Většina problémů ve všech typech vztahů vzniká proto, že nejsme schopni:

1) vidět věci pravdivě. To je obvykle doprovázeno nějakou formou strachu o nás samotných, který funguje jako okov k dané nepříjemné situaci nebo osobě. Pokud změníme úhel pohledu a dáme průchod

2) EMOCI, která takový příběh kóduje do nekonečné smyčky, rozpustí se a narativ našeho života s dotyčnou osobou se sám změní. Takže si dáme jeden příběh z každodenní praxe.

Pokud tě kontinuálně deptá třeba tchýně tím, že ti neustále předhazuje, jaký más doma binec a že by ses měla starat o jejího syna svědomitěji a vařit lépe, všechno v tobě prvně buble zlostí. To se jí to, babě jedné, stará o dokonalou domácnost, když nemusí chodit do práce/nemá dluhy/malé děti/XYZ. Drzost toto, že ano.

Potom se začneš litovat, jak nikdo nevidí kolik úsilí do zmiňovaných činností vkládáš a jak skvěle se o muže i děti staráš, i když máš děti, práci a XYZ. Pak ti dojde, že tě deptá i to, že se tě nikdo nezastane a tvůj manžel s ní dost možná tiše souhlasí. O tom svědčí v tvých očích hláška "no je pravda, že u nás měla vždycky uklízeno i navařeno, když jsem byl malej".

A na závěr v tobě začne hlodat tichý, ale fakt nepříjemný hlásek.. že co když jsi vážně tak hloupá a neschopná a opravdu teda děláš VŠECHNO špatně. V tuhle chvíli si nejspíš najdeš nějakou kamarádku, které se vybl*ješ, shodnete se na tom, že tchýně je kráva, protože kamarádka Jaruš taky říkala, že jsi dokonalá matka i manželka, a spokojeně odcházíš se vztyčenou hlavou... vstříc dalšímu verbálnímu útoku, který tě opět složí. Bez ohledu na to, jestli se tchýni vzepřeš nebo to tiše přejdeš.

1) vidět situaci pravdivě= uznat platnost emocí všech zúčastněných bez toho, abych jim kladl/a odpor.

Tzn. "tchýně nevidí moje úsilí, uklizenou domácnost a spokojenou rodinu".

Tak to je. Klást tomu odpor znamená nepřijmout to.Což už máme za sebou. Nechci to přijmout proč? Protože kdyby měla pravdu, tak by to znamenalo že bych byl/a hloupá/neschopná/ŠPATNÁ, a tedy

2) by to znamenalo cítit bolest/strach/nepřijetí.

Fakt vůbec nezáleží na tom, že jsi skvělá matka i hospodyňka. Fakt záleží jenom na tom, že nechceš uznat, jak moc by bolelo kdyby tchýně měla pravdu. Představa té bolesti je pro Tebe šílená (protože by to mohlo znamenat že jsi jako Tvoje máma nebo jakýkoli další emoční uzel), a znamenala by tedy obrovskou potupu/bolest. Takže do všeho svého konání bušíš na 130%, aby bylo vše dokonalé a aby nemohla říct co říká... A ona to stejně říká dál.

Pochop už, že abys uzdravil/a váš vztah, je třeba uznat, že takhle tě vidí proto, že na to má nejspíš nárok. Nejspíš karmicky, z dob kdy jsi se opravdu nestarala. Anebo z jakéhokoli jiného důvodu, je to fuk.

Jakmile uznáš, že v jejich podání reality tebou kdokoli pohrdá nebo ti škodí, protože k tomu mají nejspíš nějaký svůj starý zapšklý důvod, který s aktuální realitou nemá nic společného.. vidíš to konečně pravdivě.

Když k tomu i pocítíš to ponížení z toho, jak moc špatný v jejich očích jsi, uznáš že jsi dost možná i někdy špatný být mohl a srovnáš mezi vámi energeticky dluh v podobě omluvy za vše, cos jim kdy dost možná provedl, i když si to vědomě neuvědomuješ.....

Pak je velmi pravděpodobné, že najednou bude stačit, i když uklidíš jen napůl a tchýni to bude úplně fuk.

Situace i vás vztah se uzdraví sám. Ale až poté, co v sobě sám tiše uznáš a procítíš, že na nějaké úrovni se dotyční dost možná měli nárok na Tebe zlobit.

Je to pětiminutovka nepohodlí, výměnou za roky vyčerpávajících interakcí. Ale komu se do toho chce, že? Cítit pro sebe-terapeutické účely stud a vinu je přece fuj, já nic nikomu neprovedl... Říká ego. A tak se mydlí dvě ega desítky životů stále dokola, aby se jeden z nich necítil na chvíli náhodou špatně.

Ale kdo se umí vědomě ponořit do přiznání toho, že kdysi jsem dost dobrá někomu fakt ublížil (obvykle těm, kteří nyní ubližují nám), přijmout na moment vinu a následně ji spláchnout upřímným odčiněním a omluvou, ten je v očích každého, kdo VIDÍME, opravdový hrdina. Protože díky své odvaze pro emočních 5 minut nepohodlí harmonizuje celé rody a komunity.

A v neposlední řadě zkvalitňuje svůj vlastní život a svoje vztahy. A to je, za mě, nejvíc.

L.

www.vzkazyduse.cz

utor: Lucie Režná
Zdroj: www.vzkazyduse.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora