Zdroj: Pixabay.com

Dobro i zlo vznikají velmi podobně. Možná v článku naleznete odpověď, proč se tedy tak často špatné věci manifestují. Mají také své tvůrce, ale ti mají jinou motivaci, než vědomé bytí tvořící ze světla. Je to i otázka svobodné volby, jakou cestu si volíme.

Doba čtení 11 min.

Cesty k sobě


Člověk a zlo

Každý člověk bez rozdílu má schopnost páchat zlo. Tuto schopnost má i člověk, který je tak zvaně duchovní. Vždy je však dobré mít na paměti, že jakékoliv tvoření zla, ať vědomé či nevědomé, je velice záludná záležitost, která se může kdykoliv obrátit proti jeho tvůrci. Zkušení tvůrci zla jsou si tohoto vědomi, proto páchají zlo vždy tak, aby se neobracelo proti nim samotným, ale proti druhým.

Jak vzniká zlo? Zlo je tvořeno v člověku stejným způsobem jako dobro. Jsou tu ovšem podstatné rozdíly v motivaci. Dobro vzniká u člověka, který se je vědom svého lidského pozorujícího bytí a citlivě zachází se všemi nástroji svého tvoření. Jak už bylo řečeno, používá k tomu hlavně představivost, myšlení, intuici a vůli. U zla je to podobné, ale ne stejné. K vytvoření zla používá člověk rovněž svou představivost, ve které si nejprve představí, jaké zlo provede. Vůlí toto zlo poté zrealizuje a uvede v život do materiálního světa. Pokud bude představa v souladu se zákonitostmi světa, budou-li pro ni vhodné materiální i časové podmínky, zlo se podaří zrealizovat. Zlo vzniká nejčastěji u člověka silně ztotožněného s nějakou ideologií nebo se zvrácenou touhou. U vládnoucích elit je to hlavně touha vládnout všemu stvořenému, ovšem bez tvoření. Je to jen jakási hra na Boha, spojená se silným ztotožněním s rolí vládce. Jakékoliv potlačování tohoto ztotožnění člověk chápe jako ničení své osobnosti, u vládnoucích elit i ničení vlastního výhodného společenského postavení. Proto musí být sluhové zla dobře zabezpečení, aby byl tento pocit jejich vlastního ohrožení silnější.

Člověk je zvláštní bytost v tom, že je schopná tvořit a přetvářet věci na dobré, ale je rovněž schopna páchat zlo a ničit. Pro pozorující lidské bytí je toto cesta vědomé volby. Zlem se stává skutek v momentě, kdy člověk cíleně rozvrací a poškozuje přirozené principy fungování světa a soužití živých tvorů, aniž by k tomu měl závažný důvod. Formou zla je i zneužívání a manipulování s lidmi pro vlastní prospěch. Schopnost něco zničit, nebo někoho zabít, nemusí být zlem, pokud je potřeba nastolit mír a pořádek.

U lidí je možné pozorovat jednu zvláštnost. Všichni mentálně zdraví lidé, pokud žijí v harmonickém prostředí, neprojevují známky násilného chování a ničení. Dokonce to k sobě neprojevují ani zvířata v nezbytně nutné míře, vezmeme-li v úvahu potravní řetězec. I v přírodě nastávají situace, že si dravec absolutně nevšímá své kořisti, přestože mu doslova běhá před nosem. U lidí je navíc zvláštní to, že jednak nemají tendence chovat se k sobě násilně, ale dokonce si navzájem pomáhají a spolupracující. Tohle platí na úrovni obyčejných lidí a osobních vztahů. Proč tomu tak je? Každá lidská bytost, ale i zvíře, vědomě i podvědomě ví, že ke svému životu a perspektivnímu rozvoji potřebuje určitý okolní prostor a druhé tvory. Takhle to vnímá každý člověk a jiný živý tvor, který chápe svoje místo ve světě. Člověk podvědomě ví, že pokud se dopustí jakéhokoliv násilí, vyvolá tím okamžitou obrannou reakci druhých lidí a jiných tvorů. Všichni jsou schopní páchat zlo a násilí. Proto je schopnost páchat zlo i jakýmsi obranným mechanizmem, ke kterému lze v krajní nouzi vědomě sáhnout a bránit se. A právě tato míra obrany a její přiměřenosti, je tím pomyslným „tenkým ledem“, který by neměl překračovat nezbytné hranice. Nevylučuje ovšem možnost zabití.

Běžní lidé mohou žít bez vážnějších problémů v ustálené harmonii. Vždy lze ovšem navodit podmínky a situace, které nevědomé lidi z tohoto stavu vyvedou. A přestože se lidé navzájem nezabíjí a nechovají se k sobě špatně, žijí paradoxně podle přikázání “nezabiješ“, které nepotřebují nebo nerespektují. A pokud se podíváme na svět více pozorně, kdo že to zabíjí nejvíc, co zjistíme? Jsou to paradoxně často nositelé přikázání s názvem “nezabiješ“, to jsou vládnoucí elity. Právě vládnoucí elity zabíjejí ve velkém, ničí ve velkém a rozvrací ve velkém. S nějakým “nezabiješ“ a s nějakou „karmou“ si absolutně nelámou hlavu. Prosté lidi považují často za hloupý odpad. A proč vládnoucí elity považují lidi za hloupý odpad? Protože jsou to zmanipulovaní obyčejní lidé, kteří se zabíjí vždy ve velkém mezi sebou. Nedělají to nikdy osobně členové vládnoucích elit, ale lidé, kteří se ztotožní s jejich politikou, s jejich filozofií, s jejich představami. A tak lidé, kteří žili doposud v harmonii, vytáhnou čas od času do nějaké velké války, kde ničí a zabíjejí sebe navzájem po milionech. Jedna strana zabíjí za svoje ideje, druhá strana zabíjí za jiné svoje ideje, tvůrci obou protichůdných idejí jsou však často jedni a ti samí vládci. A obyčejní lidé potom pláčou.

A jak je možné, že se zlo neobrátí proti jejich tvůrcům? Neobrátí, protože nemůže. Tvůrci zla to dělají tak, že podstrčí lidem nejen protichůdné ideologie, ale podstrčí lidem hlavně své vedoucí poskoky a sluhy. Vládnoucí elity jsou schované za několika hradbami svých věrných poskoků a sluhů. Elity často nemusí ani podstrkovat lidem své poskoky. Úplně stačí, když podpoří takového člověka u moci, který se vládnoucím elitám hodí k provedení nějaké špinavé práce. Ovšem největší roli ve světě vždy sehrávají nastrčení poskoci a sluhové.

Kdo je poskok a sluha? Protože normální a inteligentní člověk se nikomu bezmezně nepodřizuje, jsou pro role poskoků a sluhů vybírání lidé s pokřivenými charakterovými vlastnostmi. Takoví lidé se vyznačují hlavně tím, že rádi slouží svému pánovi za odměnu. Tou odměnou je dobré postavení, peníze, životní zabezpečení, život v luxusu. Za toto je vyžadováno pouze plnění příkazů od svého pána. Poskoci a sluhové mají zpravidla i jiné vlastnosti. Jsou to například touha po blahobytu, závislost na alkoholu, závislost na drogách, hloupost a omezenost, neschopnost, zločinecká minulost, sexuální úchylky, touha být mocným, touha ovládat, touha být důležitý, touha být obdivován a spoustu dalších. Aby tyto poskoky nemusely vládnoucí elity pracně shánět a pro jejich hloupost narychlo zaučovat, pěstují si tento lidský odpad ve vlastních školách, kde je učí svoje ideologie a základním principům politické činnosti. Kdykoliv se v nějakém státě objeví člověk, například v roli prezidenta nebo úředníka, který se vynořil jakoby odnikud, zcela neznámý, který přesto vyhrál volby, který ovšem nikdy nejedná v zájmu lidu, jedná se právě o takového vyškoleného poskoka a sluhy.

Pokud se něco v řízení společenský procesů nepovede, veškerý hněv se obrátí právě proti těmto sluhům a poskokům, kteří jsou potom buď obětovaní, tedy sesazeni, zavražděni, případně jsou uklizeni do bezpečí a dosazeni na jiné vhodné místo. O bytí nebo nebytí sluhů rozhoduje vždy jejich tak zvaná úroveň. Sluhové vládnoucích elit jsou dosazováni i do navzájem oponujících politických stran a všech klíčových i méně důležitých společenských funkcí. Tímto způsobem je zaručena moc vládnoucích elit a jejich beztrestnost. Nikdo z vládnoucích elit nemá zájem ani na tom, aby byla jejich rozvratná činnost odhalená, byť je zjevná, aby byli veřejně známí původci této činnosti. Proč to tají tak úzkostlivě? Protože by je lidé mohli zabít.

Je naléhavě důležité, aby žádný člověk nikdy a nikdy v životě nejednal jako sluha a poskok! Je to jedna z nejškodlivějších a nejodpornějších lidských vlastností, která je hodná naprostého opovržení, která je škodlivá nejen majiteli, ale i okolí. Je potřeba se této vlastnosti za každou cenu zbavit. Sluhové a poskoci jsou nebezpeční také v tom, že jsou ochotní za osobní prospěch udělat prakticky cokoliv, jakékoliv zlo, jakoukoliv špínu. A jaké podoby může mít toto zlo? Na to je velmi jednoduchá odpověď. Podoba zla může být jakákoliv, záleží jen na představivosti a zvrácenosti tvůrce.

Zlo může být pácháno na zjevné nebo skryté úrovni, může být pácháno v krátkém nebo dlouhém časovém rozsahu. Zjevná úroveň zla je taková, která je viditelná, veřejná a osobní. Bývá používána například ke zničení jedné osoby a zastrašení dalších lidí. Má podobu třeba vraždy nebo společenského zničení. Skryté úrovně zla mají zpravidla formu jakýchsi podvodů a lží, které mají navodit situaci, která k páchání hlavního zla teprve povede. Jako zjednodušený příklad můžeme uvést situaci, kdy jsou lidé například nalákáni, aby své peníze svěřili nějaké finanční instituci, třeba za účelem spoření nebo investování, ovšem předem je rozhodnuto o jejich budoucím ukradení. Proto musí těmto zlým činnostem předcházet podvody a lhaní.

Zlo páchané v krátkodobém časovém rozsahu je například vražda nebo nějaká krádež. Ovšem i vyprovokovaná válka, trvající jen jeden rok, je zlem v krátkém časovém rozsahu.  Zlem ve velkém časovém rozsahu je například vytvoření náboženství, které slouží k ovládání lidí pod dobu třeba 2000 let. Skrytou formou zla ve velkém časovém rozsahu je například to, když cíleně zvedáte ekonomickou úroveň několika zemí, budujete jejich materiálně technickou základnu a výrobní zdroje, to vše po dobu několika desítek let. Ovšem po dosažení určité úrovně materiálně technických zdrojů použijete tyto země pro plánovanou válku a zničení jiného silného státu.

Proto i blahobyt může být nástrojem páchání zla. Stejně tak jakékoliv jiné dobré výtvory mohou být používány k páchání zla. I obyčejný nůž může sloužit užitečně nebo zabíjet. K páchání zla lze zneužít nejen špatných, ale i zdánlivě dobrých vlastností lidí, včetně dobrosrdečnosti spojené s naivitou. Dobrosrdečný národ může zaniknout tak, že vpustí na své území skupiny jiných národů, které rozloží a zničí jeho vlastní kulturu a státnost jen tím, že tam prostě jen jsou. Například Egypt, stejně jako Římská říše, byl ve své podstatě chorý a naivní.

Podobné je to i s rádoby dobrými úmysly. Ke vzniku dobra nestačí jen dobré úmysly. Je potřeba vzít také v úvahu podstatu a úroveň okolního světa. Pokud se tak nestane, může být jakákoliv dobrá myšlenka, která se dostane do rukou hlupáků, snadno zneužita a napáchat zlo. Proto by měli tvůrci určitých věcí vymýšlet i mechanismy, které zabrání jejich zneužití, například tím, že si určitá tajemství odnesou do hrobu ve své hlavě.

Jak by měl člověk zacházet se zlem? Jak by se měl člověk stavět ke zlu? Představa, že člověk je zlý, je mylná a nepřesná. Představa, že člověk ze sebe vymýtí schopnost páchat zlo, je stejně idiotská jako představa, že člověk ze sebe vymýtí schopnost páchat dobro. Každé lidské pozorující bytí si je vědomo toho, že s tím, jak rostou veškeré jeho schopnosti a vědomosti, roste i potenciální možnost páchat zlo a ničit. To je důvodem k velké opatrnosti. Ale nikdy po zlu bez rozmyslu nesáhne, protože ví, že se vše může snadno obrátit proti němu. I Stvořitel má tuto schopnost. V samotné přírodě dochází k ničení často.

Základní nauka o člověku tvrdí, že je nemožné odstranit z člověka schopnost páchat zlo a násilí. Nauka tvrdí, že tyto schopnosti by měly být vědomě a přiměřeně používány v kritických situacích, pokud je potřeba kolem sebe zjednat pořádek nebo rázně zakročit proti jinému zlu. Představte si například situaci, kdy budujete něco hezkého, perspektivního, prosperujícího, kdy vybudujete hezký domov pro své děti, kde máte své blízké. V tomto případě nejde již jen o vás. Pokud by jednoho dne do vašeho domu vtrhl člověk, který by chtěl krást, zneužít vaši ženu, ublížit dětem, zabíjet, zadarmo se zmocnit všeho, potom se budete bránit všemi prostředky, které budou dostupné. Život takového útočníka nemá žádnou cenu. Zabít někoho takového není žádné zlo. Nechat se jím zabít, nemá žádný smysl. Co když ovšem takových vtrhnou do vaší země celé hordy? Pokud by došlo k tomu, že vás převálcují, svědčí to spíš o vaší nepřipravenosti a naivitě, než o vysoké duchovní úrovni. Podceňovat zlo se nevyplácí. Hlavně se nevyplácí podceňovat takové zlo, které je dobře připravené, a které má tisíciletou praxi.

Základní nauka o člověku tvrdí, že každý člověk má právo se bránit, bránit se jakýmikoliv přiměřenými prostředky, i těmi nejtvrdšími, tyto prostředky vyvíjet, vlastnit a být připraven je kdykoliv použít, pokud k tomu budou přetrvávat důvody. Na úrovni pozorujícího lidského bytí nelze spatřit dobro a zlo jako dvě samostatně existující síly, protože tam neexistují. Pozorující lidské bytí není ve své podstatě zlé ani dobré, je to pouze bytí, které má schopnost tvořit, a následně z tohoto tvoření zažívat dobro nebo zlo. Lze spatřit pouze prostředky, které lze použít k páchání dobra i zla. Těmito prostředky jsou představivost, myšlení a vůle. Tyto prostředky lze použít k uchování nebo narušování harmonie a perspektivního života. Záleží i na aktuálním prostředí, ve kterém jsou tvořeny všechny představy člověka. Člověk není povinen respektovat žádný zákon, nic a nikoho, kdo narušuje harmonický řád. Záleží tedy vždy na výběru a na harmonii. Život není boj. Život je harmonie.

Autor: neznámý

Základní nauka o člověku (5)


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě