Zlaté jizvy Pravdy

Osobní příběh o zrodu knihy, která loupe nánosy strachu z témat, jež prožíváme všichni.

Napsat knihu o Bibli bez dogmat, strachů a církevních doktrín? To nebylo mým plánem. Přesto si mě tento prastarý text skrze neuvěřitelné vesmírné synchronicity sám zavolal. Moje nová kniha Zlaté jizvy Pravdy (253 stran) spatřila světlo světa po hlubokém, transformačním procesu, který mě zavedl až na samotné dno vlastních sil, aby se z něj mohl zrodit nový, hojivý pohled na témata, jež v životě prožíváme my všichni.

Vzpomínám si, jak jsem jako malá holka seděla v klubu evangelické mládeže. Četly se tam příběhy z Bible a mně se svíral žaludek. Už tehdy jsem podvědomě cítila, že ten výklad, který nám předkládají, je jen starou, zatuhlou doktrínou. Pohledem plným skrytého strachu, dogmat a napětí. Slovíčka jako „nesmíš" a „přísný trest" mě paralyzovala.
Tehdy jsem ztratila víru. Moje dětské srdce odmítalo uvěřit, že by Bůh měl být zlý, trestající nebo omezující. Ztratila jsem víru. Takového Boha jsem ve svém životě nechtěla, a tak se ve mně na dlouhé roky usadilo zklamání a přestala jsem tuto instituci i kostely navštěvovat. Paradoxem je, že mě tyhle symboly – a Bible samotná – neustále doprovázely a „pronásledovaly" na každém kroku mého života. Jako by na mě tiše čekaly.

Volání hor a křížová cesta, která změnila vše...
Moje cesta zpět k Bibli a k napsání Zlatých jizev Pravdy mne nevedla skrze její teologické nebo intelektuální studium. Všechno se to otevřelo v tichu přírody, na výletě v horách. Seděla jsem tehdy na chatě, dívala se z okna a zvenčí na mě neustále intenzivně volalo jedno konkrétní místo. Nedalo mi to, vydala jsem se tam. A objevila jsem křížovou cestu.
Jak jsem stoupala do kopců, krok za krokem tou křížovou cestou, začaly mi shůry chodit jasné a silné informace. Přišlo poselství: Je čas podívat se na Bibli jinak, na její skutečný obsah, a napsat o tom knihu.
V té chvíli mi v hlavě vyvstala celá struktura, jakási pevná páteř knihy a její hlavní témata.
Po návratu domů jsem okamžitě sedla a začala psát. Bylo to neuvěřitelné, rychlé, nesmírně silné psaní, které trvalo magické tři měsíce. Slova prostě tekla sama.

Rok čekání na integraci těla...
A pak, těsně před poslední částí, mě proces náhle a nekompromisně zastavil. Stála jsem před kapitolou Tělo – prostor vtělené milosti. Písmena přestala téct. Zdroj utichl.
Kniha musela čekat celý jeden rok. Dnes už vím proč. Během toho roku jsem totiž musela projít hlubokými, nesmírně intenzivními ponory do traumat uložených v mém vlastním těle. Cítila jsem to jako doslovné sesedání ducha do hmoty, jako hlubokou integraci a plné přijetí sebe sama. Nemohla jsem psát o těle, dokud jsem to neprožila v každé své buňce.
Když byl proces dokončen, přišel den, kdy mě kniha opět zavolala. Během jednoho jediného měsíce jsem ji dopsala.
Vedení až do poslední tečky.
Vesmírné tvořivé ticho mě ale neopustilo ani potom. Když jsem byla po dopsání na vycházce v lese, začaly mi chodit další přesné instrukce: ukázalo se mi, jak přesně má vypadat obálka knihy, přišla informace o tom, koho oslovit na korekturu a kdo mi doporučí toho správného tiskaře. Všechno do sebe zapadlo s naprostou lehkostí. Za pouhé tři měsíce od poslední tečky kniha fyzicky vyšla a spatřila světlo světa.
Zjistila jsem to, co jsem jako malá holka podvědomě věděla už dávno: že Bible je ve skutečnosti živým portálem vědomí. Vědomím, které nelimituje a nesoudí, ale naopak léčí, povzbuzuje a volá nás zpátky domů – k sobě samým.
Zrodila se kniha, která loupe nánosy strachu z témat, jež prožíváme všichni
Z mého vlastního léčení, slz a hlubokých vhledů nakonec vykvetlo něco hmatatelného. Moje kniha Zlaté jizvy Pravdy. Je to 253 stránek poctivé vnitřní plavby. Nečekejte žádnou suchou teorii.
Do každé kapitoly jsem sice vetkala konkrétní biblický obraz nebo citát, ale nenechala jsem ho v minulosti. Bible je pro mě spíš živým zrcadlem. Ukazuji v knize, jak tyhle prastaré příběhy můžou promlouvat k tématům, která důvěrně známe my všichni – i ti, kteří Bibli v životě nečetli.

Pocity viny, selhání a vyhnání: Všichni v sobě nosíme chvíle, kdy jsme se cítili oddělení, nedostateční nebo „vyhnaní z ráje". Ukazuji, jak v těch největších stínech a bolesti znovunalézt první dotek milosrdenství.
Hranice, zákazy a naše vnitřní svoboda (Desatero): Jak přepsat vnitřní programy strachu a zákazů, které nás v životě svazují? Co když páté přikázání „Nezabiješ" ve skutečnosti znamená: Nezabíjej své vlastní světlo, svou naději, své city a touhy? Jak proměnit dogmata v klíče k vlastní duši.
Síla ženského principu a archetypy žen: Odvaha, zranitelnost a divokost žen, které se nenechaly zastavit časem ani prostorem. Témata přijetí, mateřství, dcerství a síly, která rezonuje v každé z nás.
Zrada, odpuštění a selhání: Skrze archetyp Jidáše a Petra se díváme do vlastních propadů a chvil, kdy jsme zradili sami sebe nebo druhé. Jak v sobě najít sílu jít dál a odpustit si?
Tělo jako náš nejvěrnější kompas: Moje nejsilnější kapitola. O tom, jak uvolnit staré bolesti a traumata uložená v buňkách našeho těla, jak se spojit s přítomností a dovolit si bezpečně dýchat v naprostém přijetí.
Svlékáme spolu ty staré nánosy strachu a viny, abychom objevili, že i z těch nejtěžších jizev může vzejít zlato. Že každá slza, kterou jsme kdy nechali padnout, v sobě nese vláhu pro novou půdu v nás. A že každé naše shořelé místo je jen přípravou pro nový růst.

Kniha Zlaté jizvy Pravdy je již na světě a já cítím obrovskou vděčnost. Na konci každé kapitoly na vás navíc čeká krátká závěrečná kontemplace – hluboké otázky k rozjímání, které vás jemně otočí k sobě samým.
Pokud cítíte, že vás tato energie volá, a chcete se na známé životní pravdy podívat úplně jinýma, hojivýma očima, napište mi do zpráv. Moc ráda vám pošlu váš výtisk, a pokud budete chtít, ráda vám do něj vepíšu i osobní věnování.

S láskou,
Petra Havlová

Sdíleno s laskavým svolením autora
Autor a zdroj náhledového obrázku: Jitka Saniová, vytvořeno pomocí AI