S láskou lze všechno
K tomuto je dobré uvědomit si, že mentální úroveň mysli, člověk, není na počátku, není ten, kdo hledá, kdo je nedokonalý a hledá větší dokonalost. Člověk už přes všechny omezení je součástí dokonalosti, člověk je cestou dokonalosti s prvopočátkem v lásce. Podstata zůstává a duch může činit i obtížné kroky v astrální úrovni.
Myšlenka je procesem, stejně jako člověk je procesem. Myšlenky nemají omezení v duchovním informačním světě, pouze omezení týkající se 7 základních principů vesmíru. Tudíž ani člověk nemá v tomto pohledu omezení. Z pohledu světla a interakce informací, je myšlenka (informační celek nesoucí energickou stopu) velice pomalá. V duálním světě je myšlenka omezená a toto omezení vychází ze základních principů a pravidel. Myšlenka je až druhotným dějem, neboli procesem: “Teď”. Teď je projevem “Teď” akcí a “Teď” reakcí, “Teď” interakce. Myšlenka je procesem, stejně jako člověk je procesem.
Pokud člověk čeká, že něco příjde a čeká na podnět k jednání, bude čekat, jelikož člověk je procesem a v “Teď” dává energii procesu čekání. Každé Teď má projev v “Teď myšlence”. Z pohledu času je každá nejmenší jednotka času procesem “Teď”.
Člověk má vůli plynoucí skrze ducha duše, z vědomí. Člověk může změnit proces myšlenek, proces informací každé teď. A tak změní průběh akcí a reakcí v celé informační rovině, svůj projev v singularitě a ovlivnění svého okolí. To se děje simultárně se všemi interakcemi informací. Pravdou je, že člověk neustále mění každé “Teď” průběh akcí a reakcí, avšak když to činí na základě toho, že neví o celém projevu svého ducha, a neví jaké podněty prochází kolem jeho informačního uzle, jak dokáže ovlivňovat změnu? Pokud člověk činí od své podstaty, od vůle vědomí, antény : osy 0 z obrázku kapitoly 8.1. (člověk ví), ovlivňuje proces (duch procesuje), ku projevu všude kde se nachází duch ideálním způsobem, ladným celkovému procesu i procesu prostředí (součást celkového projevu úrovně 0 jako výňatek, paprsek z této úrovně). Člověk nemusí znát vše (proces informací v astrálním šumění), ale ví vše (má vědomí). A tak za otevřeného stavu přenáší “ví” do “zná” ideální způsobem a tak činí v projevech.
Člověk je po pravdě duchem, který uvěřil v zrcadlení a uzavřenou mysl, kterou vnímá jako “svou mysl”. Neuvědomuje si, že jeho mysl (informační uzel jeho ducha/anténa), je plnohodnotnou součástí celkového informační rozhraní, přes kterou je nepojen na své vědomí. Když si neuvědomuje, že jeho mysl je součástí celého informační platformy, jak dokáže rozeznat, které podněty v této platformě vedou pouze a jenom od ducha své antény vědomí?