Hlas srdce

Musel jsem bojovat o život. Úsilí posledních let zanechalo své stopy.

Byl jsem na dně. Měl jsem pocit, že jídlo v mém žaludku se ani nehne. Bolelo, pálilo, řezalo a bodalo bez chvilky klidu. Připadalo mi, jakoby mě zevnitř požírala nějaká šelma a svými ostrými drápy mi trhala stěny žaludku.

Mým problémem nebyla jen samotná bolest, ale také to, že mé tělo nebylo schopné strávit žádnou potravu. Za tři měsíce jsem zhubl 30 kg. Už jsem nemohl dál. I když jsem se snažil, moje síly ubývaly ze dne na den, až jsem se dostal do bodu, kdy jsem začínal cítit blížící se smrt.

Zatočila se mi hlava. Pokusil jsem se vstát z postele, ale ztratil jsem rovnováhu. Mé tělo už nebylo možné ovládat. Chtěl jsem jen zavřít oči a utéct, i kdyby to mělo být jen na chvíli, ale nešlo to. Snažil jsem se soustředit na něco jiného než na bolest, začal jsem se kroutit, únava vítězila, až mnou otřáslo silné škubnutí. I když jsem stále neměl tolik potřebnou sílu, musel jsem vstát tak rychle, jak jen to bylo možné. Mé břicho se chystalo prasknout. Bylo to opravdu naléhavé. Běžel jsem do koupelny a při tom vrážel do stěn. Sedl jsem si na záchod a zády mi projel studený pot. Uvolnil jsem vše tak, jak jsem předešlý den pozřel. Moje tělo a trávení přestalo úplně fungovat.

Padl jsem na podlahu a rozplakal se. Spolu se zvukem spláchnutí jsem cítil, jak umírá moje poslední naděje na uzdravení se. Slova lékařů, která jsem se snažil neúnavně vyvracet, se mi v hlavě opakovala stále dokola:

—Pane Holíku, váš stav se nedá vyléčit, můžeme ho jen stabilizovat a naučit vás takto žít, jen zatím nevíme jak.

„Tohle mě zabije, a jestli ne, tak to udělám já sám. Už nesnesu tu bolest.” pomyslel jsem si, když jsem se třásl zimou na podlaze koupelny. Nejhorší ze všeho bylo připadat si tak zbytečný. Mladý inženýr, oceněný jako nejlepší na univerzitě; a toto všechno mi teď bylo úplně k ničemu.

Myslel jsem na svou rodinu, jejich úsilí, a na to, co vše pro mě až dosud udělali. Chtěl jsem dát svému životu nějaký smysl, a vrátit tak svým blízkým trochu ze všeho, co do mě kdy vložili. Chtěl jsem dělat něco, co by mohlo sloužit druhým lidem.

Věděl jsem, že konec se blíží. Přijal jsem ono nevyhnutelné: „Umírám.“

V tu chvíli se do mého těla dostal jakýsi vnitřní klid. Uvolnil jsem se a zbavil napětí. Už jsem se nebál. Zavřel jsem oči a nechal se unášet.

Nějaký vzdálený hlas, který jsem nikdy dřív neslyšel, na mne volal:

—Davide… Davide…

Když jsem se otočil, pokoušel jsem se najít, odkud přichází. Neviděl jsem ho, ale věděl jsem, že nejsem sám.

—Davide, to jsem já, jsem tvůj Bůh a znám celý tvůj život. Potřebuji, aby ses vrátil a jednal ze srdce tak, jak jsi slíbil. Život je zázrak, a proto máš stále naslouchat své intuici. Toto je cesta tvého uzdravení.

Byl jsem zmatený, oněmělý a snažil jsem se zpracovat ona slova. Byl to jen sen? Byl jsem už mrtvý? O jakém slibu to mluvil? Chtěl jsem mu položil tisíc dalších otázek, ale studený vánek mě utvrdil v tom, že jsem zůstal opět sám. Protřel jsem si oči a pokusil se ukotvit svůj zrak, díval jsem se do stran, nic… Podíval jsem se na oblohu a mezi mraky mohl číst otázku: „A co dál?“

Celý dezorientovaný jsem se ptal sám sebe: „Kde to jsem? Co to má znamenat?” A počáteční klid se začal měnit v nejistotu. Nedokázal jsem rozeznat, zda jsem byl živý, nebo mrtvý, nebo jestli to bylo součástí snu. Několik záblesků na obloze mě vyvedlo z přemýšlení, poté všechno zčernalo a přesně tam, kde se před malou chvílí zjevila otázka, jsem viděl, jak se promítá celý můj život. Měl jsem co dělat, abych udržel pohled. Byly tam totiž výjevy, které mě nutily odvrátit tvář. Střídaly se záběry mých úspěchů, diplomů a medailí, avšak ani jeden z výjevů nezobrazoval moment úplného štěstí. V každé scéně byla nějaká nedokonalost, vždy něco chybělo.

Na obloze se stále objevovaly pohlednice z mého života a zasévaly tíhu do mého nitra. Začal jsem mít výčitky, neboť jsem žil spíše jako pouhý stroj nežli jako citlivý člověk s bušícím srdcem. A pak jsem pochopil, proč jsem onemocněl.

—Dost! —zakřičel jsem, i když mě nikdo nemohl slyšet. —Chci všechno změnit! Nechci zemřít. Potřebuji novou příležitost být šťastný a svobodný.

A znovu jsem zaslechl ten hlas, který se zvedal uprostřed vánku jako tichá ozvěna:

—Davide, potřebuji, aby ses vrátil a jednal ze srdce, jako jsi slíbil. Život je zázrak, a proto máš vždy naslouchat své intuici. Toto je cesta tvého uzdravení.

Znovu jsem vykřikl, ale tentokrát byl můj křik jiný. Nevím, odkud se ve mně ta slova vzala, ale potřeboval jsem je vyslovit:

—Dokud nezemřu, budu žít bezpodmínečně podle své intuice, hlasu srdce!

Žijeme obklopeni velkým hlukem. Za celé období lidské existence nebyl člověk nikdy zahlcen tak divokou bouří informací a emocí jako dnes. Ztrácíme hodiny, dny a týdny na sociálních sítích. Víme, kdy vyjde nový iPhone nebo co jí Cristiano Ronaldo. Soustředíme se na kariéru tak, aby byla „cool“, oblékáme si to, co je „hot“ a jíme to, co je „in“. Toto všechno pro naplnění očekávání anonymních bytostí, a přitom ztrácíme kontakt sami se sebou.

Kousek po kousku se z nás stávají stroje bez duše, které jsou pronásledovány sociálními standardy a které zapomínají na potřeby svého bytí. Kvůli tomu dnes tolik lidí cítí, že jsou ztraceni a že nenachází radost v tom, co dělají. Dost možná i Ty sám právě dnes čteš tuto knihu, protože se cítíš podobně, protože nenacházíš smysl v tom, co děláš, v tom, jak žiješ. Vím, vypadá to jako dost šedivá vyhlídka, ale mám pro Tebe jednu dobrou zprávu! Existuje možnost, jak tuto realitu překonat. Je obyčejná, a to:

JEDNAT V SOULADU S VLASTNÍM NITREM

A jak toho docílit? Začneme od začátku. 

V našem nitru existují různé hlasy. Prvním je hlas mentální. Je logický, vstřebává a propojuje všechny informace, logicky tvoří, vysvětluje a zvažuje následky. Umožňuje nám komunikovat pomocí slov, čísel a ověřených faktů. Mentální hlas nás vede podle dostupných informací a podává nám vysvětlení.

Druhý je hlas emoční. Ten cítí, bojí se a budí nadšení, díky němu se cítíme živí. Díky němu prožíváme radost nebo bolest. Umožňuje nám komunikovat gesty, výrazy tváře, držením těla nebo výškou hlasu. Emoční hlas nás vede prostřednictvím našich instinktů a vzbuzuje v nás emoce.

Oba tyto hlasy nám jsou důvěrně známé, jsou silně přítomné v našem každodenním jednání a neustále polarizují mezi dobrem a zlem.

Existuje také třetí hlas, je jemnější a mnoho lidí o něm nemá nejmenší tušení. Nachází se v břiše. Čas od času ho můžeme cítit jako klidné vyjádření: „Ano, toto je správné.“, což potvrzuje pocitem mírného tepla v břiše. 

Tento hlas Tě vede na základě Tvých zkušeností a je formován Tvými vlastní předsudky. Například pokud Ty si jako odborník ve své profesi všimneš, že na začátku nového projektu je vše příliš pozitivní, tento hlas Tě donutí pochybovat, lépe pozorovat, dokud nenajdeš a nevyřešíš skrytý problém.

Je to ten hlas, co Ti umožňuje jednat formou, pro kterou nenacházíš vysvětlení, ale která Tě chrání. Například pokud Tví bývalí partneři nosili vousy a vždy snižovali Tvé sebevědomí, tento hlas Tě bude varovat před všemi vousatými muži. Přestože existuje mnoho dobrých mužů s vousy, tento hlas bude sabotovat každý Tvůj potenciální vztah s nimi.

Ale, a toto je velký objev, který změnil můj život a také mnoho životů dalších, existuje ještě čtvrtý hlas.

Často ho nazýváme „šestým smyslem”. Jedná se o HLAS INTUICE. Ten je jako jediný z hlasů nezávislý na vnějších vlivech. Pouze on je nemanipulovatelný. Nevysvětluje, nevzbuzuje emoce, přikazuje Ti, pořád opakuje to samé, je krátký, jasný a neustále v souladu se smyslem Tvého života.

Intuice je jemné spojení s vlastní duší, která je napojená na vyšší dimenze. Tady existuje vyšší moudrost, která přesahuje naše vědomí.

Jacqueline Le Sanier, intuitivní koučka a médium, ve své knize Intuice, tvůj powertool píše, že intuice „sídlí“ v srdci. Proto právě ona je klíčem ke správnému rozhodování se jak v soukromé, tak i profesní sféře – vzdálená od tvých předsudků, emocí a strachů. Pouze pokud znáš potřeby svého srdce, můžeš jednat adekvátně, učinit svůj život šťastným, naplněným a úspěšným.

Zopakujeme si to:

Všichni máme 3 známé vnitřní hlasy:

- Mentální hlas: Vychází z rozumu, opírá se o získané znalosti a uvažování.

- Emoční hlas: Zde sídlí tvé emoce (láska, žal, vztek, nenávist, nadšení, naděje).

- Hlas zkušenosti: Je to hlas, který vychází z naší minulosti, našich předsudků a životních zkušeností.

A existuje ještě čtvrtý hlas, HLAS INTUICE, který je skutečným klíčem k dosažení naplněného, šťastného a realizovaného života.

Tyto čtyři hlasy k nám každý den promlouvají, komunikují s námi a výsledek našeho jednání se přímo odvíjí od toho, KTERÉMU HLASU DÁM PŘEDNOST?

Takže klíč se ukrývá v následujícím:

Jak rozpoznat, který hlas k nám v daném okamžiku promlouvá?

Autor: David Holík
Web: davidholik.net
Email: [email protected]