Znamená to, že se máme v každém okamžiku dívat pravdivě do sebe a do své duše. Nehledat žádné jiné už ošoupané průvodce velkých a zvučných jmen, ale vydat se na cestu k sobě. K vlastní duši! Přijmout své vedení. Nejsme na tramvajové trati, dámy a pánové. Vrchní vedení je pouze pro nereálné bytosti z jemnohmotných sfér a tramvaje! Povšimněme si prosím, že máme těla z masa a kostí a že žijeme v realitě! Naše duše je propojená s Bohem, s prvotní energií lásky, zcela přirozeně. Není potřeba upírat zrak ke komukoliv. Jsme to my. My a naše duše! Uvnitř nás je ukrytý velmi silný nástroj transformace, a to naše intuice, je to jako obří kompas. A mapa naší cesty je cesta k sobě!
Proč máme strach věřit sami sobě!? Proč se tolik bojíme přijmout se?! Přijmout svou roli člověka a užívat si tu překrásnou cestu hmotou propojenou s nádhernou energií lásky, kterou jsme si kdysi zvolili. Přišli jsme si to vyzkoušet. Přišli jsme to zažít. Lásku ve hmotě. Prožívat to, co jsme kdysi prožívali jen v energiích v úplné realitě. Chtěli jsme vědět, jak chutná láska! Jaké to je, prožít sebe a svou energii i v té nejnižší vibraci a teď před tímto prožitkem utíkáme kamsi do nereality!
Je to útěk od sebe samých. Od pravdy, lásky a skutečného prožitku.
Tato cesta útěku od sebe nás každou minutu bolí. Prožíváme rozervanost a deprese. Máme bolesti a strach z toho, co zase budeme řešit. Kdysi jsem to také prožila a věřte mi, že ve chvíli, kdy jsem přijala sebe se všemi svými pocity (klady i zápory) se všechna bolest vytratila. V tu samou chvíli jsem přijala svou zodpovědnost za svou tvorbu a s obrovskou láskou a vděčností jsem se ponořila do reality. Mám nádhernou rodinu, děti, ten nejúžasnější a nejreálnější vztah se svým dvojplamenem a žiji život, který jsem si vybrala. Stavíme si farmu "nového života" a v lednu na moje narozeniny se budeme stěhovat do našeho domu snů. 11700 metrů uprostřed překrásné přírody. Je to ráj na zemi. Ale tento náš sen se stal skutečností až ve chvíli, kdy jsme se stali skutečnými i my sami.