Zdroj: Pixabay.com

Duchoní a hmotný svět nelze příliš oddělovat. Existují oba současně a je dobré si najít cestu v kombinaci obojího. Pokud se nám podaří vše, co se učíme během našeho duchovního rozvoje zasadit i do hmoty, pak jsme na dobré cestě k harmonickému životu a vnitřnímu míru. Život je stálé vyvažování a oscilace kolem středu. Pouze vyložené extrémy nás omezují.

Doba čtení 11,5 min.

Cesty k sobě


Člověk a perspektivní život

Být pouze duchovní, znamená být omezený. Být pouze materiální, znamená také omezenost. Duchovní i materiální svět prostě existují. Jsou to jakoby dvě různé formy existence.  Nadřazovat jednu nad druhou, když obě k sobě patří, není moudré. Člověk žijící na Zemi v hmotném těle, musí respektovat zákonitosti hmotného světa i zákonitosti svého hmotného těla. Protože je hmotný svět propojený s duchovním, musí respektovat i zákonitosti duchovního světa. Musí tedy respektovat zákonitosti obou světů, pokud chce žít v harmonii. Respektovat nemusí nic v případě, pokud jsou mu lhostejné následky. Potom se mu ale nepovede dobře. Aby se člověku vedlo dobře, musí poznat a pochopit zákonitosti duchovního světa i materiálního světa, nemá zavrhovat nic, co existuje, nemá se přiklánět na žádnou stranu. Čím se má tedy člověk zabývat? Člověk se má zabývat vším, má poznávat vše, na co stačí jeho schopnosti. Ale ne vším doslova. Nové poznatky pak může člověk pomocí představivosti kombinovat, vytvářet nové věci a perspektivní život, který vede ke štěstí a harmonii.

Stěží může nějaký člověk v západním světě říct, že se mu daří dobře, že je žije v harmonii. To z principu nejde a není to možné. Už jen úroveň ztotožnění se s různými pocity, společenskými funkcemi a ideologiemi, je u západního člověka tak velkého rozsahu, že o žádné vyrovnanosti a harmonii nemůže být ani řeč. Mnozí lidé jsou například ztotožnění s představou, že jsou nezávislí. Svoji vsugerovanou nezávislost si představují tak, že mají tolik peněz, že si mohou koupit cokoliv, co chtějí, cestovat kam se jim zachce, že si koupí i zdraví. Nyní si představte. Vypnete jim plyn, vodu, elektrickou energii, nedovezete jim jídlo do obchodu, nedáte jim zboží do obchodu, nevyvezete jim odpadky, seberete jim peníze, neposkytnete jim všechny další kulturní služby, odmítnete lékařskou péči. A co zjistíte? Že jsou závislí na všem okolo a nevědí o spoustě věcí nic. Nejhorší místo na světě pro člověka má podobu města. Představa nezávislosti byla kýmsi otočená přesně do protikladu. Ale mnozí lidé si stále takto představují nezávislost. Pokud by nastala nějaká vážná přírodní katastrofa, nejhorší následky ponesou právě tito nezávislí lidé z měst. Ovšem ti skutečně nezávislí lidé, by na tom byli mnohem lépe. Tolik k nezávislosti.

Co znamená perspektivní život člověka? Perspektivní život je takový, kdy jednotlivé činnosti a tvoření člověka přinášejí užitek, lze je dále rozvíjet, lze na ně navázat další činnosti. Aby mohl být člověk maximálně vyrovnaný a tvořit vlastní perspektivní život, musí jej tvořit na několika úrovních. Jsou to tyto úrovně: duchovní tělesná úroveň, úroveň materiálního fyzického těla a materiální úroveň okolního světa.

Vytvořit vlastní perspektivní život znamená omezit závislost na libovůli druhých lidí na co nejmenší úroveň a dělat to navíc tak, aby člověk neztrácel energii a čas zbytečnými činnostmi, aby neplýtval časem při udržováním nahromaděného nadbytečného majetku. Člověk může žít v luxusu, protože na to není nic špatného, ovšem pokud potřebuje k udržení svého luxusu spousty sluhů, nejedná se o harmonické prostředí. Jde potom o formu zotročování a získávání prospěchu z cizího úsilí.

Než vysvětlíme jednotlivé úrovně harmonického života, je potřeba vysvětlit jednu záležitost, která se týká lidského života. Člověk by měl být schopen žít i sám se sebou. Pokud si je člověk vědomý svého pozorujícího lidského bytí, tak zjistí, že sice jako člověk sám žít může, ale sám ve skutečnosti být nemůže. Nemůže být sám ne proto, že by to třeba psychicky nezvládl, ale nemůže být sám proto, že všude kolem je život. Samotný člověk je ve své tělesné podobě jen jedním živočišným druhem mezi mnoha jinými. Nepřítomnost druhých lidí nic špatného neznamená. Svět kolem je pro všechny živoucí formy a také pro člověka. Je zajímavé, že zvířata se volně pohybují v přírodě, zatímco člověk se dobrovolně uzavírá do domů. Následně je ovšem schopný říkat, jak mu bylo při procházce krajinou hezky. To je dáno tím, že každý člověk instinktivně hledá takové prostředí, kde je nejvíce života. Proto by měl člověk svůj život a domov vytvářet tak, aby v něm bylo co nejvíce přirozeného života, o který se nemusí starat. Umělý život vyžaduje udržování, proto musí být vše přirozené, pokud možno samo fungující.

Perspektivní život na duchovní úrovni

Perspektivní prosperující život začíná u samotného člověka. Začneme tedy duchovní úrovní. Je potřeba se nejdříve naučit správně zacházet s představivostí, myslí a vůlí. K tomu je potřeba si osvojit Základní nauku o člověku. Je jedno, kdy s tím člověk začne, může to být i v době, kdy toho člověk hodně pokazil. Poté, co člověk v sobě spatří svoje lidské pozorující bytí, dosáhne určité svobody v jednání. Nebude tolik závislý na příkazech okolí, protože je jednoduše nebude ochoten respektovat. Začne jednat více samostatně, samostatně začne tvořit a nést za to zodpovědnost.

K tomu, aby člověk mohl vytvořit perspektivní život na všech úrovních, je potřeba se nejprve učit, mnohé poznat a pochopit. Všechno na světě je zajímavé, nic se nemá odmítat. Cokoliv nepraktického, kde není vyložena cesta k pochopení, například žvásty o Bohu, nemá valnou cenu. Na prvním místě zájmu člověka by měly stát ty skutečnosti a zákonitosti světa, které jsou stále platné, praktické, protože ty především musí respektovat při tvoření svého perspektivního života. Ostatní lidské žvásty a výmysly je dobré zahodit. Cenu mají přírodní vědy i duchovní vědy, které se dají ověřit vlastním poznáním. Člověk se má rozvíjet ve všech oblastech podle vlastních schopností, protože je to pro něho dobré. Rozvíjet znamená osobně postupně poznávat, ověřovat a chápat zákonitosti všech úrovní světa. Nic by nemělo být přijímáno jen proto, že je to někde napsané, že to někdo jen tak řekl.  Jak to na světě ovšem bývá, to nejdůležitější je často prý napsané v nějaké knize, která je prohlášena za svatou, protože jí nikdo nerozumí, krom několika tak zvaně vyvolených vůdců.

Perspektivní život na duchovní úrovni zahrnuje i další způsoby lidského chování, na které tato nauka často upozorňuje. Člověk by neměl lhát. Lhát by neměl sám sobě, tedy nic si nalhávat, lhát by neměl ani druhým. Je důležité říkat pravdu, protože pravda je to jediné, co člověka vede po správné cestě. Vše ostatní, jako je lhaní, překrucování a zatajování, vede pouze na scestí. Nesmí se ovšem zapomínat, že i lež lze někdy použít pro dobro. Člověk by neměl být ničím sluhou a chovat se jako sluha. Člověk by neměl škodit. Člověk by se neměl povyšovat nad druhé, protože všichni jsou si rovni na úrovni pozorujícího lidského bytí. Pak je tu i spousta věcí, které by člověk dělat měl. Při tvoření má být člověk opatrný, předvídavý a citlivý. S lidmi, kteří jsou si vědomí své pravé podstaty, by měl člověk spolupracovat, vytvářet nové perspektivní představy budoucího života a tyto představy realizovat. Právě spolupráce je velmi důležitá, protože na ni lidé velmi zapomínají, a nejsou k ní často nikým vedeni. Jsou vedeni naopak k soutěživosti. Lidé by se měli navzájem učit a učit se také čelit nebezpečí. Žádná tupá ideologie, žádné náboženství, nemá mít místo v životě člověka. Jedině pravda, poznání a ověřování, nic jiného. Člověk by měl rovněž bojovat proti zlu. Když nemůže bojovat, měl by zlo alespoň rozvracet, nejlépe skrytě. Stejně tak skrytě, jako to dělá často zlo, aby se zlo nemohlo mstít.

Špatně vychovaný člověk, který si uvědomil své pozorující lidské bytí, který se zbaví všech ztotožnění, musí nejprve ze svého života odstranit zažité vzorce špatného chování, často i zmírnit špatné následky svého dřívějšího chování. Špatné následky svého chování se promítají pochopitelně i do fyzického těla.

Perspektivní život na materiální úrovni fyzického těla

K tomu, aby člověk tvořil, potřebuje fyzické tělo. Právě tělo a ruce jsou tím dalším nástrojem, který přetváří materiální svět. Lidské tělo v sobě nosí lidské pozorující bytí. Nač by bylo člověku tělo, které špatně funguje? Nač by bylo člověku tělo, které se nemůže hýbat, které je překážkou a nedonese člověka tam, kam potřebuje? Každé lidské tělo je po narození krásné. A to platí i pro jiné živočišné druhy. Zvířata mají krásná těla i později, ale u člověka už toto neplatí.

Člověk v pozdějším věku o svoji krásu často přijde, zpravidla kvůli své hlouposti. Nejde o stáří, o tom tu vůbec není řeč. Těla dnešních západních lidí nejsou krásná ani už v mladém věku, nejsou dokonce ani plně funkční. Nepomohou krásné šaty, ozdoby, krásné kravaty a oblek. Mnozí lidé ztratili předčasně svoji fyzickou sílu, krásu, mentální schopnosti, ztratili předčasně i svoje zdraví. Dále však jednají tak, jakoby si mysleli, že si mohou dělat bez následků cokoliv, co je napadne, a věří mnohému, co slyší. Konzumují nezdravá jídla, kouří, pijí alkohol, zajímají se o hlouposti, nehýbou se, chovají se zle ke svému okolí a dobrému se často posmívají. Za to očekávají krásu a zdraví. Místo toho přichází odpudivost a nemoci.

Stát se hlupákem a odpudivým člověkem je každého právo. Proč si ale nevzít všechno dobré? Proč si nevzít krásu, zdraví, přízeň okolního světa, moudrost, schopnost tvořit krásné věci a mít perspektivní život nejen pro sebe, ale také pro okolní svět a svoje děti? To je to, co by si měl člověk uvědomit. Samozřejmě, že to jde všechno udělat, mělo se ovšem začít už dávno.

Péče o fyzické tělo je stejně důležitá, jako péče o duchovní stránku těla. Zdravé tělo může člověku sloužit do vysokého věku bez výrazných omezení, možná i do mnohem vyššího věku, než by si dnešní člověk jen připustil. Péče o tělo tedy zahrnuje zdravou stravu, fyzickou aktivitu a odpočinek. Jaká je zdravá strava? Zjednodušeně řečeno je to hlavně přírodní syrová strava rostlinného původu. I živočišná strava sem patří, ovšem bez masa. Maso není vhodné jídlo pro člověka, přestože mu může chutnat. Člověk by měl při výběru jídla vždy upřednostňovat syrovou rostlinnou stravu, protože pomáhá i lépe detoxikovat tělo.

Pro udržení dobrého stavu fyzického těla je nutné se věnovat různým cvičením. Cvičení by měla zahrnovat cviky na uvolnění kloubů a svalů, další cvičení by měla směřovat k fyzické zdatnosti, tedy k síle. Vhodné jsou gymnastika, posilování a všechny aerobní sporty. Užitečná je i tvůrčí fyzická práce.

Velmi důležitý je odpočinek. V této oblasti stačí dodržovat hlavně dvě zásady. Chodit pravidelně a zavčas spát, aby si tělo stačilo odpočinout. Druhou zásadou je udržet alespoň dvouhodinový časový odstup mezi jídlem a ulehnutím ke spánku, aby byl odpočinek kvalitnější.

Způsob, jak pečovat o svoji duchovní i fyzickou úroveň, by měl každý rodič předávat svému dítěti. To proto, aby se i jeho dětem vedlo v životě dobře. Pokud rodič nebude sám nic vědět, nic znát, nic respektovat, potom moc rozumného svoje děti nenaučí. Děti budou následně nešťastné a odvrátí se od něj v pozdějším věku. Proto je výchova dětí důležitá, ovšem výchova sebe sama je ještě důležitější. Co se týče pomoci druhým, tak skutečná pomoc spočívá v tom, že druhého člověka naučíte to, co umíte sami, aby si sám mohl v budoucnu pomoci. Člověk, který z nějakého pošetilého duchovního soucitu rozdává svůj nebo cizí majetek, který se bezhlavě obětuje, podobá se spíše dojné krávě.

Perspektivní život na materiální úrovni okolního světa

Člověk přetváří okolní svět. Měl by to ovšem dělat tak, aby co nejméně narušoval jeho harmonii. Měl by to dělat tak, aby okolní svět sloužil člověku, aby člověk nebyl jeho otrokem. Člověk vytvořil kulturní krajinu. Kulturní znamená, že tu původní zničil. Vytváření perspektivního života na úrovni okolního světa znamená především to, že krajina bude harmonická a pestrá jak z hlediska rostlin, tak i živočichů.

Pestrost živočichů je závislá na pestrosti rostlin. Krajina by měla poskytovat člověku dostatek jídla, bez potřeby se o tuto krajinu příliš starat. Proto je důležité sázet dostatek rostlin a stromů, které poskytují jídlo nejen člověku, ale i zvířatům. Tohoto je člověk sice schopen, ovšem dělá kupodivu pravý opak. Pokud se dnes člověk rozhlédne po své kulturní krajině, vidí třeba rozsáhlé lesy, ve kterých není pro člověka nic k jídlu. Místo stromů s ořechy a ovocem jsou vidět samé smrky a buky, jakoby se člověk živil jen šiškami a listím. Ani pro kaštany není v lese místo, protože tam podle člověka nepatří. Na tu rozsáhlost prostoru je taková skutečnost spíše ostudná. Takto uvažuje dnešní člověk. Vytvořil impotentní krajinu, hodnou jeho vlastní duševní impotenci. Nikde není žádná rozmanitost.

Člověk se natolik odtrhl od přírody, že není schopen vnímat její zbědovaný stav. Nezůstalo však jen u toho. Lidé se často bojí zvířat, hmyzu, bojí se chodit sami lesem, žít v přírodě. Bojí se snad všeho, co je spojeno s přírodou. Tenhle postoj a strach je potřeba rovněž změnit, jinak není možné vytvářet perspektivní život na úrovni materiálního okolního světa.

Závěrem tohoto povídání je potřeba říct následující. Základní nauka o člověku nemá za cíl dávat lidem konkrétní rady, jak utvářet perspektivní život na všech úrovních. Pestrost života je obrovská. Má za úkol pouze upozornit na základní principy perspektivního života. Konkrétní kroky leží na každém člověku zvlášť, protože každý člověk se pohybuje v jiném prostředí a v jiné životní situaci. Každý rozumný člověk přirozeně chce, aby jeho jednání bylo dobré. Každý rozumný člověk chce, aby byl šťastný jeho život a život jeho dětí. Chceš uctít Stvořitele? Uctívej ho tedy svým jednáním a tvořením!

Autor: neznámý

Základní nauka o člověku (6)


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě