Velký posun přes naše vnitřní dítě

Jak poznáme zraněné vnitřní dítě? Mimo jiné i tak, že nepociťujeme v životě štěstí a více či méně soudíme druhé, nevážíme si sami sebe a neznáme svou sebehodnotu. Udělejte si dostatek času pro své vnitřní dítě a komunikujte s ním, milujte ho a vnímejte.

Doba čtení 3,5 min.

Cesty k sobě

01.07.2019 (upraveno 19.6.2020)

O tomto fenoménu již bylo napsáno mnohé. Je i hodně kurzů a různých rad a prožitkových seminářů, ale jedno je jisté, osobní setkání na úrovni našeho vnitřního dítěte může pomoci každému z nás. Toto setkání uzdravuje, ulevuje, propouští a hladí. A víte co, posunuje nás kvantovými skoky sami k sobě.

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

Technik a možností, jak se spojit se svým vnitřním dítětem a uzdravit skrz něj i sami sebe, je více, ale já volím jednoduchou cestu a pokud možno takovou, aby ji mohl prožít každý sám, podle sebe a svými slovy.

Nejlépe se totiž posuneme, když se otevřeme my sami tomuto setkání, a sami v sobě pocítíme, že je čas na tento proces. Pak už nechme všemu volný průběh, zranění na této úrovni máme každý své vlastní, a je jen na nás, co ucítíme, co pochopíme a jak vše propustíme a přijmeme.

Jak poznáme, že máme zraněné vnitřní dítě?

Je to jednoduché rozpoznat, ale nebude se nám to asi líbit, protože si budeme muset přiznat, že i my jste zranění. Zraněné vnitřní dítě vnímáme ve svém životě tehdy, když nejsme plně šťastní, když stále hodnotíme, soudíme a sledujeme ostatní. Všímáme si místo sebe více druhých lidí, jiných situací, ale ne z pozice pozorovatele, ale z pozice pocitu, že já jsem/nejsem lepší, já jsem/nejsem něco víc nebo já to dělám správně a oni špatně, apod.

Zraněné vnitřní dítě má ten, kdo se cítí méněcenně, kdo se porovnává s ostatními, kdo žije cizí životy a dramata a stále se srovnává s druhými. Prostě "hrajeme" si na ty dobré a přitom jsme stejní jako ti, které hodnotíme a soudíme.

Ale nic není špatně, ani dobře. Nic není lepší, ani horší. Naše mysl neustále vymýšlí, co je špatně a co dobře, ale srdce si tohle nemyslí. Všichni jsme na stejné lodi a asi mi to nebudete věřit, ale jsme i úplně stejní. Jen pokud přijmeme, že jsme stejní a že to, co nám vadí na druhých, to máme i my sami v sobě, tak až pak se pohneme zase dál.

Pokud se v tom vidíme, tak klobouk dolů, protože jsme právě prokázali obrovskou odvahu a sílu, přiznat si to. Dokáže to zatím jen málo z nás, a proto smekám všem, kteří si to uvědomují. A jak z toho ven? No uzdravíme vnitřní dítě a budeme přijímat, pouštět se kontroly a uvědomíme si, že každý má svůj úhel pohledu🙂 A nezapomeňme na odpuštění a trpělivost.

Cesta ke svému vnitřnímu dítěti

Udělejte si čas a místo pro sebe, abyste nebyli rušeni. Udělejte si pohodlí, můžete si zapálit svíčku, prostě každý podle svého cítění. Zavřete oči a plynule zhluboka dýchejte do svého břicha. Dýchejte klidně do té doby, než se celkově zklidníte (uvnitřníte) a plně si začnete uvědomovat váš dech a srdce. Pokud vám to půjde, prociťujte lásku, nebo stačí klid a ticho.

Pak přesuňte svou pozornost dovnitř do vašeho břicha. Představte si toto místo jako zahradu nebo pokojík, vizualizace místa je na vás. Najednou uvidíte v prostoru malé, nevinné, čisté, upřímné dítě. Dítě si přestane hrát a podívá se na vás svým upřímným bezprostředním láskyplným pohledem - co cítíte? Prociťte své pocity vůči tomuto dítěti.

Dejte si čas. Pozorujte ho, dokud nepocítíte pocity, které má ono dítě.

Co cítí toto malé dítě? Je šťastné? Nebo cítí smutek, lítost, zranění, úzkost? Má toto dítě dostatek lásky a péče? Dává mu někdo, byť jen pohledem najevo, jak moc a ze srdce ho miluje? Přijměte plně všechna ta zranění, které nyní pociťujete za něj. Ulevte mu, klidně plačte, buďte naštvaní, lítostiví, prociťte všechny emoce tohoto dítěte. Toto malé dítě jste Vy. Je opravdu milováno?

Jen vy, mu můžete dát lásku. Nikdo jiný, je to vaše dítě, jste to Vy sami. Jediný, kdo ho může milovat nejvíce ze všech jste Vy sami. Milujte ho, obejměte, pohlaďte, dejte mu najevo, jak moc vám na něm záleží, že je nyní u vás v bezpečí, a že je pro vás nejdůležitější na celém širém světě.

Nyní prociťte, jak se dítě mění, jak najednou pociťuje vaši lásku a začíná se cítit v bezpečí, šťastné a radostné. Nyní mu řekněte, že jste tu vždy pro něj, že ho budete vždy milovat, že je a bude pro vás vždy ten nejdůležitější. Slibte sobě i jemu, že se o něj postaráte, že mu dáte veškerou lásku, které jste schopni.

Najednou pozorujte, jak se dítě stává čím dál tím více radostnější a šťastnější. Začíná si hrát s úsměvem a s pocitem velké nekonečné lásky a jistoty. To jste nyní i Vy sami. Nyní již víte, že tu jste pro sebe každou vteřinou svého života, že Vy jste nejdůležitější, že jediný o koho se máte v první řadě postarat a pečovat, je to dítě uvnitř Vás. Jste to Vy sami.

Milujte a ctěte své vnitřní dítě, vracejte se k němu, kdykoliv pocítíte, že chcete navštívit vaše vnitřní dítě. Pozorujte občas, jak se cítí, jak mu je. Má dostatek lásky, péče, je radostné a šťastné?

Čím častěji ho budete navštěvovat, tím kratší čas na to bude potřeba. Stačí chvilka klidu a jste hned u něho. Už vám není vzdálené, je vaší nedílnou součástí a je pro vás důležité, aby se cítilo šťastné a milováno.

Díky svému vnitřnímu dítěti vám najednou dojde, že nejste nikdy sami, a že máte sílu dát lásku sami sobě. Tento pocit lásky ke svému vnitřnímu dítěti vám časem přeroste i v lásku sami k sobě. K tomu, že vy jste nejdůležitější, a že když budete mít rádi sami sebe, lze se pustit kontroly nad ostatními, lze se pustit souzení a hodnocení ostatních a srovnávání a prostě, že bez lásky k sobě nejste úplní.

Je to jeden z kroků - jednoduchých procesů, které jsou schopné uzdravit náš vnitřní stav. Spustit uzdravující proces našeho Já jsem. Mějme se rádi, milujme se, jsme to my, na kom záleží. Ale vždy s tím, že nečiním druhým, co bych sám nechtěl, aby mi druzí činili. Sebeláska se odráží i v tom, jak se chováme k ostatním.

Autorka : Mahulen Kisir

Zdroj:mahulen-tereza-kisir.webnode.cz