Zdroj: Pixabay.com

Jak vznikla nauka o člověku a co je štěstí? Podstatou jiste není chléb a hry, ikdyž tento vzorec funguje ve společnosti snad od počátku jejího vzniku. Ani není třeba hledat útěchu ve filozofii. Prosté bytí poskytne veškeré odpovědi.

Doba čtení 8 min.

Cesty k sobě


Jak vznikla Základní nauka o člověku

Pro zajímavost by bylo dobré uvést, jak vznikla Základní nauka o člověku, kterou právě čtete. Všemu předcházelo dlouhodobé pozorování chování lidí. Nejen těch materiálních, ale i těch duchovních. Nejen těch hodných, ale i těch zlých. Hledal se důvod a podstata všech lidských třenic, které nepřinášejí užitek. Byly pročítány náboženské i historické knihy, bylo zkoumáno moderní pojetí duchovna, různé filozofie, byla brána v potaz magie, věštění, spiritismus, jiné okultní vědy, vládnutí, lidské chování, způsoby lhaní i podvádění, politika, ekonomie, zlo, satanismus, války a zabíjení. Nic nebylo zatracováno. Po mnoha letech se utvářel obraz toho, jak spousta věcí funguje.

Prvotním popudem k napsání Základní nauky o člověku byla zoufalost nad zmateným počínáním lidí a lhaním různých náboženství. Poté vznikla určitá touha napsat něco srozumitelného, co by toto zmatené počínání pomohlo zmírnit. Byla cíleně vytvořena prvotní představa o tom, co by Základní nauka o člověku mohla obsahovat, jaké by měla splňovat podmínky. Měla být jednoduchá, napsaná bez obrazotvorných příkladů, měla být napsaná jednoduchým jazykem, měla odpovídat západnímu stylu myšlení, měla být pro obyčejné lidi, měla sloužit jako pevný a perspektivní odrazový můstek při dalším utváření života lidí a jejich rozhodování. Poté vznikl název nauky, který by vystihoval její podstatu.

Poté v představivosti vznikl základní soubor témat, tvořil se způsob, jakým budou témata popsaná, rozhodovalo se, o čem se psát bude a o čem nebude. Postupně začaly vznikat jednotlivé věty, objevovaly se vhodné myšlenky, které by pomohly druhým co nejvíce jednoduchým způsobem vše pochopit. Byla vytvořena nabídka pro druhou osobu, podílet se na tomto tvoření. Přáním bylo, najít druhého citlivého člověka, který by jako první posoudil slova, který by učinil kritický názor, podle kterého měly být provedeny oprávněné změny. Tento člověk to odmítl svým mlčením. Proto byla Základní nauka o člověku vytvořena s maximálním citem jen jedním člověkem.

Když byl vytvořen obraz jednotlivých kapitol a jejich obsahu, bylo vše stále více upravováno a vylepšováno. Poté nastoupila opět vůle. Bylo potřeba sednout a vše napsat. Každá věta byla zvažována, slova upravována, aby vše bylo co nejlepší v mezích možností tvůrce. Intuice kontrolovala, zda je vše v souladu a u ničeho nevzniká negativní pocit. Nemělo se jednat o rozsáhlé dílo, ale o pochopitelné dílo. Tak vznikla tato nauka, kapitola po kapitole, slovo od slova. Poté se rozhodovalo o způsobu, jakým se dostane k lidem.  Nikdy nebude zveřejněno jméno člověka, který ji vytvořil. Pokud kdokoliv prohlásí, že napsal Základní nauku o člověku, je lhář. Nauka vznikla v zemi uprostřed Evropy, v malém národě, obklopeném jinými.

Člověk a štěstí

Některé východní náboženské nauky říkají, že všichni lidé usilují o štěstí. Slovo štěstí je možné chápat omezeně, třeba jako pocit radosti, případně je toto slovo možné chápat široce, jako spoustu různých líbivých pocitů a všeobecného blaha. Je toto usilování o štěstí u lidí vědomé? Z části ano, ovšem způsoby jejího dosahování jsou často zcela špatné. Lidem dělá například dobře kouření, pití alkoholu, nákupy věcí, sex, zábava. Lidé touží po krásných lidech, po krásných věcech a krásných zážitcích. A co dělá lidem dobře, to dělají stále dokola. A proč to dělají stále dokola? Protože pocity jsou pomíjivé a velmi krátkodobé. Je zde ovšem skrytá další záludnost. Touto záludností je to, že veškeré líbivé činnosti se časem přirozeně omrzí. Lidé tak začnou toužit po více intenzívních zážitcích, po více úžasnějších věcech, které se časem opět omrzí, pokud jich člověk dosáhne. Ale jak dál?

Vládnoucí elity toto lidské chování velmi dobře znají a využívají toho ve velkém. Předsunou lidem vhodnou zábavu, do které vloží určité obrazy, které ovlivní lidské chování podle jejich potřeb. Díváte se třeba na film nebo čtete nějaký text, kde je jeden národ označován stále dokola za špatný, je vytvářen obraz o vnějších nepřátelích, je ovlivňována mládež směrem k neúctě v různých směrech, je vytvářena nesmyslná představa o historii, o lidských hodnotách, o způsobu života a podobně. U žen se podvědomě vytvoří nesprávný pohled na muže, u mužů se vytvoří nesprávný pohled na ženy, u všech se vytvoří nesprávný pohled na svět. Zasaženi jsou nějakým způsobem všichni. Je příliš mnoho lákavých možností, se kterými se člověk ztotožní, a začne po nich prahnout. Již dávno se vědělo, že k tomu, aby se lid udržel na uzdě a dal se ovládat, stačí jen chléb a hry.

Přestože lidé tvrdí, že všechny líbivé radosti k životu patří, což je pravda, stojí za to se zamyslet nad tím, zda neexistuje ještě něco jiného, co stojí za pozornost, protože honba za příjemnými pocity se stává časem závislostí bez užitku. Ať se každý zamyslí nad tím, kolik úsilí a peněz musel věnovat nějakému krátkodobému pocitu libovolného pomíjivého štěstí. Velikost majetku a množství peněz nezvyšuje automaticky pocit štěstí. Velké úlevy člověk dosáhne často jen tím, že se spousty věcí jednoduše zbaví. Příliš věcí a majetku vyžaduje více úsilí k jeho udržování a více starostí. Člověk může mít obrazně řečeno všechno, přesto může být zcela nešťastný. Spousta bohatých a slavných celebrit spáchala sebevraždu, spousta slavných a bohatých lidí skončila v blázinci, případně berou léky na deprese.

Je dobré pochopit, že ačkoliv se člověk může snažit sebevíc, líbivé pocity mu budou vždy protékat mezi prsty jako voda. Je to prostě jejich povaha. Protože jsou líbivé pocity pomíjivé, nejsou v žádném případě cílem zájmu člověka, který si uvědomuje své lidské pozorující bytí. Existuje i něco jiného. Přirozenou vlastností lidské duše je vyrovnanost. Vyrovnanost je jakýmsi pocitem rovnováhy, ale přesněji tomuto stavu vyrovnanosti odpovídají slova “vnitřní mír“. Je to stav přirozený, který nastupuje v okamžiku, kdy se člověk zbaví ztotožnění s obtěžujícími obrazy. Člověk může být pak čímkoliv, dělat cokoliv, mít z toho radost, ale jakmile tato radost pomine, nastoupí opět vnitřní mír a vyrovnanost. Tento stav je v porovnání s jinými pocity trvalý, mohou jej narušit jen pozitivní nebo negativní emoce. Protože je tento stav přirozený, není potřeba jej navozovat žádnou činností.

Nacházejí se běžní lidé v tomto stavu vnitřního míru? Nikoliv. Lidé a vládnoucí elity vytvořili mezi lidmi svět, který je odtahuje od tohoto přirozeného stavu. Je vytvářen pocit stresu a napětí, pocit odlišnosti, jsou vytvářeny ideologie, je vytvářena závislost na penězích, pocit neustálého ohrožení nedostatkem peněz, je vytvářen pocit ohrožení vnějším nepřítelem, včetně nepřátel z vlastní společnosti. To jsou právě ty vytvořené a podsunuté představy, se kterými se lidé ztotožňují, které považují za vlastní, ale podle kterých se nedá šťastně žít.

Pokud chce člověk dostáhnout pocitu pomíjivého štěstí, představí si nejprve, co bude dělat, jak to bude dělat, a poté tuto představu zrealizuje pomocí vůle. U pocitu vnitřního míru to však neplatí. Pokud chce člověk tento stav zažít, je potřeba se zbavit ztotožnění, a potom se jakoby zastavit ve všech činnostech a lpěních. Je to stav bez přítomnosti obtěžujících tužeb, chtění všeho druhu, neztotožnění, zbavený strachu, stresu, zlých i radostných pocitů. Má ovšem relativně trvalý charakter. A že je tento pocit vnitřního míru a vyrovnanosti pro člověka dobrý, o tom svědčí fakt, že po jeho poznání má člověk tendenci se k němu vědomě navracet a držet se ho.

Stav vnitřního míru se dá velmi prohloubit, má tedy svoji jakoby intenzitu, jinak řečeno hloubku. A je znám i způsob, jak toho rychle dosáhnout. Mnozí lidé, kteří pobývali v osamění ve volné přírodě více dní, mnohokrát popisovali, že zažívali jakési zvláštní stavy bytí, které nastupují náhle a jsou velmi intenzivní. Dochází při nich ke změnám osobnosti. Člověk po nich nemůže být už z principu stejný. Tito lidé pak dlouhodobě na tyto zážitky myslí a snaží se je pochopit. Protože lidská řeč je velmi omezená, popisují lidé tyto stavy různě, při snaze je nějak popsat. Popisují je například jako stav ztotožnění s přírodou, spojení s Bohem, rozšířeného vnímání světa a podobně. Podmínkou je pobyt v přírodě v osamění po určitou dobu. Proto se „svatí“ lidé uchylují na osamělá místa. To je právě důvod, proč tam chodí. Jdou právě za tímto. A nelze se domnívat, že tímto něco končí, tímto spousta věcí začíná. Stav vnitřního míru je pro člověka pozitivní, ale nelze se k němu zpravidla dopracovat mezi lidmi. Zdá se, že tomuto stavu pomáhá právě volná příroda, nejlépe živá.

Základní nauka o člověku nabádá každého člověka k tomu, aby se snažil objevit a poznat stav vlastního vnitřního míru, aby neupadl do věčného kolotoče honby za pomíjivými pocity štěstí. Tato honba za pomíjivým štěstím je ztrátou času a vysiluje člověka. Odvádí člověka od perspektivního životního směru. Také pocity štěstí, zažívané při přetváření okolního světa, nejsou ve své podstatě nikterak špatné, ale neměla by jim být přisuzována větší váha, než jaká skutečně je.

Pokud je jednání člověka silně řízené pocity, které člověk nemá pod kontrolou, chová se člověk potom jako zvíře, které na okolí reaguje spíše instinktivně. Takový člověk si není vědom ani toho, že právě on má mít skutečnou kontrolu nad vlastním osudem a svými city. Osud člověka by mělo určovat jeho vlastí lidské pozorující bytí, které plně využívá svoji představivost. Osud a konání nemají určovat pocity. Jinak je člověk snadno řiditelný a ovlivnitelný okolím.

Autor: neznámý

Základní nauka o člověku (3)


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě