Zdroj: Pixabay.com

Druhá ze tří částí snového cyklu nám vysvětlí, co je projevením našeho vyššího já, karmické souvislosti i generační vlivy. Na čem závisí naše vnímání paralelních vesmírů, jak si vybíráme pozemské rodče a proč se někdy lépe a někdy hůř orientujeme ve fyzické realitě?

Doba čtení 10 min.

Cesty k sobě


Přicházíme na tento svět opakovaně, ačkoliv si posloupnost všech životů a jednotlivá znovuzrození v běžné každodenní realitě ne vždy uvědomujeme

Každé fyzické tělo má své rodiče, ale kde se vzala duše, kdo je „otcem“ či „matkou“ lidské duše, na to si nevzpomínáme. S velkou vnitřní jistotou si alespoň uvědomujeme, že lidská duše je součástí dlouhého řetězce minulých a budoucích životů. Vývoj lidského vědomí a pozemský vývoj zvaný evoluce je součástí minulých životů, neboť v každém dalším životním příběhu se více a více, z pohledu tělesného, vyvíjí naše nervová a mozková centra (struktury centrálního nervového systému), z pohledu jemnohmotného jde o zdokonalování mimořádných schopností našeho vyššího Já a budování mnohovrstevné vesmírné paměti. Každý jeden život je sám o sobě zasvěcením. Stejně tak generační zkušenosti jsou zasvěcením. Řetězení živé paměti lidské duše se nikam neztrácí, naopak roste a sílí, evolučně se vyvíjí, je součástí transformace lidského vědomí. Jednotlivé životy jsou strukturované jako tělesné buňky, jako řetězce nebo shluky živých buněk, které spojuje vzájemná a harmonická spolupráce a neviditelné vlákno věčné existence. Jeden pozemský život se přeměňuje v druhý, podobně jako dochází k dělení a obnově buněk. Jako tělesné buňky i život se neustále obnovuje.

  • Podle toho, jak citlivý máme náš vnitřní snímač neboli senzor (sen/zor), podle našich senzorických (smyslových) schopností a měřítek, a podle energetického stavu našeho senzoria (vědomí) se odvíjí vnímání zorného pole paralelních vesmírů nacházejících se daleko za obzorem právě prožívané hmotné reality.

Hlavní a vedlejší důvody, proč si vybíráme své rodiče, se nezakládají pouze na zákonech dědičnosti, nejde jen o zákony tělesné, charakterové, duševní. Neděje se nadarmo, že se podobáme svým rodičům, vzhledově i charakterově, že přijímáme jejich životní postoje. Otázkou ale je, zda se podobní svým rodičům stáváme pouze z genetických důvodů (stavba těla, rysy obličeje, duchovní cítění), anebo je to spíše naopak – své rodiče si vybíráme právě z toho důvodu, aby právě oni splňovali podobnost našeho již existujícího charakterového potenciálu. Předem si určujeme duchovní propojení se svými rodiči právě na základě našich již existujících vloh, vlastností a zkušeností, které nás definují po mnoho minulých životů. Dědictví v podobě rodových záležitostí jsou také naším předem daným výběrem, vzhledem k našim zkušenostem v minulých životech. Stejně tak si vybíráme místo na zemi, barvu pleti, národnost. Během naší pouti vesmírem podnikáme daleké cesty, učíme se a zdokonalujeme svůj genetický potenciál. Hledáme u svých budoucích rodičů ochranu, předem plánujeme základní osnovu budoucího života. A povětšinou jen na podvědomé úrovni si uvědomujeme, že hlubší, mimosmyslové vazby mezi rodiči a dětmi jsou mnohem pestřejší, než si dokážeme představit.

Někdy můžeme mít pocit, že vše, co prožíváme není skutečnost, můžeme mít intenzivní dojem, že viděné obrazy světa jen sníme

Vnímání reality je nekonečně rozmanité, mohou k nám přicházet stále nové a nové myšlenky, obrazy, vize, sny ve snech, scénáře tajemných příběhů, které jsou projekcí ducha vyššího vědomí, podobně jako jsou tvary, barvy a formy všech hmotných věcí v realitě projevem téhož ducha. Vnímání skutečnosti je natolik choulostivé, že pokud se skutečnost propojí s řetězcem často se opakujících snů, můžeme mít dojem nejistoty, nevíme totiž, zda naše denní bdění není snem nám podobné bytosti neboli zda náš život není snem bytosti, která k nám zase naopak přichází v naších nočních snech. Jinak řečeno: může náš život být snem našeho dvojníka z jiné reality?

Skutečnost promítaná ve vědomí dost možná není nic jiného, než obraz snů vícevrstevné bytosti, kterou jsme ve fyzickém i jemnohmotném světě současně. Kde se skutečně nacházíme, kde jsme? Opakovaně a v celkem pravidelných intervalech usínáme a probouzíme se, nevíme, kde se náš duch za noci nachází, s jistotou to nevíme vlastně ani za denního světla. Mezi spánkem a bděním je mlžný opar, který skrývá jiné reality, přitom obrazy paralelních realit vplouvají do našeho bdělého denního i nočního spánkového vědomí. Všechny životy, včetně těch ještě neprožitých, pravděpodobně prožíváme ve svých snech. Vypráví nám duch vícerozměrného vědomí více příběhů současně, v přijatelných sekvencích tak, abychom si uvědomili svůj vesmírný původ nebo životní úkol? Kdybychom si vzpomínali na své předešlé životy na úrovni běžného denního (tělesného) vědomí v celé škále všech již prožitých příběhů a zkušeností, nedokázali bychom se v právě prožívané realitě adaptovat a orientovat, museli bychom si připadat jako duchem nepřítomní, případně jako duševně nemocní, nebo jako podivíni či nenapravitelní fantastové.

Zdroj: Psychologiechaosu.cz

Nepřítomnost duchem, kdy z našeho denního vědomí zmizí všechny pojmy, tvary, okolní hlasy i proud času, nebo kdy v duchu bezděčně promlouváme sami k sobě nebo k druhým lidem, je v určitém smyslu zvláštním stavem nebo okamžikem uvědomění, kdy naplno vnímáme osobní životní projekci ve velmi zvláštním světle. Vnímáme, že naše nejvnitřnější bytost se z ničeho nic nenachází v tom samém prostoru, kde je naše fyzické tělo, kde je osoba se jménem a se zcela konkrétními vzpomínkami. Jde o náhlé uvědomění, že vnitřní bytost se promítá v osobě se jménem, v jejích příbězích a osobních vzpomínkách. V takovém okamžiku si vnitřní bytost sama sebe uvědomuje jako pozorovatele nacházejícího se v krajině nedefinované žádným časem ani konkrétním prostorem. Tato vnitřní bytost se může v jediném okamžiku začít „promítat“ mimo osobnost se jménem, mimo fyzické tělo do jiné reality, do jiného příběhu.

  • Osobnost se jménem, a pouto mezi tělem a osobností, je vlastně jev nebo účinek vyvolaný duchem neboli příčinou. Jestliže se duch (příčina) rozhodne odejít jinam a vytvořit nový příběh, tak současný jev či účinek zmizí (osoba se jménem odejde na jiné místo – pouto mezi osobností a původním místem se uvolní, nebo zemře – pouto mezi osobností a tělem se uvolní). Nejvnitřnější bytost, není-li zde, nachází se jinde, neboť následuje ducha, ocitá se vždy tam, kde je z příčiny – ducha – promítána. Nejde pouze o odchod v podobě smrti, jedná se o okamžiky velkých životních změn. Okamžiky, kdy následujeme ducha a například začínáme žít zcela nový život.

Můžeme sice být napůl zde a napůl tam, ale jen dočasně. Jednoho dne přijdou velmi silné okamžiky, kdy už budeme harmonicky spojeni s druhým světem. Ale pokud čas k odchodu v podobě smrti ještě není zralý, přestože nám život připadá nesnesitelný, potom je možné a žádoucí spojení s příčinou, s duchem, jenž už nemusí být přítomen v našem právě se odehrávajícím životním příběhu. Vždy je možné následovat světlo ducha na cestě k jiné, nové etapě života. Je možné udělat „světelný kvantový skok“ a ocitnout se v nové životní projekci. Vnitřní bytost si přeje být promítána v nové životní projekci, osobnost to vnímá v podobě pocitů a také v podobě událostí nebo životních situací, na které buď dokáže nebo nedokáže reagovat.

Hledáme sebe, přejeme si být sami sebou, neovlivněni míněními, domněnkami, názory okolí. Některé životní události doprovází různé (přechodové) rituály. Třeba jen v podobě silného, vnitřního uvědomění. Například: odcházíme od rodičů, učitelů, životních partnerů, přátel, nějaké skupiny a podobně, a stáváme se samostatným člověkem. Mnoho z nás si umí představit, co prožívá například matka v okamžiku kdy její dítě odchází do života, když přijde ten správný čas a ono se odpojuje ze středu společně vytvořeného životního kruhu dvou vzájemně si blízkých bytostí, a ona (její mateřské srdce) ví, že její vliv na milované dítě zásadním způsobem končí nebo se proměňuje. V tu chvíli může (oddaná matka) učinit důležitou věc. Bez vnitřního odporu a zcela vědomě odevzdat během vnitřního přechodového rituálu svou sílu (láskyplnou mateřskou moc) božskému vědomí. Takto víru v mocné božské vědomí promění v čin, aniž by se její srdce chvělo strachem a obavami o osud vlastního dítěte. V jejím nitru zůstane klid, pokud vývoj vědomí svého dítěte a jeho nezávislost bez zábran předá zcela jeho životu. Jejich spojení zůstane funkční nikoliv v podobě jediného a omezujícího kruhu, ale v podobě magické osmičky dvou samostatných kruhů, kdy každý z nich zůstane ukotven ve svém ryze osobním, jedinečném a nenapodobitelném životním středu. Pokud se takto vědomě zachovají všichni členové rodiny, tak můžeme mluvit o harmonii rodinného kruhu.

  • Zavřete oči, vnímejte absolutní vnitřní klid a v tomto stavu se podívejte do svého srdce, vmyslete se do svého nitra. Nechte ze svého srdce vyzářit světlo v podobě proudu láskyplné energie. Veďte tuto energii světla vnitřkem svého fyzického těla do oblasti solar plexu a odtud ven v kruhu do prostoru kolem svého těla, a v představě toto vnitřní světlo po chvíli současně veďte kolem obrazu fyzického těla svého dítěte, kterému žádným způsobem nechcete překážet v procesu osamostatnění. Sledujte svým vnitřním zrakem, jak se energie vámi vyzářeného světla ovíjí v částečně oddělených kruzích kolem dvou samostatných lidských těl v podobě magické osmičky.

Není nutné provádět rituály, ale pokud matka neučiní vůbec nic (stačí se upřímně zamyslet), její spojení s dítětem zůstane závislé neboli „satelitní“, dítě zůstane neodpojené od středu jejího osobního životního kruhu a od jejího vlivu a neustálé kontroly. Dítě bude mít potřebu, neustálé nutkání nebo dojem, že musí kolem své matky stále obíhat či kroužit jako její satelit, že se nesmí příliš vzdálit, že bez odporu musí skrze své činy projevovat její vůli, tímto způsobem si nikdy nevytvoří svůj vlastní (životní) střed. Například pouto mezi matkou a dcerou mohlo být již v minulém životě tímto způsobem na dlouhé věky zpřetrhané.

Na tomto příkladu si my sami můžeme uvědomit, zda jsme ukotveni ve svém vlastním středu, nebo stále ještě čekáme na rodičovské svolení před každým rozhodnutím. Podobně si můžeme uvědomit náš vztah k partnerovi a dalším blízkým lidem, nebo lidem, od kterých očekáváme v životní roli žíznivého poutníka zasvěcení do mystických a spirituálních zákonitostí.

To vše souvisí s okamžiky, kdy neposlechneme pocit, že nám země náhle a nečekaně mizí pod nohama, začneme se pohybovat jako náměsíční, pokud se někomu druhému (lehkomyslně) vydáme napospas. S okamžiky, kdy nerozumíme svým chaotickým, podivným a nemožným snům, jejichž obrazy postupně blednou a slábnou, přesto v nás vzbuzují pocit, že se propadáme do hluboké propasti. Propadnout se do neznáma a ztratit svou samostatnost je snadné, pokud projevíme naprostou důvěru a oddanost svému rodiči, učiteli, partnerovi, nadřízenému, osobnosti v kněžském rouchu nebo jinému duchovnímu vůdci, kterého vlastně dobře neznáme. Tak se velmi snadno staneme nástrojem projevování cizí vůle. Posedlost rodičem, partnerem, učitelem, duchovním mistrem nebo jiným idolem dělá z člověka nevidomého slepce, který není schopen osvojit si vnímání světa jinak než pouze nedokonalými smysly.

Zdroj: Psychologiechaosu.cz

 

Zdroj: www.psychologiechaosu.cz

Snové pojednání nejen o rozmanitém světě vnitřních bytostí a o setkávání spřízněných duší I


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě