Vítěz píše dějiny – aneb co bylo o Rusku zakryto tataro-mongolským jhem? 1. část

datum 8. 7. 2020
Zdroj: Pixabay.com

Jak se dostalo křesťanské náboženství do Kyjevské Rusi? Mnoho z nás jistě zná oficiální historická fakta. Co když ale skutečně platí pravidlo, že vítěz píše dějiny a při bližším zkoumání se celá oficiální teorie rozpadne? Zkusme tuto možnost prozkoumat v prvním díle dvoudílného článku.

Doba čtení 5 min.

Cesty k sobě


 

Kdo a proč zfalšoval tento příběh? Co bylo ukryto za tataro-mongolským jhem? O čem byla krvavá christianizace Rusi. Jaká je skutečná minulost slovanské civilizace. Proč na starých freskách věnovaných bitvě na Kulikově poli jsou na obou stranách stejní bojovníci? Existuje velké množství faktů, které nejenže jednoznačně vyvracejí hypotézu o tataro-mongolském jhu, ale vypovídají také o tom, že historie je záměrně zkreslená a dělo se to s naprosto konkrétním cílem... Ale kdo a proč úmyslně historii zkreslil? Jaké jsou skutečné události, které kdosi chtěl skrýt?

Pokud proanalyzujeme historická fakta, je zřejmé, že tataro-mongolské jho (13.- 15. st.) bylo vymyšleno proto, aby skrylo následky "pokřesťanštění" Kyjevské Rusi. Protože toto náboženství nebylo ani zdaleka přinášeno pokojným způsobem... V průběhu "pokřesťanštění" byla zlikvidována velká část populace Kyjevského knížectví! Je jednoznačně jasné, že ony síly, které stály za prosazováním tohoto náboženství, později také vyrobily historii a zmanipulovaly historická fakta k prosazení svých cílů.

Tyto skutečnosti jsou historikům známé a nejsou utajovány, jsou veřejně dostupné a každý, kdo má zájem, si je může vyhledat na internetu. Vynechejme vědecká zjištění a zdůvodnění, jež jsou popsána poměrně široce, a shrňme základní fakta, která vyvracejí onu monstrózní lež o "tataro-mongolském jhu".

1. Čingischán

Dříve na Rusi za řízení státu odpovídali dva lidé: kníže a chán. Kníže řídil stát v době míru. Chán nebo také "vojenský kníže" přebíral otěže řízení během války a v době míru na jeho bedrech ležela odpovědnost za zformování hordy (armády) a její udržování v bojové pohotovosti.

Čingis-chán, to není jméno, ale titul "vojenského knížete", který v současné době má blízko k postu vrchního velitele armády. Lidí, kteří nosili tento titul, bylo několik. Nejvýraznějším z nich byl Timur a přesně o něj jde, když se mluví o Čingis-chánovi.

V dochovaných historických dokumentech je tento člověk popsán jako válečník vysokého vzrůstu s modrýma očima, velmi bílou pletí, s rezavou kšticí a hustým plnovousem. Což zjevně neodpovídá rysům mongolské rasy, ale zcela odpovídá popisu slovanského vzhledu (L. N. Gumiljov: Starověká Rus a Velká step).

V současném Mongolsku neexistuje ani jedina legenda, v níž by se hovořilo, že tato země kdysi dávno pokořila téměř celou Eurasii, a stejně tak o velikém dobyvateli Čingis-chánovi.

2. Mongolsko

Stát Mongolsko se objevil až v roce 1930, kdy ke kočovníkům žijícím na poušti Gobi přijeli bolševici a oznámili jim, že jsou potomky velkých Mongolů, a jejich "krajan" že ve své době vytvořil Velikou Říši, čemuž se oni velmi podivili a byli rádi. Slovo "Mogol" (nikoli "Mongol") má řecký původ a znamená "Veliký". Tímto slovem Řekové nazývali naše předky - Slovany. Žádný vztah k názvu jakéhokoli národa to nemá (N. Levašov. Viditelná i neviditelná genocida).

 

3: Složení armády "Tataro-Mongolů"

70 - 80 % armády "Tataro-Mongolů" tvořili Rusové, zbývajících 20 - 30 % byli příslušníci jiných drobných národů Rusi, stejně jako dnes. Tento fakt názorně potvrzují fragmenty ikon Sergie Radoněžského "Kulikovská bitva". Na něm je jasně vidět, že na obou stranách bojují stejní bojovníci. A tak je tato bitva spíš podobná na občanskou válku, než na válku s cizím dobyvatelem.

 

4. Jak vypadali "Tataro-Mongolové"

Všimněte si jednoho z nich na obrázku hrobky Jindřicha II. Pobožného, který byl zabit na Lehnickém poli. Nápis na hrobce, umístěné v Breslau, zní: "Postava Tatara pod nohama Jindřicha II., hrdiny Slezska, Krakova a Polska". Jak vidíme, tento "Tatar" vypadá úplně rusky - obličej, oblečení i zbraň. Problém je spíš v tom, že Jindřich Pobožný nemohl být v roli triumfátora, protože sám byl v bitvě u Lehnice 9. dubna 1241 zabit těmi samými "zajatými Tatary". Hlavu mu po bitvě uřízli, nasadili na kopí a přinesli k branám města. Tělo Jindřicha bylo později na bitevním poli rozpoznáno jeho matkou jen podle nohy, na níž měl šest prstů.

Takoví to byli suroví chlapci, ti zajatí Tataři! Vousatí, v kaftanech, ozbrojení těžkými šavlemi kavkazského typu.

 

Na následujícím obrázku je "palác chána v hlavním městě mongolské říše Chambalyku" (tvrdí se, že Chambalyk je údajně Peking). Co je tu "mongolského" a co "čínského"? Opět stejně jako v předchozím případě s hrobkou Jindřicha II. jsou před námi zjevně lidé slovanského vzhledu. Ruské kaftany, typické zbraně, tytéž mohutné plnovousy, stejné charakteristické čepele šavlí. Střecha vlevo je prakticky přesná kopie střech na staroruských stavbách... (A. Buškov: Rusko, jaké nebylo)

 

5. Genetická expertíza

Podle posledních zpráv získaných na základě genetického výzkumu se ukázalo, že Tataři a Rusové mají velmi blízkou genetiku. Zatímco odlišnost genetiky Rusů a Tatarů od genetiky Mongolů je obrovská: "Odlišnost ruského genofondu (téměř úplně evropského) od mongolského (téměř úplně centrálně-asiatského) je opravdu veliká - je to jako dva odlišné světy..." (oagb.ru)

Kde se vzal název Tartárie

Naši předkové znali zákony přírody a skutečné uspořádání světa, života i člověka. Ale stejně jako nyní nebyla úroveň rozvoje jednotlivých lidí stejná ani v té době. Ti, kdo se ve svém duchovním vývoji dostali mnohem dále než ostatní a kteří dokázali ovládat prostor i hmotou (ovládat počasí, léčit nemoci, vidět budoucnost atd.), nazývali volchvy. Ty z volchvů, kteří uměli řídit prostor na planetární úrovni a výše, nazývali bohy.

To znamená, že význam slova "bůh" chápali naši předkové úplně jinak, než jak mu rozumíme nyní. Bohové byli lidé, kteří se ve svém duchovním vývoji dostali mnohem dál než drtivá většína lidí. Obyčejnému člověku se jejich schopnosti zdály neuvěřitelné, nicméně bohové byli lidmi a i schopnosti jednotlivých bohů měly své limity.

Naši předkové měli patrony - boha Tarcha, někdy mu také říkali Dažďbog (dávající bůh), a jeho sestru - bohyni Taru. Tito bohové pomáhali lidem v řešení takových problémů, které naši předkové nemohli řešit sami. Takže bohové Tarch a Tara učili naše předky, jak postavit dům, obdělávat půdu, písmu a mnohému dalšímu, co bylo nezbytné pro to, aby přežili po katastrofě a časem obnovili civilizaci.

Proto ještě nedávno naši předkové říkali cizincům: "My jsme děti Tarcha a Tary...". Hovořili tak proto, že ve svém vývoji opravdu v porovnání s Tarchem a Tarou byli dětmi. A obyvatelé jiných zemí nazývali naše předky Tarchtary, což se později kvůli obtížné výslovnosti změnilo na Tartary. Odtud také pochází název země - Tartárie...

Zdroj: www.nwoo.org

Zdroj obrázků: www.nwoo.org

 

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico