Sundej si roušku a pusu mi dej

views 1 883 datum 20. 1. 2021

Kdy to bude?

Proč se děje to, co se děje?

Co nám přináší rok 2021?

Pokud Vás inspirují mé vhledy, tak si dovolím napsat to, co cítím já. Nemusíte souhlasit. Každý jsme přeci jiný. Můžeme ale společně sdílet své pocity, zkušenosti, poznání. Moudrost není názor jednotlivce. Moudrost je přijetí všech možností, názorů každého z nás jako rovnocenného postoj ke skutečnosti.

Mnoho let jsem hluboko v sobě vedla válku se světem. Viděla jsem, jak ničíme naše děti nošením těžkých školních aktovek v dobách, kdy dospělí vozí vozíky a kufry na kolečkách.

Trápila jsem se vědomím, že považujeme dnešní sportování za návrat ke zdraví. Věděla jsem, že nás ničí úplně stejně, jako kdysi ničila člověka těžká fyzická práce. Trápilo mne, že se obchoduje se zdravím pod rouškou sportování.

Bolelo mne, jak nás v tělocviku trestali za to, kým jsme a tím nás přesvědčili o naší nedokonalosti. Naučili nás nemilovat svá těla, protože byla méně dokonalá než ta druhá.

Sledovala jsem statistiky narůstajících nemocí, které byly v rozporu s naším pocitem, že jsme v bezpečí. Už dávno nás ohrožují vážné nemoci, jen se o tom nemluví.

Poslední léta narůstal konzum natolik, že už nebylo možné nevidět, jak ničíme planetu i sebe. Jenže už nešlo vůbec nic dělat. Z nebe na nás padal dehet z letadel, komínů a dalších zdrojů nečistot, který ničil vzduch, půdu, rostliny i vodu. Věděli jsme to, a přesto jsme chtěli stále víc cestovat, užívat si. Věřili jsme, že jsme v bezpečí, protože jsme zodpovědnost za své zdraví předali společnosti, vládě, lékařům, vědcům. Přestali jsme od nich očekávat pravdu a vítali lež. Bylo to tak pohodlné.

Vnímám to tak, že nám rok 2020 měl ukázat pravdu. Kdo jí dokázal uvidět a pochopit, ten už ví. Už se neptá, jestli je to pohroma anebo dar.

Zkuste nad tím sami popřemýšlet.

Co jsme skutečně dělali správně?

A bylo toho dost?

Čemu jsme uvěřili?

Na začátku roku 2020 jsem psala o předpovědi mojí astroložky, která je velmi rázná Srbka. Tatiana nechodí nikdy dlouho kolem horké kaše. Dost natvrdo řekla: „přijde změna, vše se začne rozpadat, bude chaos a potom se to opět začne tvořit navě“.

Jde nyní o celou planetu, celou společnost a život na ní.

Druhá moje astroložka, Petra, pronesla mezi řádky: “změny budou veliké a pravidla nekompromisní. Nezapomínejte na to, že jde o velké věci a proto bude platit, že větší bere“.

Pochopila jsem, co to znamená, až posléze, když se začal zdravotnický systém, jehož jsem součástí, rozpadat. Dotkla se mne otázka. Přežijeme? Nepohltí nás, jako oběť tato velká změna?

Ještě tam bylo jedno důležité sdělení a domnívám se, že je hodně zásadní.

„Pokud pracuješ, konáš, podporuješ svým konáním skutečný život na zemi, skutečné zdraví, vše co lidem, rostlinám, zvířatům, prostě všemu opravdu pomůže, neboj se. Podporuje Tě celý Vesmír“.

Karty jsou rozdány. Nyní hrajeme každý svou vlastní hru. Každý v ní máme vlastní roli = úlohu, v níž je potřeba se správně zorientovat. Možná si znovu přečíst to, co je už napsáno.

Starý svět se rozpadá, protože už nesloužil správně. Přestal podporovat život. Vše staré a nefunkční se jednoho dne musí rozpadnout. Zůstanou pouze zkušenosti, jako střípky, z nich se potom buduje to nové, jiné.

Jsme téměř střípky. Kdo není, nejspíš brzy bude.

To ale není jen konec, je to také nový začátek.

Ještě jsme semínko, miminko v plenkách. Sníme o tom novém, ale ještě nemáme dost sil a odvahy. Není to ani možné, protože je teprve leden 2021.

Já už nespěchám, není kam. Je zima a já mohu ještě chvíli odpočívat pod bílou peřinou sněhu. Budu snít o svých plánech, šetřit drahocennou energií, protože po tom loňském roce opravdu nazbyt není. Nevadí mi to. Mám čas nad vším přemýšlet. Rozloučit se, se starým světem a najít odvahu přijmout změnu, to nové.

Ještě na to nejspíš padne únor i část března. Tolik toho musím opustit a já si na to vše zvykla. Už vím, co znamená pořekadlo, že zvyk je železná košile.

Dokážu to. Věřím, že to dokáže každý, kdo chce být zdráv, kdo miluje své děti a přeje si pro ně krásný život, každý, kdo touží po radosti z toho, že je dobrým člověkem, že dělá správné, nesobecké věci.

Už vím, že hned tak nepoletím k moři. Má to ale i výhody. Nemusím na tuto drahou dovolenou vydělat, mohu víc žít, odpočívat. Nemusím sedět dlouhé hodiny na letišti, v letadle a čekat na vyřízení všeho, co je potřeba. Sednu si k táboráku, opeču buřty, zazpívám písničku a kolem budou běhat šťastné děti.

A bude toho víc, co se změní, ale možná právě tato změna pomůže zachránit zemi, člověka. Probudí v nás cit, lásku, radost a uvědomění, že i bez té drahé dovolené, auta, obrovské televize a luxusního telefonu budeme cítit hojnost darů života.

Je toho tolik před námi. Ještě chvíli mám čas. Schoulím se do náruče svého muže, cítím se tam v bezpečí.

Pak přijde jaro a plány se promění v realitu. Nejspíš bude pro každého jiná. Ale nebude to záviset na tom co je někde venku, na noční obloze ale na tom, co máme v sobě. Na tom, co má pro nás skutečnou cenu.

Cítíte tu svobodu?

Já ano.

Já budu nyní tvořit to, co opravdu chci, co potřebuji proto, aby mne můj život bavil, abych jej žila ráda.

S láskou Zuzana Beranová

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021