Karetní výklad strážných andělů pro týden od 13. do 19.11. 2023

Milí přátelé, 

moc vám všem děkuji za vaši milou podporu během mé rekonvalescence, která sice stále probíhá, ale už je mi mnohem lépe 🙂 
Podzimní dny nás zvou k cestě do našeho nitra a k meditacím o našem životě. Po intenzivním letním období nastává čas k pozvolnému ústupu, ke zklidnění a k odpočinku. Energie ve světě mohou být pro vnímavé osoby velmi frustrující a je proto velmi důležité pravidelně si doplňovat své síly, o které přicházíme už tím, že všechno dění vnímáme (byť třeba ne vědomě). Mnohé frustrující energie jsme mohli do sebe pohltit a pokud se od nich neočistíme a neuvolníme je zdravým způsobem ven (např. psaním deníku, meditací, vyplakáním, pohybem aj.), mohou se začít projevovat v naší vlastní podrážděnosti, únavě, frustraci a také zkresleným vnímáním, kvůli kterému všechno vnímáme hůř, než jaké to ve skutečnosti je. Naši andělé nám proto doporučují mít nyní jako hlavní prioritu důkladnou psychohygienu a být si vědomi energií, které nás obklopují, kterým věnujeme pozornost a které do sebe pojímáme. Naučíme-li se vědomě si vybírat, co do sebe přijmeme a co nikoli, a pravidelně se očišťovat od toho, co už jsme absorbovali, pomůže nám to vidět věci jasněji a nemít na svých bedrech zbytečnou tíhu, která vůbec nepatří nám. Sobě samým i všem ostatním nejvíce pomůže, budeme-li se cítit dobře a budeme-li následovat cestu, o které víme, že je pro nás ta pravá.  ♥

- Magda

Pro tento týden jsem použila tyto karetní sady: 

Jako vždy platí, že kromě vedení ve formě výkladů a všelijakých předpovědí má každý svou vlastní intuici, a toto individuální vedení má vždy přednost. Pokud tedy budete vnímat některé věci jinak, napadne vás k tomu ještě něco dalšího, nebo budete mít pocit, že konkrétní část výkladu se vás osobně netýká, je to v pořádku, poslechněte svou intuici ♥

* * *

Z Tarotu strážných andělů nám pro tento týden vyšla Osmička Myšlenek, která vypovídá o tom, že se cítíme být v pasti, že si připadáme v určité situaci bezmocní, jako bychom měli svázané ruce. To však nemusí být vůbec pravda a naše situaci nemusí být zdaleka ta bezvýchodná, jak se nám zdá. Tato karta nám říká, že ono "vězení", ve kterém si nyní připadáme zavření, je především v naší vlastní mysli. Určité myšlenky nebo myšlenkové návyky mohou v našich očích zkreslovat realitu a dělat ji horší, než ve skutečnosti je. Mnohdy není problém ani tak samotná situace, jako spíš způsob, jakým o ní přemýšlíme - a v důsledku toho také to, jak se cítíme při tomto myšlení. Možná jsme uvízli v negativitě, pesimismu nebo strachu, a podle toho pak na všechno nahlížíme. A co víc - svým naladěním si k sobě přitahujeme další a další zkušenosti, které nás v těchto energiích podporují a udržují. 
Touto kartou nám Nebesa připomínají moc, jakou mají naše myšlenky nad naší realitou a jejím vlivem na nás. Přestože určité věci jsou prostě takové, jaké jsou, stále máme moc si zvolit, jakým způsobem o nich budeme smýšlet, jak je budeme vnímat a jak na ně budeme reagovat (a zda vůbec). Máme si uvědomit, jakým způsobem sami sebe stavíme do pozice obětí, nebo se v ní udržujeme - a přiznáme-li si to, máme pak také šanci s tím něco udělat a pokusit se začít přemýšlet jinak. Naši andělé nám rádi pomohou, budeme-li ochotni své smýšlení změnit a nebudeme lpět na své negativitě. 

Z Orákula víl nám vyšla karta Vnitřní dítě, která nám říká, že mnohá negativní přesvědčení a různé návyky, které nám stojí v cestě za štěstím a svobodou, pocházejí z našeho dětství. Možná jsme byli v rodině zanedbáváni a naučili jsme se, že nejsme důležití, že na nás nezáleží a že je nám souzeno být sami. Možná jsme se naučili, že si všechno dobré musíme něčím zasloužit či vykoupit. Možná jsme uvěřili, že je s námi něco špatně. Nebo jsme něco provedli a od té doby si k sobě přivoláváme různé "tresty". Ať už se jedná o cokoli, pokud jsme si to nevyřešili a nepřekonali to, můžeme si nadále do života přivolávat různé okolnosti, které nám zpětně potvrzují naše niterná přesvědčení. Místo abychom tedy rozebírali své aktuální okolnosti, pohlédněme do svého nitra, zda tam nenajdeme hluboko pod povrchem nedoléčené pocity našeho vnitřního dítěte, které na sebe tím, že nám přivolává tyto situace do života, upozorňuje, abychom si ho všimli a pomohli mu. 
Jinak je tato karta výzvou k tomu, abychom se více radovali a dopřávali si čas na zábavu, na hraní a uvolnění. Jinými slovy - nemáme všechno brát tak vážně a máme povolit své sevření. Čím více máme pocit, že na nějaké hraní nemáme čas, tím důležitější to pro nás je. Nebesa nám touto kartou vzkazují, že naší situaci (a také našemu zdraví) teď nejvíce pomůže, když se přestaneme stresovat a utápět se v negativních myšlenkách (viz. první karta) a dovolíme si alespoň na chvíli cítit se dobře a zdravým způsobem se "odvázat". Nakonec můžeme zjistit, že právě povolení našeho sevření napomohlo naší situaci k samovolnému uzdravení - a nebo se nám díky uvolněné, otevřené mysli náhle dostane nového nápadu, co bychom mohli pro zlepšení udělat. 

Z Orákula poslů světla nám vyšla karta Životní cesta, která nám připomíná, že spoustu našich zkušeností a lekcí jsme si pro tento život sami vybrali ještě před příchodem na tento svět, a že také z toho všeho, co nyní prožíváme, si můžeme odnést mnoho důležitých uvědomění, zkušeností a lekcí, které nám pomohou v naší budoucnosti. Tato poznání přitom nemusíme dostávat jen ve formě hlubokých duchovních prozření, ale i v podobě "obyčejných" každodenních zážitků v našem osobním životě. I zdánlivě nedůležité a běžné věci mohou hrát roli v tom, jak naplňujeme poslání svého života. 
Mnohé věci se učíme i skrze obtížné životní situace, které často mění i nás samotné - a je to tak v pořádku. Tento "duchovní trénink" se může projevovat například v situacích, kdy se nemůžeme rozhodnout, zda se něčeho držet a nebo se pustit; v situacích, kdy jsme zaseknutí na místě a nemůžeme se hnout bez ohledu na to, jak moc se o to snažíme; v situacích, kdy jsme unavení a máme chuť to vzdát. Naši andělé nás povzbuzují, abychom se i přes to všechno nepříjemné nevzdávali a měli víru, že všechno to důležité, co máme pochopit, se v pravý čas dozvíme, a že děláme velké pokroky, přestože takový dojem vůbec mít nemusíme. 
Zajímavé je, že i na této kartě jsou děti - připomínají nám tu hlubokou moudrost, kterou si v sobě přirozeně nesou, i schopnost cítit úžas a radost, dávat průchod svým pocitům, otevřeně se vyjadřovat a žít přítomným okamžikem. To všechno jsme kdysi uměli i my - a nikdy není pozdě v sobě tyto schopnosti a vlastnosti oživit. I to může být jedním z našich úkolů na naší životní cestě. Dokážeme-li se navzdory nepříznivým okolnostem otevřít lásce, radosti a pravdě, pomůže to nejen nám, ale i mnohým dalším, kterým posloužíme jako příklad. 

* * *

SHRNUTÍ
V tomto týdnu se můžeme potýkat s problémy, které si sami vytváříme svým myšlením. Ať už jsou to pouze fiktivní scénáře v naší hlavě a nebo skutečné situace, na které ale reagujeme pod vlivem svých přesvědčení, jedná se o výzvu ke změně těchto našich myšlenkových vzorců. Nám se tak uleví a předejdeme tak dalším zbytečně vyhroceným situacím. Máme si uvědomit, že nic není tak hrozné, jak se nám může zdát, a že mnohem větší škodu než samotné situace na nás páchá způsob, jakým o nich přemýšlíme. 
Abychom získali zdravý nadhled, máme si dopřávat pravidelně čas na uvolnění a zábavu. Ať už si zvolíme jakoukoli aktivitu, která nám pomůže se od srdce zasmát, něco pěkného vytvořit nebo se něčím potěšit, velmi nám to pomůže cítit se lépe a naše mysl se tak projasní. Získáme větší odstup a zdravou objektivitu, díky kterým budeme moci každou situaci zvládnout mnohem efektivněji. 
Nakonec nám pro tento týden Nebesa připomínají naše duchovní zkoušky a důležitý růst, kterým právě procházíme - byť nám to tak možná nepřipadá. Všechno, čím procházíme a co překonáváme, nás posouvá dále a pokud si momentálně nevíme rady, odevzdejme to do rukou Nebes, která nám prostřednictvím naší intuice dají v pravý čas vědět, bude-li třeba, abychom něco podnikli. 
Tento týden máme věnovat svému (možná zapomenutému nebo opomíjenému) vnitřnímu dítěti a všem těm pocitům, myšlenkám a zážitkům, které v něm zůstaly a které nadále žijí hluboko v našem nitru, odkud volají o pozornost a mohou ovlivňovat naše nynější myšlení, vnímání a jednání. Každá chvíle, kterou věnujeme své vlastní dětské duši, velmi pozitivně ovlivní náš nynější dospělý život. A máme-li nějaké děti ve svém životě, nechme se od nich učit. ♥

* * *

Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥

* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX
* * *

Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci

Autor: M. Techetová
Zdroj: andelskydenik

Sdíleno s laskavým svolením autora

Pozvánka na přednášku Alžběty Šorfové

Zveme Vás na přednášku Alžběty Šorfové,
která proběhne dne 19.11. ve 13:00 na 6. Mezinárodní konferenci exopolitiky, historie a spirituality zaměřenou na téma: MIMOZEMŠŤANÉ MEZI NÁMI.

Konference se koná o víkendu 17. až 19.11.2023 ve filmových ateliérech Studio Pokrok, Chlumova 7, Praha 3.

Slevu 200 Kč pro diváky Cest k sobě získáte po zadání slevového kódu: „CESTYKSOBE“ 
(Nevztahuje se na online vstupenku)

Těšíme se na Vás.

Novoluní ve Štíru

13.11. V 10h27 nastává Novoluní ve Štíru. Nov na 21° Štíra je v konjunkci s Marsem, v dynamické opozici na Uran v Býku a v harmonickém trigonu na Neptun v Rybách.

Novoluní - znamená, že nám přivrácená strana Měsíce leží úplně ve tmě. Na několik hodin pak není rozeznatelný a na Zemi vládne "novoluní". Novoluní představuje nové začátky, ale také ukončení a vnitřní přeměnu. Tvůrčí myšlenky a nápady jsou velmi originální, je třeba je využít, dát jim směr a formu. Máme před sebou mnoho možností, musíme si z nich jen vybrat. Nov je zlom mezi vyčerpáním a přívalem nové energie. Zpočátku tuto energii můžeme vnímat jako napětí, neklid, netrpělivost a vzrušení, které může přecházet do podrážděných reakcí. Cítíme aktivitu, ale nevíme, kterým směrem ji zaměřit. Něco začíná, ale je to tak neuchopitelné, hoříme nedočkavostí, abychom se do toho pustili. Energie a vlivy dnů novoluní jsou nejvýrazněji cítit před okamžikem novoluní.

Nov ve Štíru se týká oblasti intimity, erotiky, moci, emocionální manipulace (stínová stránka Štíra) - v emoční i erotické oblasti nyní může nastat transformace, která pomůže léčení těchto oblastí. Noc je v konjunkci s Marsem – Mars koresponduje s mužstvím, mužskou částí osobnosti (u žen), s naší odvahou, vůlí, schopností dosáhnout toho co chceme, s pudovou a pohybovou energií - v tomto novoluní dřímá velká síla a energie, kterou můžeme využít k nasměrování našich cílů a také k léčení a transformaci mužství a vztahu k mužskému světu.

Toto novoluní je velice vášnivé , intenzivní a bouřlivé- může v nás probouzet nutkání radikálně řešit svou situaci, zejména v oblasti partnerských vztahů - měli bychom však vlastní budoucí kroky řádně promyslet a nejednat v náhlém popudu.

Harmonický trigon od Neptuna v Rybách zesiluje intuici a harmonický trigon od Urana v Býku napomáhá pozitivním změnám i v oblasti hmotné a finanční.

Na fyzickém těle Štír ovládá pohlavní orgány, penis, vaginu a dělohu, vylučovací orgány, močový měchýř a konečník. Všechny tyto orgány jsou nyní velice citlivé a my se můžeme věnovat péči o ně.

Učební témata Štíra jsou odevzdání, vzdání se, puštění - důvěřujme přirozenému proudu života a uvědomme si, že pokud chceme v životě mít a zažít něco nového , je třeba nejdříve pustit a odevzdat to staré. Tato témata se budou týkat zejména oblasti (domu) v němž máme znamení Štíra.

Štíři otevírají nový lunární cyklus.

Autor: Věra Šourková
Zdroj: astrologie-a-numerologie

Sdíleno s laskavým svolením autora

Pohádková spiritualita – 1. část

Seriál je určen pro rodiče a jejich děti. Přináší malou inspiraci k rozhovoru s dětmi o různých bytostech. Povídání, kdy se děti zamýšlejí zábavnou pohádkovou formou, jak si představují bytosti a tím se učí přemýšlet „sami“, neboť nynější svět přináší tendenci ovlivňovat lidské myšlení (od dětského věku) skrze populární osobnosti z internetu. A tak bych chtěla přispět k tomu, aby vznikaly projekty, kdy děti přemýšlí o odpovědích sami a povídají si o tom s rodiči. Nechci, aby to byl „vážný seriál“. Děti mají zůstat dětmi, věřit, že tohle povídání s rodiči je šťastně pohádkové. Ony samy se v dospělosti rozhodnou, do kterých bytostí vloží svou víru. Teď je to nejdůležitější, aby ukázaly, co si představují a co cítí. 

Krátká pohádka pro děti

Skřítek Vítek se podíval z okna a uviděl, že se les začíná připravovat k odpočinku. Podzimní listí už téměř spadalo. Na jehličkách smrků a borovic se začaly objevovat první sněhové vločky. „Hurá, konečně si můžu vzít kulicha a šálu.“ Ze skříně vytáhl veselou pruhovanou šálu a čepici. „Mně to sluší,“ radostně vykřikl skřítek.

„Já chci taky kulicha a šálu,“ ozval se za ním smutný hlásek lišáka Karlíka. Do chaloupky nakoukly i další skřítkovi lesní kamarádi – srnka Manka, sova Lída, zajíc Tomík, veverka Eliška, sýkorka Petruška. 

A všichni si moc přáli, aby také měli zimní čepici a šálu. Skřítkovi bylo do pláče. Nevěděl, kde by obstaral čepice a šály. Navíc neměl čas, nastal nejvyšší čas doplnit zásoby na zimu. Moc si ale také přál, aby zvířátka měla radost. Co teď?

Kolem domečku letěla straka Radka. Sedla si na okenní parapet a nakoukla oknem dovnitř. A hned jako správná zvědavá straka začala vyzvídat. Když se dozvěděla, proč je skřítek Vítek smutný, zaťukala si křídlem do hlavičky. „Skřítku Vítku, to je přece jasný. A snadný.“ Skřítek nechápal, co tím myslí. Straka si opět zaťukala křídlem do hlavičky. „No, musíš udělat obojí. Zásoby i najít čepice a šály pro zvířátka. Já tě znám, jedině tak tu nebudeš sedět jako spadlá rozšlápnutá šiška.“

To byla rada! Tentokrát si skřítek Vítek zaťukal na čelo a pak si dal ruce v bok, aby strace vynadal. V tom ho napadlo, že má straka vlastně pravdu. Začal přemýšlet. Čepice a šály se nenacházejí, ty se vyrábějí. Kdo by mu mohl pomoct? Třeba by mu pak zato zvířátka pomohla se zásobami. A najednou mu to došlo. Radostí vyjekl: „Otevřu si lesní obchůdek s čepicemi a šálami.“

Straka Radka málem spadla z parapetu. Poté si ale začala zvesela notovat. „Jo, jo, já jsem chytrá straka, krásný ptáček, každý chce straku Radku za kamarádku.“

Moc se nerýmovalo, ale skřítek byl rád, že je straka veselá. Jako každý skřítek byl rád, když jsou zvířátka šťastná. A on měl navíc spoustu práce. Utíkal za lesními kmotříčkami a ty mu slíbily, že upletou šály a kulichy pro ptáčky. V městě, kde stály kontejnery na staré oblečení, mu hodní lidé dali staré šály a čepice. Byly děravé, kapradinové víly je ale snadno spravily. A nakonec mu pomohla i Měsíční čarodějka, která mu upletla čepice a šály na velká zvířátka jako jsou medvědi a jeleni. 

Za pár dní si otevřel obchůdek pro lesní zvířátka. Méďa Péťa mu dal za šálu košík hub. Veverka Eliška přidala pět žaludů za žlutého kulicha s bambulí. Lišákovi Karlíkovi se líbil modrý kulich a dal za ně skřítkovi plnou pacičku kaštanů. Sýkorky a vrabčáci přinesli v zobáčcích šípky na zimní čaj. Sově slušela červená šála. Skřítkovi dala usušené borůvky. Vlk Bohouš přinesl koš spadlých jablíček a hrušek. A zato si vybral zelenou šálu a kulicha. 

A co straka Radka? Pořád si zpívala, jak je chytrá. Když dostala růžovou čepici a šálu, ještě k tomu přidala, jak je krásná. Všichni se smáli, v lesním obchůdku bylo veselo. Straka Radka měla zase pravdu. Nyní, když měl skřítek zásoby na zimu a zvířátka byla šťastná, vůbec se netvářil jako spadlá rozšlápnutá šiška, měl velkou radost. Vždyť je přece príma, když jsme spolu šťastní. 

Pár otázek pro děti:

Jak si představuješ svého skřítka?

Je moudrý, starý a usmívá se - je to veselý kluk, má batůžek a chodí do lesní školy

Jaké zvířátka ho doprovází?

Jedno (řekni, které) - má jich víc (vyjmenuj je)

Představ si, že by ses dostal(a) do pohádky a mohl si vybrat nějakého skřítka za svého kamaráda. Jaký by to byl ?

Lesní skřítek – zimní skřítek – horský skřítek – stromový skřítek – skřítek pečující o ovoce a zeleninu – pohádkový skřítek s lucerničkou …… a třeba i všechny

Co by se ti nejvíc líbilo?

A nyní si můžete vymyslet další otázky anebo si spolu nakreslit skřítka či zadat své přání do nějakého AI tvůrce obrázků, aby dítě vidělo, jakého skřítka si vytvoří. Popisek by měl obsahovat skřítek + jaký věk + barvu oblečení + prostředí kde je + další věci, které dítě napadnou (má vedle sebe zvířátko, jaké roční období, jak se tváří atd.) 

Odpovědi vám mohou ukázat zajímavé věci. Například, spousta dětí (mám zjištěno) si představí skřítka jako klučinu. Pokud vaše dítě odpoví, že jeho skřítek je „starý děda“, může to znamenat, že v budoucnu bude cítit přírodní zemské bytosti. Jestliže s vybere za svého „kamaráda“ určitého skřítka, napovídá to, že určitou energii už cítí. Vy, kteří čtete tento seriál na webu Cesty k sobě, chodíte sem, a tudíž máte už zkušenosti se spiritualitou. Takže i vy sami už určitě umíte odhadnout, co některé odpovědi vašich dětí mohou naznačit.

Tak ať se pohádkové skřítkovské povídání vydaří a máte spolu dobrou náladu. 

2. díl ,,Pohádkové spirituality'' zde: 2. část

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova.wixsite.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Light.Sofie: Svatomartinské energie, Porozumění vlastnímu osudu; Meditace

Legenda o sv. Martinovi – čeho je obrazem?
Proč zrovna na podzim?
Porozumění vlastnímu osudu (díky sv. Martinovi)
Můžete nějak pomoci druhým k životní radosti?
Všechno jednou uzraje – i plody naší duše.
Co si počít s negativní energií, ve které se (nedej Bůh) ocitnete?
Bez radosti není Moudrosti

Sdíleno s laskavým svolením autora

autor a zdroj náhledového obrázku: ©Anneleven na webu Canva.com

YT kanál: Vědomí radosti
Zdroj videa: https://youtu.be/N4yzJocE4Ng

Tvorba vlastních voleb

Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí přátelé, všechny vás ze srdce zdravím. Vnímejte mé srdce, protože jsem s vámi spojená. Nadechujte mne. Mezi námi je bratrství, stejné smýšlení mezi mnou, vámi a širší skupinou přátelských duší, pracovníků světla. Některé znáte, jiné ne, alespoň ne v pozemském smyslu. Existuje tu však spřízněnost, větší jednota, jejíž jste součástí. Vnímejte toto spojení uvnitř sebe.

Všichni se pokoušíte nalézt rovnováhu mezi pozemským bytím a bytím vaší duše. Na jedné straně jste pozemským člověkem narozeným v těle s predispozicemi k jisté osobnosti a vyrůstali jste v kulturách a tradicích Země. Na straně druhé existuje širší realita vaší duše, vaše kosmické dědictví. Vaše duše je mnohem starší než tento jediný život a v rozmanitých inkarnacích si vytvořila mnoho zkušeností. Navíc jste také součástí širší spirituální rodiny, která vedle vaší pozemské rodiny přebývá částečně na Zemi a částečně v jiných světech.

Sloučení vaší duše s pozemským životem je pro vás často matoucí. Jak můžete obojí integorvat? Mnoho z vás cítí realitu své duše. Cítíte, že vámi proudí něco, co „není z této Země“, něco, co nemůže být přisuzováno vaší výchově, genům nebo kulturnímu zázemí. Existuje tu něco jedinečného a nepochopitelného, co z vás činí „vás“. Citliví lidé mohou zachytit záblesky své duše, neboť jsou intuitivně spojeni s tímto vnitřním světem mimo prostor a čas a často chtějí být v tomto světě plně. Cítí, že jejich Domov, jejich Zdroj, je tam a mají pravdu. Jelikož jste však tady a teď lidskou bytostí, je nezbytné toto spojení s vaší duší ztělesnit. Neměli byste spojení mezi duší a Zemí přerušit, spíše naopak: připojte se k tomuto spojení pevněji a učiňte tak s radostí a vášní. Pak jste skutečně integrovali své pozemské já a své duše.

Důvod, proč je to pro vás často tak obtížné, je, že mnoho z vás pracovníků světla dává přednost své duši nad pozemskou osobností. Předpokládáte, že vaše duše ví nejlíp, co dělat. Jako pozemský člověk byste se však měli svou duší nechat inspirovat, vy však jste a vy byste měli být tím, kdo určuje volby a činí rozhodnutí. Vy jste těmi, kdo nakonec vytváří svůj život. Dovolte mi to vysvětlit.

Často přemýšlíte: „Co bych měl/a dělat? Jak mám tto situaci zvládnout? Co to pro mě znamená?“ Máte sklon hledat odpověď mimo sebe a tím myslím mimo svou pozemskou osobnost. Pokud ještě nejste na cestě vnitřního vývoje daleko vpřed, hledáte někoho mimo sebe, aby vám dal odpověď. Někoho, ke komu vzhlížíte, někoho, koho v dané záležitosti považujete za expert. Vaše otázka tedy zní: „Můžete mi říct, co mám dělat?“ Když tak činíte, děláte se, pokud jde o pochopení a poznání, menšími tím, že dáváte druhou osobu nad sebe. Když však spirituálně dospějete, přebíráte za sebe a za své volby zodpovědnost. Stále se můžete s druhou osobou radit, radit se s někým, ke komu máte vysokou úctu, koho respektujete. Můžete radu této osoby posuzovat ze všech stran, vy však rozhodnete, co s ní učiníte. To je cesta vyzrálé duše, dospělé osoby.

Nyní všichni víte, že se byste se při konání svých voleb neměli opírat o druhou osobu. Stále tak však hodně činíte ve vztazích se svými spirituálními průvodci a duší. Například uvažujete: „Co bych měl/a v této situaci dělat? Jaká je pro mě nejlepší volba?“ Ze své touhy po bezpečí se obracíte na spirituální zdroj pro radu: na své průvodce, učitele, na anděly na druhé straně nebo na své vlastní vyšší já. Radíte se se spirituálním médiem, aby vám poskytlo „vyšší“ informace, nebo se snažíte spojit se svou duší, svým vyšším já nebo se svými průvodci sami. Podívejme se však blíže na to, co to značí. Ve skutečnosti jednáte stejně, jako když se obracíte s radou na druhou osobu: odpovědi hledáte mimo sebe.

Můžete pochopitelně říci: „Ano, ale tyto spirituální zdroje opravu vědí víc než já, mají lepší přehled či perspektivu. Mí průvodci jsou mnohem vyvinutější než já, má duše se pohybuje ve vyšších dimenzích a tak je správné obrátit se na ni pro radu.“ Když tak však činíte, znovu snižujete svou „malou“ pozemskou osobnost. Často se domníváte, že vaše pozemská osobnost není nejmoudřejší a nejvyšší částí vás samých a že se musíte obrátit na nějakou „autoritu“, která situaci chápe líp a ví, co byste měli se svým životem dělat. To je však chyba a to je moje dnešní sdělení.

Ze všeho nejdřív — duše není dokonalá, taktéž se vyvíjí. Je to dynamická realita, která se ustavičně obohacuje zkušenostmi. Duše má jistou perspektivu, která překračuje perspektivu lidské bytosti a často má větší vidění. Duše take hloubějí chápe a má větší rozhled o celkové skládačce, zatímco na Zemi z ní mate ve svých rukou pár dílků a nevidíte větší obraz. Ano, je skvělé vnímat svou duši, spojit se s ní, radit se s ní a dostat od tohoto multidimenzionálního vyvíjejícího se, dynamického zdroje informaci. Nakonec jste to však vy, vaše pozemské já, které nese pozemské jméno — to jedinečné já, kterým jste právě nyní — kdo se musí rozhodnout! V každé věci, kterou činíte, existuje moment volby, která je a vždy bude zcela vaše. Ani vaše duše, ani průvodce ani nejmoudřejší učitel na Zemi — dokonce ani Bůh — to nemůže udělat za vás. Opravdový duchovní učitel, za vás nechce převzít moc.

Potřeba činit vlastní rozhodnutí ve skutečnosti projevuje vaši jedinečnou sílu: to, že vytváříte svůj pozemský život svým vlastním způsobem. Kromě toho vy se můžete stále obracet na všechny druhy zdrojů poznání a moudrosti, jak na ty pozemské, tak na ty kosmické. Vaší výzvou je však uvést tyto vnější zdroje do své vnitřní pravdy a vnímat, co je pro vás správné a co není. Neexistuje nic jako absolutní vědění — vše je relativní. To, co je pro vás skutečností, se ve vašem životě projevuje ve vztahu mezi vámi a světem a tento vztah je pro každého člověka jedinečný a odlišný. Nezáleží na tom, kolik informací obdržíte zvnějšku. Bez ohledu na to, kolik informací získáte, je důležité, tyto informace vyhodnotit ve vztahu ke své situaci — ke své každodenní realitě a pozemskému bytí — vnímat, zda jsou aplikovatelné.

Vnímejte svou pozemskou osobnost se všemi jejími aspekty: s jejím strachem, bolestí, nadějí, radostí a se všemi jejími emocemi, které tak hluboce a hmatatelně vytváří pozemský, lidský život. Tyto emoce jsou často matoucí, dokonce ohromující a vy hledáte něco, čeho byste se mohli držet nad sebou nebo mimo sebe. Chtěla bych však zdůraznit, že odpověď a základ leží uvnitř vás, ne ve vaší duši nebo vyšším já, ale uvnitř vás. Ve skutečnosti jste svým vyšším já a svou duší, jste však částí ne celkem. Jste aspektem svého veškerého Já. Jste aspektem, který se inkarnoval tady a teď a který sbírá zkušenosti, a proto nejlépe víte, co je pro vás dobré.

Sestupte do svého těla, které je s pozemským já úzce spojeno. Dovolte svému vědomí sestoupit do těla příjemným a uvolněným způsobem. Představte si, že je vaše vědomí světlem a že toto světlo je tím, kdo jste a kdo se rozhoduje. Rozhodněte se být zcela tady a teď a sestupte do hrudi, do svého břicha, do stehen a kolen a celou cestou dolů až do vašich lýtek a chodidel. Vnímejte, jak toto světlo zcela prostupuje vaše tělo, a vnímejte sílu a vitalitu svého těla. Vnímejte, jak je vaše tělo víc než jen spojením fyzických buněk: je živoucím, moudrým a inspirujícím bytím. A kdo jste vy? Jste tím, kdo se s tímto tělem v tomto životě spojil. Jste nádherní a nesmírní a spojili jste se s touto bytostí, která nyní nese vaše jméno. Vnímejte odvahu a statečnost, s kterou tak činí.

Přišli jste sem jako paprsek světla své duše a inkarnovali jste se v tomto těle a osobnosti, která je zcela nová. Jste součástí své duše, avšak zároveň přidáváte své duši něco zásadního, něco nového a jedinečného, a tím jste vy. Jste samostatným celkem, nejste závislí na silách větších, než jste vy sami. Jste sami sobě stvořením — lépe řečeno: jste sami sobě stvořitelem. Vnímejte hodnotu, sílu a krásu tohoto bytí. Mým nejhlubším přáním je, abyste uznali svou hodnotu a už nehovořili o vyšším nebo nižším já, ale abyste uznali své pozemské já jako kotvu své existence, tady a teď. Z tohoto já můžete vzít v úvahu další pozemské zdroje, průvodce, učitele, terapeuty, rádce, doktory nebo svou vlastní duši prostřednictvím meditace či vnitřního rozjímání a přijmout všechny tyto informace, avšak poté učiňte své vlastní uvážené volby.

Jak to uděláte? To je pravděpodobně vaše další otázka. Zkuste to. Představte si, že máte ve svém životě otázku, z které jste zoufalí, a myslíte si: „Opravdu nevím, co dělat.“ Nyní zcela sestupte do svého pozemského já, řekněte své jméno, vnímejte světlo vědomí ve svém břiše, ve své kořenové čakře. Pak se znovu sami sebe zeptejte a vnímejte odpověď, která přijde z hloubky nitra: z vašeho základu, jádra. Prostě to víte. Máte vnitřní poznání a zdroje, které jsou nezbytné k zodpovězení vašich životních otázek.

Je to ve vás, vy jste kotvou, sběrnou poznání, prožitku a světla. Ze všeho, co jste si v tomto životě vybudovali, činíte volby založené na své vlastní síle pronikavosti. Uznejte tuto sílu, tuto svobodu. To vás činí „velkými“ a umožňuje vám sebe-uvědomění k růstu, a tak začněte důvěřovat své vlastní pronikavosti a volbám, svému pocitu, co je pro vás dobré. Není to o tom znát věci na jistotu. Je to o dovolení si důvěřovat tomu, kdo jste a co cítíte hluboko uvnitř. Nejste tu proto, abyste činili „dokonalé“ volby, ale abyste prožívali svou vlastní tvořivou sílu tím, že se učíte a rostete z voleb, které činíte.

Proto vám chci nyní dát symbolicky pochodeň světla, abych vyjádřila, že se nemusíte spoléhat na mě. Je to ve vás a chci, abyste si toho byli vědomi. Chci vám ji vrátit. V minulosti jste příliš často hledali mimo sebe. Vnímejte, zda dokážete přijmout tuto pochodeň, kterou vám nabízím, a přijměte ji jako něco, co vám patří. Sledujte, kam tato pochodeň ve vašem těle jde, kde má své přirozené místo odpočinku. Je to tam, kde sídlí vaše nejhlubší vědění o tom, co je vaší cestou. Dělejte volby a učte se ze svých učiněných rozhodnutí, přesně tak by to mělo v lidském životě být.

Nepodceňujte skutečnou sílu „vás samých”, ztělesněného pozemského já. Je to nejdůvěrnější zdroj moudrosti, který kdy budete mít. Vy jste stvořitelem svého života.

© Pamela Kribbe, Překlad: Denisa, www.jeshua.cz

Zdroj: www.jeshua.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Jaký je váš bod 0?

Víte to? Pokud jej totiž neznáte, budete se točit v kruhu. Budete neustále hledat způsoby a řešení, které vám nebudou fungovat. Bod nula je naprosto zásadní schopnost na sebe pohlédnout z dálky. 
Ano, vyžaduje to odvahu. Jistou upřímnost. Ale především ochotu se mít o něco lépe. Ať už to ve vašem podání znamená cokoliv.

Všechny problémy světa mají řešení. Každá věc se dá změnit a pokud se na to třeba necítíme, změní se v čase (což je výhoda rčení, že změna je život:)

Jestliže čtete tyto řádky, tak se někde v časoprostoru také nacházíte. Dalo by se říci, že někde více, či méně, uprostřed cesty ke svobodě.

To místo, kde jste právě teď, nazývám bod 0.

Výchozí, defacto startovní čáru.

Protože, ať už je problém jakýkoliv, tkví v čemkoliv, tak vědět, kde jsem, je prvním krokem.

Jako příklad můžu uvést třeba alkohol. Pokud piju hodně a komplikuje mi to život, dá se to urovnat, vyléčit, tedy změnit, jedině když uvidím kde jsem. Jedině, když si přiznám, že piju příliš.
Pokud nenajdu způsob, jak se na svůj život podívat aspoň z části objektivně, je možné, že mě zaplaví pocity viníka nebo oběti. A často moje mysl může vytvořit "skálopevný" názor, já jsem v pořádku, to jen svět kolem mne není:)

Pokud mám nadváhu. Deprese. Nejistotu. Nemůžu se vyjádřit. Jsem na mizině. Osamocený. Vyhořelý. Nemocný. 

Může to být cokoliv. 

Velmi pomůže uvědomit si výchozí bod. 

To samotné přiznání je často doprovázeno úlevou. Ono nás totiž stojí hodně sil svou pozici maskovat. Nejvíc sil nás to stojí... sami před sebou:)

A pokud je váš bod 0, bodem, "mám se skvěle", tak je toto uvědomění v podstatě stejně hodnotné. Můžete díky němu ucítit vděčnost, za to, jak dobře se máte. V jak skvělé fázi života se nacházíte. 

Samotné vnímání pocitu, už nemůžu (třeba v práci nebo vztahu), vám může být tou poslední kapkou. Kapkou, která vám dovolí zlepšit svůj život tím, že něco pustíte. Stejně jako bod nula zavírá dveře, dveře i otevírá. 

Cítím se nervózní, protože už bych měla začít. Pořád to odkládám.
Nebo se cítím nesvá, neb "tohle" jsem chtěla říct už dávno, ale bojím se. 
A navíc, jestliže máte nějaké nesplněné sny, uvidíte, jak daleko se od nich nacházíte a co potřebujete udělat, abyste byli blíž. 

Bod nula je první krok. 

Bod nula je krokem nezbytným.

Ještě pořád je tento svět plný lidí, kteří si ještě nedokázali říci (nebo ještě nemohou), tváří v tvář, ráno do zrcadla: tento život, celou mojí realitu, všechno, co žiju, jsem si vytvořil.

Přitáhl, vybral, rozhodl jsem o svých přátelích, partnerech, bytu, práci, jídle, nemoci, spánku, sexu i domácím mazlíčkovy:)

Když jsem se ve svých 27 rozváděla, nebylo to nic příjemného. Ovšem jako dnes si pamatuju moment, kdy jsem seděla sama v práci a hleděla do počítače. Měla jsem ten den dost času na přemýšlení, rozjímání, hledání. Až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila krutou pravdu, že pokud budu mít pocit, že za naše selhání mohl můj exmanžel, už žádný šťastný vztah nezažiju. 
Aby toho nebylo málo, došlo mi také, že jestliže svoje nitro neproměním, budu se za pár desítek let rozvádět znovu! 

Udělalo se mi doslova fyzicky zle. To přiznávám:)

Ale potom se přede mnou otevřelo řešení. Cesty se začaly otevírat.
A musím napsat, že to přiznání bolelo mnohem více, než samotné proměňování (a že to bolelo především moje ego, o tom napíšu víc zase někdy příště:)


Proměňování sice trvalo a trvá, již dlouhé roky, ale zatím jsem nenašla nic smysluplnějšího, čemu se v tomto krátkém lidském bytí věnovat:)

Tak se zkusím znovu zeptat, jaký je váš bod 0?

S láskou děkuji,

Silvia

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora

Viliam Poltikovič, O smrti s důvěrou

Některé z filmů najdete zde: www.poltikovicovi.com

A zde: https://maitrea.artinii.com/home

Mandala, jemné doteky duše

Kruhy a spirály jsou propsány celou naší existencí. Ať už se díváme pouhým okem, výkonným dalekohledem nebo mikroskopem, objevují se na všech úrovních, kam jen jsme na současném stupni vývoje schopni dohlédnout. Od spirál galaxií a kruhových drah planet přes vzdušné i vodní víry, sněhové vločky, tvary květů i korun stromů, letokruhy na pařezu, pavučinu a kruhové symetrie, které vykouknou z rozkrojeného ovoce a zeleniny, po symetrie, kruhy a spirály, které zobrazí mikroskop.

Asi nás nepřekvapí, že se v různých obdobích historie na různých místech naší planety objevují také kruhové symetrické obrazce, které vytvořili lidé. Mandaly nás svým dokonalým kruhovým tvarem a symetrickým uspořádáním, které se odvíjí ze středového bodu, oslovují v hloubi duše. Propojují nás s tím, co nás přesahuje a čeho jsme zároveň součástí. Propojují nás s univerzální tvořivou silou a zároveň nás jemně harmonizují a provázejí do našeho středu, k našemu vnitřnímu zdroji a přirozenosti, k rozpomínání se na své hlubinné touhy, sny a vnitřní volání. Mandaly nás vedou k celistvosti, k hlubšímu propojení s přírodou a jejími cykly a mohou také otvírat cestu k našim stínovým tématům. Posilují naši odvahu naslouchat i svému nitru a utvářet svou jedinečnou cestu v souladu se svou přirozeností.

Autor obrázků: Martina Slabá

V listopadu, kdy v přírodě postupně mizí zářivé barvy a my jsme vedeni hlouběji ke svým kořenům, k prohlubování a zvnitřňování, Vás rádi zveme na prodejní výstavu „MANDALA jemné doteky duše“ autorky Martiny Slabé. 

Spolu s pestrobarevnými mandalami můžete v právě v období podzimního zanořování nahlédnout hlouběji do svého nitra a nechat se mandalami oslovit, jemňounce prozářit, inspirovat a pohladit svou duši.

Výstavu je možno navštívit do 29. 11. 2023 v Galerii prodejny U Džoudyho v Praze. Od pondělí do pátku od 9 do 19 hodin, v sobotu od 10 do 15 hodin. Vstup je volný.

Autor obrázku: Martina Slabá

A jaká témata mandal tu zvou k prožitku? Naděje, důvěra. Odvaha. Síla kořenů. Dovolit si rozkvést po svém. Něha, jemnost, láska. Tajemství noci. Vnitřní záře. Divoška. A další…

Vedle obrazů na plátnech jsme pro Vás připravili také celou škálu mandal na samolepkách, magnetkách a připínacích plackách, i oblíbené mandala karty Žena. 

Laskavé podzimní dny Vám přeji,

Martina Slabá

Web: martinaslaba.com
IG: martina.slaba.art

Veronika Wildová, Kapitola 15 - Lyra (z Ellori, Příběh duše) 

Předchozí kapitola zde: Kapitola 14 - Orion (z Ellori, Příběh duše)

Vesmírné plavidlo, kterému velel Muaru, tiše plulo k souhvězdí Lyry. 

Hutné, divoké energie Orionu slábly, a Ellori se na palubě lodi cítila opět klidná. 

Zpovzdálí sledovala Muaru, jak dává rozkazy posádce, a prosklenou zdí ramene lodi pozorovala vesmír. Před odletem z Orionské pevnosti Achnatonu našla odlehlejší síň, a v ní spoustu technologických tabulek. Nejdříve se lekla, že i v Orionu mají sklady na Porty, ale místní správci jí prozradili, že jde o “Síň vědomostí Siria”, které na různých místech vytvářely národy Siria. Národy z míst Sirus A a Sirius B byly velmi přátelské, vědomé národy, jejichž největší vášní bylo zkoumat vesmír a souvislosti s vědeckým zaujetím, informace shromažďovat, a v láskyplných balíčcích je předávat dál. Ellori ještě na Gaie studovala na univerzitě, kde ji učilo hned několik zástupců Siria, a jejich energie jí byla vždycky blízká. V síni Vědomostí si tedy vzala tabulku, která obsahovala mnoho příběhů ze všech koutů vesmíru, a během plavby na Lyru ji se zaujetím zkoumala. 

Právě si na tabulce přehrávala informace o historii Lyry, když Muaru začal dávat rozkazy. 

“Dobře, vážení, blížíme se k souhvězdí Lyry. Pro úspěšné přistání se musíme chytit časové linie 7. Kdo z vás potřebuje setrvat na lince 6, prosím učiňte tak do hodiny od teď. V lince 7 se nachází královské sídlo Královny, a potřebujeme být všichni v jednotném energetickém naladění.” 

Ellori nevěděla, co je tím přesně myšleno. Dál si soustředěně četla v tabulce. 

“Ellori, jdeš s námi do sedmičky?” Muaru k ní přišel, v očích velmi naléhavý výraz.

“Nevím, co to znamená, Muaru.” 

“Přeladíme se na jinou časovou frekvenci. Královna Lyry se přemístila do jiné časové linie, aby mohla dělat informovaná rozhodnutí.” 

“Mně to spíš zní, že se tam přemístila, aby mohla nepozorovaně dělat špatná rozhodnutí,” ucedila Ellori. 

“Ellori, je to královna Lyry. Lyra je jeden z nejstarších národů vůbec. Jejich hlavním darem je Vědomé vládnutí, podpořené mimořádně rozvinutými schopnostmi. Nezvolili by si do čela někoho, komu by nezáleželo na prospěchu národa.” 

“Muaru, ty sám jsi vedený touhou po moci. Je to cítit z každé tvé volby. Převlíkáš to za krásná a působivá slova o ochraně zdrojů a zprůchodnění portálu pro všechny, ale tvoje záměry jsou jasné.” 

Ellori netušila, kde se v ní vzalo tolik odvahy a vzdoru. Cítila, že se v ní probouzí její vlastní pravdivost. Její duchovní nacítění, které na Gaie společně s energií Splynutí rozvinula do nebývalých rozměrů, jí právě signalizovalo hned několik manipulativních energií naráz. Muaru sice byl nesmírně charismatický, a jeho energie ji nepřestávala fascinovat, ale s každým dnem si více zřetelně uvědomovala, že jeho slova a činy nejsou v integritě. Zatímco v jejím srdci planula touha po tom, aby hvězdné národy žily v harmonii a tvůrčím rozkvětu, Muarovy záměry byly palčivě sebestředné. 

“Ellori, jde mi opravdu o vyšší dobro. Uvidíš.” Muaru se vzdálil.

Za krátkou chvíli se plavidlo začalo chvět. 

“Příprava na přechod do časové linie 7,” ozvalo se z reproduktorů. “Prosím, usaďte se, uvolněte se a vyčkejte, až chvění odezní.” 

Ellori cítila, že se jí chvěje celé tělo. Sedla si do pohodlného křesla, odložila čtecí tabulku, a začala v sobě probouzet energii Splynutí. Věděla, že když bude ve Splynutí s Božstvím, přechod mezi časovými linkami bude jednoduchý. Položila si ruku na srdce, a vnímala bílé světlo a lásku. Její světlo se za chvíli začalo šířit do všech částí její bytosti. Záměrně propojila svoji lásku se všemi dimenzemi, se všemi energetickými systémy, se vším, čím byla. Dovolila té energii, aby ji zaplavila, a aby se stala na okamžik vším, co Jest. Všimla si, že některé proudy energie je snadnější vytvořit ve vesmíru, než na Gaie. A také si všimla, že společně s tím, jak zesilovala lásku Božství ve svém těle, rostla i její láska ke všemu a ke všem. S mírným zachvěním si uvědomila, že v tomto stavu by byla schopna veliteli Muaru odpustit úplně cokoli. 

Plavidlo za chvilku dorazilo do přístavu království Lyry. Obrovité, nádherné kopule, tvořené z průhledných zářících materiálů, rezonovaly silnou, elegantní energií. Ellori v životě neviděla nic podobného. Celé sídlo vyzařovalo hutnou energii moci, bohatství, a jakéhosi pronikavého intelektu. Ellori okamžitě napadlo, že něčemu takovému se nikdy nemůže vyrovnat. Ta myšlenka jí přišla nepříjemně umenšující. 

Plavidlo projelo několika vrstvami ochranných energií a zakotvilo ve velké příletové hale. Okamžitě byli obklopeni správci přístavu, kteří je uctivě vítali. Ellori si nebyla jistá, že se jí dostává takové pocty právem. 

Energie Lyranského sídla byla opravdu královská. Ellori cítila, jak ji prostupují silné proudy důstojnosti, vědomí, a prosperity. Všechno jí připadalo pokročilé. Věděla že národ Lyry stvořil Plejády, Arkturus a podílel se i na Siriu. Kdysi to byl mocný národ, nejmocnější mezi národy. Pro Ellori bylo záhadou, jak se mohl zaplést do válek v Orionu. 

Byli uvedení do královniny síně. K Ellori velkému překvapení se všechny bytosti, které v síni byly, uctivě poklonily, když kolem nich prošla. Pro jistotu se klaněla nazpátek. 

“Ach, už jste konečně tady,” ozvalo se z opačné strany síně. Na vyvýšeném kruhovém stupni stál podsvícený stůl z Ellori neznámých materiálů. Byl obklopen sedadly v přesném počtu, akorát pro celou diplomatickou skupinu. 

Ellori pohlédla na královnu Lyry, a okamžitě pocítila příval lásky. Ta energie ji zaskočila. Po všech domněnkách a soudech, které si o královně vytvořila během cesty, se najednou cítila zahrnutá přijetím a podporou. Královna vyzařovala respektující, milující energii, spojenou s nebývalou silou moci a důstojnosti. Ellori přišlo, že musí být minimálně o dva až tři tisíce let starší, ale v její tvář stále zářila duševní krásou a svěžestí. 

“Má královno,” řekl Muaru a uctivě se poklonil. Ellori se musela pousmát. Teď už necítila žádnou žárlivost. Chápala úctu, kterou Muaru ke královně choval. 

“Slyšela jsem, že situace v Orionu se nelepší,” řekla královna. Celá skupina se posadila ke královně kolem stolu. Každý z výpravy dostal občerstvení v podobě vody a ovoce utkaného ze světelných kódů. 

“Bohužel. Vypadá to, že o portál usiluje více druhů technologických národů. Obsadily strategické pozice a vytváří energetické štíty. Naší jedinou nadějí je získat informace od přírodních národů, které žijí na Mintace, Lio a Maktanu. Ale nedá se s nimi rozumně dohodnout. Tvrdí, že nám řekli vše, co o svých zdrojích vědí, ale ty informace pro nás nefungují.” 

“A co vám řekli?” 

“Tvrdí, že všechny klíče k vědomí a Zdrojové energii, která je v nitru jejich planet, drží organická síla samotná. Nemají údajně žádné vzácné krystaly, ani technologické postupy, ani náboženské rituály spojené s konzumací přírodních látek. Žijí v blízkosti organických zdrojů, a zdá se, že mají s přírodními zdroji nějaký zvláštní vztah, založený na organickém a světelném propojení. Tento vztah nám ale nedokážou přeložit.” 

Královna Lyry posmutněla. 

“Nepřijde mi, že by nám něco tajili,” řekla nakonec. “Jsou to prosté národy. Už dávno se oddělili od hlavních lyranských skupin. Dobrovolně si zvolili život v ústraní a ve spojení s organickou silou.” 

“Podle mě něco tají,” ucedil Muaru. “Jsou neuvěřitelně spokojení. Zdá se, že nic nepotřebují. Žijí ve spojení se stromy, s vodou, s minerály. Mluví ve Světelném jazyce. Vytváří mnoho skupinových organických Splynutí.” 

Ellori vyprskla smíchy. Představa, že celý kmen bytostí vytváří šťastné Splynutí ve spojení s přírodou, a že je to trnem v oku velitele Muaru, jí připadala nesmírně zábavná. Tak kvůli tomuhle se vedou války v Orionu? 

Celý stůl na Ellori pohlédl. Cítila, jak jí růžoví tváře. 

“Copak je na tom zábavného, drahá?” Královna si Ellori přeměřila. Ellori cítila, že jí vidí až do hloubky světelného těla. 

“Přijde mi absurdní, že se kvůli Splynutí se stromy, vodou a minerály vedou války v Orionu.” Ellori slyšela, jak její hlas prostoupila vážnost a odhodlání. Vnímala, že se v ní probouzí vyjednávací dar jejího otce. “Co technologické národy čekají, že od prostého lidu získají? Oni prostě vytváří Splynutí. Jsou šťastní. Cítí se sytí v energii přítomnosti a napojení na vše, co Jest. Nehledají Božství v Portálu do Deváté dimenze. K čemu by jim bylo? Mají Božství k dispozici každý den, skrze vědomí v těle.” 

“Ellori, to samozřejmě víme. Ale když se pokoušíme vytvářet Splynutí způsobem, jakým nám to popisují, nefunguje nám to.” 

“Protože vynecháváte ze splynutí tělo!” Ellori se zamračila. Celá skupina na ni pohlédla, jako by sama přišla z kmene divochů. V místnosti se rozlehlo ticho. Nakonec promluvila královna. 

“Zahrnovat fyzické tělo do procesu Splynutí přece nemůže být v souladu s Božstvím.” 

“Jak to, že ne?” Ellori byla ráda, že má díky rodičům diplomatický, elitní status. Musí to okamžitě říct Kiee, až jí znovu uvidí. Sice pohrdáš naším elitním původem, ale podívej se na mě, můžu odporovat královně Lyry a ještě žiju! 

“Protože jsme to tak nastavili,” shrnula královna. Ellori se zarazila. 

“Cože?” 

“Ach, drahá. Je vidět, že jsi vyrostla ve třetí dimenzi. Tvá zkušenost je poznamenaná těžkou energií na Gaie. Uvěřila si, že tvé tělo a ego jsou skutečné.” 

Ellori oněměla. 

“Kdysi, když jsme na Gaiu vstoupili poprvé, nebylo tam k žití. Chvíli se to dalo vydržet, ale naše těla rychle stárla. Život, který by jinde trval desetitisíce, či statisíce let, se tam začínal zkracovat na stovky. My jsme to vítali, protože nikde jinde ve vesmíru se tehdy nedala zažít taková intenzita energií. Ale ta radost tam byla tak intenzivní, že každý život rychle utekl a neměli jsme žádné reálné vzpomínky, ze kterých bychom se mohli učit. Vytvořili jsme celou novou časovou linku, aby čas na Gaie běžel pomaleji. Pak přišli Plejáďané s nápadem vytvořit genetické úpravy těl, tak jako jsme kdysi upravili my je. Vložili jsme linku Božství do těl na Gaie. Ale ne každý s tím souhlasil. Některé národy viděli v těchto pokusech příležitost vytvořit si sluhy. A taky je vytvářeli. 

Gravitace na Gaie přirozeně snížila vibraci místních těl. Začaly vznikat bytosti Peeple, které brzy zapomínaly na svůj božský původ. No a pak přišly samy hvězdné národy s nápadem na Hru o moc.” 

Ellori cítila, že jí srdce tluče rychleji. 

“DNA na Gaie bylo upravené tak, aby bytosti rychle zapomněly na své Božství. Původně jsme to tak chtěli, aby Hra o moc byla intenzivnější. Ale sami jsme energiím třetí dimenze rozuměli jen málo. Třetí dimenze všechny energie zesílila natolik, až se Hra o moc začla zdát jako jediná realita. DNA místních bytostí se začalo chovat, jako by neustále zažívalo pocity nedostatku, strachu, oddělenosti. Všechny to zaslepilo. Bohužel i nás.” 

Ellori cítila, že se jí oči zalévají slzami. 

“Vidíš, drahá? To jsou projevy zvířecích emocí. Tvé tělo si stále myslí, že je na Gaie. Záleží mu na bytostech, které tam žijí. Už teď se v tobě budí touha se tam navrátit a pomoci těm, kteří trpí. Ale ve třetí dimenzi platí zákon svobodné volby. Bytosti Peeple už si nepamatují, že si mohou vybrat něco jiného. Kolektivně se shodly, že společně s Gaiou zapomenou.” 

“Ale to znamená, že k tomu byli naprogramováni.” 

“Ach, nejen oni, drahá. Celá Gaia si žádala dočasně zapomenout pro svůj vlastní vývoj. Světelná struktura na Gaie nás žádala, abychom skryli Světelné kódy do struktury minerálů, vod a rostlin, a tyto se probudily, až nastane správný čas.” 

“Takže bytosti třetí dimenze byly hromadně nakódované k zapomnění,” řekla Ellori, a její smutek byl velký jako celá síň. “Zapomenou. Budou si myslet, že nejsou Božského původu. A ani nic na Gaie jim to nepřipomene. Budou jednat na základě zvířecích instinktů, a budou se za to obviňovat.” 

“Je to to samé, co se děje v Orionu, drahá. Některé bytosti zcela zapomněly, a věří, že jejich technologie je lepší a pokročilejší, než Božství. Snažíme se ovládnout portál do Deváté dimenze, abychom umožnili vzestup každému národu, který si o to požádá.” 

“Ale vzestup je možný jen tehdy, když uvidíme Božství v každé dimenzi. Nemůžeme vynechat třetí dimenzi jen proto, že jsme to v ní pokazili.” 

Královna Lyry se na Ellori podívala dlouhým, trpělivým pohledem. 

“Podívej, Ellori, já žádné organické složky ve svém těle nemám, a v této inkarnaci pravděpodobně mít nebudu. Už jsem za svůj život viděla dostatek genetických pokusů na to, abych věděla, že organické tělo, které zapomene na božský původ, jen obtížně hledá cestu zpět.” 

“Protože to je naše povinnost, mu tu cestu navrátit,” vyhrkla Ellori. “Jsme hvězdné národy. Máme přístup k vědomí. Máme všechny klíče. Můžeme přece vstoupit do třetí dimenze a připomenout místním bytostem, že jejich původ je posvátný. Když jsem vytvářela Splynutí na Gaie, zahrnovala jsem všechny části své bytosti, včetně své organické složky. Ve třetí dimenzi je božství úplně stejně, jako v každé jiné. Jen musíte mít opravdu velké a silné srdce, abyste se k němu procítila.” 

V tu chvíli už diskuzi u stolu poslouchal celý sál. Ellori cítila, že se právě přiznala k něčemu neslýchanému - že cítí své tělo ve třetí dimenzi, a že ho miluje úplně stejně jako všechny ostatní. Dokonce, že ho považuje za stejně božské, jako své Světelné tělo. Muaru na Ellori hleděl se zvláštními plameny v očích. 

“Takže si to shrňme,” řekla po chvíli královna. “Ty tvrdíš, že klíčem k vytvoření plnohodného Splynutí je zahrnutí všech dimenzí, včetně té třetí.” Královna vyslovila číslo tři, jako by to byl obtížný hmyz. Jako by Ellori právě prohlásila kýbl hnijících odpadků na Gaie za posvátný chrám. 

“Myslím, že Ellori je po cestě trochu vyčerpaná,” řekl Muaru. Ellori na něj nevěřícně pohlédla. 

“Vážně, Muaru? Ty, který jsi mě učil Splynutí na základě fyzického těla?!” U stolu se ozvalo překvapené zašumění. 

“Muaru!” Královna Lyry obrátila na velitele lodi velké pronikavé oči. “Ty jsi použil svůj přístup ke Splynutí na nevinnou Ellori? Copak nevidíš, že má srdce velikosti oceánu? Vždyť tě bude milovat do konce věčnosti!” 

Muaru vypadal, že by na jednání nejradši nebyl. Jeho Plejádský kolega se tiše smál do dlaní. 

“Myslím, že nebudu,” řekla Ellori tiše. Přemýšlela, jestli někdy vůbec cítila v srdci takovou bolest. Lítost nad bytostmi Peeple a nad planetou Gaia jí zaplavila celé tělo. Jak může vyléčit bolest v srdci, kterému v této dimenzi nikdo nerozumí? Jak mohla cítit Muarovu manipulativní energii jako lásku? Copak byla úplně slepá?

“No, zdá se, že jsme dnes zjistili cenné informace,” promluvila nakonec královna. “Vypadá to, že přírodní národy na planetách Mintaka, Lio a Maktan se opravdu nesnaží schovat nějaké velké tajemství. Nicméně stále si myslím, že můžeme ovládnout portál Deváté dimenze, aniž bychom museli vstupovat do značně nepohodlného Splynutí se třetí dimenzí.” 

“Co chcete dělat?” zeptala se Ellori. 

“Načteme si podstatu Splynutí se třetí dimenzí zvláštním paprskem. Zjistíme, jaký to je princip. Nakonec na to stejně přijdeme. Vždycky jsme na to přišli. I když to bude dočasně mimo soulad s Božstvím, věřím, že nás to obrovsky technologicky posune. Principy Splynutí potom aplikujeme na ovládnutí Portálu.” 

“Takže vy chcete ovládnout Portál, abyste se dostali blíže k Božství a vzestupu… a jdete na to cestou, která je mimo soulad s Božstvím?” 

“Ellori, bude to pro nejvyšší dobro všech. Národ Lyry byl vždycky ten nejmocnější, nejvíce pokročilý a nejvíce vědomý národ ve vesmíru. Věřím, že nakonec i Božství samo uzná, že jsme jednali správně.” 

Královna ukončila jednání a Ellori ucítila, jak je po cestě vyčerpaná. Vydala se do zahrad království, aby se trochu občerstvila.

Pokračování: Kapitola 16: Jasmína

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Pozvánka: Betlémská kaple, Světlé nitky nad námi

Srdečně Vás zveme na Světlé nitky nad námi 16.12.2023 od 18:00
Betlémská kaple, Praha

Více info ZDE

Irena a Karel Křížovi, Kudy dál, národe náš?

Pro minulost nezoufejme, času novému se vzdejme.

www.stromyazivot.cz
www.svetlenitkynadnami.cz

11.11: Krystalické světlo

11.11. proudí na Zemi paprsky krystalického světla.

Buď pevně ukotven-a, zapusť kořeny, stůj rovně.

Tvou páteří proudí krystalické světlo. Uvolňují se okovy, obruče, uzlíky...

Spaluje je světelný transformační oheň. Tvá páteř září, krystalizuje...

Tvými čakrami proudí paprsky světla. Tvé čakry září, krystalizují...

Tvá těla naplňuje krystalické světlo. Tvá těla září, krystalizují...

Světlo proudí do buněk, do DNA. Tvé buňky září, krystalizují...

Tvou auru, energii, naplňuje světlo. Tvá aura září, krystalizuje...

Kolem Tebe i v Tobě se vytváří posvátná geometrie krystalicky-plazmatického světla. 

Je živá, pohybuje se...

Energie krystalického světla skrz Tebe proudí do Země. Planeta září, krystalizuje...

Srdce Země tepe krystalickým světlem. Světlo prostupuje planetou na povrch a dál.

Kolem ní a v ní se vytváří živá krystalicky-plazmatická-světelná posvátná geometrie. 

Pohybuje se...

Ty jsi zářícím krystalem, portálem, majákem světla. 

Jen buď a sviť...

Paprsky z Tebe tryskající se dotýkají srdcí dalších lidí. Aktivují, otvírají, uzdravují, ukotvují, inspirují...

Boží jiskra v srdcích září, plameny zažehává, krystalické světlo vyzařuje.

Ivona Antalii

Autor: Ivona Antalii
Zdroj: www.kliceksrdci.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past - Část 2.

Společenství safírového srdce: Past - Část 1.

Ze zápisů Společenství safírového srdce

Rytířka Arella z andělských triád: strach je jednou z emocí. Nic víc, nic míň. Přesto právě strach se umí proměnit v největšího manipulátora, který mistrně ovládá ty, jež mu podlehnou. Ve vašem světě existuje jedno přísloví, které bych já opravila. Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. To není pravda, oheň netouží ovládat. Jde o nesprávné pochopení mocného a užitečného elementu, který se řídí pouze fyzikálními zákony. Toto úsloví totiž jednoznačně popisuje strach. Ten vám v některých situacích může pomoci, ale nesmíte nikdy dopustit, aby se stal vaším pánem.

Kamil a Martin kráčeli Olšanským hřbitovem.

Z Martina úplně spadlo nadšení, s nímž studoval toto místo na internetu. V tramvaji nevěřícně Kamilovi ukazoval stránku Wikipedie, kde se píše, že je tu pohřbeno více než dva milióny lidí v urnových i normálních hrobech a na rozptylových loučkách. Kamil nad tím jen vzdechl a v duchu se ptal: „No a co?“ Potom ho ale zaujalo, že je zde pouze dvě stě kaplových hrobek. „Neříkala nám Vránová, že hrob Radkovy rodiny vypadá jako kaplička?“

„Jo, povídala to. Prý ji nemůžeme přehlídnout, až dojdeme do té části, kam nás nasměrovala.“

„Co jsi to četl?“ Kamil lovil v paměti a pomaličku odříkával: „Něco jako, že je na Olšanech přes šedesát pět tisíc hrobů normálních a dvacet tisíc urnových?“ Martin přikývl. Kamil se mračil, v kapse sevřel safírové srdíčko a ucítil uzel v žaludku. „Mám z toho divný pocit. Tolik tisíců hrobů a jen dvě stě je kaplových hrobek. To si nemohl dovolit každý…“

„Takže Radkova rodina musí být mocná a bohatá, mít velký vliv a dlouhou historii.“ Kamil přikývl, Martin zavřel mobil, zasunul ho do kapsy a po celý zbytek cesty tramvají nad něčím horečně uvažoval, až konečně řekl: „Vždyť mi vlastně nic o Radkově rodině nevíme.“

Kamil povytáhl obočí: „To je fakt.“

„Nijak po tom netoužím,“ znechuceně namítl Martin, poté ale s povzdechem konstatoval, „na druhé straně je lepší znát nepřítele, než o něm nic nevědět.“

Když vstoupili na hřbitov, oba se na chvíli zastavili a zadívali směrem k hrobům. Dva kluci v džínsách s moderními batůžky a světlých tričkách tu působily jako pěst na oko. Stáli tam s tváří příliš vážnou na dva teenagery. Kamila sevřel strach, loktem drknul do Martina, který vypadal stejně zaraženě. Společně vykročili vpřed.

Nemluvili. Pozorovali okolí. Kamenné hroby různých velikostí zčásti pokrývala zeleň. Tato část hřbitova vypadala divoce a starodávně, bylo v tom však něco uklidňujícího. Kamil si uvědomil, že jeho vlčí část tuhle neupravenost a osamělost vítá. Děsil ho naopak pocit, že kráčí vstříc něčemu, co je v naprostém kontrastu s jeho intuicí. „Martine,“ zašeptal, „chceš jít dál?“

„Ne, nechci, ale musím.“ Martin se zastavil a rozhlédl se kolem sebe. „Ty hroby mě nenahání hrůzu. Strachy se ale klepu, když si uvědomím, že mě něco nutí jít k Radkově hrobce. Určitě nás tam nečeká nic dobrého, a přesto se nemůžu jen tak obrátit a odejít.“

„Já taky ne.“

Opět se dali do pochodu. Mlčeli, ale občas se na sebe podívali. To udělali i ve chvíli, kdy došli k hrobce. Vypadala staře a poničeně. Zub času se podepsal na prasklinách ve zdi a opadávající omítce, špinavém otlučeném sklu v okénkách a vstupních dveřích. Hrobka působila impozantně, ačkoliv její vrchní část zakrýval břečťan.

Dveře hrobky se otevřely.

Z tmavého prostoru vystoupil „on“. Stál tam v černé kožené bundičce a kalhotách. Po ulízaném účesu a la „hodný chlapeček a šprt“ ani stopy. Vlasy měl nyní dokonale ostříhány a sčesány dozadu, aby vynikla jeho bledá oválná tvář s dokonalými rty, obočím a pletí. S každým krokem směrem ke Kamilovi a Martinovi bylo zřejmé, že jeho duhovky splývají s barvou panenek. V Hollywoodu by rázem získal hlavní roli ve filmech o upírech. Působil přesně tak, jak je líčí dnešní módní trendy – atraktivně, arogantně, sebejistě.

„Takže jsi neumřel,“ vydechl Kamil, náhle ke svému zděšení pochopil, že v hloubi duše doufal v pravý opak, i když to tak ve škole nevypadalo. V klukovském tričku a s rozcuchanými vlasy a batohem na rameni si připadal najednou uboze a příliš všedně.

„Ale ano, zemřel jsem,“ usmál se jejich bývalý spolužák jako učitel na vykuleného žáčka, „ten Radek nekňuba, Radek hodný studentík, kterému se holky vysmívaly a kluci ho ignorovali… tak ten Radek už nežije. Dnes proběhne poslední část obřadu, při které mě korunují na nejvyššího mistra Prázdných. Radek zemřel, dnes se narodí Torenag druhý.“

„Pro nás budeš stejně pořád Radek,“ pokrčil rameny Martin. Kamil k němu otočil hlavu a přikývl. Poté směrem k Radkovi odfrkl: „Jo. Nikdy v životě tě neoslovím tou tvou novou zkomoleninou.“

„To děláte chybu.“ Když mlčeli, Radek začal vzpomínat. „I když jste se mě jako jedni z mála zastávali a nikdy jste mi neublížili, vím, že jste mě taky považovali za outsidera.“

„Sekli jsme, to se stává.“

Radek povytáhl obočí, Martinův nebojácný ostrý tón ho patrně překvapil. Nemile. Přimhouřil oči a hlasem jako žiletka oba varoval: „Tak už to podruhé neudělejte. Šeredně by se vám to vymstilo. Mám s Prahou velké plány, nepotřebuji, abyste se mi pletli do cesty.“

„Tak to ti slíbit nemůžeme,“ zahihňal se Kamil. Radka to však nepobavilo. Přitočil se k němu, stiskl mu krk a zasyčel: „Dovedl jsem zinscenovat svou smrt, přitom padlo pár obětí. Jestli se nepletu, byl tam i jeden Modrobuněčný a jedna Světlokrevná se vzorem hyeny v DNA. Na základce jsem s tehdejším mistrem Tanukem zlikvidoval svou tetu, ta byla Jasnocitná. Jak víte, potom jsem vyhrál nad Tanukem a zabil ho. Myslíte, že je moudré plést se mi do cesty?“ Radek odhodil Kamila a poté kopnul do břicha ohromeného Martina tak, že spadl na zem. „Varuju vás, klidně vás sprovodím ze světa, když budu muset!“

Kamil a Martin se postavili. Odhodili batohy na zem. Martin si mnul břicho, v jeho tváři se však něco změnilo. Utřel si předloktím nos a nenávistně se podíval na Radka. Ten překvapeně couvnul o krok dozadu. Martin se k němu mrštně přitočil a dal mu pěstí do tváře. Radek vyjekl bolestí a přiložil si ruku k nosu. Když ji odtáhl, na hřbetu uviděl krev. „Ty zvířecí bestie!“ Radek se rozeběhl na Martina, ale Kamil na něho skočil zezadu. Radek ho ze svých zad snadno sklepal. Kamil skončil na zemi. Poté si k sobě přitáhl Martina a chystal se udeřit, Martin se mu však zadíval do očí. Kamil ze své pozice viděl, jak se mu v nich zablýskla jaguáří moc. Radek zaváhal. To Martinovi stačilo, aby do něho vší silou strčil a Radek spadl na zem. Kamil se mezitím dostal na nohy, takže nyní oba dva stáli nad Radkem a Martin za oba vyštěkl: „Už mám dost té vaší Prázdné nadřazenosti. Nech si ty kecy!“

„Vždyť vy jste sem přišli za mnou.“

„Jo, něco mě sem táhlo…“

„Tvůj… tedy pardon,“ Radek arogantně kývnul i ke Kamilovi, „váš zvířecí instinkt?“

Martin se však nedal vyprovokovat. Provrtal Radka dlouhým, odvahou naplněným pohledem a ujistil ho. „Jsem hrdý na to, že jsem Světlokrevný. Táhlo mě to sem, už chápu proč.“ Martin se posunul blíže ke Kamilovi. „Teď víme, že boj neskončil.“

„Dnes se stanu nejmocnějším Prázdným v Praze. Půjdu si za svým cílem. Jestli si myslíte, že se mi můžete postavit, tak se šeredně mýlíte. Ano, máte pravdu. Boj neskončil.“

„To je další varování?“

„Ne, Kamile,“ Radek se postavil, očistil si oděv a na oba ukázal, „tohle už není varování. To je výzva.“

Radek odcházel k hrobce. Kamil směrem k Martinovi zašeptal: „To jako teď bydlí tady? V hrobce?“

Ozval se nepříjemné zachechtání. Radek došel ke dveřím, otočil se a zavrtěl hlavou. „Ne, zde nebydlím. Kdybys věděl, kde bydlím, poklesla by ti brada závistí. Tady se jen občas mihnu, abych svou tetičku, která je tu pochovaná, informoval o tom, že všechno jde podle mých představ a plánů.“ Ušklíbl se a sarkasticky pronesl s pohledem upřenýma k nebi. „Pokud existuje nějaký ten onen svět, určitě se tam musí tetelit radostí.“

Ve dveřích se objevila ženská postava. Radek ji vzal okolo ramen. „Mimochodem, mám na své straně i tuhle krásku. Ukázalo se, jak je mocná… a tím pádem i užitečná. Těšte se.“ Oba zmizeli v kaplové hrobce. Dveře se zavřely. Kamil a Martin vydechli úlevou, ale zároveň se s obavami dívali na dveře hrobky. „Musíme o tom říci ostatním.“

„To musíme.“ Sebrali ze země batohy a Kamil kývnul směrem k východu. „Mizíme odsud.“

„Co nejrychleji.“

Vydali se směrem k východu. Zpod mraků se začaly klubat sluneční paprsky. Oba zvedli hlavu k nebi. Na jejich tvář dopadly sluneční paprsky. „Byl jsi fakt dobrý.“ Kamil se postavil před Martina a zoufale k němu pronesl. „Nevím, co se to se mnou dělo. Měl jsem pocit, že něco hrozného svazuje mou vlčí sílu.“

Martin se zamračil. „Taky jsem něco podobného cítil, ale najednou jako by ten jaguár ve mně chtěl ukázat, že se nenechá zastrašit. Chtěl jsem… šíleně jsem potřeboval Radkovi ukázat, že se ho nebojím.“

„Já jsem dneska vyhořel,“ vzdechl Kamil.

„Ale nevyhořel,“ zaznělo opodál. „I Světlokrevní se občas musí utkat se strachem, aby věděli, jak se toho napříště vyvarovat.“

Z Kamila spadla všechna mizérie, v které se utápěl. Tělo i srdce zaplavil ten nejhezčí pocit. Napřímil se a usmál tak, že i Martin vyprskl smíchy. Kamil do něho drknul. „Hele, víš, jak dlouho jsem ji neviděl.“

Arella v bílém plášti k nim popošla, zatímco její vlk seděl a civěl na havrana sedícího na větvi stromu. Martin se zadíval na černého ptáka, který pozoroval okolí. „Ten už tady seděl, když jsme sem přišli.“

„A jo,“ uvědomil si Kamil. Arella vzhlédla nahoru. „Havrani mají velkou moc předvídat mystické události.“

„Cože?“ Martin se zadíval na havrana a on na něho, zatímco Kamil ucítil, jak z něho padá děs, který cítil u hrobky. Začal chápat slova Arelly. S upřeným pohledem do tmavých oček si v duchu slíbil: „Vlčí sílo, už tě nikdy nebudu svazovat strachem. To ti slibuji.“

„Tam, kde jsou havrani, tam se děje nebo se stane něco mystického.“

„Což v našem případě znamená?“ Martin odvrátil hlavu od havrana a dychtivě se zadíval na Kamila a Arellu. „Souvisí to s Radkovou holkou?“

„To v žádném případě,“ Arella zavrtěla prudce hlavou, až se zatřásly pramínky zlatavých vlasů. „Havrani jsou pozitivní poslové, ačkoliv Prázdní dělali vše možné, aby je očernili. Havrani nosí ve své duši smysl pro spravedlnost. Ti se nepřidávají k těm, co druhé utlačují.“

„Měl jsem z ní strach, když jsem ji tam uviděl.“

„Kamile, proč ty výčitky? Tvá intuice je správná. V jistém slova smyslu ona je teď horší a nebezpečnější než Radek.“ Kamil a Martin se na sebe podívali. Kamil pookřál, Arella ho uměla vždy povzbudit, zato Martin se teď tvářil jako zoufalec. „Když jsem se na ni podíval, má jaguáří část chtěla začít řvát a zaútočit na ni.“

„Tak tohle si moc dobře uchovej v mysli a srdci, Martine.“ Arella je vzala okolo ramen. Bílý plášť je zčásti skryl, takže se cítili ještě více chránění. Přesto jim její slova naháněla hrůzu. „Spojenectví s Radkem, tedy mistrem Prázdných v ní posílilo to nejhorší. Zatímco vaše Světlokrevná část ve vás probouzí vše dobré, ona nastoupila cestu ruku v ruce se zlem.“ Arella se postavila proti nim a váhavě, jako když se někdo snaží uhodnout odpověď, dodala: „Podle nás rytířů jí ale brzy začne mrzet, že se spojila s Prázdnými.“

„Od nich se ale přece nejde jen tak osvobodit.“

„V tom máš Martine pravdu, ale některé věci se dají dělat tajně.“

Arella se usmála. Vlk zavyl, havran zakrákal a uletěl pryč. Arella se za ním dívala a záhadně se usmívala.

Z myšlenek Radka

Nenávidím je. Nejraději bych je byl na tom hřbitově zabil. Tak proč jsem to neudělal? Měl jsem u sebe malou vystřelovací dýku. Proč jsem to nedokázal? Asi proto, že obdivuji jejich odvahu. Kamil byl tentokrát zamlklejší, ale ten vlk v něm má nesmírnou sílu. Martina jsem podcenil. Nevšímal jsem si ho a takhle to dopadlo. Nikdy se mi nestalo, aby nade mnou někdo stál, já jsem ležel u jeho nohou, a ten druhý na mě bez špetky úcty vrčel. Ty jeho jaguáří oči mě vyděsily. Jedině Světlokrevní se mi umějí postavit. Obdivuhodné. Rád je zničím. Všechno má ale svůj správný čas. Dnes na mě čeká den „D“, který znamená osudový zlom v mém životě… a také pražské komunity Prázdných.

Radek seděl na vyvýšením stupni v honosném křesle připomínající trůn. Cítil, jak v něm sílí hrdost. Za chvíli se završí obřad, během kterého bude korunován na nejvyššího mistra Prázdných. I když zná v Praze několik zdatných mistrů, ani jeden nedisponuje takovou silou jako on. Prázdní nejnižšího prvního stupně se budou před ním plazit, aby si získali alespoň špetku jeho zájmu. Prázdní druhého stupně splní bez jediného slůvka každý jeho příkaz. Prázdní-mistři ho budou respektovat a pomáhat mu, jak si jen bude přát. V novodobých dějinách Prázdných dosud nevládl tak mladý mistr jako on.

Přehodil si nohu přes nohu a pohledem, v němž se mísila arogance a nekompromisnost, se rozhlédl po sále bez oken. Mísila se zde kýčovitost luxusu a elegance historického stylu. Cihlové zdi částečně zakrývaly drahé obrazy s tématy lovu zvířat či trpících lidí. Pruh drahého koberce se táhl ke křeslu vyrobeného ze zlata a temně rudého sametu, jehož opěradla zdobily rytiny a drahé kameny. Ostatní židle v místnosti byly kovové, stejně jako vysoké svícny s tlustými hořícími svícemi. Stoly podél zdí zaplňovaly stříbrné mísy s dokonale naservírovaným jídlem.

Početná skupinka hostů v tichosti čekala, až se jejich nový mistr zvedne a promluví.

První část rituálu korunovace proběhla v hrobce. Zde se během magického rituálu zřekl své nynější osobnosti. Zatratil svůj nynější způsob života. „Ten kluk Radek“ opravdu zemřel. Nad mrtvým tělem dřívějšího mistra Tanuka pronesl přísahu, že se stává jeho nástupcem. Jeho tělo poté zapálil a část popela smíchaného s magickým elixírem vypil. Tím do sebe vpravil sílu předešlého mistra. Druhá část rituálu se konala minulý týden. Tehdy za pomocí magie přivolali na svět mocného Torenaga I. Duch prastarého mistra Prázdných mu udělil souhlas používat jeho jméno. Posílil v něm sílu Prázdných a očaroval jeho mistrovskou dýku.

Nastal čas uzavřít rituál korunovace.

Radek se postavil. Všichni se poklonili a upírali zrak k chlapci, který se proměňoval váženého samovládce. Rozhlédl se po nich se směsicí nadřazenosti i přísnosti. Na Naďu, která se snažila, aby si u něho šplhla, dokonce se znechucením. Nasoukala se do průhledných šatů a na krk si nechala vytetovat jeho jméno. Koho by přitahovalo její vyhublé tělo a podlézavost? Naďa jeho pohled pochopila jinak. Přistoupila k němu, padla mu k nohám a objala ho v oblasti kolem. „Díky ti, Torenagu, že jsi mě nechal žít, i když jsem tě tak zklamala.“

„To tedy ano,“ odfrkl Radek, „donášela jsi na mě Tanukovi.“

Naďa se ještě intenzivněji přitiskla k jeho nohám. „Prosím o odpuštění. Poučila jsem z té nehorázné chyby, žádám tě na kolenou, abys mi to věřil a dal mi ruhou šanci.“

Odkopl ji a ona tvrdě dopadla na podlahu asi o dva metry dál. Radek k ní přistoupil, položil ji nohu na levé rameno. „Odteďka mě budeš poslouchat na slovo.“

„Slibuji.“ Radek přitlačil na její rameno. Špička lesklé boty se dostala k Nadině tváři, která zoufale vyjekla: „Přísahám. Přísahám, můj pane!“

„To jsem chtěl slyšet.“ Otočil se a kráčel zpět ke svému trůnu, přitom chňapnul po Milošovi a hodil jím proti zdi. „Ve škole ses mi posmíval,“ zasyčel směrem k němu. Miloš se pomaličku zvedal, přičemž ze sebe přerývavě dostával. „Mistře…Torenagu toho budu… nadosmrti… lit… litovat.“

„Brzy se najde způsob, jak to napravit.“

„Udělám pro tebe cokoliv.“

„To ano,“ sladce souhlasil Radek. Načež opět změnil tón a kyselým tónem dodal: „Po obřadu si promluvíme, mám pro tebe úkol. Od nynějška budeš mýma očima a ušima, hlavně ve škole.“ Miloš nadšeně kýval hlavou. Vypadal směšně, to mu ale nebránilo v tom, aby se spokojeně hihňal, když zjistil, že se na něho jeho mistr už tak nemračí.

Radek pokynul ženě v saténových šatech s úzkými ramínky, aby mu přinesla sametovou podušku s pomůckami. Usmála se na něho, působila elegantně a sebevědomě. Radek ji pohladil po nahých ramenech. Zálibně se zadíval na její plné rty nalíčené příjemně vonícím leskem. Natáhla se k němu a políbila ho. Spokojeně přikývl a vzal si z podušky flakonek se symbolem Prázdných. Otevřel jej, poté vzal dýku a špičku strčil dovnitř skleněné lavičky s kovovým zdobením. Když ji vytáhl, začala ze špičky kapat temně rezavá kapalina. Odložil flakonek a přiložil si dýku k levé dlani. Zatlačil. Několik kapek krve se smíchalo s kapalinou.

Zahřmělo. Radkovo tělo se otřáslo, až téměř spadl.

Ona ho však zachytila a pomohla mu udržet se na nohou. Radek se napřímil a s rozkročenýma nohama se postavil před svůj „trůn“. Tělo sebou škubalo. Z očí mu vytryskly špinavé slzy. Žíly na zápěstí i na krku vystoupily a potemněly.

Další zahřmění.

Radek se ztěžka nadechl a zvolal: „Jsem připraven.“

Opět zahřmělo. Okolo Radka se začaly zhmotňovat řetězy, které se mu obtáčely okolo těla jako nenasytný had. Zarývaly se mu do oděvu a do kůže. Přesto nevydal ani hlásku, i když mu po tváři padaly slzy barvy rzi. S pevně stisknutými rty se snažil udržet rovnováhu a důstojnost. Řetězy mu pronikaly do těla, kde se ztrácely. Radek se třásl, ale nadále potichu snášel muka rituálu. Když zmizel poslední kousek řetězu, místnost zaplnil hluboký, šeptavý hlas. „Vyřkni to.“

Radek se opět nadechl a skrze zuby nahlas pronesl: „Já, Torenag druhý, přijímám svůj úděl i vládu. Stávám se nejvyšším samovládcem Prázdných v Praze a okolí. Všichni mi budou poslušni, a já naopak budu plnit tvé zásady a přání, vážený Torenagu první. Toť má přísaha tobě.“

Hlas utichl. Radkovo tělo sebou přestalo škubat. Oddechl si, spokojeně se rozhlédl po všech v sále. Cítil, že mu jsou všichni podřízení a že on je jejich pravý pán. Ani jejich rodiny na ně nebudou mít takový vliv jako on. Poslechnou ho, i kdyby to znamenalo zničit všechny své vztahy. Nyní podléhají a patří jen jemu.

Radek s dýkou v ruce přistoupil k prvnímu Prázdnému. Přiložil mu dýku na dlaň a zatlačil. Ve chvíli, kdy se objevily první kapky krve, Radek pronesl: „Patříš mi.“ Postarší muž, již zkušený mistr, hlasitě pronesl: „Ano, patřím. Udělám vše, o co mě požádáš.“ Radek se zadíval do mnohem starší tváře a tělem mu projela vlna naprosté uspokojení.

To opakoval se všemi přítomnými členy. Ti ostatní provedou podobný rituál s těmi, kdo ním prošli, neboť tento obřad zapříčinil, že už jsou ve spojení se svým nejvyšším mistrem.

U Miloše vše proběhlo tak jako u ostatních. Když přišla na řadu Naďa, v Radkově nitru se zvedla vlnu odporu. Přesto vše provedl jako u dalších členů. Naďa však poté chňapla po jeho ruce a políbila mu prsty. Radek se jí vytrhl a odtáhl se. Dýka spadla na zem.

Radek se na ni zadíval. Magická tekutina zašpinila podlahu. To ho rozčílilo tak, až mu zrudla tvář a zaťaté pěsti. „Ty jedna trapná couro!“ zaječel a vrazil Nadě facku. Ta se rozplácla na zemi. Nechápavě, ublíženecky se zadívala na Radka. Ten k ní přistoupil, pokleknul, chytil jí za vlasy a vyštěkl: „Za tuhle ubohou scénu mi seženeš dárek. Víš, jaký mám na mysli.“

„Ano, vážený Torenagu, vím!“

„Tak zvedni ten svůj hubenej zadek a vypadni. Vrať se s ní, co nejdříve!“ Naďa dychtivě přikyvovala. Znechucený Radek neměl daleko ke zvracení. Vyjeveně se na ni díval. Záhy si však uvědomil, že cítí pocit neznámého tepla a myslí proletěla myšlenka: To chceš patřit k takovým bezduchým ubožákům?

Zalapal po dechu. Vzteky. Kopnul do Nadi, která právě vstávala, a sám sebe se zoufale ptal: Co se to se mnou děje?

Společenství safírového srdce: Past - Část 3.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Moudrá úvaha o životě

Tato hluboká úvaha je hlubokou reflexí o životě, lásky a našem postavení v něm. Autor se zamýšlí nad tím, proč lidé, ač touží po lásce, se často cítí nešťastní a ztracení. Tato meditace otvírá otázky o naší pravé podstatě jako duchovních bytostí, uvězněných ve hmotných tělech a vyzývá k hlubšímu vnímání sebe sama a světa kolem nás. Autor se také dotýká témat, jako je láska k sobě, komunikace, vztahy a duchovní stránka sexuality. Nakonec zdůrazňuje důležitost uvědomění si vlastní síly a odpovědnosti za svůj život.

S láskou
Renát

Autor: Renáta Syřinková
Zdroj: www.oazavedomi.cz

Jmenuji se Renáta Syřinková a již přes 25 let se věnuji průvodcovství a lektorství. Před 15 lety jsem začala psát a vést meditace. Miluji práci s hlasem a jako velký bonus vnímám to, že své myšlenky mohu předat právě v meditacích. Velmi silně vnímám svou intuici, která je prostředníkem mezi božským hlasem a mnou. Vnímám informace, které skrze intuici přicházejí a předávám je do slov v meditacích. Tvořím i meditace na přání klienta, který dostává vhledy, které jsou pro něho důležité. Také pracuji jako průvodce k vnitřní síle a věnuji se lektorství. Pomáhám lidem najít svůj potenciál, zvládat životní traumata a najít smysl života. Založila jsem Školu intuitivního vnímání, která je bránou otevírající intuici, vnímavost, lidskost, soucit, laskavost a víru. Posiluje sebevědomí, nastavuje zdravou sebeúctu a otevírá další životní cesty.

Sdíleno s laskavým svolením autora

autor a zdroj náhledového obrázku: Renáta Syřinková - vytvořeno pomocí AI

YT kanál: Oáza vědomí
Zdroj videa: https://youtu.be/dTjJudFwdk4

Odsouzení

Zákon DHARMY universa a vesmírných zákonů.

Zažil-a jsi někdy ten pocit, že Tě někdo soudil podle svého přesvědčení o tom:

Jak bys měla vypadat ?

Jak se chovat a jakým životním směrem se vydat ?

Odsuzovali Tě někdy, proto jaký-á jsi ?

Proto, že  jsi neplnil-a jejich představu o Tobě ?

Ten pocit bolesti z odsouzení, ta zraněná láska v Tobě.

Pocit bolesti, vykořenění a zraněné lásky z pocitu odsouzení druhých.

V odsouzení od druhých lidí  je jejich vlastní nepřijetí.

Buď bdělý, bdělá v tématu posouzení a odsouzení SEBE a druhých.

Posuzujeme na základě svého vlastního nepřijetí!

Až se přijmeme celistvě a hluboce už nebudeme mít tendenci soudit SEBE a druhé. 

A na oplátku oni nebudou mít potřebu soudit nás.

Budeme si zrcadlem přijetí a vzájemného porozumění.

Kdo porozumí sobě, poté porozumí i těm druhým.

To je zákon DHARMY, universa a vesmírných zákonů.

S přáním hezkého dne.

S láskou všem živým bytostem Vivienka

Autor: Vivien
Web: otevrisevsrdci-vivien.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Ministerstvo kácení starých lesů. Aktivisté Greenpeace vylezli na žebříky a přejmenovali Ministerstvo zemědělství

Tisková zpráva Greenpeace ČR

Praha - 8. listopadu 2023: Aktivisté a aktivistky Greenpeace z Česka a Slovenska dnes brzy ráno vylezli po žebřících nad vchod Ministerstva zemědělství a roztáhli zde transparent Ministerstvo kácení starých lesů. Sochám nad vchodem do budovy, které symbolizují zemědělské aktivity, dali aktivisté a aktivistky na hlavy papírové helmy a do rukou makety ve tvaru motorové pily. Protestovali tak proti tomu, že se v Česku stále kácejí staré lesní porosty, které jsou důležité pro ochranu biodiverzity a klimatu, a to včetně lesů v majetku státu.

Výzvu pro ministra zemědělství a Lesy ČR k větší ochraně starých lesů v majetku státu podepsalo již přes 21 tisíc lidí. Během protestu jeden z účastníků četl před ministerstvem křestní jména lidí, kteří výzvu podepsali. Protestu se zúčastnila i zástupkyně komunity, na které má současná těžba ve starých porostech ve Ždánickém lese negativní dopad.

Organizace Greenpeace již řadu let upozorňuje na problematické kácení a ničení lesů především v Evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří. Letos spustila organizace kampaň Nekácejte.cz, která si klade za cíl omezení kácení v lesních porostech starších 120 let. Mezi těmi je řada vzácných lesů bohatých na biodiverzitu, které mají podle organizace nedostatečnou ochranu a které se mají chránit i podle mezinárodních závazků. 

Na konci října organizace Greenpeace ČR vydala report “Zločin proti přírodě: Jak české firmy ničí vzácné staré lesy”. Obsahoval mimo jiné informace o sledování klád vytěžených v Krušných horách a ve Ždánickém lese pomocí GPS trackerů, které ukázalo, že dřevo ze starých lesů se prodává jako palivové, nebo se vyváží do zahraničí, kde je zpracováno při výrobě papíru. 

Nikol Krejčová, vedoucí kampaně Nekácejte.cz, říká:
"Přinesli jsme jasné důkazy o tom, že staré lesy v Česku nemají dostatečnou ochranu. Krušnohorské bučiny jsou součástí Evropsky významné lokality, přesto se zde hospodaří jako v hospodářském lese. Lesy ČR sice s velkou pompou a za účasti ministrů oznamují zřízení 250 hektarů bezzásahových zón, ale to území ve skutečnosti není ještě ani vykolíkováno. Navíc se ta samá firma odvolává proti zákazu kácení na 1200 hektarech, které požaduje Ústecký krajský úřad. A staré listnaté porosty ve Ždánickém lese na jižní Moravě, kde Lesy ČR v uplynulých letech rozjely masivní kácení, ani žádnou ochranu nemají. To je nepřijatelné. Žádáme proto, aby ministr zemědělství Marek Výborný nařídil Lesům ČR přestat kácet staré lesy. Jedná se o unikátní ekosystémy a výzvu za jejich větší ochranu podepsalo již přes 21 tisíc lidí."

Kontakty:
Nikol Krejčová, vedoucí kampaně Nekácejte.cz v Greenpeace ČR, + 420 778 002 468, [email protected] 
Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR, + 420 603 443 140, [email protected] 

Zdroj: www.greenpeace.org

Václav Němeček, Od kvantové fyziky do ložnice

www.partnerskacesta.cz

Tínčin super imunitní sirup

Absolutně neporazitelný zabiják všech nemocí a virů! Top recept roku 2021

Propojila jsem účinky chilli, skořice a zázvoru v jeden dokonalý celek.

Léta ho používám. Je opravdu velmi silný a hlavně v období chřipek, je nepostradatelný.

Doporučení:

Suroviny:

  1. středně velký zázvor
  2. hrst sušených brusinek
  3. hrst Goji (neboli Kustovnice čínské)
  4. 0,5 litr studené vody
  5. 2-3 citrony
  6. 250 – 500 g cukru (dle výběru, podle toho jakou si přejete mít hustotu a sladkost. Doporučuji dát velký podíl medu.
  7. 1/4 celé skořice
  8. chilli dle chuti ( já dávám na špičku čajové lžičky)
  9. med na dochucení
  10. hrst máty
  11. Pokud chcete déle skladovat přidejte při vaření malinko kyseliny citrónové.

První den postup:

  1. Svaříme cca 15 minut zázvor, cukr, skořici, mátu a chilli, hrst Goji a hrst brusinek
  2. Po uplynutí doby vaření odstavíme a necháme směs 24 hodin odstát.

Druhý den postup:

  1. Druhý den přivedeme k varu.
  2. Odstavíme.
  3. Necháme zchladnout tak na 40 stupňů.
  4. Vmícháme vymačkanou šťávu z citronů a přidáme med dle chuti.
  5. Scedíme přes sítko.
  6. Plníme do lahviček a uchováváme v lednici.
  7. Denně se pije cca 1 polévková lžíce. Sirup je opravdu silný a dětem max. 1 čajovou lžičku.

S láskou Tínka

Autorka: Tina Hartmannová
Zdroj: magickakuchyne.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Jak posílit imunitní systém psychikou? Dávkujte si kromě vitamínů i klid, radost a odpočinek!

Jestli se snažíte posilovat svou imunitu všemi možnými doplňky stravy, zdravou stravou, otužováním či pravidelným pohybem na čerstvém vzduchu, tak dobře děláte a zkuste se ještě zaměřit na jednu zcela zásadní oblast ovlivňující imunitního systém – vaší psychiku. Někdy totiž i sebelepší vitamíny nás neochrání před viry a bacily tak dobře, jako klid, láskyplné vztahy a odpočinek od každodenního stresu.

Psychika a imunita

Určitě jste si už někdy všimli, u sebe nebo u svých blízkých, že když je člověk psychicky vyčerpaný, něco ho dlouhodobě trápí, zažívá opakující se stresy, tak je pak daleko častěji nemocný, více náchylnější k různým infekcím, zánětům, bolestem všeho druhu a také se déle z nemocí zotavuje, než když je psychicky v klidu a má pohodové období. Nehledejme za tím žádná kouzla ani náhody, ale ryze biochemické procesy. Je vědecky doložené, že funkce imunitního systému přímo souvisí s naším psychickým stavem.

Jak stres oslabuje naši imunitu? 

Tělo a duše pracují jako jeden celek a navzájem se ovlivňují. Ne náhodou je hlavní funkcí imunitního systému obrana organismu před nebezpečímv podobě antigenů a patogenů. Stejnou obrannou funkci má i naše psychika, respektive nejstarší část mozku, která zajištuje přežití.

Jakmile se dostaneme do situace, která je pro nás jakýmkoli způsobem ohrožující, náročná či nebezpečná, mozek spustí produkci stresového hormonu kortizolu, který potlačuje funkci imunitního systému. Při krátkodobém a akutním stresu je tato funkce užitečná, protože tím v těle tlumí záněty, ale pokud je stres dlouhodobý a chronický, v těle se vytváří hormonální nerovnováha, která se může projevit právě i výrazně oslabenou imunitou. Proto pak nemusí zcela 100 % fungovat všechny ty vitamíny,doplňky stravy, otužování, zdravá strava a pohyb, pokud jsme dlouhodobě ve stresu.

Co všechno je stres? 

Stres není jen „příliš mnoho práce“ nebo nějaké vážné životní krize, ale i běžné každodenní situace, které v nás opakovaně vyvolávají pocity ohrožení, úzkosti, strachu, vzteku, smutku, křivdy, lítosti, apod. Může tak jít „jen“ o negativní zprávy z televize, které posloucháme každý den, nepříjemného souseda, který nás pokaždé vytočí, častý kontakt s manipulujícími osobami, které opakovaně překračují naše hranice, vzbuzují v nás pocity viny nebo selhání, nebo stačí opakující se neshody doma s partnerem či dětmi, dlouhodobá nevyspalost a chronický stres je na světe.

A často ke stresu nepotřebujeme ani nikoho dalšího, vystačíme si bohatě sami se svými vnitřními strachy, obavami, sebekritičností a perfekcionismem.

Stres nevzniká jen z našeho okolí nebo jako reakce na vnější události, ale většina stresu pramení z našich vnitřních programů a nastavení. Touha za každou cenu uspět, nakládat si na sebe příliš mnoho úkolů, neschopnost vypnout a relaxovat, strach ze selhání, neláska k sobě, opakující se překračování hranic svého těla, atd. V tomhle bych mohla pokračovat dalším článkem, protože je toho opravdu hodně, jak si my sami dokážeme způsobovat psychickou nepohodu.

Jak se stres projevuje? 

Stres se projevuje psychosomaticky, to znamená, že se projevuje jak na fyzické rovině tak psychické. Vše je v nás propojené a často si můžete všimnout, že když jste v psychické nepohodě, vaše tělo na to okamžitě nebo s malým zpožděním reaguje i fyzicky.

Na emoční rovině se dlouhodobý stres může projevovat zvýšenou podrážděností, vnitřním neklidem, nespavostí, vyčerpaností, častými pocity vzteku, strachu, bezmocí či úzkosti.

Na tělesné rovině se může projevovat staženým žaludkem a nechutenstvím nebo naopak zvýšenými chutěmi na jídlo a přejídáním, napětím na hrudníku, svalovým stažením, únavou, bolestí hlavy, šíje či zad. 

Více o varovných signálech stresu píšu >>tady.

Pokud tyto pocity přetrvávají a tělo nemá dostatek prostoru a času na regeneraci, tak se psychické i tělesné symptomy mohou zhoršovat a zesilovat a díky dlouhodobě vysoké hladině stresového hormonu kortizolu snižovat naší imunitu a podporovat tak rozvoj všelijakých onemocnění.

Funguje to naštěstí i naopak!

Když máme dostatek odpočinku, klidu, příjemných emocí a harmonické vztahy, tak naší imunitu posilujeme.

Pro správnou funkci naší imunity je určující hlavně míra klidu a bezpečí.

V klidovém stavu se totiž tělo vrací do hormonální rovnováhy, hladina stresových hormonů klesá, zapíná se parasympatický nervový systém a tím se imunita zase dostává do normálního režimu. Často si klid zajistíme, až když onemocníme, ale nemusíme vždy čekat až nás to „položí“ do postele, můžeme aktivně budovat tyto antistresové návyky:

1. Hledejte „své“ zdroje klidu, bezpečí a radosti

Pokud si všímáte na sobě zvýšeného stresu, aktivně pro sebe vyhledávejte klid, pohodu a emoční bezpečí. Čím více stresu v životě máme, tím více potřebujeme někde dobíjet baterky. Míru stresu snížíte tím, že budete vyhledávat situace, činnosti, lidi, prostory, které ve vás budí pozitivní příjemné pocity a emoce. Ptejte se tak sami sebe, jaké jsou vaše zdroje klidu, radosti a bezpečí, protože každý je má někde jinde. Někdo dobíjí baterky o samotě, pasivně či aktivně, někdo k tomu potřebuje lidi a někdo zase zvířata či přírodu.

Jděte za tím, co vám dělá dobře, s kým je vám hezky a po čem se cítíte klidnější.

Může jít o spánek, pobyt v přírodě, v tichu samoty, cvičení jógy, poslech hudby, kontakt se zvířaty, pozitivně laděnými lidmi nebo v posteli s knihou. Skvělé jsou také různé nenáročné manuální činnosti u kterých vypnete „hlavu“ jako je pletení, zahradničení, malování nebo nenáročné cvičení.

2. Omezte zdroje stresu 

Zahrajte si na detektiva a vystopujte nejdříve všechny své zdroje stresu v poslední době. Co (nebo kdo) všechno vám neudělalo/nedělá dobře, v jakých situacích jste se necítili / se necítíte příjemně. Co pro vás poslední dobou bylo / je náročné zvládnout. Všechno si to zapište a zkuste se zamyslet nad tím, jestli se něčemu / někomu z toho můžete vyhnout nebo co (koho) můžete dočasně omezit. I kdyby to mělo být jen na určitou dobu, udělejte to. A zvláště pokud máte pocity a myšlenky typu, že si to nemůžete teď dovolit, že byste se přeci jen měli překonat, obětovat a nějak to zvládnout.

Respektujte své vnitřní hranice a nechoďte za hranu svých možností. Právě tohle je pro organismus velký stres, když děláme opakovaně něco, co nám nedělá dobře.

Opravdu stresory zkuste ze svého života aktivně omezovat či odstraňovat, nastavovat hranice tomu, co vám nedělá dobře, protože není úplně funkční se vystavovat stresu a zároveň se snažit být v klidu. Tohle totiž většinou děláme, že stresory neodstraňujeme nebo neeliminujeme, ale “jen” se snažíme být v klidu a všelijak relaxovat. A tak se snažíme dýchat, meditovat, cvičit, myslet pozitivně a dostáváme se tím ještě více a více do stresu, protože to nefunguje a my se přeci tak snažíme!

Raději si vezměte co nejdříve den volna, zrušte, co jste slíbili, udělejte si čas jen pro sebe nebo vyřešte to, co vás už dlouhodobě trápí a odkládáte to. Někdy stačí opravdu málo a uleví se vám hodně. 

3. Co když se mi nic tak strašného neděje, ale i tak se necítím psychicky dobře? 

To je také možné. Někdy ani nemusíme mít žádné velké stresory venku a i tak se můžeme cítit ve stresu a ohrožení téměř neustále. Většinou se jedná o naše vnitřní psychické procesy, které dokáží potrápit úplně stejně jako reálné stresy zvenku. Může jít o naše úzkostné obavy, strachy, pocity nedostatečnosti, bolavé vzpomínky z minulosti, nevyřešené vztahy, perfekcionismus, potřebu mít vše pod kontrolou, nelásku k sobě, nepříjemné vtíravé výčitky.

My sami jsme si často tím největším zdrojem stresu a protože se nemůžeme jen tak přestat se sebou vídat, potřebujeme se naučit se sebou žít a nestresovat se.

Pokud je vám to povědomé, nebojte se vyhledat psychologickou pomoc, choďte na terapie, nebo minimálně o svých trápeních začněte s někým blízkým a bezpečným mluvit. Sdílené trápení je hned poloviční a někdy i pohled a zkušenost někoho jiného nás může nasměrovat tím správným směrem.

Přečíst si také můžete můj další článek Jak pečovat o své duševní zdraví metodou 5 P >>tady. Nebo pokud jste v akutní krizi vy nebo někdo z vašich blízkých, podívejte se na tento článek Krize jako konec i začátek aneb jak se odrazit ze dna >> tady.  

Článek byl publikován na Vím, co jím. 

Autor: Zuzana Douchová
Zdroj: zuzanadouchova.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

11.11.2023: Krystalické světlo

Paprsek světla 432 Hz /afirmace/

Hojnost přichází... 432 Hz

Ivona Antalii
www.kliceksrdci.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

autor a zdroj náhledového obrázku: ©kolotuschenko, Getty Images Pro na webu Canva.com

YT kanál: Ivona Antalii
Zdroj videa: https://youtu.be/S7OQ4zFNYYI

Paprsek světla

Jsem vyzářený paprsek světla, 

šířící se srdcem do celého světa.

Mé čakry se naplňují krystalickým světlem, 

láska v nich obsažená se rozlévá světem.

Všechna má těla světlem září, 

ve všem co tvořím se mi daří.

DNA píseň lásky a světla zpívá, 

v nové energii mě s radostí vítá.

Klíče lásky a světla se otáčejí, 

nové, zářivé cesty otvírají.

Vše staré a nefunkční se ztrácí,

dary a talenty se ke mně vrací.

V nové energii se vše tvoří,

laskavým lidem se daří. 

Ivona Antalii

Báseň - afirmace byla inspirována seminářem Světlo krystalů.

Autor: Ivona Antalii
Zdroj: www.kliceksrdci.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora

Horoskop na týden od 6. do 12. listopadu 2023

I kdyby všechno krachovalo a my se cítili poražení a zranění, vnitřně budeme absolutně klidní, protože víme, že nejsme součástí dramatu, který se týká výhradně nevědomých.

Nepodléhejme žádnému rozčarování, ať je sebevětší. Nenechme se ničím otrávit, i kdyby to znamenalo konec všemu, čemu jsme věřili.

Pamatujme na to, že neustále máme podporu našeho nejvyspělejšího já, které velmi dobře ví, co dělá.

Směřuje nás k jasnému vítězství, které nám opět otevře oči směrem k větší prozíravosti a pečlivosti tak, abychom mohli svobodně kráčet za svými vysněnými cíli.

A pokud se nám něco nevydaří, opět se nám nabídne pomoc.

Horoskop na tento týden – pondělí až čtvrtek

Pondělí

V pondělí uvážlivě změníme svůj postoj k mnoha věcem. I když se budeme muset prodírat nepříjemnostmi či zmatky, naše oddanost jít si za svým nás bude posilovat.

Úterý

Úterý začne hloubavě, aby se transformovalo do harmonie za plné podpory našich nejvyšších sil. Povinností ale můžeme mít nad hlavu.

Středa

Středa začne podobně jako úterý, ale místo následné harmonie nás bude čekat nedorozumění. To se postupně rozplyne, naše síly se obnoví, protože máme podporu.

Čtvrtek

Čtvrtek také začne hlubokým ponořením pod povrch reality. Budeme trpěliví, i když můžeme přijít o energii, finance, či obojí. Uvnitř ale chápeme, že je to předzvěstí obratu.

Horoskop na tento týden – pátek až sobota

Pátek

V pátek se nám zjeví naděje. Nedorozumění může narůstat, pozor na hněv. Pozornost okolí bude velká.

Sobota

V sobotu budeme potřebovat velkou dávku trpělivosti a koncentrace, protože hrozí konflikt, která nás může vykolejit.

Neděle

Neděle bude příjemnou odměnou za všechny nesnáze. Budeme se cítit svěží, noví, nabití energií. Opět změníme pohled na svět směrem k hlubší harmonii, a to díky pochopení, proč se nám život děje tímto způsobem.

Autor: www.energiezivota.com
Zdroj: www.energiezivota.com

Sdíleno s laskavým svolením autora

Eva Raisová, Tancem k sobě

Jsme tanečníky svého života

YT: StreetdancePraha
IG: evaraisova
FB: Duše v tanci

www.dusevtanci.cz

Umělá inteligence (AI) a spiritualita

Moji známí, s nimiž ráda mluvím o všem mystickém, mi začali vyprávět kolik videí s negativními reakcemi k AI se vynořilo. Všichni vědí, že vytvářím obrázky a fotím, a nyní i trénuji AI. Mnozí nechápou proč.

Co se mě týče, mám ráda spiritualitu. Hltám videa o různých bytostech, světech, filozofiích. Miluju anděly, zvířata, elfy, mistry, Plejády, astrologii. Příroda je pro mě ten nejkrásnější chrám. Každý den u řeky poděkuju za zázrak kolem mě. Stejně tak ale nadšeně vytvářím obrázky ve Photoshopu, psaní bez počítače si neumím představit, postavím svůj notebook na kuchyňskou linku a pustím si detektivní seriál, u něhož upeču muffiny. A poté opět zaklapnu počítač a popíjím kávu s vrnícími kočkami. V mém případě se spiritualita nevylučuje s technologií. 

A stejně tak beru AI. Je součástí toho, co nastává. Lidé mi říkají, že mi vezme práci. To se může stát. A samozřejmě bych to nebrala lehce, ale s rukou na srdci: to je můj osobní strach a zájem. Nyní díky ní vytvářím krásné obrázky. Nevyužívám ji otrocky jako někteří, kteří udělají třeba pět tisíc obrázků za den a pak zahlcují fotobanky obrázky. Beru ji jako „kolegu“, který mi vytvoří třeba krásný zlatý klíč a já ho pak vmontuji do svého obrázku. Všechny obrázky v úvodu jsou vytvořeny mnou, ale za pomoci AI.

Autor obrázku: Jitka Saniová - vytvořeno AI

Když trénujete AI, musíte zadat příkazy (většinou heslovitě): les, denní světlo, paprsky slunce mezi větvemi, uprostřed potůček s malým vodopádem, srnka v pozadí, široký záběr, syté barvy, fotorealistický. 

AI vytvoří obrázek a teď začíná práce „ohodnotit“ jej a odstranit chyby. Čím více dat má, tím lépe. Spousta AI nyní dělá krásné tváře lidí a zvířat, problémy nastávají s končetinami. Už se to lepší, ale ze začátku ruce lidí měly šest prstů, byly pokroucené, zvířata měla tlapky navíc… 

Důvodem, proč píši o AI, je fakt, který si málokdo uvědomuje. Vidím, kolik lidí vytváří obrázky, které „nosí v hlavě“, ale neumějí je nakreslit. A pak píší v diskusním fóru: „… tahle jsem si představovala svého anděla… jé, tohle je zvíře, které mě někde „tam nahoře“ doprovází… takovýmto portálem času bych chtěla někdy projít… to je mimozemšťan, jakého bych chtěl potkat… tohle místo někde musí existovat, tam bych chtěla být…“  AI musíte popsat (a tím si urovnat a formovat myšlenky), co je vám blízké. Svým způsobem objevujete, co a kdo se vám líbí, po čem a po kom toužíte duší.

 

Na mnoha místech vidím, jak se lidem líbí, že jejich myšlenky a představy dostávají formu. A to je podle mého dobře, protože hlouběji uvažujeme o tom, co nosíme v duši. 

V některých materiálech se uvádí, že naše duše putuje Vesmírem a dimenzemi, aby se vyvíjela, přičemž si některé duše uvědomí, kde se cítí doma. AI nám může pomoci dát jim podobu, a to může posílit naši duši. 

Nyní mohou někteří namítnout, a co když nás zničí? Anebo vytvoří svět iluzí. Když někdo zneužije AI, aby udělal falešná videa – ať už politicky laděná anebo třeba využije herečku pro svou reklamní kampaň – vypovídá to o charakteru onoho člověka, ne o AI. Možná se mnozí spíše bojí, že to lidstvo nezvládne a využije AI destruktivně. Na to nemám odpověď! Nechci ale obalovat strachem a odporem něco, co teprve nabírá formu. 

Stejně tak se někteří bojí, že se posílí matrix, který tu byl. Můj duchovní učitel mi poslal myšlenku: „Kvantový skok už nastal, Země se vymanila z nejhoršího zajetí a buduje si novou realitu. Bude záležet na kolektivním vědomí, jak se to bude vyvíjet. Duše, které už nastoupily spirituální cestu, si udrží svobodu. Ti další tu mají podmínky, aby taktéž vytvářeli novou realitu. Prvotní je víra v lidskost a svobodu duše. Pokud si lidé myslí, že umělá inteligence přišla brzy a ohrožuje tuto svobodu, třeba cítí, že kolektivní vědomí není připravené na spojení s odlišnou formou existence. Já jsem tvůj učitel a vedu jen a jen tebe. Ujišťuju tě, že tvoje svoboda duše není ohrožena. Pokud chceš pomoci, ukaž i to dobré spojení s AI, které již využíváš. Kolektiv by měl mít všechny informace.“

Nynější děti budou už na AI dost zvyklé. Proč toho nevyužít dobrým způsobem? Moje neteř přivedla na návštěvu holčičku, kterou hlídala. Tak jsem vzala svou knížku Nejkrásnější vánoční dárek a četly jsme si. Holčičce se velmi líbila tato část, kdy lišák Jonáš dělá lívance:

Já jsem kuchař nejlepší,
lívanci každého potěším.
Mouka, cukr, mléko, med,
každý by jich kupu sněd.
Já jsem lišák šikovný,
kuchař, kámoš báječný.

Lišák v kuchařské čepici a s metličkou na těsto medvědí babičku rozesmál. Musela vzít fotoaparát a lišáka vyfotit. „Ukážu kamarádkám, jak jsi mi pomáhal.“

V tu chvíli mě zastavila a povídala, že je jí líto, že na této stránce není obrázek, jak lišák dělá lívance. Vysvětlila jsem jí, že paní ilustrátorka nemůže kreslit obrázek pro každou stránku. A tak jsem zapnula notebook a udělaly jsme spolu obrázek lišáka, jak dělá lívance. Dívenka se smála, protože jsme musely opravit chyby, ale poté byla ráda, že má obrázek. A opět jsme se vrátily ke čtení. 

Původně jsem chtěla napsat, že i děti musí najít rovnováhu, ale při meditaci s mým duchovním učitelem mi přišly tyto myšlenky:

„Víš ale kolik dimenzí a světů existuje? Nespočet. Ty už jsi poznala, že tvoje duše se cítí doma, kde je příroda a technický svět v souladu. Existují ale duše, které láká a za svůj domov pojaly světy čistě přírodní a těm technologie nepřináší harmonické pocity. Jsou naopak duše, které se sem narodily a prošly světem, kde nebyly podmínky pro vývoj přírody. V takových světech se daří minerálům a technice. A duším z něj zase není blízká příroda a neláká je. Důležité je, aby duše nestaly destruktivními pro opačnou skupinu, do níž nepatří. Důležité je, aby každá duše svobodně našla to, co je jí blízké. Generace, které se nyní přicházejí, budou mít těžší úkol v tom, že je kolektiv může navést na jinou cestu. Spousta duší by mohla mít podobné pocity jako ty. Pokud se ale dostanou do skupiny vrstevníků, kteří se jim budou smát, že si chtějí třeba vyjet na kole, zapsat se do jezdeckého kroužku, pomoci včelařům… okamžitě se toho zřeknout. A to není dobré ani pro ně ani pro svět. To je nástraha, která hrozí všem, kteří se sem narodili a narodí. Každý chce někoho ovlivňovat anebo dokonce ovládat.“

A tak bych si přála, aby můj nadcházející seriál pro rodiče a děti byl zábavou, která vás pobaví, přivede k povídání a objevování, ale z něhož cítíte, že vám nechce nic přikazovat či ve vás probudit dojem: takhle jedině je to správné. 

Každý z nás sem přišel (a přichází) s úkolem, který může pomoci naší duši i Zemi. Jedině, když propojíme své pestré snahy a mise, pomůžeme tomuto světu. A já si moc přeji, aby se to povedlo. 

S andělským světlem Jitka Saniová

1. díl ,,Pohádkové spirituality'' již brzy naleznete zde.

Autor: Jitka Saniová
jitkasaniova.wixsite.com

Sdíleno s laskavým svolením autora