Do míry toho, kolik věcí vás dovede uvnitř rozhodit, máte život postavený na iluzi

Všechno je mnohovrstevnaté. V každém okamžiku existují v tom tématu neomezené varianty dějů = neomezené reality. Ale přitáhneme si = odžijeme si přesně tu, která přesně odpovídá poměru odporu a Vědomí v nás. Děje se to automaticky a vše, co jsme kdy měli v životě, se takto automaticky stalo – jen se to jako jedna z těch neomezených variant přitáhlo do hmoty, do naší reality.

V každé realitě jsou určité možnosti, které té realitě odpovídají a určité naše volby, které učiníme. A čím vyšší realita (realita odpovídající vyšší rovině Vědomí = nižšího odporu), tím více konstruktivních a láskyplných možností, které více odpovídají našemu autentickému já. Pokud tedy chceme v něčem jiné možnosti, než máme, je třeba změnit realitu, ve které jsme. A tu změníme jedině tím, že naše vyzařování (poměr odporu a Vědomí v nás) již nebude odpovídat dané realitě, ale bude odpovídat vyšší realitě. Ta původní realita, která již nám neodpovídá, odstředivou silou od nás bude odtažena a spolu s ní od nás odejde vše, co nejde díky své rovině Vědomí s námi do té vyšší reality. A přichází nová realita, která bude, tak jako jakákoliv předešlá, k nám automaticky do života dosazena na základě našeho přesně jí odpovídajícímu poměru odporu a Vědomí. Stejné ke stejnému.

Ovšem pozor!

Někdo by si mohl myslet, že to tedy je na tom, co se týče odporů, dobře, že má nízké odpory v těle, jelikož si žije pro oči a uši mnohem lepší, spořádanější atd. život než jiný vedle něj. Ovšem spořádanější a jakoby hezčí život navenek nemusí ještě o tomto vypovídat. Jelikož každý z nás máme naplánováno v jiný čas zhmotnění těch našich odporů. A navíc, jak dotyčný ví, že to, co nyní pro jeho oči se zdá jako spořádané a konstruktivní a láskyplné, skutečně takovým je? Co když se to dříve či později ukáže jako něco velmi destruktivního, a v tom případě se odhalí, jaká iluze to byla?

To, jak na tom každý jste s tou rovinou Vědomí a mírou odporu v těle, to můžete zjistit okamžitě. To, jak na tom jste s mírou odporů v těle, nevypovídá ani tak to, co žijete, co v tom životě máte či nemáte (jelikož stále ještě můžete neutralizovat prožité odpory někdy z minulosti), ale to, do jaké míry uvnitř reagujete na něco, co vychází jinak, než jste chtěli, jak reagujete na nezdary, rizika, vyhrocené situace atd.

Podle toho, jak četně se v těch situacích, které neprobíhají dle představ, uvnitř rozrušíte, takovou míru odporů v těle máte. Množství toho, co vás uvnitř rozhodí, když se děje něco, co jste očekávali či chtěli jinak, ukazuje jasně na míru odporů ve vás.

A každý jeden z vás, pokud by byl k sobě upřímný, moc dobře ví, jak uvnitř reaguje na ty vnější nesnáze. Ono je totiž velmi jednoduché být uvnitř v klidu v situacích, kdy se nám daří (i když mnohdy také ne, ale o tom jindy :-)). Ale být uvnitř v klidu, být nad tou situací, plně bdělí uvědomující si svou odpovědnost za to na základě těch vyšších principů, kterým podléháme všichni, uprostřed té bouře, je mistrovstvím. Není mistrovstvím být v klidu nebo se dokázat zklidnit při meditaci (i když i to je v určité fázi cesty velmi cenné a velmi nápomocné). Umění je zůstat v klidu uprostřed vnitřní či vnější bouře. A jakmile to v tom tématu jednou dokážete, v tom tématu již z toho nebudete zkoušeni. Dokud ještě byť trochu uvnitř zareagujete na tu probíhající bouři, můžete si být jisti, že se ještě v nějaké podobě zhmotní, abyste měli další šanci.

No a někteří z vás máte v plánu na této cestě mě a třeba i ten „Trénink“ mysli, v průběhu kterého máte v plánu snížit si ty odpory, které jste již připraveni a vedle to si připomínat komplexněji ty vyšší principy někým, kdo si na ně svým životem rovněž došel.

Zkrátka, pokud máte pocit, že máte spořádanější život než jiný, že váš život je zdařilejší než život jiného, avšak současně víte, že se uvnitř rozhodíte každou blbostí nebo hodně věcí vás uvnitř rozhodí, pak ta zmíněná spořádanost, konstruktivnost bude nejspíš v nějaké míře iluze (hezky zabalená destrukce), která se vám v plné kráse jako destrukce rozbalí jako lekce, až přijde čas.

Podle mě není možné, aby člověk, který se snadno rozhodí v důsledku vnějších nebo i vnitřních dějů, měl skutečně život uspořádaný, skutečně naplněný a nejspíš ho má mnohem méně skutečný, naplněný a láskyplný než ten, který aktuálně prožívá bouře na všech frontách. Jelikož ten, který pro oči a uši nemá život uspořádaný, možná patří k těm, který již vývojově dokáže být mnohem více nad situacemi a okolnostmi života a tak i vnější uspořádanost je za dveřmi. Zatímco toho s tím „uspořádaným“ životem teprve ta katarze, která ho uvrhne více k sobě, čeká. Nesuďme. Očima a ušima většina lidí nevidí skutečnost, jelikož oči a uši jsou na těle a když jsme plní odporů, tak kdo myslíte, že se přes ty oči dívá? Vy nebo ego?

Všechny čeká to probuzení, všechny čeká intenzivní obrat k sobě, ke skutečné pokoře, která spočívá v tom, že zůstáváme uvnitř svobodnými pozorovateli toho, co se děje a tělem o to intenzivněji a konstruktivněji konáme. A cesta k uvrhnutí na tuto cestu skutečné pokory, sebeúcty a tedy úcty k jiným vede přes jakousi katarzi, přes bolest a člověčí utrpení. Jelikož kdy mi lidé se začínáme vnitřně skutečně intenzivně měnit? Když se život odvíjí, tak jak my chceme (jak ego chce)? Kdepak!

I zde tedy platí, že žádná historka, o které se ještě hodně dlouho mluví, nezačala tím: „Tak jsem si v restauraci objednala salát.“ 

S láskou Peťa

Autor: www.jinypristup.cz
Zdroj: www.jinypristup.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora