Čas mezi Dušičkami a zimním slunovratem: Když se světlo a stín potkávají

O Dušičkách se toho už napsalo hodně. Já sama jsem publikovala několik článků, které se dotýkaly toho, jestli opravdu dává ještě smysl vytahovat úmyslně kostlivce v dobách, kdy se snažíme ze všech sil staré už odevzdat. Staré z našich životů, rodů i historie lidstva a planety. A do toho tady vědomě tyto hrůzy a horory neustále pozíváme a vytahujeme... trošku absurdistán, nemyslíte? 🙈 Dnes se chci ale pověnovat času, který se nachází mezi Dušičkami a Zimním Slunovratem. Je to totiž nesmírně zajímavý čas, který stojí za to moudře využít... 😇

Čas mezi Dušičkami a Zimním slunovratem je časem, ve kterém v podstatě čas neexistuje. Je to čas esenčního bytí, ve kterém je zrození a smrt v sesterském vztahu a vzájemně se doplňují. Kráčí ruku v ruce, v lásce, v respektu a vzájemné úctě. Zní to pohádkově a ono to vlastně pohádkové je, kdybychom my lidé pro sebe v nějakém věku nerozhodli, že pohádky neexistují a musíme žít ty dospělé a těžké životy. Že končí doba radosti, bezstarostnosti, naivity a čisté důvěry v to, že dobro vždy zvítězí nad zlem.

V reálném životě jsme proto sestry oddělili a vnímáme je černobíle. Jednu jako dobrou a druhou jako zlou. Jedna je ta vyvolená a druhá je ta zavrhovaná. Známe to z pohádek, jak to končí. Zhrzeností, mstou, bolestí... jen v těch pohádkách se nakonec sestry usmíří a zvítězí láska, odpuštění a propuštění všech zrad, slibů, dluhů. Přesně o tomto je čas, kterým nyní procházíme v každém dnu. Je to čas mimořádný, protože jindy v roce se nám sestry vedle sebe tak neukáží jako právě nyní, mezi Dušičkami a Zimním Slunovratem.

Co to znamená? Budeme mít v každém dnu stovky příležitostí vidět světlé i stinné stránky nejen sebe, avšak i těch druhých. Můžeme je za to nenávidět, odmítat, vyčleňovat, izolovat a vztahy tím ještě více ničit. Nebo můžeme otevřít srdce, a i přesto, že rozum vůbec nerozumí tomu, co se děje, přivítat důvěru, že nakonec dojde k vzájemnému odpuštění a k lásce.

Abychom této transformace, od zloby k přijetí, byli vůbec schopni, potřebujeme porozumět mostu, který je mezi nimi. Tento most se jmenuje EMOCE. V emocích sídlí veškerá moc věci změnit. Není to naše IQ, která to dokáže... to naopak často vykopává ještě větší příkopy. Nýbrž naše EQ (tedy emoční inteligence), jenž je nositelem zhruba osmdesáti procent všech změn a transformací. Pakliže tedy chceme cokoliv změnit, budeme muset na chvíli požádat vlastní mysl, aby si dala pauzičku a ponoříme se do hlubin vlastních pocitů, kterém jsou za emocemi schovány a skryty. A to není o ničem jiném, než o ponoření se i do vlastních temných zákoutí. A ruku na srdce, do toho se nám často nechce.

Vždy vám slibuji, že vám nejen posvítím na souvislosti, ale že vám také nabídnu inspirace, jak z toho ven. Je to tak, jinak bych vám nabídla A bez B a vlastně bych vás tím nechala ve štychu. Říci, co je špatně je jedna věc, avšak pojmenovat kudy z toho ven mně dává daleko větší smysl. Tak teď zapojíme tu mysl, aby se necítila jako jedna ze sester odmítnutá.

V listopadu a prosinci budou lítat třísky, to jste si už asi všimnuli. U nás i u druhých. Můžeme mít pocit, že jsme se ocitli v zemi „tupců" a chtěli bychom je všechny vykopnout na Mars. Ok, to se klidně může dít. Prvním krokem je validovat a přijmout všechny emoce, které cítíme. Neobviňovat se ve studu a sebezpochybnění, nýbrž uznat, že tohle si prostě teď dovolím cítit. Je to náš vlastní stín, ale je v pořádku ho mít. Není to o tom, že hodnotíme druhého jaký je, nýbrž  o tom, že mám v kontextu situace nějaké pocity. Zalézt si někam do své „jeskyně", kde to můžeme uvolnit je prvním moudrým krokem. Tam to musí z těla ven. V tomto případě platí více, než kdy jindy, pořekadlo našich babiček, že myslet si znamená prd vědět. Pravdu měly, moudré ženy. Nepřemýšlet, ale fyzicky uvolňovat.

Teprvé poté se náš hněv bude proměňovat do ochoty. Ochoty vidět věci jinak, udělat něco jinak, udělat první krok nebo možná ten poslední a něco uzavřít. Nebude to ale v hněvu, nýbrž v úctě, pokoře a lásce. Víte, jak se říká, že o mrtvém jen to dobré? Tak toto se týká i situací, vztahů, rolí, zkušeností a všeho, co se nám v životech děje. Nemůže to ale jít jenom z hlavy. Sesterské partnerství rozumu a srdce je vůbec základním předpokladem!

Srdce chce mír, pokoj a lásku. Hlava chce respekt, rovnost a klid. Spolu nabídnou do dané situace světlo, za kterým jsme ochotni kráčet. Až už je to světlo na konci tunelu, světlo v mysli nebo světlo Boží. Každý nechť následuje to své. Tady se teprve naše sestry spojí v lásce, úctě a respektu. Naštvání a zhrzení je nedílnou součástí změn a cest za láskou a radostí. Pokud odmítáme jedno, nedostaneme druhé. Kyvadlo hodit také nekmitá jen v jedné polovině, že? 😉

Je to zároveň příprava na příští rok. Ale o tom až v dalším postu zde na skrytém webu. 😇

Dovolme si tedy čas mezi Dušičkami a Zimním Slunovratem využít právě díky třaskavým situacím, které nám mají ukázat, kde se zlobíme, protože nám na tom záleží, protože to máme rádi, protože to milujeme, protože o to nechceme přijít.... Využijme mlhy, abychom se měli kam se svými pocity schovat a v neviditelnosti je uvolnit. Využijme tento čas, kdy můžeme mít pocit, že jsou všichni z jiné platnety právě proto, abychom v této „izolaci" zjistili, kým doopravdy jsme. Jaké jsou naše hodnoty? Jaké jsou naše odlišnosti? Jaké jsou naše talenty a dary? Jaké jsou naše sny? A další 100+1 otázek na to, kým OPRAVDOVĚ JSME!

Milujme obě sestry stejně. Tu zrazenou a odmítanou stejně jako tu šťastnou a vyvolenou. Buďme vším. Pak nás čeká pocit JEDNOTY. Na něm stojí sebedůvěra a ochota. Víc pro krásné lidské společenství a sounáležitost nepotřebujeme. Uděláme to pro sebe a uděláme to pro všechny. Co cítíme, jak o tom smýšlíme, to vysíláme. Nevymýšlejme si, kdo jsme. Buďme si plně vědomí, kdo jsme. Pomůžeme sobě a pomůžeme tím všem. I přesto, že někteří budou potřebovat více času na to, aby to pochopili... 

Mějte krásný tento čas. I když to neznamená, že bude klidný... za každou situací lze ale nakonec klid najít. ❤️ Tak ať se nám to daří... 

Eliška

Autor: Eliška Lukonchik - Souvislosti života

Sdíleno s laskavým svolením autora
Zdroj obrázku: AI (ChatGPT)