnula, ale zanedlouho mě probudilo její intenzivní světlo a já si najednou uvědomila, kolik světla může poskytnout jeden malý plamen svíčky v úplné tmě. A jak můžeme světlem uvnitř nás pomoci ostatním.

Když se jako lidské bytosti snažíme pravidelně obracet svou pozornost víc a víc do sebe, tak se tímto způsobem začínáme postupně poznávat. Jakoby jsme přišli do temné jeskyně a v ruce drželi svíčku, která nám tento prostor osvětluje a odhaluje to, co se do té doby ukrývalo v neznámé temnotě. Obrazíme toto světlo vědomí k našim nejtajnějším myšlenkám, emocím a pocitům. Snažíme se jim porozumět, učíme se jak jim za každých okolností nepodléhat, nehodnotit je a jenom je s opravdovým zájmem vnímat. A právě tímto způsobem se víc a víc dostáváme ke své opravdové podstatě. K tomu, kým opravdu jsme. Kráčíme stále blíže ke svému vnitřnímu božství, kde nacházíme to největší světlo, které nám poskytne to nejryzejší vedení na naší cestě životem.

Tím, jak naše vnitřní světlo stále víc září navenek, můžeme rozzářit i světlo v částečkám Boha ukrytých v ostatních lidských bytostech a pomoci jim na jejich vlastní cestě k sebepoznání a lásce. Osvětlujeme jim cestu v temnotě.

Proto, pokud se věnujete sami sobě, tak tím činíte nejen akt sebelásky, ale učí vás to i lásce bezpodmínečné. Protože, pokud dokáže přijmout vlastní nedokonalost a vlastní temnotu, tak jí dokážete láskyplně přijímat i u ostatních. Svět se tak stává láskyplnějším místem a to není nic menšího než opravdový smysl života, o kterém nás sem už před více než 2000 lety přišel učit svou přítomností Ježíš Kristus.

Pokusme se tedy snažit tohle světlo uvnitř nás najít a nenechat vyhasnout.

Autor: chrysalis
Zdroj: chrysalis.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora