O domově a zakořenění

Domov není jen místo, kde bydlíme. Je to prostor, ve kterém se cítíme v bezpečí. Kde můžeme být sami sebou. Kde si tělo odpočine a mysl se zklidní.

Ne každý to zažil. Někdo byl celý život v pohybu – stěhoval se z místa na místo, nikdy nikde dlouho nezůstal. A někdo sice bydlel "na jednom místě", ale nikdy to nepřijal jako domov. Možná tam nebyl klid. Možná tam nebyla láska. A možná tam byl neustálý tlak, že se musí přizpůsobit.

Když konečně zakotvíme – v prostoru, který s námi ladí – dějí se uvnitř nás změny. Můžeme se víc uvolnit. Přestáváme být neustále ve střehu. Mění se i náš vztah k času – nemusíme spěchat, protože víme, že máme kam se vracet. A máme kde zůstat.

Někteří lidé se stěhují pořád dokola. Často to není jen proto, že hledají lepší byt nebo větší dům. Hledají místo, kde by mohli dýchat. Místo, kde by jim bylo dobře. A někdy možná hledají něco, co si ale nejprve potřebují vytvořit sami v sobě – pocit bezpečí a klidu. Bez něj žádný prostor nebude dost.

Prostor, ve kterém žijeme, na nás působí. Když je kolem nás chaos, těžko se soustředíme. Když jsme obklopeni věcmi, které nemáme rádi, těžko se nám odpočívá. Naopak – když si prostor kolem sebe postupně tvoříme vědomě, podle svých potřeb, může se stát zrcadlem našeho nitra. A může nám pomoci uzdravovat věci, které jsme dřív neviděli.

Zakotvení začíná uvnitř. V momentě, kdy si dovolíme zastavit se. Přiznat si, co potřebujeme. A dát si čas, prostor a péči.

Autor: Kateřina Vyšehradská
Zdroj: www.kucharka-zivota.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora