Úsvit člověka

I vydobyl si člověk svoji píli a strádáním světlo, jimž osvítil si svoje poznané, co považoval za jediné důležité v životě svém.

Leč nepovšiml si, že daleko za obzorem nepoznaného, rýsuje se úsvit daleko nádhernějších sfér.

Ale on oslepen svým vlastním světlem, tuto nádheru nespatřil! Jen nemnozí, co ze světel oslepujících lidskou duši, spatřili onu nenápadnou a nesmělou záři! Za okrajem poznaného, za vrstvami mlhavých a temných zákoutí jsoucna se zračila jako jejich sen.

A pak nastala doba, kdy se člověku jeho vlastního světla přestalo dostávat. I uvázl on v šedém mlhavém světě, kde bloudíc hledal to, co ztratil.

Jen nemnozí, jenž v záři lidského světla již uzřeli úsvit sfér, pozvedli svoje tváře, aby skrze neprostupný příkrov v jeho skulinách vyhlíželi první paprsky onoho světa a očekávali příchodu záře sfér domova, jenž tak marně vyhlíželi.

I najednou svět lidí byl osvětlen, svitem jenž tady již dlouho nebyl! On všem ukázal v celé nádheře celek, jenž za mlžnými opary se všem skrýval!

I nastalo velké probuzení u všech, jenž nebáli se pohlédnout do nádherné záře, jakou dosud nepoznali.

I rozhostil se opět ráj na Zemi, neboť opět vstoupilo zde světlo domova a prostoupilo každičký střípek, jenž v mlhách lidského zapomnění ztracen byl!

Amen

Já Otec Zdroj

Zdroj: https://www.facebook.com/137234803660255/posts/859528944764167/