Svatý Prokop – patron České země

datum 13. 1. 2020

Staré pověsti české v sobě nesou nádhernou a nepřehlédnutelnou symboliku. První je spojena s Řípem a praotcem Čechem, jako symbolika počátku českého národa. Poslední je spojena s Blaníkem a představuje naději, že národ nebude zničen. Kromě svatého Václava je v pověsti zmiňován i svatý Prokop.

Ten se ale objevuje vždy tak trochu „ve stínu“ svatého Václava, vévody České země. A tak jej mimo jiné najdeme u jeho sochy v centru Prahy, kde se lidé setkávají, kdykoli se v Čechách něco děje. A najdeme jej samozřejmě i v bájné hoře Blaník, odkud svatý Václav vyjede v čele rytířů, až bude Čechům nejhůře a svatý Prokop mu se svou berlou bude pomáhat.

Jeho příklad spočívá v tom, že na Sázavě hledal svou vlastní cestu nepoplatnou ani Východu ani Západu ani mocným jeho doby.

Narodil se v Chotouni kolem r. 970 zřejmě do bohaté zemanské rodiny, a proto mohl vzděláním ve slovanském písemnictví rozvíjet své nadání. Stal se knězem a jelikož v té době kněží nebyli vázáni celibátem, byl ženatý a měl syna Jimrama. Jako vzdělaný kněz měl široké možnosti uplatnění, avšak on po vzoru starých mnichů hledal vnitřní klid. Domníval se, že ho najde tam, kde se žije podle přísných pravidel, a proto odešel k benediktinům do Břevnovského kláštera. Vnější řád v tomto společenství mu však nepřinesl plnou spokojenost, a tak se rozhodl odejít do samoty.

Přitáhla ho lesnatá krajina v Posázaví, kde žil asketickým životem a tvrdě pracoval: mýtil les a obdělával takto získanou půdu. Usadil se v jeskyni, ze které podle tradice nejprve vyhnal ďábly. V samotě a v tichu se totiž člověk potká napřed nikoli s bohem, ale sám se sebou, odhalí a pozná zlo v sobě. Propadne se do země. Pak je nutné toho ďábla držet na řetěze.

Prokop byl mnichem řádu benediktinů, kteří tehdy i později nesli staré vědomosti druidů o krajinných sílách. Přišel na to, jak ďábla využít, což symbolizuje jeho zapřažení do pluhu a vyorání Čertovy brázdy. Spojil tak kultivaci půdy a ducha.

Časem ho začali vyhledávat různí lidé se žádostí o radu a pomoc a postupně k němu přicházeli i učedníci, kteří chtěli žít stejně jako on. Tak vznikla kolem jeho poustevny mnišská osada. Jednou sv. Prokopa potkal u studánky Vosovky kníže Oldřich, který na lovu stíhal laň. Poznal v něm mimořádného člověka a podpořil jeho dílo. Sv. Prokop začal se svými bratry budovat dřevěný klášter jako místo života a vzdělanosti. Sloužila se tam východní slovanská liturgie, žilo se podle západní řehole Benediktovi, ale mluvilo se způsobem, kterému rozuměli místní lidé. Prokop odmítal všechny hodnosti, ale nakonec ve shodě s knížetem Břetislavem se stal na Sázavě prvním opatem.

Je znázorňován s opatskou mitrou, berlou a čertem uvázaném na řetěze. Lidé jej však ctili jako prostého poustevníka u studánky. Sv. Prokop podle legendy již jako malý chlapec v rodné Chotouni v jednom suchém létě zapíchl klacek do země, ze které hned vytryskl pramen. Dodnes je tam studánka Prokopka s, podle místních, léčivou vodou.

Zemřel 25. 3. 1053 na Sázavě. 4. 7. 1204 byl svatořečen jako první český světec přímo papežem. Předkanonizační řízení se v Římě však dlouho táhlo, i když byl v Čechách uctíván, a tak se Inocenci III. sázavský opat zjevil, pohrozil mu, že ho zbije svou berlou v případě, že ho nebude chtít svatořečit. Proč Prokopovi tolik šlo o své svatořečení? Věděl, že nesmí upadnout v zapomnění.

Má pro nás stále živé poselství a Čertova brázda, která je spjata s jeho osobou, skrývá tajemství, které má být odhaleno. Vede ze Sázavy, kde náš svérázný mnich působil, do Chotouně, kde se narodil, a spojuje tak tato místa. Je to vlastně brázda v brázdě, tzn. Čertova brázda v Blanické brázdě, která jako energetická rozvodna vede středem Čech. Domněnek o jejím vzniku a funkci je více. Prý to bývala pravěká dálnice, poutní cesta, sběrna vody či hraniční linie mezi Přemyslovci a Slavníkovci.

Říká se, že až vyschne voda v Čertově brázdě, bude konec světa. I v té pověsti o blanických rytířích je o suchu cosi naznačeno. Například jako jedno znamení, kdy bude v Čechách nejhůře, je usychání vrcholů stromů v blanickém lese.

Svatý Prokop se nespokojil s průměrností, ale šel za svými ideály. Vyhrál vnitřní boj člověka s pokušeními, s nedůvěrou v sebe, s neschopností realizovat své plány. Nebyl tichá ovečka, jak bychom si světce mohli možná představovat. Jeho pokora znamenala především pravdivost a opravdovost ve všem a se vším i se svou urputností. Nebyl státník, a tudíž nemusel být diplomat.

Je pro nás zdrojem inspirace, abychom byli odvážní a nebáli se jít za svými myšlenkami, o kterých ve svém nitru víme, že jsou opravdu dobré. Blaničtí rytíři, družina sv. Václava, jsme totiž my.
Hana Novotná
[email protected]

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico