Afirmace: Ne slova. Vstupní kódy. Pojďte je plně používat!

Je zvláštní doba.

Na Zemi proudí energie, které tolik generací před námi vůbec neuneslo. A přesto tu teď jsme — ve zrychlení, kde se realita formuje podle toho, kam upřeme pozornost, víru, záměr.

Afirmace.  
 Slovo, které internet proměnil v povrchní nálepku.

"Opakuj si tohle a budeš šťastný."

Jenže… nefunguje to, že?

Nefunguje to, pokud člověk nerozumí tomu, že afirmace nejsou věty. Jsou to klíče.

Každý člověk tvoří. I když si to neuvědomuje.

Od rána do večera afirmujeme — nevědomě.

"Jsem neschopná."

"Nikdy to nebude jinak."

"Peněz je málo."

"Láska mě vždycky zklame."

Tohle nejsou jen myšlenky. To jsou energetické příkazy.

Mysl je vysílač. A co vysílá, to přitahuje zpět. Realita odpovídá. Takže nezačínáme afirmacemi, ale zastavením:

"Co o sobě vlastně celý den říkám?"

Afirmace není kouzlo. Je to vnitřní rozhodnutí. Až když si člověk uvědomí, co říká sám sobě podprahově, může začít měnit tón. Afirmace neznamená, že si desetkrát napíšu do deníku, že jsem krásná. Znamená to, že si dovolím zrušit starý program. Odpustím, že jsem tomu kdy věřila. A v tichu nechám zaznít:

"Jsem láskou tvořená. A jsem přijímaná."

Ne jako výkřik. Ale jako návrat domů. Afirmace jsou rituálem každodenního vědomí. Nejsilnější afirmace nejsou ty, které si říkáš v sešitu. Jsou to ty, které vkládáš do svých kroků, do ticha, do vody, do dechu, do toho, jak mluvíš se svými dětmi, partnerem, sama se sebou. To je opravdová práce. Ne pohodlná. Pokud bolí, je třeba tou bolestí chvíli projít. Ne ji překrývat větou "všechno je v pořádku". Ne — všechno má své místo. Afirmace nejsou náplast. Jsou jako semínka, která zaséváme do čirého prostoru poté, co jsme dovolili půdě se otevřít, popadat dech, přijmout déšť.

Afirmace nejsou výmysl ezoteriky. Jsou přirozeností duše.

Duše mluví jazykem energie.

A každé slovo, které řekneš v souladu se svým vnitřním věděním, je jako kód vnořený do matrice. Když se přidá víra, záměr a otevřenost — realita se hýbe. A právě v téhle době, kdy je vše živější, jemnější, rychlejší, je afirmace nedílnou součástí života.

 Tak si dovol vybírat slova s vědomím, že Tvoříš.

Ne opakováním frází, ale vědomým tichým "ano" nové cestě.

A když se tě někdo zeptá, co děláš…

"Přelaďuji své vnitřní vysílání.

Vracím se do souladu se sebou.

Vyslovuji pravdy, které mé buňky znaly dřív, než jsem přišla na svět."

To je afirmace. Ne slova. Paměť světla.

Autor: Kateřina Vyšehradská
Zdroj: www.kucharka-zivota.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora