Zuzana Beranová, Léčení pohybem – Jak léčit poškození na těle způsobené pocity (44)

Nepříjemné pocity mám já. Jsou to moje nepříjemné pocity. Jsou zapsány v mém těle a tělo je chce čas od času samo uvolnit. Proto je cítím. Protože přišel ten správný čas na jejich zrušení. Moje tělo se podtnou nepříjemných pocitů dusí a potřebuje dýchat.

Mysl k nim pouze přiřazuje vysvětlení, nějaký věrohodný příběh. Mysl prostě dodá mému špatnému pocitu viníka. Je tady od toho, aby pocit nějak vysvětlila. Jen koná svojí práci. Koná tak jak nejlépe umí. Jenže to co je pro mysl dobré nemusí být dobré pro tělo.

Z toho vyplývá důležité poznání. 

Nemůžeme řešit viníka, proto, že si o něm jen myslíme, že je vinen. Následným zjištěním, že tomu tak není, ublížíme jenom sami sobě. Co potom umí naše svědomí, to už víme. 

Takže návod na léčení není o žádném zpracování domnělého příběhu. Jistě že se objeví, protože mysl bude chtít jako vždy najít viníka. Jenže já už vím, jak funguji, nenechám se vlastní myslí ošálit. Zaměřím se na pocit a příběhy nechám jen tak plynout. Tak si vymýšlej. Brzy zjistím, že nepůjde o jednoho viníka, že když nepřijmu jednoho, objeví se další. Mysl vzpomíná, hledá.

Jenže já chci vědět a tak se vydám na cestu za svým pocitem v těle. Oddělím pocit od myšlenek. Potřebuji se v tom neztratit a tak se budu snažit udržet svou pozornost na dýchání. Kontrolou nádechu a výdechu se nenechám příběhem ovládnout. Bez příběhu je pocit zcela bezpečný. Je to sice velká síla co právě prožívám. Ale už vím, že to co cítím je stažení svalů v těle. Může to být tlak, bolest. Brzy zjistím, že s nimi mohu pracovat. Dýchám přímo do toho pocitu. Uvolním stažené svaly a tělo začne opět volně dýchat. Pocit se doslova rozpustil.

Jak jsem s tím mohla žít? Kdybych to v sobě dál nosila, musím nutně onemocnět.

Poznání této pravdy je úleva. Moje nová schopnost mí dává sílu nepodlehnout pocitu ale uvolnit jej.

S láskou Zuzana Beranová